Recenze: Skvělá kniha hlavolamů

Po měsíci se znovu setkáváme nad stránkami knihy, kterou napsal Ivan Moscovich. Tentokrát se jedná o třetí a zatím poslední pokračování knihy, která navazuje na úspěšnou historii Velké knihy hlavolamů (recenze) a Nové knihy hlavolamů (recenze). Stejně jako v minulých dílech, i na stránkách této knihy čeká na čtenáře spousta rébusů, hádanek, hříček, ale i vědomostí.

Skvělou knihu hlavolamů vydalo nakladatelství Perfekt v roce 2010, tedy pouze o rok později než předchozí díl. V originále se kniha jmenuje The Big Book of Brain Games, přeložil ji Vladimír Pračke, a její časový odstup mezi anglickým a českým vydáním jsou čtyři roky.

Na svých 134 stránkách opět otevírá neprozkoumaný svět matematiky a ukazuje jeho nepoznanou zábavnost, prostřednictvím mnoha drobných pomůcek a legrácek.

Jak jsme zmínili v první recenzi, Ivan Moscovich je nejen autorem hlavolamů, ale spolupracuje také na tvorbě her s mnoha známými společnostmi (Hasbro, Mattel, Ravensburger). Kromě toho je pochopitelně i matematikem. Ačkoliv je narozen v Jugoslávii jako syn maďarských rodičů, procestoval už v mládí mnoho zemí, například Švédsko a Izrael, kde působil jako ředitel místního planetária. Nyní se věnuje ve volném času přípravy a kompletování knih z řady Mastermind Collection pro nakladatelství Sterling Publishing.

Úvodní slovo již tradičně pronáší Ian Nicholas Stewart, což je známý matematik a spisovatel narozený v roce 1945 a v současnosti učí matematiku na Univerzitě ve Warwicku. Kromě jeho povolání se věnuje především psaní knih, které ho také nejvíce proslavily. Má na svědomí třeba sérii Věda na Zeměploše ve spolupráci se slavným Terrym Pratchettem, Hraje Bůh kostky? nebo Matematika v roce 2050.

Skvělá kniha hlavolamů je opět pozoruhodnou sbírkou zábavných a poučných úkolů, které jsou opět rozděleny do kategorií. Těch je opět celkem pět, respektive čtyři plus takzvané bonusové kolo, které se vine všemi kategoriemi a je určeno těm nejvytrvalejším luštitelům, kteří již prolouskali celou knihu.

Tedy neexistuje samozřejmě žádné omezení, že nemůžete začít právě kapitolou pět, ale je velice pravděpodobné, že se budete s hlavolamy trápit a nevyřešíte je. Kniha je podobně jako předchozí dva díly sestavena tak, aby na sebe úkoly navazovaly logicky i principy a postupně se jejich nároky na čtenáře zvyšovaly.

Tentokrát začneme v první kapitole u tématu, kterému se věnovala již Nová kniha hlavolamů (tedy druhá kniha v sérii), a tím jsou Tvary a mnohoúhelníky. V této části se naučí čtenář vytvářet a vidět tvary tam, kde nejsou. Procvičí si svoji představivost například v rotování obrazců. Zboříte a postavíte klece pro zvířata,nebo budete hledat obrazce ve spleti různých šílených čar.

Samozřejmě nemůže chybět ani hra, která už svým názvem jasně zapadá do této kategorie. Jmenuje se totiž Čtyřúhelníková hra, ve které musí soupeři střídavě vybarvovat trojúhelníky a vytvářet tak čtyřhranné obrazce z vlastní barvy. Hra je pochopitelně nejnáročnější na představivost, ale je třeba i patřičná dávka strategie a logického uvažování.

Po absolvování 64 hlavolamů vstoupíte do části druhé. Na jejím úvodním obrázku jsou vyobrazené dvě šestistranné kostky a název zní velmi lákavě – Logika a pravděpodobnost. Jedná se o tak všeobecné pojmy, že si na nás kreativní autor mohl připravit v podstatě cokoliv, takže hurá zpět na stránky.

Většina problémů na těchto stránkách je doprovázena nějakou fotografií nebo kresleným obrázkem. Ten nastoluje zásadní problém, který má luštitel vyřešit. S pravděpodobností se začíná samozřejmě od začátků, takže bude čtenář počítat pravděpodobnost vytažení míčků, ale dozvíte se i o principu stroje pravděpodobnosti, který byl sestrojen v devatenáctém století Francisem Galtonem.

Legraci určitě nabídne úkol Nenasytná beruška, kde musí čtenář určit, kterým mravencem má hostinu začít, aby se vyhnula rozzuřenému čmelákovi, který byl asi kamarádem pojídaných mravenců. Sousední meziplanetární kurýr je pro změnu přepracováním známého problému s loďkou a přepravou tří pasažérů, kteří se navzájem ohrožují.

Těmito úkoly se nenápadně přehoupnete do druhé poloviny nadpisu, kterou je logika. O kousek dál potkáte i prostorové předměty, na kterých musíte své deduktivní uvažování využít. Když jste o několik stránek dříve pomáhali slunéčku sedmitečnému v jeho svačině, vůbec jste netušili, že se nedaleko pohybuje hladový ptáček. Teď vám nezbývá, než pomoci červenému tvorečkovi nalézt úkryt pod zelenými listy rozházenými po zemi.

Teoretické rámečky začínají vysvětlovat nejdříve základy pravděpodobnosti, ale pak se dozvíte, že nepravděpodobné je velmi pravděpodobné (Aristoteles) a objasní systém náhody. Naopak čtenář bude muset vyřešit narozeninový paradox. Přes poměrně široký záběr se úkoly často opakují, ačkoliv se zvyšující se obtížností.

Třetí kapitola je nadepsána ještě tajmněji – Věda. Díky ní si užijete spoustu legrace s gravitací, dozvíte se co přesně je těžiště a kde se nachází, ale také jak se dá změřit zeměkoule. Hrátky s přitažlivostí skončí kolem hlavolamu číslo 150, kde se začíná autor zamýšlet nad soukolím a součinností více zřetězených předmětů.

Už o kousek dál však začnete odrážet světlo a budete za jeho pomoci plánovat hru kulečníkem. Vyzkoušíte, jak funguje lidský setrvačník, dozvíte se o účincích vzdušných proudů a principy plachtění téměř v praxi na loďkách.

Víte, co je Coandův efekt? To se dozvíte v hlavolamu číslo 231. O deset úkolů dál na vás čeká zrcadlové bludiště, kterými si musíte odrazit cestu ke všem zvířátkům, ovšem není to zdaleka tak snadné, jak to vypadá na první pohled. Další zrcadlové problémy pak zakončí kapitolu, která se na straně 80 překlene do tématu Vnímání.

Už z nadpisu je jasné, že tato kapitola bude obzvláště hravá a bude těžit z nejrůznějších iluzí. Bohužel kapitola je velice krátká a než si začnete tu legraci patřičně užívat, je konec, má totiž pouze sedm stránek a devatenáct hlavolamů. Velká škoda.

Páté, bonusové kolo, pak vypráví o všech minulých tématech dohromady. Přesto v něm poznáte nové kamarády, jako jsou Fibonacciho králíci nebo Pythagorovy trojúhelníky. Konečně zde potkáte také větší množství her, z nichž nejzajímavější je celostránková Válka planet. Ve vesmíru totiž není tolik místa, kolik si myslíme, ale řídí ho gravitační proudy, proto mají všechny hráčovy lodě pouze omezený počet tahů a vyhrává ten, jehož loď se může jako poslední pohnout.

Poslední rébus je název 337. hlavolamu a opravdu je posledním, který čtenář v této knize vyluští. Tedy v případě, že postupoval opravdu hierarchicky od začátku.

Kniha není tak obtížná, jako Nová kniha hlavolamů (druhá v sérii) a je proto srovnatelná spíše s prvním dílem. Většina úkolů je více intuitivních a představuje mnohé jevy, které především děti pomocí této hry snáze pochopí.

Pohrává si nenápadně s fyzikou a naťukává mnohé matematické problémy, ale nikde nejde tak do hloubky, aby se luštění vymknulo kontrole. Jen je škoda, že část věnovaná vnímání je tak krátká.

V některých úkolech se možná setkáte i s problémy, které jsou díky Internetu již všeobecně známé, ale jedná se pouze o pár úkolů, které jsou výrazně v menšině proti těm kreativním a zajímavým, se kterými jste se určitě nesetkali.

V průběhu knihy také nemohou chybět již klasické teoretické vsuvky ve světle žlutých rámečcích. Ty se věnují různým problematikám v závislosti na aktuálním tématu hlavolamů, takže se setkáte s Ostrovním problémem (porozumění obsahu a objemu), definicí polygonů, větveným strukturám nebo hranici vidění.

Kniha Skvělá kniha hlavolamů je zatím poslední z kolekce Iana Stewarta. Nezaostává za svými staršími bratříčky výrazně, ale přesto není tak nabitá myšlenkami a některé se zde často opakují. Přesto i tak nabízí hromadu zábavy, jen si nezapomeňte vystřihovací hlavolamy zkopírovat a pak teprve vystřihovat, ať nemáte rychle po knížce. Byla by to škoda, protože zaujme i několik generací.

Cena: 225 korun
Hodnocení knihy: 85%

KOUPIT KNIHU

Recenze: Skvělá kniha hlavolamů
Klady:
Zápory:
Prozkoumávejte dál
Recenze: Hustá mela – když si celý vesmír chce rozbít ciferník