Recenze: Jen v laboratoři najdete originální Laborigines

Laboratorní myšky se tiše krčily v rohu svého skleněného domova. Jejich malá očička upřeně zírala na stíny, které se pohybovaly po potemnělé místnosti a nervózně sebou trhaly vždy, když se ozval nějaký šramot.

Jeho zdrojem byly jakési podivné bytosti různých tvarů a velikostí. Občas škrábání a dupání přehlušila obrovská rána, jak některý ze stínů shodil některý z experimentů. Někdy následoval výbuch nebo ohlušující a oslepující úder blesku.

V laboratoři profesora Karla byly roztodivné směsi, zařízení a podivnosti, které by obyčejného návštěvníka vyvedly z míry, co však bylo ještě podivnější byla tajemná kamenná figura s velkým nosem a propadlýma očima. Nepohybovala se chaoticky jako ostatní, ale postupovala po místnosti systematicky v kruzích. Byl to jediný stín, kterého se myšky nebály, věděly totiž, že to je Moa, ochránce laboratoře.

Ostatní stíny byly Laborigini, tvorové, kteří vznikli jako vedlejší produkt pozoruhodných vědeckých experimentů. Ačkoliv to tak myškám nepřipadá, ve skutečnosti jejich povaha neodpovídá jejich děsivému vzhledu. Naopak se jedná o mírumilovná stvoření, která hledají kamarády, ale jsou nuceny trávit svůj život za chladnými laboratorními zdmi. Drží je na živu pouze naděje na útěk…

Laborigines je desková hra občanského sdružení Czech Board Games, které se zabývá podporou začínajících českých autorů. V každém roce si vyberou na základě konkurzu jednoho kandidáta, jehož hru vydají. V roce 2007 tuto soutěž vyhráli Jakub a Tomáš Uhlířovi.

Když poprvé potěžkáte rozměrově menší krabičku ukrývající všechny herní potřeby, budete asi zaskočení její překvapivou vahou. Teprve otevření víka vám poskytne odpověď na otázku, která vám od té chvíle bude vrtat hlavou.

Pokud po otevření rozbalíte tajemně zabalený rozměrný balíček v papíru, objevíte nejlákavější a také nejtěžší součást hry – sošku tvora jménem Moa. Kromě ní naleznete kvalitní kulatá hrací kolečka, která po vyskládání tvoří herní plán, dále referenční kartičky, žetony, balíček karet nemocí, vlaječky, ale především tři balení plastelíny po pěti barvách.

Příprava hrací plochy je velmi rychlá, protože stačí pouze všechny kolečková políčka rozmístit do kruhu a trať pro laboriginí útěk je připravena. Jenže co pořád chybí, jsou postavičky, se kterými budete hrát. Krabice samotná žádné neobsahuje, a tak přijde na řadu činnost, která dělá tuto laboratorní hru tak zajímavou. Svoje laboriginy si totiž musíte vytvořit z plastelíny.

Jakmile svoji příšerku máte připravenou, ať už se jedná o Spongeboba, chobotnici, šneka nebo jiné stvoření, postavíte jej bez rozdílu na dřevěný žeton vaší barvy a zvolíte si libovolnou startovní pozici. Poté se všichni soupeři dohodnou na umístění sošky Moa.

Do začátku dostanete ještě dvacet kostiček ve vaší barvě, symbolizujících životní sílu laborigina. Jeden hráč (autor nejhezčího laborigina) dostane startovní vlaječku imunity, která jej bude chránit před veškerými nástrahami trati. Úkolem hry je přežít se svým stvořením déle než ostatní.

Hlavní herní mechanismus tvoří hod dvěma kostkami. Ačkoliv se jedná o zcela náhodný úkon, jsou hráči dány určité taktické možnosti. Z hozených čísel si totiž můžete vybrat, které bude použito pro pohyb vaší příšerky (směr pohybu si můžete vybrat), o druhou hodnotu se pohne Moa (vždy po směru hodinových ručiček). Můžete tak nahnat strážce laboratoře na políčko, kde stojí některý z vašich soupeřů.

Vždy, když vstoupíte na některé políčko, otočíte jej a pak vyhodnotíte jeho odkrytý efekt. Je tak potřeba si dobře pamatovat, jaké nástrahy se kde vyskytují. Některé kartičky jsou oboustranné, a zatímco jedna strana je bezpečná (zelená je i zde symbolem klidu a míru), druhá strana obvykle vnáší mezi hráče zkázu.

Čekají na vás výbuchy, kyselina nebo radioaktivita. Stěžejními jsou ale v celé hře blesky a nemoci. Obojí se na laboriginech projevuje nejprve vizuálně. Blesky jsou v balení přítomny jako žluté kopí. Při každém zásahu vaší postavičky bleskem musíte svoji postavičku probodnout a zaplatit tolik energie, kolik má váš laborigin v sobě zapíchnutých blesků. Nemoc oproti tomu působí v průběhu každého kola a různě omezuje možnosti laborigina. Její aktuální druh určuje otočená horní karta balíčku nemocí.

Zraněný laborigin musí odkládat kostičky reprezentující jeho životní sílu. Neodkládá je však všechny do banku, jak by napovídala logika, ale mnohem zajímavěji střídavě jeden odkládá do banku a jeden pokládá na políčko, na kterém toto zranění obdržel, dokud neodevzdá dostatečný počet životů.

Tím se dostáváme k druhé taktické vlastnosti této hry. Kdokoliv tyto kostičky sebere (stačí na políčko dojít), může je bez ohledu na barvu používat jako vlastní životy. Cizí životy mají však ještě jeden důležitý účel: Mohou sloužit k manipulaci laborigina, kterému původně patřily, respektive směru, kterým se bude pohybovat. Jedná se o velmi účinnou zbraň, jejímž dovedným používáním můžete nejen naštvat soupeře, ale především vyhrát celou hru.

Hráčskou soupeřivost a interakci podporují také konflikty v případě, že se dva laborigini ocitnou na stejném políčku. Pak totiž buď slabší z nich zaplatí silnějšímu dva životy, přijde o startovní vlaječku imunity, nebo chytne od druhého jeho nemoc. A co vlastně dělá tajemný Moa? Také on vám uštědří dvojici nepříjemných škrábanců.

V průběhu hry je velmi důležité pamatovat si, co je na které kartičce nakresleno z druhé strany, čímž hra útočí také na vaše paměťová centra. Políček sice není zrovna moc, sedmnáct, ale skutečnost, že jsou oboustranná, zapamatování ztěžují. Některé druhy, jako velký výbuch (osm zranění) jsou ve hře pouze jedenkrát a přesto je s nimi velká legrace. Blesků můžete takticky využívat ke zraňování soupeřů (blesky při úderu zasáhnou všechny laboriginy).

S použitím plastelíny se samozřejmě kromě hromady kladů pojí i nevýhoda, že po sobě zanechává nepříjemné fleky. Škoda je také anglických popisků na referenčních kartičkách a nemocech, které činí hru méně přístupnou.

Aby se vám hra rychle neomrzela, obsahuje také jiné varianty. Především jde o možnost dvojčata, v nichž každý ovládá hned dva laboriginy, ale ti mají společnou zásobu energie o počtu dvaceti žetonů. Ke každému z dvojčat přiřadí jednu kostku, přičemž jednou figurkou musí pohnout po směru a druhou proti směru hodinových ručiček. Z výše uvedeného je jasné, že Moa se hry neúčastní. Druhou variantou je týmová hra pro čtyři a šest hráčů.

Jedná se spíše o hru příležitostnou, vhodnou na párty, když se chcete vytáhnout s něčím originálním a netradičním, přesto několik partií za sebou asi hrát nebudete, protože hra se hodně opakuje a začíná být při delším hraní stereotypní. Díky kratší hrací době však nuda málokdy stihne nastoupit.

Zábava u hry závisí na společnosti, která se u stolu sejde a především na počtu hráčů. Dva hráči si neužijí příliš zábavy, ale se vzrůstajícím počtem postaviček roste i chaos a zábava. Laborigines určitě nejsou hrou pro každého, ale pokud si soupeři sednou, mohou s plastelínovými příšerkami zažít spoustu legrace. Přes všechny zmíněné zápory se jedná o velmi zajímavý a především originální počin české deskoherní scény.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorTomáš Uhlíř, Jakub Uhlir
VydavatelCzech Board Games
Rok vydání2007
Počet hráčů2 - 6
Herní doba30
Minimální věk0 and up
Jazyková závislostSome necessary text - easily memorized or small crib sheet
(1 voters)
KategorieMemory
MechanismyDice Rolling, Memory
RodinaComponents: Play Dough / Modeling Clay

Více o hře.

Recenze: Jen v laboratoři najdete originální Laborigines
Klady:

+ jiné figurky pro každou hru
+ zpracování políček i kartiček
+ podněcuje fantazii
+ krátká hrací doba
Zápory:

- časem stereotypní
- angličtina na kartičkách
3
Prozkoumávejte dál
Recenze: Osmisměrky – písmenka všemi směry