Byli jste někdy ve vesmíru? Většina z vás asi odpoví NE. Píše se rok 2012 a na pravidelné návštěvy vesmíru si ještě počkáme. Ale o několik desítek let později bude situace jiná. Kromě výletů na oběžnou dráhu ale bude pokrok posouvat především soupeření velkých mocností. Ty se snaží ze všech sil dobýt co nejvíce planet a měsíců naší planety, prozkoumat je a vytvořit na nich vzdálenou stanici.
Vesmírné lodě už se neskládají složitě na Zemi, ale místo toho je postupně vystřelují na oběžnou dráhu, kde z nich speciální stroje sestavují výsledný tvar. Je to levnější a rychlejší, protože vystřelení lodi po menších částech je méně nákladné, než překonání zemské gravitace s celým kolosem. Jen ty opravy nejsou tak úplně jednoduché.
Uplyne tedy několik týdnů a loď je konečně připravena ke startu. Čekají ji vesmírné dálky, několik Lagrangeových bodů a těsně před závěrem trasy budou muset ještě provést Hohmanův pivotní manévr, aby se dostaly do místa určení.
Co.. Cože? Říkáte si možná po posledním odstavečku. Kdo je to ten Lagrange? A když už jsme u toho.. jakýže to byl manévr? Vůbec se vám nedivíme a před několika týdny bychom asi reagovali úplně stejně. Jenže v nedávné době jsme prošli intenzivním kurzem vesmírného létání se silným vědeckým základem. Nyní umíme vypočítat cenu vesmírného cestování a dokážeme dopravit jakýkoliv náklad na místo určení v celé Sluneční soustavě. Máte zájem? Ten kurz se jmenuje High Frontier..
Vlastně to není až tak docela kurz, jako spíš desková hra, ale to už vás asi napadlo, vzhledem k tomu, na jakém webu jste a jaký článek čtete. High Frontier je tedy vesmírnou cestovatelskou hrou od raketového inženýra (ano, opravdu!) Phila Eklunda. Autor si nás získal už dříve svojí skvělou propracovanou hrou BIOS: Megafauna (recenze), a teď nám v redakci zasadil druhý úder. A ten byl přímo majestátní, protože většina ostatních recenzí musela jít na chvíli stranou. Meziplanetární cestování chce čas, klid a soustředění.
Hra vyšla v roce 2010 a okamžitě si získala srdce všech fanoušků vesmíru. Stejně jako ostatní Eklundovy hry, i tuto vydala společnost Sierra Madre Games. A u nás je bez problémů k dostání hned v několika specializovaných prodejnách. Ale ještě než se pro ni rozběhnete, koukněte s námi na několik dalších odstavečků textu, abyste věděli, do čeho jdete.
High Frontier se ukrývá v krabici černé tak, jak je černý a bez světla samotný vesmír. Ilustraci pak vévodí vesmírný stroj a uvnitř se ukrývá to nejdůležitější – obrovský herní plán s mapou celé naší sluneční soustavy. Zatím se na něj ale příliš nekoukejte, jeho vzhled by vás mohl zhypnotizovat a mohli byste pociťovat nutkání nečíst dál. Společný je ještě jeden menší list, který slouží jako zásobník karet a pro sledování úspěchů hráčů při dobývání planet.
Kromě mapy je v krabici také řada plastových žetonů, které známe už z BIOSu, balíček karet a hráčské plány. Ony vlastně na první pohled příliš jako hráčské plány nevypadají, ale z diagramu v pravé dolní části asi pochopíte, že s nimi budete muset při hře manipulovat. Kromě průhledných žetonů v hromadě barev jsou v podobných barvách také kostičky a především – rakety!
Seznam uzavírá černobílá příručka, která se rozkládá na 24 stranách. V češtině ji nenajdete a když se do ní pokusíte začíst v originálním jazyce, asi se brzy ztratíte. Naučit se High Frontier hrát je totiž asi největší překážka, která vám v případě této hry bude stát v cestě. Naštěstí jsou tu ochotní uživatelé a jeden z nich – phirax – připravil opravdu skvělý návod, rozdělený do 8 částí s názvem High Frontier Walkthrough. Velmi pomalu a postupně vám vysvětlí všechny základní principy, po kterých jste opravdu připravení si zkusit svoji první hru. Přesto pak doporučujeme znovu zdvihnout pravidla a přečíst si je, protože se v nich nachází nejen spousta pravidel, ale také zajímavých vědeckých informací. A pokud chcete hrát High Frontier, určitě vás budou zajímat..
I my si tím složitým učebním procesem prošli. Naštěstí jakmile se jednou High Frontier naučíte, hraje se jednoduše a stejně tak se i vysvětluje druhým. Přesto v této recenzi zmíníme pravidla a herní systém pouze okrajově a zaměříme se více na dojmy z hraní, než je na našem serveru obvyklé.
Vzhledem k malému počtu komponentů, které hra obsahuje, je jasné, že příprava bude jednoduchá. A také je. Stačí umístit do středu herní plán a všechny dílky rozdělit na hromádky. Hráči si k sobě vezmou jeden plán a dílky odpovídající barvy (rakety, kostičky a průhledné disky). Na kartu zásob položíte čtyři modré žetony na první políčko jednotlivých sloupců. Karty rozdělíte na tři hromádky a zamíchané je umístíte právě sem do zásoby.
Nyní ještě dostanou všichni palivo, které ve hře tvoří nádrže s vodou. Každý ze soupeřů dostane do začátku tři nádrže, které si umístí na svůj herní plán do kulaté zásobárny na plánu. Každý dostane také jednu počáteční kartu frakce, za kterou bude ve hře dobývat vesmír. Všechny ostatní komponenty zůstávají pouze připravené, žádné rakety ani kostičky nikam zatím není třeba pokládat.
High Frontier se hraje pochopitelně na tahy, ve kterých má vždy hráč před sebou dvě činnosti. Nejdříve může provést pohyb s raketou, pokud nějakou má, pak ho čeká výběr jedné z osmi akcí. První čtyři z nich jsou takzvané LEO (low-earth orbit = nízká oběžná dráha) operace a budete je provádět při přípravě ke startu. Zbytek tvoří vesmírné operace (ET = extraterrestrial), které se vztahují na situace, kdy už jste přistáli na nějaké vzdálené planetě.
Na začátku vás čeká aukce o technologie. Můžete a budete si ji vybírat i v pozdějších fázích hry, ale na začátku ji potřebujete nejvíce, protože musíte vytvořit svoji první raketu. Přihazujete pochopitelně pomocí jediné měny ve hře, kterou představují nádrže s vodou. Aukce obsahují zajímavý systém, který upřednostňuje hráče na tahu. Pokud zvolí nějakou technologii k aukci a nevyhraje ji, dostane alespoň zaplaceno – místo bance jde poplatek do jeho kapsy.
Ty pak můžete v dalším kole vystřelit na oběžnou dráhu, kde z karet technologií sestavíte vesmírnou loď. Zatímco nakoupené technlogoie vykládáte na jedné straně, po vystřelení je přesunete na druhou, kde vytváří loď. Na kartách najdete spoustu důležitých informací. Při sestavování vás bude zajímat především váha, udávaná v levém horním rohu jako MASS. Kromě toho mají některé karty také symbol trojúhelníku ve spodní části. Ten udává sílu a efektivitu jejich pohonného systému.
Právě tyto dvě části musíte dobře kombinovat a vybrat efektivní pohon. Sestavením všech pevných součástí dostanete takzvanou suchou masu, která znamená hmotnost lodi bez paliva. Na oběžnou dráhu musíte ale za svým strojem vyslat i vodní nádrže, ovšem počítejte s tím, že vaši loď zatíží. Jenže bez nich se nikam nehnete. Po jejich přidání máte také mokrou masu. Ale k tomu už potřebujete raketový diagram – podle suché masy si vyberete řádek a pak podle počtu nádrží sloupec. Tím jednoduše zjistíte podle počtů koleček z levé strany, na kolik zážehů palivo vydrží.
Loď se po sluneční soustavě pohybuje za pomoci zážehů. Na každý zážeh spotřebujete tolik paliva, kolik udává číslo vpravo v diagramu použitého pohonného systému. Tím je jasně daná spotřeba paliva. A teď potřebujete zjistit ještě rychlost lodě jako takové. K tomu využijete sloupeček rychlosti. Základní rychlost lodi je udávaná v levé části trojúhelníku pohonného systému, tedy hned nalevo od jeho spotřeby. Toto číslo ještě lze dále měnit na základě velikosti lodi – čím větší, tím těžší a pomalejší loď je. Další možnosti, jak se rychlost lodi upravuje, tu už zmiňovat nebudeme.
Ve vesmíru narazíte na nebezpečná místa, ale také jakési vesmírné křižovatky, kde můžete svoji loď beztrestně otočit na libovolnou jinou trasu. Právě ty se jmenuje Lagrangeovy body. Pokud budete chtít udělat obrat a přesunout svoje plavidlo na některou jinou z nakreslených elipsovitých tras, musíte provést náročný Hohmanův pivotní manévr, který vás stojí 2 jednotky paliva.
Nakonec dorazíte konečně k cíli své cesty. Trasu si můžete zvolit hned několika způsoby. Hlavní cesty doporučené pro začátečníky jsou označené také značkami obsahujícími počet zážehů potřebných k dosažení planety. Na planetě pak můžete přistát, ale také se vám může loď vinou špatného manévru rozložit pod rukama – zde závisí na štěstí, které do vesmíru jednoznačně patří. Musíte si tedy hodit kostkou a doufat, že vám nepadne jednička značící neúspěšný manévr a ztrátu lodi.
Na planetách, které představují šestihranné symboly, můžete po zdárném přistání provádět čtveřici operací. Především zde lze dotankovat palivo, tedy pokud dané těleso nějakou vodu poskytuje. Udávají ji kapky přímo na ikonce planety. A také potřebujete šikovné robonauty, aby vám tuto vodu získali. Na planetě budete také testovat zeminu (ano, opět za pomoci robonautů) na přítomnost cenných látek, aby se vám vyplatilo zde postavit základnu. A právě za ni získáváte vítězné body.
Hra končí ve chvíli, kdy je postavený předem daný počet základen na vesmírných kolosech. Vítězné body, podle kterých určíte vítěze, dostávají hráči právě za ty postavené továrny. Kromě toho ale můžete získat body i za výjimečné činy – například první přistání na Marsu. Hráč s nejvyšším bodovým ziskem za vesmírné objevy se stává vítězem. Ale svým způsobem jsou vítězi všichni, protože mají opravdu nezapomenutelné zážitky.
High Frontier je hra, která je naprosto věrná vesmíru a vědě. Je zřejmé, že za jejím vývojem stál odborník. Přetvoření tolika myšlenek do podoby deskové hry si vyžádalo určitě hodně bezesných nocí a těžkého přemýšlení. Výsledek ovšem stojí za to, protože vědomosti a fyzikální principy zde jsou podané s lehkostí a elegancí.
Ve chvíli, kdy pochopíte základní principy High Frontieru máte v podstatě vyhráno. Hra totiž ve skutečnosti není složitá, tedy alespoň pokud se podíváme na základní verzi hry bez rozšířených pravidel. Ta přidávají do boje o přežití i radiaci, či využívání gravitace planet k získání rychlosti místo zážehů. Tím ušetříte palivo.
Při partii zážitek střídá zážitek. Celou hru si opravdu připadáte jako vesmírní objevitelé, kteří se snaží pro lidstvo získat nové domovy. Ovšem stejně jako v realitě, velká část bitvy se vyhrává už doma, při stavbě vesmírné lodi. Musíte dobře rozmýšlet, jakou kombinaci technologií v lodi použijete a jak těžkou loď vytvoříte. Podle toho získáte její rychlost a ovlivníte tak i šanci na úspěch.
Náhoda ve vesmíru prostě vždycky bude, protože ať máte sebelepší techniku, vždycky se může něco pokazit. Tolik neznámých proměnných a nečekaných událostí byste těžko hledali někde jinde. A právě proto je naprosto v pořádku, že v některých situacích si prostě musíte hodit kostkou a doufat. Stejně jako opravdoví astronauti. Ovšem hráč, kterému nepřeje štěstí hned na začátku partie, nabere poměrně významnou ztrátu na ostatní. Naštěstí náhoda je často spravedlivá a ztrátu lze v průběhu vesmírného dobývání ještě dohnat.
V High Frontier je ovšem hra až na druhém místě. První zde je zážitek. Zážitek z něčeho obrovského. Kdo by kdy řekl, že bude vlastními silami vypočítávat spotřebu vesmírné lodi a využívat gravitačních polí planet k tomu, aby svoje plavidlo vystřelil zpět ke hvězdám? Přitom stále hra zůstává hrou. O tom vás ujistí přítomnost aukce, která je v podstatě jedinou hráčskou interakcí. Po zbytek hry zůstává na hráčích stále výběr cíle letu i trasy, kterou se k ní loď dostane.
High Frontier využívá pouze několika mála komponent, které jsou provedeny v solidní kvalitě. Potěší figurky raketek, ale ze všeho největší uznání zaslouží nádherný hrací plán. Ten je přeplněný informacemi a je sám o sobě takovým malým uměleckým dílem.
Při prohlížení hráčských plánů asi získáte ke hře na začátku respekt. Naštěstí kromě oficiálních pravidel existuje již zmiňovaný průvodce v angličtině, který vás do tajů hry zasvětí lepším způsobem. Laicky vysvětlí všechny základní principy, zatímco opravdová pravidla High Frontier jsou spíš exaktní vědou. Stejně jako u BIOSu, i zde autor vydává neustále poupravené verze příručky a tak i High Frontier má svoje Living Rules.
High Frontier není hrou pro žádná ořezávátka. Pokud se bojíte složitých her a přímo děsíte přeplněných herních plánů, pak běžte hledat jinam. Ale pokud máte v oblibě hry, ze kterých dýchá „něco víc“ a které vám absolutně vezmou dech, když je budete hrát, High Frontier nesmíte minout. Všechno v této hře vás přímo vyzývá k další a další hře. Vesmír je nevypočitatelný a vy s tím modulem přece konečně na Venuši musíte přistát… Go Taikonauts!
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Phil Eklund |
| Ilustrace | Phil Eklund |
| Vydavatel | Sierra Madre Games |
| Rok vydání | 2010 |
| Počet hráčů | 2 - 5 |
| Herní doba | 180 |
| Minimální věk | 12 and up |
| Jazyková závislost | Some necessary text - easily memorized or small crib sheet (20 voters) |
| Kategorie | Economic, Industry / Manufacturing, Science Fiction, Space Exploration |
| Mechanismy | Auction/Bidding, Dice Rolling, Hand Management, Pick-up and Deliver, Point to Point Movement, Simulation, Variable Player Powers |
| Rozšíření | High Frontier Colonization, High Frontier Expansion, High Frontier Interstellar |
| Rodina | Components: Map (Interplanetary or Interstellar scale), Game: High Frontier, Occupation: Astronaut, Occupation: Engineer, Space: Comets, Space: Earth's Solar System, Space: Jupiter, Space: Mercury, Space: Venus |
Více o hře.
+ neuvěřitelně propracovaná hra
+ vědecké pozadí
+ systém výpočtu doletu
+ sestavujete vlastní raketu
+ nádherná mapa sluneční soustavy
+ hra vás naučí spoustu věcí o vesmíru
+ dvě úrovně obtížnosti pravidel
+ každá hra je zážitek
- není pro každého
- oficiální pravidla jsou složitá na naučení
