Recenze: Venezia 2099 - marný boj s vodou

Tak a je to tady. Já je varoval. S Benátkami je konec. Už je nic nedokáže zachránit před potopením. Neustálá stavba spolu s globálním oteplováním země v roce 2099 konečně dospěly k nevyhnutelnému závěru. Oku lahodící město během několika dnů zcela zmizí pod hladinou. Jeho domy už jsou zcela opuštěné, většina z nich přestala být obyvatelná už před měsíci, kdy moře čas od času vystoupalo a zatopilo vše. V tom spěchu všichni zapomněli na poklady. Jen pár se nás vrátilo, abychom svedli o bohatství boj s vodou. Desková hra Venezia 2099 je dílem Leo Coloviniho (Cartagena – recenze, Atlantis – recenze, Golden Horn – recenze), který se touto hrou vrací do místa svého narození. Umožnila mu to vydavatelská společnost Piatnik, která v roce 2014 vydala hru a to i v českém jazyce. Ilustracemi hru dovedl k dokonalosti Massimilano Longo. Celé potápějící se město se ukrývá v klasické čtvercové krabici, kterou zaplňují nejvíce čtyři části plastového herního plánu. Ten je rozdělen do osm krát osm políček, každé z nich má v rozích prohlubně, aby usnadnily manipulaci s dílky, jež zde budou ležet. Těch je stejný počet, tedy 64, a zatímco na jedné straně mají pouze mořskou modř, na druhé najdeme jednu z čtvrtí Benátek. Každý dílek patří do jedné z šesti barev a má číselnou hodnotu od dvojky od osmičky. Výjimku představuje 16 plošin, které už se potopit nemohou a nepatří žádné barvě. Čtvrtím odpovídá přesně i sada 48 karet. Pro hráče jsou zde připraveny figurky hrdinů, čtyři pro každého z pěti maximálních soupeřů. Stejně tak v barvách každého soupeře najdeme dvě karty gondol. Většina kulatých mincí zlaťáků (60 kusů) na začátku svého majitele mít nebude, stejně jako šedesátka žetonů pokladů – po deseti od každé barvy. Na začátku partie vytvoří hráči jedinečné město Benátek. Jednoduše rozloží náhodně všechny dílky, čtvrtě obrázkem nahoru a někde mezi ně také plošiny. Každý z hráčů si vybere figurky, které postaví na libovolné místo. K tomu dostanou soupeři do svého vlastnictví také dvojici karet gondol, ale především 42 karet proroctví, které přinesou zkázu jednotlivým částem města. Jejich počet se liší podle toho, kolik hráčů se účastní honu za poklady a rozdělí se mezi hráče tak, že další už nebudou třeba. Vedle plánu položí hráči zásobu mincí a také poklady roztříděné podle barvy. Hráči se střídají na tahu a pokaždé na ně čekají přesně tři činnosti. První dvě nejsou povinné a zahrnují pohyb po plánu a nákup pokladů. Hráči mohou jednou ze svých postaviček pohnout vždy pouze v jednom směru, nesmí při tom přeskakovat žádné další figurky ani mořskou hladinu. Plošiny ovšem přecházet lze. Když figurka zastaví (nebo zůstala stát po minulém kole) na poli některé ze čtvrtí, může zaplatit obnos zlaťáků a pořídit si poklad stejné barvy, jakou má čtvrť. Cena se liší podle toho, kolik hráčů již na daném místě nakupovalo. S každým dalším nákupem se zvedá o jedna. Za to si hráč vezme jeden žeton k sobě. Poslední částí kola je hraní karet proroctví. To je také současně jediná fáze, které se nelze vyhnout a hráč musí vždy vybrat kartu s nejnižším číslem z ruky a zahrát ji. Pouze v případě rovnosti si může vybrat z barev. Takové proroctví ukazuje souřadnici (číslo a barva) a jednoznačně identifikuje část Benátek, která se právě nenávratně ponořila pod vodu. Jakákoliv postavička, která na tomto místě stála, se utopila a už do partie nezasáhne. Záchrana může přijít pouze v podobě karty gondoly, kterou lze zahrát i mimo tah. V tu chvíli se figurka může objevit na libovolném jiném místě Benátek. Partie pak pokračuje tak dlouho, dokud hráči neodehrají všechny karty proroctví. Na plánu tak zůstane několik zbývajících bezpečných míst, která současně určí hodnotu čtvrtí. Čím více dílků od barvy se potopilo, tím hodnotnější je jejich vlastnictví. K tomu si hráči přičtou odměnu za figurky, mince i destičky se speciální hodnotou X. Nejúspěšnějším sběratelem pokladů se stává hráč, který nastřádal nejvyšší součet bodů. Venezia 2099 je hrou o sbírání sad pokladů. Jenže na začátku vlastně nemáte vůbec představu, které barvy budou mít jakou hodnotu. Hráči tak mince utrácí naslepo a tipují. A v tom bohužel není možné nalézt žádnou zábavu. Naštěstí se to zlepšuje s každým dalším tahem a hra nabírá na obrátkách. Sady jsou přesně to, co nakonec rozhodne. Pan autor má rád potápějící se věci, jak nám ukázal už ve svých předchozích hrách. Tentokrát se mu ale právě tento element povedl na jedničku. O potopení dílků sice rozhoduje náhoda a hráči mohou jen přihlížet, ale současně mají alespoň část informace o tom, kudy záplava půjde. Podle karet v ruce se mohou zařídit, ačkoliv nikdy nemají jistotu, že stojí v bezpečí. Právě tato náhoda je věc, která partii mnoha hráčům jednoduše znepříjemní. Záleží pouze na vašem osobním přesvědčení, protože jinak se jedná o zábavnou a jednoduchou hru, kterou snadno vysvětlíte i nezkušeným hráčům. Venezia 2099 je tak vhodná především pro rodinné hraní a to také proto, že většina utopených figurek vlastně není úmyslným útokem, ale hraním karty podle pořadí daného pravidly. Hráči tak nemají pocit, že na ně ti ostatní útočí, ale přesto se nad nimi neustále vznáší hrozba. Jednotlivé partie trvají kolem hodiny v nejvyšším počtu hráčů. Časy se od sebe ale příliš neodlišují, o to se postarají rozdílné počty karet v rukou každého ze soupeřů. S narůstajícím počtem účastníků partie se ale také snižuje poměr informací a tedy i kontrola, kterou nad výsledkem má hráč. Nejlepší je tak ve třech, kdy se po plánu pohybuje celkem dvanáct postaviček. Naopak ve dvou to není vůbec ono, a pokud nemáte možnost sehnat víc soupeřů, pak hru nedoporučujeme. Zpracování hry je velmi dobré. Výborný je především plán, který usnadní hráčům manipulaci s kartičkami, jež je neustále třeba otáčet. A přesto vám dojem ze hry pokazí jedna špatná volba – barvy destiček pokladů jsou si příliš podobné a v umělém osvětlení není těžké je mezi sebou zaměnit (oranžová, žlutá a bílá – čtvrtá do řady je modrá). Venezia 2099 stojí na vratkém a nejistém podkladu. Každá ze staveb se může kdykoliv propadnout a stejné šance máte i vy s touto hrou. Rozhodně nezklame jako rodinná zábava, ale obsahuje až příliš náhody a nedostatek kontroly nad výsledkem. Při tom se ale jedná o zajímavý design, který je svým způsobem zábavný a to především ve třech. Venezia 2099 k nám přichází z budoucnosti, ale nic nového nepřináší. Záleží jen na vás, jestli vám to stačí.