Líbí se Vám naše práce? Chcete nás podpořit? Chcete s námi soutěžit o hry? Podpořte nás na Hero Hero a získejte exkluzivní obsah!

Recenze: Jedeme na výlet vláčkem po krajině

Krajina naší země nabízí spoustu krásných věcí, které stojí za to vidět. Ať už to jsou volně pobíhající zvířátka, kvetoucí květiny, poletující motýli nebo lidmi vytvořené stavby shlížející na malé človíčky z výšky.

Můžete si samozřejmě prohlédnout hezké obrázky v televizi nebo na internetu, ale nejlepší je pokochat se jimi na vlastní oči. Projít se po vonící louce a navštívit úžasné stavby našich předků, moci si sáhnout na chladný kámen, ze kterého jsou postavené.

Dnes se podíváme už na druhou hru, která k něčemu takovému hráče pobízí. Za výrobou té druhé stojí společnost DinoToys a hra se jmenuje Cestování po hradech a zámcích (recenze), která je však pouze úpravou starší stejnojmenné hry. Dnes se však podíváme na zoubek hře od společnosti Efko s názvem Jedeme na výlet.

Jedeme na výlet, jednoduchou dětská zábava, vyšla v loňském roce 2011, jak napovídá víko hry s označením Baby. To znamená, že hra je bez problémů hratelná i pro ty nejmenší děti od tří let. Rozměr má klasický, jako jsme zvyklí u podobných malých dětských her, tedy nízká obdélníková krabice.

A co vlastně najdeme uvnitř? Samozřejmě nejdříve malovaný hrací plán, který je otevírací po obou stranách, jako by měl malá křídla. Určitě zaujmou kresby, které má na starosti Lenka Procházková, autorka Omalovánkového pexesa (recenze). S firmou Efko spolupracovala už na Včelkách (recenze) nebo na Skřítcích (recenze).

Pod malovanou deskou najdeme další kreslené dílky, které zobrazují každý jednu barevnou lokomotivu a také tři políčka s ikonkami. Těchto velkých karet je celkem devět a nabízí tak ve hře vítanou variabilitu.

Drobné kartonové žetonky jsou poslední součástí vyrobenou z tvrdého materiálu. Zbývá nám zmínit ještě dřevěnou šestistěnnou kostku a především plastová barevná kolečka. Ty představují loukotě u kola vlaku. Seznam pak už doplňuje pouze jednostránkový návod.

Děti si na začátku partie vyberou jedno barevné kolečko, kterým se budou pohybovat po hracím plánu. K němu si nalosují náhodně jednu velkou kartu představující jejich úkoly v této partii. Někdo bude muset navštívit muzeum vláčků, další se vydá na túru na hrad a třetí si přivoní k rozkvetlým ohroženým kytičkám na ukryté louce.

Všichni hráči umístí na začátku svoje kolečka na start, který představuje vlakové nádraží ve spodní části desky. Žetony představující jednotlivé úkoly pak stačí položit vedle hracího plánu tak, aby si je mohli hráči po splnění úkolu brát k sobě a položit na kartu.

Když na hráče přijde řada, prostě hodí kostkou a postoupí svým vláčkem z nádraží o hozený počet bodů. Ale v případě, že má mezi úkoly návštěvu nádražního muzea, musí na startu počkat celá tři kola, než může za ostatními mašinkami vyrazit.

Od kolejí vedou cestičky k jednotlivým zajímavostem – ať už se jedná o hrad, ovečky, kytičky nebo houby. Ke každé z nich vede zajížďka. Hráč může na zastávce ke svojí túře vystoupit, i v případě, že nehodí přesný počet. Může pak zbytek hozených puntíků dojít pěšky už po trase.

Žeton dokazující, že na místě byl, získá v případě, že zastaví na některém barevně označených políček po trase výletu. Malou čtvercovou kartičku si položí na svůj malý plánek s obrázkem lokomotivy a přiblíží se tak o třetinu ke konci projížďky.

Každá z výletních tras vypadá jinak, má jiný tvar a délku. Také barevných políček je na nich jiný počet a jsou jinak uspořádaná. Pokud se někomu podaří tato políčka minout a nezíská tedy kartičku odměny, musí malý okruh objet znovu dokola. Na hracím plánu navíc ke konci čekají také červeně orámovaná políčka, kde se děti zastaví na jedno kolo na koupání nebo hraní.

Hra končí ve chvíli, kdy někdo z hráčů dorazí zpět na nádraží s nasbíranými všemi třemi svými kartičkami. Ten, komu se to podaří jako prvnímu, se stává nejlepším výletníkem a vyhrává hru. Ostatní se mohou buď utkat o další pořadí, nebo hra může v tuto chvíli skončit.

Jedeme na výlet je opravdu velice jednoduchá hra, jak napovídá označení „baby“ na krabici. Vzhledem k tomu nemůžeme kritizovat naprostou závislost na náhodě, která celý průběh hry určuje. Ovšem nemyslíme si, že děti od tří let bez pomoci dospělého zvládnou posouvat svoje figurky podle hodu kostkou. Navíc hrozí, že by mohly spolknout malá kolečka, kterými po plánku postupují. Proto pokud si hru pořídíte, doporučujeme ji hrát vždy jen za dozoru dospělé osoby.

Nikde v pravidlech není řečeno, co se stane, když dva hráčské žetony zastaví na jednom poli na trati. Vyhodí se? Nebo se mají postavit za sebe? Mohou stát na jednom políčku dva? Těžko říct, nikdo na to viditelně při psaní pravidel nemyslel. Stejně tak je velká otázka, jestli se mohou hráči navzájem přeskakovat, ale bez toho by asi hra postrádala smysl.

Jednotlivé úkoly jsou značně nevyrovnané. Zatímco cesta na houby má celých osmnáct políček, návštěva hradu jen deset a hráči s úkolem oveček je mohou dokonce vidět s trochou štěstí ze silnice. Hráč pak musí třeba několikrát obcházet dokola celou trasu výletu, protože minul hrad a nedostal za to kartičku. Tím se zdrží tolik, že už v podstatě nemá šanci na vítězství. Vzhledem k tomu, že každý hráč má obvykle jiné složení úkolů, jsou na konci hry mezi nimi poměrně výrazné rozdíly. Navíc není jasné, jestli se při objíždění má vracet po trase kolejí zpět v protisměru nebo jestli může rovnou nastoupit znovu na začátek túry.

Naopak velice příjemná na pohled je grafická stránka hry, která je velice veselá a optimistická. Z celého plánu vyzařují nejrůznější barvy a vše působí pěkně dětským dojmem. Právě kresby jsou jedním z hlavních důvodů, proč by hra měla stát za úvahu.

Kromě samotné grafické stránky se totiž jedná o prostou chodičku, která sice bude děti bavit, ale poměrně rychle omrzí. Absence vyhazování nebo jakékoliv interakce mezi hráči bude dětem chybět, protože nelze nijak ovlivnit výkony ostatních soupeřů. Pokud chcete děti zábavnou formou učit počítat a navíc chcete, aby se dobře pobavili, pak vám doporučujeme spíše hru Včelky (recenze) ze stejné řady „baby“ od stejného výrobce.

Jedeme na výlet začalo svoji pouť s pěkným nápadem. Bohužel nevyváženost jednotlivých tras a úkolů nemůže mít za následek hru se stejnými šancemi pro všechny. Když k tomu přičteme několik chybějících informací v pravidlech, máme před sebou dětskou hru, která neurazí, ale ani nenadchne.

Recenze: Jedeme na výlet vláčkem po krajině
Jedeme na výlet je dětská hra. O tom není pochyb ze zpracování i z herního systému, který zahrnuje pouze házení kostkou. Chybí zde však jakákoliv interakce. Dětem má za úkol přiblížit krásy naší krajiny a to, jak je lze pěšky navštěvovat. A zatímco grafika to zvládá na jedničku, v samotné mapě jsou chyby: trasy jsou různě dlouhé a obtížné, a protože si hráči úkoly losují na začátku náhodně z devíti karet, nebudou mít vyrovnané šance. Dětem to asi až tolik vadit nebude, ale je to škoda a promarněná příležitost na pěknou hru pro nejmenší.
Klady:

+ jednoduchá hra
+ ilustrace
+ variabilní úkoly pro více her
Zápory:

- různá délka tras
- čistě náhodné
- místo koleček mohly být vláčky
1
Prozkoumávejte dál
Recenze: Spiknutí Království hlubiny – oheň ve vodě