Recenze: Bizaroid – bizarní příšery z bizarních planet

bizaroid-01

První přistání na planetě Zemi bylo podivné. My jsme nedůvěřivě zírali na lidi a oni naopak na nás. Nikdo jsme tohle setkání nečekali. Naše loď se náhodou odchýlila od svého nastaveného kurzu a když jsme zachytili jakési podivné signály, kapitán se je rozhodl následovat. A je z toho setkání, na které ani jedna z našich stran nezapomene. Jak jsme se nakonec dorozuměli?

Společný jazyk, který v roce 1945 v Roswellu našli lidé a návštěvníci z jiné planety si můžete vyzkoušet v deskové hře Bizaroid. Michael Slack byl u toho a rozhodl se, že nám o tom všem povypráví. A tak jeho zpověď v roce 2011 vydala francouzská společnost Djeco.

A je to hodně podivná zábava, jak vám bude jasné už z víka. Na ní se na všechny zubí podivné postavičky zelených mužíčků, kteří mají různé počty očí, nosů i uší. Když zvedneme silný karton a nahlédneme dovnitř, uvidíme život jako z jiné planety. Je tu čtveřice zelených čelenek na suchý zip, hromada uší, nosů a očí z tvrdého papíru. Všechny do jednoho kousku mají ze zadní strany nalepenou tu druhou stranu suchého zipu.

bizaroid-05

Mezi obyvateli krabice se ukrývají také čtyři destičky s mimozemšťany. Každý vypadá trochu jinak. Podobně jako se u nás liší lidi barvou kůže, na cizí planetě mají různé počty očí, uší a nosů. Tyto čtyři destičky ale nejsou samy, protože ve hře bude také balíček karet. Ten už ale obsahuje vždy pouze jeden obrázek ze tří dostupných smyslů.

Na začátku partie si každý z hráčů vylosuje jednu mimozemskou destičku, dobře si zapamatuje její číslici (bude ji brzy potřebovat!) a na hlavu si nasadí čelenku. Všechny karty s částmi těla je třeba pořádně promíchat a položit do středu stolu. Podobně hráči roztřídí a rozloží také samotné oči, nosy a uši tak, aby na ně všichni v případě potřeby snadno dosáhli.

Celá hra se pak točí kolem komunikace. Už samotné pozdrav je v zemi Bizaroidu velmi důležitá část konverzace a bez ní nemůže žádný hovor začít. A tak je na čase, aby se všichni zúčastnění marťané představili. K tomu musí využít předem danou frázi, v níž se ale určité části vztahují na konkrétní počty jejich očí, nosů a uší, protože to je také jediný způsob, jak je dokáží lidé od sebe rozeznat. Jinak vypadají úplně stejně.

bizaroid-06

Postupně tak hráči jeden po druhém pronesou tuto větu: „Jsem X-oký, X-uchý, X-nosý mišmašijský marťan číslo X z planety Mišmaš a teď předávám slovo Y-okému, Y-uchému, Y-nosému mišmašijskému marťanovi číslo Y z planety Mišmaš!“ Toto je zdvořilostní fráze, ve které všechny X a Y jsou nahrazeny konkrétními vlastnostmi daných mimozemšťanů. Hra už tímto představením začíná trestat ty, kdo udělají chybu. Pokud se tak stane, hráč si musí vzít jedno oko, nos nebo ucho a přilepit si jej na svoji čelenku.

Teprve pak ale začíná reálná hra, která se nápadně podobá už popsanému představení. Kromě svých vlastních charakteristik ale při představování musí každý hráč zahrnout do svých vlastností také obrázek z horní karty balíčku a k tomu také všechny dílky, které má přilepené na čelence. Pouze tak je fráze správná a kompletní. Ostatní mají šanci hráče kontrolovat a případně jej opravit.

Každá taková chyba opět přináší hráči nové části těla. Ty si znovu musí připevnit na svoji čelenku a příště pamatovat na to, že se jeho počet očí, nosů nebo uší změnil. Čelenku nesmí sundávat a bez zrcadla tak musí věřit jen svojí vlastní paměti. Správná odpověď pak znamená pouze to, že hráče nepotká žádný trest a předá akci svému soupeři, kterého jmenoval.

bizaroid-09

Partie pokračuje tím, že si marťané mezi sebou vyměňují zdvořilostní frázi tak dlouho, dokud někdo neudělá pátou chybu. To hráči poznají snadno podle toho, že by si měl přidat na svoji čelenku pátý předmět. Ale protože všichni chtějí znát především vítěze, tak tím se stává hráč, který nasbírali nejméně nových částí těla.

Nebudeme nic zastírat, Bizaroid je bláznivá hra. Sice není zdaleka nejšílenější, co jsme měli možnost za těch pár let testovat, ale určitě vás překvapí. Naštěstí veškerá ta bláznivost a překvapení jsou v dobrém slova smyslu a ve prospěch zážitku ze hry.

Zábava je založená na neustálém opakování jedné věty. Jenže její drobné obměny kladou na hráče nečekané požadavky na pozornost a přehled. Situace se neustále mění, na čemž mají největší zásluhu právě odhalované karty. Jinak by všichni neustále opakovali stejnou větu, ale takto se zvyšuje pravděpodobnost, že někdo dříve či později udělá chybu. A jakmile nastane jedna, strhnou s sebou lavinu.

Hráči nemají jasně dané pořadí tahu. Mohou si tedy vybrat libovolného hráče, který bude na řadě po nich. I tato drobná volba dává hře příjemnou možnost, jak na některého soupeře vytvořit tlak. A to je pak už jen drobný krůček k zaškobrtnutí a chybě. Každá špatně zmíněná číslovka nebo zaváhání se počítá jako velké společenské faux-pas.

bizaroid-12

Pokud by hráči byli extrémně dobří a dělali málo chyb, délku partie omezuje vždy alespoň počet karet v balíčku. To je jistota konce souboje, který ale většinou končí mnohem dřív. Obvykle po patnácti či dvaceti minutách nominování mezi marťany už někdo dokáže nasbírat dostatečný počet nových částí těla, aby spustil konec partie. Hráči nesmí zapomenout zapojit paměť. Jakmile jednou zapomenou, co mají na hlavě (čelence), je konec. Nikdy se na čelenku nesmí podívat.

Věta je trochu bláznivá, ale i tak se mohou partie zúčastnit i malé děti kolem šesti let, jakmile jen umí počítat. Tak si počty dále procvičí. A naštěstí ani tolik nezávisí na tom, kolik soupeřů si ke hře najde, protože sledovat chyby je legrace i ve dvou. Jen je snadnější udržet si přehled, hra tedy může paradoxně být delší než v maximálních čtyřech. Hra se po více partiích začne mírně opakovat, ale stačí, abyste vyměnili soupeře nebo dali chvilku pauzu a zábava je zpět. Navíc děti jen tak neomrzí.

Zpracování je opravdu podařené. Především čelenky a jejich protikusy v podobě všech částí těla jsou naprosto funkční a výborně řešené. Celková grafika hry je opravdu netradiční, velmi zvláštní a zajímavá. Ideálně se hodí k mimozemskému tématu.

bizaroid-15

Bizaroid je hrou, která přináší kromě zábavy také výbuchy smíchu. Přeřeky jsou v této hře na denním pořádku a zaručují, že se u partie nebudete nudit ani na chvilku. Všichni hráči visí na rtech aktivnímu hráči a čekají, jestli zaváhá nebo ne. Právě to je důvodem, proč se nám Bizaroid moc líbí jako dětská či rodinná hra.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorMichael Slack
VydavatelDjeco
Rok vydání2011
Počet hráčů2 - 4
Herní doba15
Minimální věk6 and up
KategorieChildren's Game, Science Fiction
MechanismyMemory
RodinaCreatures: Aliens / Extraterrestrials

Více o hře.

Recenze: Bizaroid – bizarní příšery z bizarních planet
Bizaroid je bláznivě mimozemskou dětskou hrou, ve které jde o přehled a paměť. Hráči musí ale mít i hbitý jazyk, protože v předem dané větě nesmí udělat chybu. Jejím základem jsou počty očí, nosů a uší, které zrovna hráčův mimozemšťan v tu chvíli má. Není snadné se do čísel nezamotat, takže se hráči musí soustředit. Menší děti si s hrou užijí také legraci, ačkoliv jim je třeba dát trochu volnosti v pravidlech. Tak či tak na všechny, kdo začnou hrát Bizaroid, čeká kupa legrace.
Klady:

+ umí překvapit
+ zaměření na přebrepty
+ potřebujete i paměť
+ náhodná genetická výbava
+ legrace
Zápory:

- ve dvou snadnější
- časem se začne opakovat
0
Prozkoumávejte dál
Recenze: Detektiv Zločin v LA