Opičí palác – LEGO, které má stavební úřad
Rodinná hra z 231 kostek, ve které se staví schodiště, sbírají banány a ladí výrobní linka
Jsem opice a bydlím v paláci, který se staví právě teď. Ráno tu byla jen zelená podložka s pár schody. Teď se nade mnou klenou oblouky čtyř barev, na sloupech se zlatí ozdoby a někdo mi právě postavil schodiště rovnou přes hlavu. Nestěžuji si. Za každý nový oblouk se platí, za každou ozdobu, která přeroste ostatní, se platí ještě víc. A já jsem tu jediná, kdo ví, kde bude zítra nejvyšší místo v paláci. Ne, nepovím vám to.
Opičí palác, oficiálně LEGO® Monkey Palace – Opičí palác, je hra, při které se dospělí přistihnou, že drží kostičku 1×1 v prstech déle, než je zdrávo. Vymysleli ji David Gordon a TAM (Tin Aung Myaing), dlouholetá autorská dvojice, která spolu zakládala i studio UP Games. Gordon má na kontě třeba Finspan nebo Floristry. Ilustrace nakreslil Matthieu Martin. Hra vznikla ve studiu Dotted Games, které založily LEGO Group a Asmodee jako svou první společnou spolupráci, a světovou premiéru měla 3. října 2024 na veletrhu v Essenu. Ve stejný den vyšla i česky u Asmodee Czech Republic.
Krabice, která cinká

Kdo otevře krabici, ozve se v něm dítě, které kdysi vysypalo kostky na koberec. Je tu 231 skutečných LEGO prvků: 80 oblouků a 80 kostiček 1×1 ve čtyřech barvách, 16 sloupů, 32 bambusových listů, 16 zlatých ozdob, čtyři rohové dílky a trojice zvířátek: opice, motýl a žába. K tomu podložka 32×32, na kterou se upínají dvě oboustranné desky se čtyřmi mapami terénu, 67 opičích karet, 14 bonusových karet, tři karty trofejí, čtyři hráčské desky a zásobník na dílky.
Kostky jsou kostky, poctivá LEGO kvalita, která cvakne přesně tak, jak má. Karty a hráčské desky jsou vedle nich spíš úředníci v šedém saku: funkční, ale nikoho neokouzlí. Organizace karet v krabici mohla být lepší a zásobník nemá víko, takže krabici skladuji naležato. Jinak se opičí palác sesype dřív, než ho postavíte.
Schodiště do nebe (podle pravidel)
Tady přichází první překvapení. Opičí palác není volné stavění. Je to hra s pravidly, která hlídají stavbu přísněji než stavební úřad. Ve svém tahu postavíte schodiště a připojíte ho k paláci. Musí začínat na volném výstupku mapy, musí končit obloukem a každý díl musí být celý podepřený. Oblouk nesmí ležet přímo na oblouku a na jeho dva prostřední výstupky se nestaví. Schodiště smí zatočit o devadesát stupňů, ale nesmí se vracet ani uzavřít do smyčky a každý oblouk musí být krokem vzhůru. Dohromady je to devět stavebních omezení a v první partii jsem se k nim vracel jako k jízdnímu řádu.

Když schodiště stojí, ozdobíte ho dekorací barvy podle pole, kde jste začali. Pak přichází výplata: za každý nově položený oblouk dostanete jeden opičí kredit a jeden navíc, pokud je nová ozdoba jednoznačně nejvyšší ozdobou své barvy. Remíza se nepočítá. Za kredity nakoupíte opičí karty, z každé hromádky nejvýš tu vrchní, a co neutratíte, to propadne. Žádné spoření do prasátka.
Koupené karty vám dají okamžitou dodávku LEGO dílků a pak je zařadíte na svou desku. Ta funguje jako výrobní linka: na konci každého tahu z ní dostanete pravidelný příděl oblouků, kostek a sloupů. Když se deska zaplní, nové karty se pokládají přes staré, takže slabší příjem můžete přepsat lepším. Celkem má tah osm kroků. Zní to hrozivě, ale po jednom kole to jde samo.
Body, nebo cihly?
Pod vší tou barevnou stavebnicí tiká docela čistý motor. Opičí karty mají cenu v kreditech a zároveň banánové body. Ty dražší často dávají hodně bodů, ale málo příjmu. Levnější zase plní zásobu dílků pro další tahy. Pořád tedy řešíte otázku, kterou zná každý, kdo kdy stavěl dům: utratit teď za něco hezkého, nebo investovat do toho, abych měl za dva tahy z čeho stavět? Nejlepší tahy u nás obvykle vypadaly jako drahá bodová karta plus levná karta, která udrží příjem.
Vyplatí se mít vyvážený příjem. Kdo hromadí jen oblouky, zjistí, že je nemá na čem postavit. Oblouk bez podpěry je jen hezký úsměv do prázdna.
Pak jsou tu bonusy. Když část schodiště dosáhne výšky aspoň pěti kostiček (sloup se počítá za tři, oblouky ne), získáte bonusovou kartu za čtyři banánové body, nejvýš jednu za tah. Po zlaté ozdobě můžete posadit opici na volný konec oblouku a zablokovat ho. Kdo drží opičí trofej na konci, má dva body navíc. Motýl si sedá na nejvyšší ozdobu a žába vám přidá sloup, ale její trofej na konci stojí tři body, takže ji rádi přehrajete soupeři jako horký brambor. Motýla a žábu doporučuji přidat až od druhé partie.

Hra končí, když při získávání dílků některý potřebný typ dojde. Kolo se dohraje, aby měli všichni stejně tahů, a sečtou se banány z karet a trofejí.
Palác pro dva, palác pro čtyři
Nejvíc mě Opičí palác bavil ve dvou. Partie trvá zhruba dvacet až pětatřicet minut, skoro se nečeká a máte největší kontrolu nad stavbou i svým motorem. Společná zásoba vydrží na víc tahů, takže si postavíte i větší výrobní linku. Ve třech je to podle mě nejlepší rodinný kompromis: palác se mezi tahy mění tak akorát, aby to bylo napínavé a nečekalo se dlouho.
Ve čtyřech se partie natáhne kolem pětačtyřiceti minut a vznikne největší a nejkrásnější palác. Jenže v závěru, kdy má každý plné ruce dílků a staví dlouhé schodiště, se čeká. S menšími dětmi jsem čtyři hráče vzdal. Plánovat dopředu se stejně moc nedá, protože než přijdete na řadu, soupeři vám palác přestaví.

S tím souvisí interakce. Stavíte jeden společný palác, takže každý tah mění prostor ostatním. Někdo vám zabere výhodný výstupek nebo přeroste vaši ozdobu. Opice umí zablokovat cestu a trofeje se přetahují. Přímé útoky ale nečekejte a mimo svůj tah si spíš prohlížíte stavbu. Interakce je prostorová, ne konfrontační.
Kde opice klouže
Moje největší výhrada patří motoru, který se umí rozjet jen jednomu. Kdo si brzy postaví lepší příjem, dostává každé kolo víc dílků a náskok se pak těžko dohání. Hra nemá žádný mechanismus, který by zaostávajícímu hráči pomohl. Není to automatická výhra, protože kdo kupuje jen body a zapomene na příjem, svůj motor si sám udusí. Ale když do partie sedne zkušený hráč s nováčky, je to znát.
Druhá výhrada: po několika partiích uvidíte většinu toho, co systém nabízí. Hledáte nejlepší schodiště, koupíte kartu, zvýšíte příjem. Pokaždé to vypadá jinak, protože palác roste po svém a čtyři mapy terénu dodávají pestrost. Strategicky se ale hra po čase opakuje.
A třetí, praktická: úklid. Rozebrat palác a vrátit 231 dílků do zásobníku je méně romantické než ho stavět. Někoho rozebírání LEGA baví, mě po pozdní partii spíš uspávalo. Drobných dílků je hodně, takže pozor na vysavač.
Věk: krabice uvádí deset let a výš a ta hranice má smysl pro samostatné hraní. Zkušenější děti od osmi let s LEGEM i deskovkami Opičí palác zvládnou s dospělým u stolu. Problém u mladších nebývá stavění, ale osm kroků tahu a devět stavebních pravidel. Za to má hra jednu krásnou vedlejší vlastnost: dílky v domácnosti žijí dál i mimo pravidla a děti z nich stavějí po svém.
Za sebou má hra pěknou řádku ocenění. V Belgii vyhrála kategorii strategických her ankety Toys & Games of the Year 2024 a byla nominovaná mimo jiné na Golden Geek za inovaci, na rodinnou hru roku Gra Roku 2025 a na rodinnou cenu Guldbrikken. Nese také označení Mensa Recommended. Existují i dvě limitované mikroexpanze, Lebka (Skull) a Papoušek (Parrot). Papoušek má česká pravidla ke stažení, ale běžně v obchodech ani jedno z nich nenajdete.
V říjnu 2026 stál Opičí palác zhruba od 650 do 890 Kč, doporučená cena byla 979 Kč.
Verdikt opičího architekta
Opičí palác vypadá jako hračka, ale pod kostkami se skrývá ukázněné malé euro. LEGO tu není dekorace, je to mechanika: omezuje vás, odměňuje a na konci po vás zůstane palác, který se nebojíte vyfotit. Nejlépe funguje ve dvou nebo ve třech, s rodinou, kde někdo miluje LEGO a někdo deskovky. Kdo čeká hlubokou strategii na stovky partií nebo ostré souboje, narazí na strop a na náskok, který se dohání těžko. Kdo chce společný večer, při kterém se staví, počítá a trochu se šťouchá do opice, ten si ho užije. A dílky se doma stejně neztratí. Jen změní majitele.

Fotogalerie
Karta hry
- Název
- LEGO® Monkey Palace – Opičí palác (Monkey Palace, 2024); česky 3. 10. 2024
- Autoři
- David Gordon, TAM (Tin Aung Myaing)
- Ilustrace
- Matthieu Martin
- Vydavatel
- Dotted Games (LEGO Group × Asmodee); česky Asmodee Czech Republic
- Hráči
- 2–4 (nejlépe 2, velmi dobře 3)
- Délka
- 45 min (ve dvou 20–35 min)
- Věk
- 10+ (zkušenější děti od 8 s dospělým)
- Náročnost
- lehčí střední
- Jazyk
- komponenty bez textu, česká a slovenská pravidla
- Obsah
- 231 LEGO prvků, podložka 32×32, 4 mapy terénu, 67 opičích karet, 14 bonusových karet, 3 trofeje
- Ocenění
- Toys & Games of the Year 2024 (Belgie, strategické hry); nominace Golden Geek 2024, Gra Roku 2025, Guldbrikken 2024; Mensa Recommended
- Cena
- zhruba 650–890 Kč (říjen 2026), doporučená 979 Kč
- Rozšíření
- limitované mikroexpanze Lebka a Papoušek
Pro koho je Monkey Palace?
| Dva hráči | ✓ | Nejvíc kontroly, nejméně čekání, partie 20–35 minut. |
| Rodiny s dětmi 10+ (zkušenější od 8) | ✓ | Mladší děti potřebují dospělého kvůli stavebním pravidlům. |
| Fanoušci LEGA | ✓ | Most mezi stavebnicí a moderní deskovkou. |
| Čtyři hráči s malými dětmi | ✕ | Čekání v závěru děti zkouší. |
| Hráči těžkých eurovek | ✕ | Strategie po čase zevšední a chybí srovnávací mechanismus. |
Verdikt redakce
Opičí palác propojuje LEGO s funkčním budováním výrobní linky a po každé partii zanechá na stole krásný palác. Nejlépe sedí dvěma až třem hráčům a rodinám s LEGO fanoušky; kdo chce hlubokou strategii, silnou interakci nebo svižnou hru ve čtyřech, bude zklamaný.
Co se povedlo
- Skutečné LEGO, které je mechanikou, ne ozdobou
- Společný palác, který pokaždé vypadá jinak
- Příjemné dilema mezi body teď a příjmem do budoucna
- Ve dvou svižná a dobře řiditelná partie
- Dílky žijí dál i mimo hru jako stavebnice
Co může vadit
- Kdo se brzy rozjede, těžko se dohání
- Ve čtyřech dlouhé čekání a strategie se po čase opakuje
- Úklid a třídění 231 drobných dílků
Hry z článku
Komentáře (0)
Přihlas se, abys mohl komentovat.



