Recenze: Imperialism: Road to Domination – Mocnosti 15. století

 

Imperialism

Pojďme se společně podívat do dob, kdy se měnily mapy a velké mocnosti rozšiřovaly svůj územní vliv. Do dob, kdy mořeplavba zažila svůj největší vzestup a imperiální země započaly svou cestu za absolutní dominancí.

Velice podobný název nese recenzovaná hra. Imperialism: Road to Domination (dále: Imperialism) je dílem polského vývojáře Konrada Perzyny a ilustrátorky Katarzyny Fic. Hru posléze vydala společnost G3.

V Imperialism se každý hráč ujme role jednoho z mocenských států na počátku 15. století a pokusí se jej proslavit po všech směrech. K úspěchu nad ostatními není potřeba jen ekonomická síla země, ale také ta militární, ať už na souši či námořní. Všechny hodnoty jsou potřebné k zisku úspěchů, které přinášejí vítězné body (sláva). Cílem hráčů je být tedy co nejrychlejší v plnění určitých podmínek potřebných k zisku karet úspěchů, protože každý úspěch může být získán jen jednou.

Imperialism

K tomu nám poslouží hlavně karty, protože i když je ve hře přítomný herní plán, čtyři sady kostiček (pro každého hráče jedna) a žetony mincí, tak se jedná vlastně o velkou karetní hru. Karet najdeme ve hře mnoho druhů, a tak očekávejte delší čas na naučení. Herní deska zde slouží pouze k zaznamenávání hodnot jednotlivých hráčů, takže zde najdeme vlastně jen různé stupnice, po kterých budou hráči stoupat se svými kostičkami. Ilustrace na kartách jsou výtečné a realistické a výborně vystihují téma hry. To samé se však nedá říci o herním plánu, který má čistě funkční grafiku.

V minulém odstavci jsem zmínil, že se vše točí okolo karet. Vaším cílem je získávat karty úspěchů vaší civilizace a dobývat karty nových území. Ke všemu musíte vždy splňovat dané podmínky, což je většinou výška určitých ukazatelů, jako například vojenská síla nebo zásoba jídla. K zisku těchto veličin vám dopomohou jak výše zmíněná území a úspěchy, tak ale i akční karty, kterých je ve hře vícero druhů.

Imperialism

Samotná hra, až na zmiňované větší množství různých druhů karet, je veskrze velice jednoduchá. Ve svém tahu  provádíte dvě věci. Nejdříve můžete odhodit z ruky až tři karty a posléze si jí doplnit stejným počtem karet nových. Přičemž se můžete rozhodnout, zda si doberete jednu z odkrytých karet území a zbytek doplníte akčními kartami, a nebo jestli si doberete v libovolném poměru z akčního balíčku a balíčku území. Hned v první fázi vašeho tahu tak vzniká nutnost zajímavého rozhodnutí, a to obzvláště tehdy, když vidíte, že na stole je vyložená karta území, kterou nutně chcete dobýt, ale žádnou z vašich karet nechcete odhodit. Zároveň je díky této mechanice zaručena možnost flexibility a interakce mezi hráči. Dejme tomu, že váš protihráč začíná proti vám zbrojit. Zřejmě se vám budou hodit nějaké akční karty, abyste jeho nekalé záměry eliminovali ještě nekalejšími.

Tato fáze je však jen dobrovolná, ale rozhodně dokáže být nesmírně důležitá. Druhou, povinnou fází vašeho tahu je provedení právě jedné akce z pětice možných, přičemž to nesmí být ta samá akce co v minulém kole.

Jednou z nejzákladnějších je dobytí nového území. To obnáší vyložení z ruky již dříve získané karty území. Abyste to mohli provést, musíte splňovat podmínky, což v tomto případě je většinou vojenská síla. Území jsou posléze největším zdrojem jiných příjmů a to hlavně těch ekonomických, jako je zdroj zlata, koření nebo například zbraní.

dsc_0078

A právě práce s ekonomickou silou vaší mocnosti je druhou možnou akcí. V té si vyberete jeden z ukazatelů komodit a následně za něj utržíte příslušný počet peněz na základě toho, jak moc vysoko jste. Zároveň ještě u některých komodit můžete provést za zaplacení peněz nějaký bonus jako například zvýšení vojenské síly nebo velice silné posunutí ukazatele nahoru na jiné komoditě. Některé zboží má ještě svůj pasivní efekt, pokud jej máte ze všech hráčů nejvíce. Ekonomická síla je krom toho  také důležitá z důvodu zisku vítězných bodů na konci hry, takže správná manipulace s ukazateli je přímo nezbytná k úspěchu. Právě chytré používání ekonomických bonusů vám může vyhrát celou hru.

Další akce už nejsou tak často používané, což je jedna z větších vad hry, jelikož se může stát, že někteří hráči půjdou tou nejprimitivnější cestou a neustále budou opakovat dvě výše zmíněné akce. Samozřejmě, že tomu lze zabránit, ale vyžaduje to od vás soustředění na daného soupeře, což působí rušivě. Pojďme se ale podívat jaké máme možnosti v boji s tímto zacyklením.

Imperialism

Za prvé to je třetí možná akce, zahrávání akčních karet. Většina karet je škodících a poslouží například k ukradení nějakých financí či karet. Navíc lze správnou konspirací dát před vašeho hráče nějakou negativní kartu, jejíž efekt bude platit do té doby, dokud nepřijde nová karta stejného druhu. Ta může být i pozitivní, takže ve vašem záměru může být si takovou kartu před sebe vyložit. Jenže tím můžete získat nechtěnou pozornost ostatních protihráčů, kteří vám budou chtít dobrý status odstranit. Ne nadarmo se této akci říká konspirace. Dost často totiž u stolu padají výhrůžky a domluvy, které karty se mají a nemají používat. Rozhodně to dělá hru značně interaktivní.

Imperialism

Tomu dopomáhá i čtvrtá možnost války. Ta však většinou slouží jen jako výhrůžka, jelikož když se do ní pustíte, tak sice můžete skrze dobré akční karty a vysokou úroveň vašeho vojska porazit soupeře, ale většinou to má za následek řetěz odplat, což může být pro vás značně nákladné. Válka tedy funguje obdobně jako v normálním životě. Bohužel v Imperialism také platí další faktor založený na skutečnosti, a to ten, že silnější může téměř beztrestně šikanovat slabšího. Tento fakt mnohdy činí ze hry jen stereotypní a frustrující záležitost, kde může jeden hráč výrazně dominovat celé hře.

Když už jsem nakousl dominanci, tak vězte, že té se v této hře dočkáte hojně. A je to absolutní a neopravitelný problém hry. Ano, sice Imperialism nese stejný podtitul, ale nikdo nečekal, že tím bude hra rozbitá. Sice se doteď mohla hra zdát jako výtečná a vězte, že i v mnoha ohledech je. Já, když jsem jí hrál poprvé, jsem byl unešen. Výborně jsem se bavil, atmosféra hry krásně vyvěrala na povrch a už jsem si myslel, že mnoha hráčům uniká tento klenot.

Imperialism

Mé nadšení setrvávalo asi tři hry, než se objevila jedna zásadní skutečnost: ten, kdo začne vést ve vícero ukazatelích, téměř jistě vyhraje hru. Zpočátku jsem tomu moc nechtěl uvěřit, ale ani asi po dvaceti hrách, ve kterých jsem dělal vše možné, abych tomuto problému předešel, se nic nezměnilo.

Hra ve dvou tímto problémem trpí nejvíce. Ve více hráčích to pomáhá trochu vyřešit jinak výborně zpracovaná interakce mezi hráči, kdy se může proti jednomu hráči spolčit více protihráčů. I tak to ale vyžaduje doslova přímé soustředění, a to už zábava moc není.

Problém způsobují karty úspěchů, území a již zmiňovaná válka. Prostě vše, kde je zapotřebí dodržení nějakých podmínek a hra vás za to něčím odmění. Takže ten, kdo má něčeho nejvíce, bude mít zase něčeho víc, ne-li toho samého, takže zde není šance jej dohnat. Efekt sněhové koule, nebo rich get richer, chcete-li. Zároveň je zde také problém se zacyklením, kdy například k zisku jídla potřebujete mít vysokou vojenskou sílu a naopak. Jenže jak máte získat jednu z těchto dvou věcí, když nemáte ani jednu? Ano, některé karty to umožňují, ale není jich mnoho, a tak jste odkázání na náhodu.

Nebýt ale této doslova grandiózní chyby, tak je hra vážně skvělá. Jak často se vidí intrikářské a silně interaktivní euro? V kolika hrách můžete měnit náboženství nebo vést s někým dlouhou a vyčerpávající válku? Dobrá, poslední věc zažijete ve vícero hrách, ale myslím si, že se shodneme, že je to zábavné. Ano, takový potenciál měla hra Imperialism. Je však pravdou, že občas u hry zažijete světlé chvilky, a to díky náhodě, která někdy síly vyrovná, a to i ve dvou hráčích. Toto se však děje málokdy, a tak bohužel musím případným zájemcům koupi spíše nedoporučit.

Recenze: Imperialism: Road to Domination – Mocnosti 15. století

Imperialism: Road to Domination, je na první pohled a zahrání výtečná strategie o správě mocností v 15. století, které obnáší vše od ekonomického růstu až po ten vojenský. Hlavním cílem hráčů je plnit podmínky k zisku karet úspěchů a k dobývání území, a to vše je okořeněné o výhrůžky a hrozbu války mezi protihráči. Bohužel je zde tak zásadní chyba, že ani výtečná atmosféra hry jako celku to nezachrání. Ten, kdo začne vést, již hru pravděpodobně neprohraje, tím si můžete být jisti. Musím tedy hru spíše nedoporučit, což mi je nesmírně líto, protože měla potenciál.
Klady:

+ Manipulace s kartami na ruce
+ Atmosféra
+ Pocit rozšiřování mocnosti
+ Interakce mezi hráči
+ Výhružky, dohody a hrozba války
+ Ekonomická správa
Zápory:

- Lze provádět stále ty samé akce dokola
- Vedoucí hráč již s velkou pravděpodobností neprohraje (tento mínus snížil hodnocení až o jeden a půl hvězdy)
2.5
Prozkoumávejte dál
Recenze: Exxpedice – výprava za znalostmi