Recenze: Dobble Chrono – tik tak, tik tak

Sledujte dobře vteřinovou ručičku. Ani na chvilku se nezastaví. Nedá vám čas podívat se jinam, musíte ji pořád sledovat a poslouchat její cvakavé zvuky. To čas si nachází nové a nové cestičky, jak se prodrat kupředu a vymyslet na vás něco záludného.

Čas nám běží všem, ať si hrajeme nebo ne. Ale když se sejdete s dětmi či přáteli nad hrou Dobble Chrono, pak dostává čas úplně jinou úroveň. Jedná se o pokračovatele dnes již klasické rodinné hry s kulatými kartami Dobble. I tentokrát nás do nitra zve společnost Asmodée a v české verzi také ADC Blackfire. Autory nápadů na nové varianty je trojice: Jean-Francois Andreani, Toussaint Benedetti a Tatiana Montandon. Český překlad pak zpracoval Michal Ekrt.

Celé kartonové balení je tentokrát velké a není pouze způsobem, jak ukrýt kovovou krabičku před chtivými prsty. Do nitra nás zve podivné jednooké stvoření, které už jsme jednou potkali. A když krabičku pootevřeme, můžeme z ní vytáhnout šuplík v podobě plastového insertu. Ten drží pečlivě tři hlavní a zásadní komponenty a po jeho povrchu klouže příručka pravidel.

Ve výliskových otvorech tak najdeme jednu fialovou obyčejnou tužku, pořádně vysokou fialovou ruku (již zmiňovaný tvor sloužící jako maskot hry Dobble) představující časomíru a také kulatou kovovou krabičku. Ta vám bude asi poměrně povědomá. Jedná se totiž o klasickou krabičku s hrou Dobble, včetně stejných karet a dokonce původních pravidel. To znamená, že na nás čeká hromádka kulatých karet vždy s osmi různě velkými a barevnými obrázky. Ať vytáhnete z balíčku jakékoliv dvě karty, vždy budou mít společný jeden obrázek.

Pokud vás ale zajímá, jak se hraje původní Dobble, přečtěte si naši recenzi. Dnes se budeme věnovat pěti novým variantám, které s sebou přináší zařazení časového prvku. Stopky fungují na dvě AAA baterie a mají dva módy – přičítání a odečítání. V obou případech se bude čas zobrazovat na malém displeji, který jinak funguje jako ústa figurky.

Velké překvapení se koná ve chvíli, kdy si začnete číst pravidla. Dvě z pěti variant jsou určeny pro jednoho hráče, což je v oboru takovýchto karetních her naprostý unikát. První na řadě je hra, která se jmenuje Kontrolní bod. Hráč vyloží na stůl před sebe jednu kartu (náhodnou) obrázky nahoru a ostatní si vezme do ruky. Na těchto kartách se ale na obrázky zatím nekouká.

Odstartuje stopky v režimu odpočítávání a otočí balíček karet v ruce vzhůru nohama. Jeho úkolem je na kartě najít stejný obrázek, pojmenovat jej a odložit kartu stranou. Tak pokračuje hledáním stejných symbolů a snaží se nastřádat co nejvíce karet během časového limitu. Na protější straně v pravidlech je bodovací tabulka a pod ní jsou uvedeny také hodnocení výkonů podle počtu získaných karet.

Tato varianta se opravdu sama nabízí, pokud máte po ruce stopky. Tady ale máme také jasně stanovené výsledky, kterých bychom měli dosáhnout. Pokud za třicet vteřin nedokážeme získat více než dvacet karet, jsme jen prostý začátečník. Protože karty jsou si velmi podobné, je možné tuto variantu hrát opakovaně bez negativního dopadu na hratelnost. Tuto verzi lze využít nejen jako možnost tréninku, ale také jako jiný způsob soupeření. Ostatně takové překonávání rekordů je také velká legrace.

Všichni si čas od času nemáme s kým hrát, a tak oceníme určitě i druhou solitérní variantu, která se jmenuje Proti času. Ta funguje vlastně úplně stejně. Tentokrát ale nemáte omezený čas, ale vaším úkolem je projít celý balíček co nejrychleji. Jakmile i poslední karta má pojmenovaný shodný symbol, stačí zastavit stopky a zjistit, kolik času bylo třeba.

Tato verze je méně hektická, protože na hráče netlačí čas tolik. Je zde prostor na nějaké drobné omyly a chyby, které je stále šance dohnat. Současně ale také trvá o něco déle, při celkovém počtu 55 karet může trvat i několik minut. To nevadí, pokud si opravdu hrajete sami, ale pokud byste se chtěli ve vykládání karet střídat, tak pro to je vhodnější první verze.

Ale teď už se dostáváme k hrám, které jsou opravdu nové, a zabavíte s nimi obvykle maximálně čtyři hráče. To je také případ hry Vláček, na jejímž začátku hráči vezmou zamíchané karty a odhalí z nich jedenáct karet do řady na stůl. Tím vytvoří titulní vlak. Zbytek listů si hráči rozdělí rovným dílem mezi sebe. Stopky budou zase odpočítávat do nuly.

Všichni hrají současně a snaží se pokládat na horní kartě svého balíčku najít a pojmenovat obrázek shodný s první kartou z řady. Jakmile je ta zakrytá, pozornost se obrací k druhé kartě v řadě, pak ke třetí, a tak postupují až ke konci vlaku. Karetní souboj končí ve chvíli, kdy hráči zakryjí i poslední vagón vlaku nebo předčasně zvukovým znamením uplynulého času. Vítězem se stává hráč, který vyložil nejvíce karet (a má jich tedy nejméně v ruce).

Tahle varianta nám příliš nepřirostla k srdci. Je příliš chaotická a především hráči mají trochu zmatek v tom, která stanice je právě na řadě. Samozřejmě jsou to pozice, které zatím obsahují pouze jednu kartu, ale v té rychlosti občas zaváháte a může vás to stát vítězství. Tahle hra prostě není tou zábavou, kterou bychom od Dobble očekávali.

Mohlo by Vás zajímat

recenze

Recenze: Gravitrax Pro rozšíření Vertical – ochutnávka opravdových výšek

Čtvrtá hra v pořadí se jmenuje Sklizeň a hráči na jejím začátku vyloží osm karet za každého účastníka partie. Tuto nabídku obrázkem nahoru doplní pak jedna karta do ruky jednotlivých soupeřů. A znovu budeme mít konečný časový úsek, takže budeme odpočítávat.

I tentokrát hrají všichni současně, ale tentokrát karty sbírají pro sebe. Novou kartu mohou sebrat až poté, co nahlas pojmenují shodný obrázek. Kartu si pak vezmou do ruky a položí ji nahoru svého balíčku, takže právě pro ni budou nyní hledat společný obrázek na libovolné kartě na stole. Který z hráčů nasbírá po zaznění časového znamení nejvíce karet, se stává vítězem.

Tahle hra už se vrací k zábavě, kterou očekáváme. Hra je dynamická, rychlá a napínavá. Do konce partie nevíte, kdo se stane vítězem, protože není čas sledovat ostatní. To je ale také problém, protože hráči mohou snadno podvádět. V časovém presu je nemá kdo kontrolovat. Celkově je ale tato varianta u konce během pěti minut a opravdu se tu projeví rychlost.

Obsazovaná je pak hodně podobná jako Vláček. Tentokrát je na stole 23 karet a hráči je postupně překrývají svými. Každá karta může být překryta pouze jednou, takže hráči mohou stihnout dokončit partii dřív, než doběhne časový odečet na stopkách. V každém případě vítězí ten, komu zbylo nejméně karet v ruce.

Zpracování je výborné a přesto si neodpustíme jednu připomínku. Časomíře a jejímu vzhledu viditelně vydavatelé věnovali hodně času. Ovšem když se podíváte na fialový budík s okem, budete si přát jediné: aby se s tikajícím časem hýbalo ono velké bílé oko ze strany na stranu. Možná nápad pro nějakou deluxe edici?

Celkově tak je Dobble Chrono trochu zklamáním, pokud se jedná o hry pro více hráčů. Autoři tentokrát nepředvedli potřebnou invenci a nápady se zde opakují. Zachraňují to především solitérní varianty, které jsou zábavné a lze v nich soupeřit i s kamarády. V krabici ale dostanete i originální Dobble, takže pokud jej nemáte, pak je Chrono jasnou volbou. Pokud ale už Dobble máte, pak si Chrono pořiďte jen, pokud si chcete hrát osamotě.

Recenze: Dobble Chrono – tik tak, tik tak

Dobble Chrono přidává do mixu hledání stejných obrázků nervozitu časového limitu. Nové varianty hry jsou ale hodně podobné a nenabízí žádné zajímavé nápady. To ale neplatí pro dvě další verze na čas pro jednoho hráče. Ten bojuje s kartami a snaží se zvládnout svůj úkol v co nejkratším čase. Tyto rekordy je pak možné si porovnávat, což děti baví. Balení navíc obsahuje i původní hru. Dobble Chrono tak zůstává trochu za očekáváními a je dobrou volbou pro ty, kdo ještě Dobble nemají.

Klady:

+ solitérní varianty
+ obsahuje krabičku s původní hrou
+ časomíra přičítá i odečítá
+ různé obtížnosti a rekordy
+ parádní stopky

Zápory:

- nové varianty mohly být lepší
- nové hry se opakují
- čekáte, že oko na stopkách se bude hýbat

0