Recenze: Dune – diplomacie, dobývání a zrada na písečné planetě

Na počátku je třeba dbát o rovnováhu… Píše se rok 10191. Celému vesmíru vládne Padišáh Císař Shadam IV. a v celém vesmíru je nejdůležitější surovinou koření. Koření však existuje pouze na jediné planetě v celém vesmíru. Tou planetou je Arrakis, nazývaný též Duna…

Z původního filmu Davida Lynche Duna jsme si vypůjčili část prologu, který poprvé přivedl na velké plátno legendární sci-fi. A právě v podobných letech se začala psát i historie deskových her ze stejného světa románů Franka Herberta. Neuvěřitelných 40 let od uvedení původní verze společností Avalon Hill (z dílny designérů Bill Eberle, Jack Kittredge a Peter Olotka) se hráči dočkali nové edice v produkci firma Gale Force Nine. Pod hrou jsou stále podepsaní původní autoři, ke kterým přibyl Greg Olotka. A distribuci má na starost v Evropě firma Esdevium Games.

Na víku poměrně malé krabice, jejíž původní verze je opředená legendami, nemůžeme narazit na nic jiného, než na ikonického písečného červa. Ve středu zájmu je herní plán, který znázorňuje mapu planety rozdělenou na oblasti skal, písku, ale také na něm najdou hráči pevnosti nebo polární špičku. Jednotlivá území jsou ohraničená, ale globus je rozdělený také čarami zeměpisné délky.

Hráči mají na výběr hned šest frakcí, ze kterých mohou vybírat. Kromě těch klasických Atreidů, Harkonnenů a Fremenů tu je ještě císařovo vojsko, vesmírná gilda a také sesterstvo Bene Gesserit. Každý si vybere tu svoji roli a získá tak jednotky, zástěnu a ukazatel, který položí na kroužek na obvodu plánu. Z balíčku zrady dostane každý čtyři karty, z nichž si může vybrat jednu. Protivníci pak umístí své jednotky na plán podle pokynů zástěny, za kterou si schovají startovní jmění koření a také jednu kartu pokladny.

Společně všechny rody prochází koly a jejich sekvencí fází. Začíná to vždy u určení prvního hráče, kterého má pod kontrolou ukazatel bouře. O kolik pozic se posune určí samotní hráči, a to s pomocí bojových destiček, které jsou dvoudílné, otočné a lze na nich volit hodnoty potají. Ihned poté se na mapě na některé oblasti objeví nový přísun koření, a to podle odhalené karty. V rámci toho se může objevit také písečný červ, takzvaní Shai-Hulud, jak mu říkají místní obyvatelé. Při jeho objevení mají jednotlivé frakce šanci na navazování aliancí, které mohou dokonce spolu vítězit v celé partii.

Pak už hráči začnou do průběhu zasahovat. Nejdříve si to v aukci rozdají o karty pokladu, ale musí nadále dodržovat limit maximálních čtyř karet tohoto typu v ruce (resp. za zástěnou). Následně mohou získat nové posily jednotek.

A potom celý tah vrcholí na mapě, kde se jednotky mohou vylodit z plavidel poslaných z vesmíru, zatímco ty už na poušti se posouvají. Za všechno (včetně rekrutování) se platí kořením. Při tom ale nesmí vstupovat ani opouštět sektor, který je zasažený bouří ze začátku tahu.

Po přesunech následuje jejich logické vyústění, tedy boje. Ty nastanou, jakmile se jednotky více hráčů nachází na stejném území. Hráči na svém otočném disku zvolí libovolný počet jednotek, který se pohybuje mezi nulou a počtem jednotek, které má k dispozici v lokaci, kde boj probíhá. Tyto jednotky v boji zahynou. Jejich sílu může umocnit s využitím vůdců a také karet pokladnice. Hráč, jehož součet je vyšší (případně agresor u remízy) se stává vítězem. Poražený přijde o všechny jednotky bez ohledu na to, kolik jich obětoval na disku.

Důvodem pro boj je samozřejmě především koření. To se nachází na lokacích plánu a hráči je na konci kola mohou sebrat, pokud zde mají svoji armádu. Partie tak pokračuje maximálním počtem deseti kol, přičemž na konci každého je (v takzvané mentat fázi) třeba vyhodnotit, jestli některý z rodů (nebo aliancí) nemá pod kontrolou potřebný počet pevností. Pokud ano, takový hráč (hráči) se okamžitě stává vítězem.

Dune je hra, ze které na všechny strany čiší atmosféra a dělá čest svojí předloze. Pokud máte rádi knihu Franka Herberta, pak nemusíte číst dál. Běžte si tuhle novinku pořídit, protože její příběhy jsou přesně tím převyprávěním světa Duny, které si zaslouží.

Koření musí plynout. Přesně, jak vyjádřila princezna na začátku zmiňovaného filmu, tajemná substance je základem všeho. Hráči ji potřebují na vybudování pořádné armády, aby pak mohli začít válčit o území. Při tom musí brát ohled na náhodně se pohybující bouři, která umí ovlivnit plány, ale také náhodně rozhodovat o prvním hráči daného kola.

Pro vítězství je potřeba mít pod kontrolou více pevností, ale současně je jasné, že o ně budou mít zájem i ostatní. Síly se tedy přelévají a k tomu výrazně přispívá také podpora z vesmíru, kterou je třeba také zaplatit.

Základem úspěchu v bojích pak není jen správná mobilizace vojska, ale také přehled o tom, jaké karty má který ze soupeřů. Ty jsou totiž nakupované z veřejné nabídky, takže určitě není problém si pamatovat možnosti protivníků i do dalších kol. A to může být velmi důležitá výhoda.

Hra je překvapivě jednoduchá z hlediska pravidel, ale současně je plná právě takovýchto nenápadných voleb a rozhodnutí. Zdánlivě se v ní toho moc neděje, ale jednotlivé fáze hráči prochází společně a díky tomu mají vždy jasný přehled o dění na mapě.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskákoooperativnírecenzerodinná

Recenze: Dračí poklad a cesta k němu

Popsali jsme ale pouze základní hru. V té pokročilé variantě se klade výraznější důraz na koření a jeho dopady. Nejenže se ho objeví na mapě více, ale především jej mohou hráči používat k podpoře svých vojsk.

Jednotlivé rody jsou každý úplně jiné. Právě tato asymetrie a rovnováha mezi brutální silou Harkonnenů, schopností předvídat budoucnost čarodějnic z Bene Gesseritu a domovskou výhodou Fremenů je důvodem, proč se s vaší novou rodinou sžijete. A cestou k úspěchu není jen správná volba rodu , ale také vhodný výběr spojence.

Na to, aby zážitek byl plnohodnotný, je třeba ale nejen dostatek času (partie jsou opravdu dlouhé), ale především vyšší počet hráčů. Na krabici se sice dočtete dvojku, ale pokud nebude v partii alespoň čtveřice soupeřů (nejlépe pak šest), nedočkáte se potřebných spojenectví, které jsou právě tou politickou podmínkou pro maximální zážitek. Na druhou stranu právě tyto počty současně znamenají, že byste si na hru měli vyhradit celý večer, ideálně třeba nějaké čtyři hodiny. Zní to děsivě, ale o to víc vás překvapí, jak tento čas při tom plánování uteče.

Jedná se o věrné zpracování původní verze, o jejímž věku už jsme hovořili. Změny jsou pouze kosmetické, pokud tedy nepočítáme zpracování. To získalo nový kabát, a to včetně pravidel, které jsou realizované spíš jako základy. V jejich druhé části je pak popsaný každý z rodů a jeho specifika a výhody.

Duna je hrou, která patří už dávno k legendám. A tak její přepracování do nové podoby vzbudí spoustu radosti. Kritici samozřejmě zmíní, že se jedná o starý koncept a že jsou hry dnes už jindy. Ale politikaření a ohromná síla předlohy jí dodávají křídla, která odvádí pozornost od dlouhé herní doby a pouze nadprůměrného bojového systému. Novinka navíc přichází v tu nejsprávnější možnou dobu, protože letos se téma dočká (snad) díky Dennisi Villeneuvovi nového života. Do té doby ale máme hru, která nám umožní přenést se na písečnou planetu stejně dokonale. Duna je famózní hra pro labužníky.

Recenze: Dune – diplomacie, dobývání a zrada na písečné planetě

Duna je pozvánkou do světa, který je plný zrádců a bojů. V reálu bychom asi lístek na Arrakis s díky odmítli, ale pokud se tam máme podívat u našich stolů, pak není lepší možnosti, než právě v této hře. Pokud jste fanoušek Duny, pak už hru nejspíš znáte a máte. Odradit vás může snad jen délka partie nebo vyžadovaný počet hráčů, protože jinak je bitva o území přesně taková, jakou byste si mohli přát. Napínavá, atmosférická a velkolepá. Duna vám dává na výběr všechny známé frakce a je pouze na vás, kdo nakonec získá nadvládu nad tou nejcennější planetou celého známého vesmíru.

Klady:

+ spojenectví
+ atmosféra
+ volba prvního hráče
+ aukce o karty
+ délka partie umožní hluboký zážitek

Zápory:

- délka partie (pro někoho)
- nic se nezměnilo od původní hry (pro někoho)

5