Líbí se Vám naše práce? Chcete nás podpořit? Chcete s námi soutěžit o hry? Podpořte nás na Hero Hero a získejte exkluzivní obsah!

Náhoda ve hrách – zamyšlení

Někdo ji nenávidí a odmítá hrát cokoliv, kde se náhodou může stát, že prohraje celou hru v jediném tahu jen kvůli nepřízni osudu. Jiný v ní vidí záruku nepředvídatelné zábavy a nekončící studnici možností a variability. Ať už patříte do jedné kasty nebo do druhé (nebo zachováváte neurčitý postoj), musí se uznat, že náhoda ve hrách byla, je a bude a její důležitost ve vývoji deskových her je nezanedbatelná. Proč, ptáte se? Nuže, stejná otázka trápila i mne.

Znáte to. Konec hry se nezadržitelně blíží a vás dělí od vítězství jenom líznutí jedné karty. Vyhrajete zcela určitě, může to být totiž cokoliv, kromě jedné kar-… a safriš, právě ji držíte v ruce.

Tak přesně takové chvíle vám náhoda může nachystat. Ještě předtím, než náš smolař z příkladu výše převrhne stůl, rád bych začal tím, co do hry náhoda vnáší. Jsou to vlastně 4 základní aspekty. A to: Napětí, nepředvídatelnost, variabilita a vyrovnanost hráčů.

Každé z těchto hledisek přidává hře nějakou měrou velice důležitou věc. Tou je živost. Jestliže použijeme trochu nadsázky, dalo by se říci, že hra díky náhodě ožívá a začíná mít vlastní rozum. A to je v patřičné míře velice důležitý fakt. Nebýt totiž oné živosti, hra by byla jen předmětem. Prostě jen deskou, figurkami, žetony atd… Její plochost, by vám sama nic nepřinášela, bylo by jen na vás, jestli dané hře vdechnete život.

Ano, takových her je dost, jsou čistě závislé na hráčích, kteří svými rozhodnutími do hry zařazují některé vlastnosti výše zmíněné. To ale platí pouze u her, ve kterých je přímá konfrontace hráčů. Navíc chování protihráče se dá po čase alespoň zčásti naučit. To samé platí i o hře ovšemže. Ale když spojíte oba dva prvky do sebe, rázem lze vytvářet zajímavé kombinace. Anebo, když chcete mít hru, ve které hráči nehrají přímo proti sobě, ale tak trochu (nebo úplně) i proti hře, náhoda je přímo nezbytná.

Představte si například hru, ve které by hráči předem věděli, co na ně čeká. Kdykoliv by udělali nějaké rozhodnutí a bylo by špatné, stačilo by si to zapamatovat a v příští hře, už by každý hráč byl bezchybný. Poté by už záleželo jenom na tom, kdo se danou hru naučil lépe, ten by zákonitě vyhrával každou partii. A tak by odpadal jakýkoliv prvek napětí, protože by každý věděl, jak to dopadne.

Náhoda právě dokáže ze souboru mechanismů vytvořit plnohodnotnou deskovou hru, ve které není nouze o překvapení, a tak si ani nejzkušenější hráč nemůže být nikdy jist, že ve hře vyhraje. Takže dalo by se říci, že když je náhoda přiměřená, jsou ve hře o vítězství všichni lepší, zkušenější hráči, zatímco ti méně zdatní mají alespoň šanci. Díky tomu je hra napínavá, nepředvídatelná a šance hráčů se trochu vyrovnávají.

Jak ale asi tušíte, všechno má své meze. Když se náhody do deskovky vmísí velké množství, rázem hra ožije až moc. Začne mít vlastní mysl a dokonce se možná rozhodne vás ovládat.

A když náhoda hraje dominantní roli, tak hra určí i vítěze a přesný průběh.

Z toho jasně vyplývá, že dle mého názoru jsou nejlepší deskovky takové, ve kterých je náhoda jen v takové míře, aby jednotlivé partie byly zajímavé, variabilní a napínavé, ale aby o vítězství či prohře rozhodli sami hráči svými rozhodnutími.

Žuch! A je to tady, no neříkal jsem to? Chudák stůl.

A na úplný závěr, si dovolím vám dát jednu prostinkou radu: Nenechte se ovládat deskovou hrou. Jinak nebudeme mít na čem hrát, v důsledku zničených stolů.

 

flip the table!

 

 

 

 

 

 

 

zdroj obrázku: wallpoper.com/wallpaper/meme-angry-283374

Prozkoumávejte dál
Deskovky na Vánoce? Část 5: Párty hry