Kamínky mohou být stejně cenné, jako zlato nebo drahé kamení. Stačí se na ně jen správně dívat. Nebo spíš mít pohled někoho, kdo žlutý kov ani drahokamy nikdy na vlastní oči neviděl. Tomu pak mohou připadat podlouhlé kamínky ve tvaru fazolí stejně cenné a třeba i cennější. Vše je to o úhlu pohledu.
A na chvíli se tyto kamínky stanou centrem vesmíru a tím nejdůležitějším kolem i pro nás. Od toho je tu hra Copa, kterou na naše stoly přináší firma Steffen Spiele. Vyšla v roce 2013 a v pravidlech se dozvíme, že se jedná o výsledek dvacetiletého snažení a nápadů skupiny tří lidí, Steffena Mühlhäusera, Daniela Kriega a Freda Horna. My se k ní dostali díky společnosti HRAS, která ji dodává s českými pravidly. A podobně to můžete udělat i vy.
Hra se nachází v bílé krabičce, jejíž víko si na nic nehraje. Prostě ukáže šestnáct kalíšků naplněných hromadou bílých fazolí. To dno krabice je celé černé, jak se dozvíte ve chvíli, kdy ji otevřete. Většinu jeho plochy vyplňují právě ty zmíněné dřevěné kalíšky, které mají dole i nožičku, aby lépe stály. Není jich šestnáct, ale ještě o dva víc (jeden světlejší a druhý tmavší). S nimi pak na dně už leží pouze černá krabička a v ní záplava bílých kamenů, tedy fazolí.
Ale především na nás čekají pravidla a v nich čtyři základní hry. Každá z nich se zaměřuje na jiný prvek hraní – strategie, blafování, paměť i šikovnost. Každý si zde najde něco a na nás je, abychom vám teď ke každé z her něco řekli.
První na řadě je ta, která je pro hráče asi nejméně zajímavá. Jmenuje se Hopper a vyžaduje od hráčů šikovnost a motorické schopnosti. Současně má také nejjednodušší pravidla a v podstatě i přípravu. Kalíšky totiž zůstanou ve společném boxíku vedle sebe, hráči z nich vytvoří čtverec a položí jej pokud možno do stejné vzdálenosti od každého z účastníků. Soupeři si mezi sebe rovným dílem rozdělí fazole a partie začíná.
Protivníci se střídají na řadě, vezmou jednu fazoli ze své zásoby a položí si ji na otevřenou dlaň. Rukou se jej pak pokusí hodit do některého z kalíšků. Mohou ale udělat pouze pohyb pod stole, a prsty se zastavit o desku stolu zespoda. Tento pohyb udělá z dlaně vlastně takový katapult, který kámen vymrští vpřed.
Všichni se snaží o totéž: zaplnit jednu misku čtvrtou fazolí. Takový kalíšek si hráč může vzít jako odměnu a souboj pokračuje tak dlouho, dokud někdo nezíská čtvrtou trofej. Ten se stává okamžitě vítězem partie.
Hopper (autor Steffen Mühlhäuser) je zajímavý především svým přístupem. Zaražením ruky o hranu stolu opravdu elegantně vymrštíte fazoli kupředu, při tom ale můžete docela dobře mířit a směřovat. S trochou cviku se lze trefovat tam, kam chcete. Přesto je hra (a to i díky herní době) určená především jako relaxace a milovníky logických her tolik nenadchne. Na druhé straně funguje velmi dobře jako rodinná a dětská zábava.
Ale hra má ještě druhou delší verzi, která končí rozstřelem. V něm hráči střílí na zbývající kalíšky společně. Tady se k šikovnosti přidává ještě důležitá rychlost. Počet střel není omezený ani v jedné z variant, ale zatímco první varianta je u konce snadno během deseti minut, druhá může trvat o krapet déle. Plán se plní stejným tempem ve všech počtech od dvou až do pěti.
I druhá hra, o které si budeme povídat, je zaměřená na mladší publikum a jmenuje se Ronda (autor Steffen Mühlhäuser). Tentokrát bude v hlavní roli paměť. Kalíšky otočíme dnem vzhůru a pod deset z nich rozmístíme fazole vždy dvakrát v každém počtu od jedné do čtyř. Zbývající dvě místa zůstanou prázdná. Každý z protivníků dostane deset fazolí, které si položí před sebe. Do středu kruhu s fazolemi položí hráči zatím prázdný tmavý šálek.
Soupeři se střídají na tahu a snaží se odhalit dva šálky, které ukrývají stejný počet fazolí. V případě, že se to hráči podaří, vybojoval si právo jednu ze svých fazolí přidat pod jeden ze dvou kalíšků. Jeden z nich vrátí zpět do středového kruhu a může hrát znovu, pokusit se odhalit další skupinku do páru. Tak hráči přidávají fazole a snaží se zbavit všech, které dostali na začátku.
Drobná změna v pravidlech nastane ve chvíli, kdy se někomu podaří objevit dvě skupiny po pěti fazolích. Místo toho, aby k jedné přidal další fazoli, přesune jednu skupinku do tmavého kalíšku uprostřed. Ten od té chvíle slouží jako zásobárna trestných bodů – hráč dostane jednu fazoli zpět za každý omyl, který udělá. Partie pokračuje tak dlouho, dokud se někdo nezbaví všech deseti svých fazolí.
Ronda je zajímavou variací na pexeso, která jde mnohem dál. Kromě odhalování dvojic dává hráčům možnost do kombinací zasáhnout a vytvořit si svoje vlastní. Navíc bonusový tah není jen tak ledajaký, protože hráč si může dokonce vybrat, který počet bude hledat (buď stejný jako minule nebo o jedna větší). Tím je ale také vždy daný jasně konečný počet a hráč nemůže hrát donekonečna, což je dobře.
Hra nám připadala zajímavější v menším počtu hráčů. V maximálních pěti už se nedostanete na tah zdaleka tolik, kolik byste si přáli. Ale hlavní je, že tahle paměťová zábava je skvělá s dětmi i bez nich, protože dokáže prověřit nejen vaše mozkové úložiště, ale i taktiku ve správném přikládání dalších fazolí. Obsah kalíšků se sice neustále mění, ale to vás nemůže posunout daleko od konce, který se blíží obvykle za čtvrt hodiny. Pro tento typ hry ideální.
Ale teď už je čas blafovat. Předposlední hra se jmenuje Da Capo (autor Fred Horn) a na jejím začátku postaví hráči do středu stolu tmavý kalíšek. Od něj pak vedou paprsky čtyř nebo tří misek (v závislosti na počtu hráčů) ke každému z účastníků. Všichni pak dostanou šestnáct fazolí, které si vezmou do dlaně a ruku s nimi ukryjí pod stolem mimo dohled ostatních.
Celá hra je pouze o sázení a odkrývání počtu fazolí. V každém kole si všichni zúčastnění vezmou ze své zásoby do ruky jednu až pět fazolí s vědomím, že vítězství jim může přinést pouze nejvyšší hodnota. Ale platí až taková sázka, kterou nezvolil nikdo jiný. Pokud stejný počet fazolí zvolil ještě někdo, oba hráči o svoji sázku přijdou. Jediný, kdo své fazole umístí do prvního prázdného kalíšku ve své řadě, je vítěz kola.
Sázky tímto způsobem pokračují až do chvíle, kdy jeden z hráčů dosáhne středového šálku nebo všichni hráči ztratí všechny své fazole. Partie končí pak vítězstvím toho, kdo ušel největší vzdálenost, případně spotřeboval nejmenší počet fazolí.
Da Capo je velmi jednoduchá hra, která je ale čistě náhodná. Není zde vlastně žádný způsob, jak mohou hráči reálně zvýšit svoji šanci na vítězství. Mohou se pouze snažit odhadnout, jak bude uvažovat soupeř. Jenže stačí zvolit stejné číslo jako někdo další a jste z kola venku. Pouze nejvyšší osamocená sázka bere vše.
Hra tak nenabízí vlastně žádnou výzvu a podle našeho mínění je nejslabší z celé čtveřice. Naštěstí je sázení rychlé, všichni se ho účastní současně a partie je u konce během deseti až patnácti minut. Alespoň trochu taktická je hra v menším počtu soupeřů, kdy není tak velký vliv náhody, ale především jde o správné rozhodování.
Poslední hrou v řadě je ta nejnáročnější s názvem Kala (autoři Steffen Mühlhäuser a Daniel Krieg). Pro hru budou potřeba úplně všechny komponenty v krabici. Ze základních kalíšků vytvoří hráči čtverec a do jeho protilehlých rohů položí bílý a černý kalíšek. Vytvoří tím druhé patro, po kterém se budou pohybovat. Každá z těchto dvou barev bude patřit jednomu ze soupeřů v tomto duelu.
V každém tahu budou hráči sázet čtyři fazolky, které vezmou ze společného banku. Počínaje svým šálkem položí vždy jednu fazoli do každého kalíšku v řadě nebo sloupci. Po cestě mohou jednou zatočit do pravého úhlu. Poslední použitá pozice současně ukazuje místo, kam se hráč posune se svým šálkem, než předá slovo protivníkovi.
Tak se hráči střídají až do chvíle, kdy někdo z nich zaplní svojí poslední čtvrtou fazolí kalíšek na herním plánu. Jako plná se počítá taková miska, která obsahuje alespoň čtyři žetony. Ty si může hráč okamžitě vzít k sobě jako odměnu. V průběhu partie na hráče čekají také bonusové tahy, ve kterých budou rozdělovat fazolky ze svých vlastních kalíšků. Přeplněné a nevyprázdněné šálky s pěti a více fazolkami jsou okamžitě vysypané zpět do banku. Partie končí až ve chvíli, kdy je společná zásobárna prázdná. Vítězí hráč, který nasbíral větší počet fazolí.
Kala je velice zajímavou abstraktní hrou, která se skvěle hodí pro souboj dvou hráčů. Pohyb nabízí hráčům ohromnou volnost, protože v každém tahu mohou jedenkrát zatočit. Mohou si dokonce vybírat nebo naopak zaplňovat misky navzájem. V partii je to vše pouze o přemýšlení a schopnostech hráče, nic není závislé na náhodě ani na odhadování protivníka.
Právě díky tomu je tato hra také nejlepší a nejnáročnější z celé čtveřice. Tomu odpovídá také její herní doba, která může přesáhnout půl hodiny. To je na logickou hru stále tak akorát, protože celý souboj má dobrý spád.
Copa je souborem her, který to zkouší na všech frontách a daří se mu to. Každá cílová skupina podobných her si zde najde svoji hru a někdo i víc než jednu. Tři ze čtyř jsou opravdu velice povedené a to už je pěkný úspěch, kterým opakuje naši spokojenost z nedávno recenzovaného KARO (recenze). Hry jsou různě obtížné a s odlišnou dobou potřebnou k dohrání, takže si vždy můžete vybrat tu vhodnou. Copa ale získává bonusové body především dřevěným zpracováním, jehož možností využívá v hratelnosti na maximum.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Fred Horn, Daniel Krieg, Steffen Mühlhäuser |
| Vydavatel | Steffen-Spiele, Gameland 游戏大陆 |
| Rok vydání | 2013 |
| Počet hráčů | 2 - 5 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 7 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (2 voters) |
| Kategorie | Abstract Strategy |
| Mechanismy | Modular Board |
| Rozšíření | Copa: Bohnenpower |
| Rodina | Admin: Better Description Needed!, Components: 4 x 4 Grids |
| Alternativní názvy | Da Capo, Hopper, Kala, Ronda, 播种棋 |
Více o hře.
+ parádní dřevěné zpracování
+ hned čtyři hry
+ pro různé počty a věkové kategorie
+ pravidla včetně příkladů
+ odlišné herní styly každé ze čtveřice her
+ odpovídající herní doby
- slabší blafovací hra
Hra je to vynikající. Obzvláště pak ta, která připomíná PEXESO. Každá návštěva je ze hry unešena.