Recenze: Let na Mars je tréninkem pro astronauty

Chcete se podívat do vesmíru a zapsat se vedle nejslavnějších astronautů všech dob – Buzze Aldrina a Neila Armstronga? Nyní máte možnost, protože dobývání rudé planety právě začíná. Ono tedy započalo už před několika lety, když NASA poprvé oznámila svůj zájem na rudém kolosu a našem věčném sousedovi přistát.

Poté, co se Buzz s Neilem ujistili, že Měsíc opravdu není ze sýra, musíme si být jistí, že na Marsu opravdu nejsou mimozemšťané. Ani dobří, ani zlí. Sondy, které se po jeho povrchu procházejí sice tvrdí, že nic nenalezly, ale všem milovníkům záhad stále aura Marsu připadá… no prostě magická..

Ale k tomu, abyste se mohli takovým dálkovým kosmonautem stát, potřebujete pořádný výcvik. To každý ví. Všechny ty tréninkové pobyty uzavření na dlouhou dobu v kabinách, tělesné zkoušky, létání na atrakcích jak vystřižených z matějské pouti. Všechno se zdá být ohromná zábava a věřte nám, že je.

Tedy možná ne v realitě, ale v nové deskové hře od Richarda Hoduláka ano. Autor si totiž vzal za úkol předvést hráčům takový malý simulátor tréninku astronautů. Na hrací desce musíte splnit čtveřici těžkých úkolů, než se můžete dostat na oběžnou dráhu a vyrazit se svojí raketkou směr Mars.

Hra vyšla pod vlajkou Richardova hračkářství, které stojí za úspěšnými a velice zajímavými logickými Výhybkami. Bylo tedy pro nás překvapením, že hra vydaná v březnu 2011 má základy v zábavných party hrách a logiky si v ní neužijete ani za mák. Ale to určitě nevadí, protože hry pro větší počet hráčů se těší nebývalému zájmu publika.

Krabička je stejné velikosti jako předchozí Výhybky, ale je znatelně lehčí a prázdnější než její starší bratříček. Víko je černé a jeho kresby už zákazníka směřují na grafické ladění hry. Celá krabice je z měkčího papíru, ale ničemu to nevadí a bez problémů s ní lze manipulovat.

Uvnitř toho na vás nebude čekat moc, ale každá komponenta je zajímavým kouskem. Na dně leží hrací plán. Abyste se k němu prokousali, musíte odstranit igelitový pytlík s dřevěnými komponentami ve tvaru barevných špuntů. Na plánu se válí také dřevěná šestistranná kostka a jeden A4 list papíru s pravidly.

Úplně na dně pak najdete konečně napůl přeložený plán. Na něm je znázorněný jak výřez zemského povrchu s tréninkovým zázemím kosmonautů, tak také rudá planeta v levém horním rohu. K ní vede od zvláštních výcvikových strojů předem narýsovaná trajektorie, po které mohou správně odstartované vesmírné lodě dorazit až k cíli.

Příprava hry zde znamená pouze to, že si hráči mezi sebe rozloží hrací plán a každý si zvolí barvu figurky (špuntu), který ho bude reprezentovat. Všichni začínají na stejném místě v pravém dolním rohu, odkud vedou hned tři cesty dál. Nezapomeňte si však někde poblíž nechat také list s pravidly, který budete brzy potřebovat.

Hráči se střídají v hodu kostkou. Podle něj pak mohou posunout svoji postavičku libovolným směrem a po kterékoliv cestě. Pokud se jim podaří dorazit na obrázek některého výcvikového střediska, mohou se pokusit splnit jeho úkol. Každé ze středisek je zaměřené na jednu konkrétní dovednost, které je u astronautů třeba – obratnost, sílu, schopnosti pohybu ve stavu beztíže, ale také velice důležitou komunikaci. Tu potřebují nejen k mluvení mezi sebou, ale především k interakci se základnou na Zemi.

Ke každému středisku najdete v pravidlech odpovídající tabulku s čísly od jedné do šesti. Právě hod kostkou totiž bude určovat, jakým způsobem prokážete svoji zdatnost a schopnosti v konkrétním oboru. Záleží tedy pouze na vrtkavém osudu, jestli vám přihraje dřepy, otočky, kotouly nebo holubičku.

Hráči se postupně snaží splnit účastníci všechny čtyři úkoly a stát se tak způsobilými astronauty pro start. Všechny čtyři úkoly jsou po hrací ploše rozvrstvené, takže mezi nimi musíte chodit a na každý musíte vstoupit. Teprve po čtyřech úspěších můžete vyrazit na poslední cestu směrem k odpalovací rampě, kde dostanete na základě splněných úkolů a hozené šestky povolení ke startu. A samozřejmě také nezbytný raketoplán na cestu. Ten však bude pouze virtuální, protože i let budete prožívat se stejnou dřevěnou figurkou.

Ale ani průběh letu ve vesmíru nebývá bez komplikací. Naopak se neustále děje spousta nepředvídatelných okolností. Koneckonců většinu času se astronauti musí spoléhat na elektroniku, která si občas dělá, co chce. Po cestě totiž na kosmonauty čeká trojice políček s nápisem ALARM. Na nich si musí v návodu najít odpovídající kapitolu a opět pomocí šestistranné kostky vylosovat, co je potkalo. Můžete se tak setkat s jinou vesmírnou lodí, únikem paliva nebo s UFem.

Na Mars je potřeba přesné přistání, protože jinak by raketka nevydržela náraz nebo zůstala viset ve vzduchu. I hráči tedy musí hodit přesné číslo, které jim zbývá do cíle. Ten, komu se to podaří jako prvnímu, se stává vítězem.

Úkoly jsou zaměřené hodně pohybově a se záměrem vyvolat legraci. Proto se musíte například dotknout oběma rukama najednou ucho-brada-nos-ucho, budete dělat otočky a přitom si budete objímat kolena nebo se dotýkat palcem nohy na různých místech těla. Většinu věcí zvládnou lépe děti než dospělí, protože jsou ohebnější. Ovšem pak tu nalezneme zase třeba takové kliky, které jsou podle našeho mínění nastaveny trošku krutě s ohledem na minimální věkovou hranici. Pochybujeme, že všechny děti v tomto věku bez problémů udělají kliky nebo sedy lehy v takovém počtu (10 kliků, 20 sedů-lehů). Doporučujeme proto tato čísla případně upravit podle schopností dětí.

U Letu na Mars se děti baví trochu přirozenějším způsobem, zatímco mnozí dospělí lidé k této hře budou potřebovat alkohol, aby se trochu odvázali a uvolnili zábrany. Ale chce to pouze tu správnou společnost, a pak může být i pro dospělejší publikum Let na Mars zajímavý. Právě z toho důvodu jsou u všech úkolů varianty také pro hráče nad dvanáct let.

Právě z tohoto důvodu nám ve hře chybí kartičky, na kterých by úkoly byly. Dokonce by tak odpadla nutnost si úkol „losovat“ kostkou, ale hráč si ho mohl prostě vytáhnout. V textu pak mohlo snadno být odlišeno i více věkových variant. Zároveň by to usnadnilo případné domácí (nebo oficiální) rozšíření hry.

Je také škoda, že hráči si musí svoje jednotlivé úspěchy v trenažerech pamatovat. Stačily nějaké drobné žetony s ikonkami stejnými, jako mají jednotlivé lokality, které by si hráči po úspěšném splnění úkolu brali. Bohužel zde chybí.

Jazykolamy jsou poměrně legrační, některé jsou těžší, jiné lehčí. Záleží tedy na štěstí, jak bezproblémově hráč splní tuto disciplínu. Děti kolem šestého roku mohou mít opět problém, pokud nebudou ještě dobře umět číst.

Většina herního zážitku je závislá na náhodě. Ta určí, jak rychle se vám podaří sesbírat všechny potřebná potvrzení z výcvikových středisek. Můžete mít smůlu a pořád chodit kolem jednoho z nich a ne a ne se na něj trefit přesným hodem. Mnohem větší potíž však bude, když vám kostka určí úkol, který vám vůbec nejde.

Hře také trochu chybí jakákoliv interakce. Ostatní protivníci měli být nabádáni k rušení soupeřů při jejich testech nebo alespoň mohl existovat nějaký způsob, jak zpomalit protivníkův postup.

Dospělí si mohou dále svoje úkoly ztěžovat. Doporučujeme při partii přidat před každý pohybový úkol povinnost se dvakrát zatočit kolem své vlastní osy, nebo dělat úkoly ve stoje. Jazykolamy pro větší zábavu říkejte se zacpaným nosem – mluvícího to bude rozptylovat, a navíc se bude muset vyrovnat se smíchem ostatních. Při letu na Mars může být zajímavé doplnit přesun přes každé políčko jedním oběhnutím kolem stolu.

Pokud jste sportovně založení, pak si můžete z Letu na Mars udělat dokonce takový desetiboj. Vezměte si jej na místní stadion a trochu upravte úkoly. Třeba v trenažéru beztíže bude úkolem skočit do dálky/výšky, v trenažeru obratnosti budete muset trefit tři koše z hrušky, a podobně. Samozřejmě v této úpravě všichni ostatní zatím pokračují v hraní, aby nemuseli čekat na dlouhé disciplíny. Zde je dobré doplnit Let na Mars třeba i jedním čtyřsetmetrovým kolečkem. Tuto variantu jsme si nazvali pracovně „Atleti letí na Mars“ a přiznáme se, že jsme ji na vlastní kůži nezkoušeli.

Zábava pochopitelně stoupá s počtem účastnících se hráčů, protože se zvyšuje také atmosféra při plnění roztodivných úkolů. Proto autor Richard Hodulák také doporučuje jako doplněk takzvanou týmovou variantu, ve které úkol plní vždy všichni z jednoho týmu. V týmové hře však mohly být i interaktivnější úkoly, které by donutily astronauty dělat společně nějaký úkol, třeba se vzájemně proplétat rukama a nohama nebo na malíčcích udržet nějaký předmět.

Škoda jen, že těch úkolů je vlastně dohromady pouze 24 plus šest alarmů. Tím hodně utrpí znovuhratelnost, protože po několika partiích už jste si vyzkoušeli všechny možnosti a nebude vás tak tolik lákat znovu ke hře sednout a dobýt planetu Mars třeba po dvacáté.

Let na Mars je na první pohled hrou, při které jde hlavně o zábavu. Ta se samozřejmě dostaví, protože když se dotýkáte palcem nohy svého ucha, tak to vždycky vypadá legračně a nezáleží pokolikáté to děláte. Škoda jen trochu menší variability a drobných nedostatků ve zpracování, respektive chybějících doplňků, které by hru usnadnily. Přesto je Let na Mars legrační a levnou zábavou, která zaujme svojí grafickou úpravou. Jen dávejte pozor, aby se vaše děti při krkolomném tréninku na náročné astronautské povolání nezranily..

Recenze: Let na Mars je tréninkem pro astronauty
Klady:

+ již od šesti let
+ originální grafika
+ dřevěné figurky
+ nízká cena
+ krkolomné úkoly
+ jazykolamy
Zápory:

- málo úkolů
- vysoký vliv náhody
- možnosti mohly být na kartách
- chybí interakce
- chybí žetony o splnění úkolu v daném středisku
3
Prozkoumávejte dál
Recenze: Rush Hour Shift – bláznivá křižovatka pro dva