Recenze: Maria – historie na talíři aneb nastupte na rakouský trůn

Maria - balení

V roce 1740 zemřel habsburský vladař Karel VI ve Vídni. Spekulace tvrdí, že po požití jedovatých hub. Jeho nástupkyní se stala první žena z rodu Habsburků, 23 letá Maria Theresa Walburga Amalia Christina. Jenže na trůn dosedla ve špatné době – její otec strávil celý svůj život utvrzováním Pragmatické sankce, ale málo se věnoval finanční stránce říše nebo zajišťování potřeb armády. Celá země tak byla v roce 1740 ve zuboženém stavu, přesto že armáda čítala 80.000 věrných vojáků.

Bez zkušeností se obrátila o radu na svého manžela a spoléhala na dobrá rozhodnutí svého otce. Neznalosti využili někteří z vladařů, kteří sice uznali její následnictví, ale porušili sliby dané Karlovi VI. Pruský král Frederick II. napadnul Slezsko a požadoval, aby se jej Marie Tereza vzdala. Proti Rakousku se postupem času obrátili i Francie a Bavorsko a začala takzvaná Válka o dědictví rakouské.

Přesto za svůj život stihla zplodit šestnáct dětí, protože se nakonec zradě ostatních národů ubránila a dokonce se pokusila v sedmileté válce o znovudobytí Slezska. V jejím boji jí pomáhala takzvaná Pragmatická armáda.

Maria - připravená hra

Díky hře Richarda Sivéla si její strastiplnou cestu a život můžeme připomenout v historické válečné deskové hře s jednoduchým názvem Maria, která vypráví právě o Válce o dědictví rakouské. Vychází pod hlavičkou společnosti Histogame a u nás je k dostání v síti specializovaných maloobchodních prodejen, například ve Světě deskových her.

Krabice má zelenou barvu v netradičním výrazném odstínu a na jejím víku je nakreslená dobová podobizna hlavní hrdinky. Kromě ní však ve hře vystupují také všechny další důležité osobnosti té doby: Frederick a Louis XV. Balení obsahuje především tu nejdůležitější část ze všech – velký rozkládací herní plán, na němž najdeme oddělené mapy: Flandry a druhou část Bohemia. Tyto dvě části jsou vizuálně pěkně oddělené a spojené pouze dvěma cestami.

Krabice kromě herního plánu obsahuje také několik papírů k rozstříhání. Na ně si budou jednotliví generálové poznamenávat počty svých vojsk, které jsou v této hře tajné. Rozhodně mnohem barevnější jsou balíčky karet. Ty jsou celkem čtyři podobné obsahující vždy 38 karet s hodnotami 1 až 10 a také s barvou, na jakou jsme zvyklí z balíčku klasických karet. Tyto znaky kár, křížů, pik a srdcí mají ve hře velkou důležitost.

Maria - připravená hra

Ale ještě na chvilku zpět k balení, které dostalo do vínku také svůj malý podíl dřeva. Kolečka si poctivě polepíte přiloženými samolepkami, které z nich udělají generály jednotlivých velmocí. Oproti tomu čtverečky zůstanou neutrální a budou představovat zásobování, které každá pořádná armáda potřebuje mít vyřešené, aby byla bojeschopná.

Z jednoho malého aršíku vycvakáte spoustu žetonků, které slouží k evidování aktuálního kola partie, ale především k rozdělování vítězných bodů za dobytá města na mapě. V té rychlosti jsme zapomněli ještě na pátý balíček karet, který představují politické události a také oboustranné nápovědní kartičky, z nichž si rychle připomenete všechna zásadní čísla důležitá pro partii. A náš výčet už tradičně zakončíme brožurkou pravidel, která obsahuje celkem dva jazyky a je černobílá. Přesto se z ní hru poměrně rychle naučíte, protože je logicky uspořádaná a obsahuje řadu jasných příkladů.

Maria oproti mnoha válečným hrám nemá nijak složitá pravidla. Trochu složitější je však její příprava, která začíná už rozdělováním stran. Protože Maria je hra pro dva až tři hráče, hodně závisí na tom, v kolika ji budete hrát. Už nyní vám můžeme říct, že v plném počtu je hra lepší a tak ji také budeme popisovat. Tři hráči si rozdělí všechny zúčastněné národy – jeden z nich bude bojovat na mapě Flander, druhý na mapě Bohemia.

Maria - připravená hra

Speciální a naprosto unikátní roli dostane třetí z nich – bude totiž tvořit takzvaný jazýček na vahách, pojem, který se ve válce velmi často používá. Zatímco s Pragmatickou armádou bude spojencem Rakouska, zároveň však svými armádami Pruska a Saska je nepřítelem Marie.

Hráči si tedy podle svých velmocí vezmou odpovídající barevné dílky a také vystřižený papírek pro zápisky síly vojsk. Vedle herního plánu se položí čtyři zamíchané balíčky taktických karet a samozřejmě i zamíchané karty politických událostí.

Podle počátečních pokynů rozmístí všichni svoje generály na mapu. Pro snazší orientaci má mapa souřadnice, na jaké jsme zvyklí z klasických geografických map, je tedy velice snadné na začátku vše připravit. Políčka pro počáteční rozložení jsou navíc označena červeným puntíkem. Kromě generálů mají svoje startovní místa i kostičky zásobovacích vláčků, které budou v průběhu partie velice důležité. Na mapu si některé z velmocí rozmístí kontrolu nad pevnostmi, některá města pak dostanou volební žeton.

Maria - připravená hra

Nyní zbývá už pouze rozložit síly. Každý z hráčů má k dispozici celkový počet vojáků pro každého generála. Tajně je rozdělí, přičemž musí dodržet několik počátečních omezení. Důležité je, že ani v průběhu partie nesmí mít žádný generál pod svým velením více než osm vojáků. Všichni dostanou do začátku také určitý počet karet, jasně stanovený pro každou zúčastněnou velmoc. Karty rozdělíte také pro politickou část hry do čtyř balíčků podle let a připravíte politickou desku, na které budou o karty jednotlivé velmoci bojovat.

Partie probíhá postupně mezi národy. Někteří hráči tak v rámci jednoho kola budou hrát vícekrát než jiní. Každý však má k dispozici stejné možnosti. Na začátku kola však nejdříve všechny čeká politika. Za pomoci hraní taktických karet se poperou o dvě odhalené karty politiky, jejichž událost mohou podle svého uvážení provést nebo jen odhodit.

V roce 1742 může dojít k volbám se dvěma kandidáty – Mariin manžel Francis a také Charles Albert z Bavorska. Ve hře je celkem devět hlasů v devíti městech. Ta velmoc, která kontroluje tuto pevnost, získává bod pro sebe. Podle toho se stanoví vítěz voleb a jedna ze soupeřících velmocí pro sebe získá vítězný bod.

Maria - karty politiky

Tah národa pak pokračuje jednoduše – dobráním taktických karet a fyzickým pohybem generálů po mapě. V normálním obyčejném tahu se může vojsko pohnout do vzdálenosti tří políček, pokud však pojede pouze po hlavní (tučně vytištěné) cestě, může pochodovat rychle a přesunout se o osm míst. Tato možnost je důležitá pro přeskupování jednotek a především k překvapení nepřítele.

Bohužel zásobovací vlaky tak rychle pochodovat neumí. Mohou se v každém tahu posunout pouze o dvě políčka a brzdí tak svého generála v pohybu. Na konci pohybu totiž musí být každé vojsko maximálně šest měst daleko od zásobování, jinak začíná hladovět. Není schopné pohybu ani boje, dokud nejsou dodávky obnoveny. Navíc v každém kole ztrácí jednotky, které z hladu umírají nebo dezertují.

Pokud jsou na konci pohybu dva soupeřící generálové v sousedních městech, musí dojít k boji. Nejdříve si oba nepřátelé odhalí sílu svých generálů, tedy počet vojáků, které aktuálně mají. Nyní přijde řada konečně na taktické karty a také na jejich symboly. Každý z generálů může hrát pouze karty takové barvy, ve které jeho generál stojí. Každý čtvereček mapy je označený symbolem křížů, piků, kárů nebo srdcí. Toto pravidlo má velký vliv a je třeba jej mít neustále na paměti.

Maria - připravená hra

Souboj pak probíhá jednoduše tak, že se hráči přetahují o vedení. Ten, kdo má nižší sílu vždy vykládá tolik karet, dokud nepřekoná soupeře. Nepřítel pak má šanci odpovědět stejnou mincí. Bitva trvá tak dlouho, dokud některý z hráčů nevzdá nebo mu nedojdou karty. Poražený přijde o tolik vojáků, kolik činil výsledný rozdíl bitvy. Vítěz navíc může posunout poraženým generálem o tento počet polí zpět – tím se simuluje ústup poraženého vojska.

Po každém třetím klasickém tahu následuje takzvaná zimní fáze. V té mohou hráči přeskupit svoje jednotky, dorazit domů s generály, kteří jsou mimo mapu v zahraničí (například v Itálii) a především rekrutovat posily. Za každou zahranou taktickou kartu si můžete některého svého generála obohatit o nějaký ten pár rukou.

V průběhu partie si navíc mezi jednotlivými generály můžete jednotky vyměňovat, pokud jsou v nějakém městě současně. Vítězné body pokládáte vždy po přesunu svého generála, takzvaně retrospektivně do všech měst, kterými jste prošli na nepřátelském území a které nejsou chráněny – tedy pokud není jejich domácí generál nablízku.

Maria - taktické karty

A to je v podstatě všechno.. Tedy samozřejmě jsme vynechali spoustu drobných detailů, které hru posunují ještě dál, ale zde bychom vám s nimi pouze motali hlavu. Velmi důležitá informace však je, že každý ze soupeřů má svoje speciální vítězné podmínky, které zahrnují nějakou tu sílu za nepřátelskými hranicemi (tedy vyprázdnění zásoby s vítěznými body). Pokud se nikomu do dvanáctého kola nepodaří získat převahu, končí hra předčasně a vítěze určí až součet bodů ze všech čtyř zimních fází, kde se počítají ještě nerozložené vítězné body. Hráč pak má před sebou těžkou volbu, jestli jít po silovém vítězství, nebo rozmisťováním vítězných bodů šetřit a získat to politické na konci partie.

Maria je opravdu vynikající válečnou hrou, která překvapivě baví i hráče, kteří tyto historické hry nemají příliš v oblibě. Je totiž neobvykle jednoduchá a především naprosto intuitivní. Přesto se jedná o válečnou hru a tomu odpovídá také její délka, která se v plném počtu hráčů se všemi pokročilými pravidly pohybuje mezi třemi a pěti hodinami.

Hlavní kouzlo pak podle našeho úsudku spočívá v tajné síle vojsk, která se odhalí až ve chvíli nějakého boje. Do té doby můžete množství pouze odhadovat na stupnici jedna až osm. A to je velice důležité, pokud odhadujete svoje šance v souboji. Na druhou stranu těžko můžete vědět, jaké karty má protivník na ruce. Tyto skryté informace jsou ve hře neustále to nejdůležitější, jako v reálné bitvě.

Maria - žetony

Jenže jako ve skutečnosti, i zde si můžete zvolit bojiště, které vám bude vyhovovat. Ve hře totiž při bitvě může dokonce každý z generálů stát na jiném čtverečku a bude tedy hrát karty jiné barvy než jeho soupeř. Hodnoty jsou při tom samozřejmě rovnocenné.

Maria je určena pro dva až tři hráče, přičemž ve dvou není hra zdaleka tak zábavná jako v plném počtu. I tak si válečnou zábavu užijete, ale nebude to úplně ono. Teprve třetí hráč souboji přidá na šťávě, protože do hry zahrne tu již zmiňovanou netradiční třetí stranu, která pomáhá oběma dalším hráčům částí svých vojsk.

Jelikož jsou obě mapy spojené pouze dvěma cestami, které obě vedou ve spodní části desky, není jednoduché překročit tam a zpět. Navíc některé národy mají dokonce změnu mapy zakázanou pravidly.

Maria - taktické karty

Kromě bojů musíme pochválit i veškerý pohyb a obsazování měst. To se vám povede pouze, pokud je město nebráněné. Jinak musíte nejdřív zahnat soupeřova generála na útěk dobře naplánovaným útokem, nebo jej odlákat. Skvěle je řešené také zásobování, které je třeba udržovat na dohled.

Mapa je opravdu precizně zpracovaná a síť silnic a měst je opravdu hustá. Musíte tedy neustále manévrovat svým generálem a stojí vás mnoho pohybových bodů, než se někam dostanete. Délka jednotlivých tras vystihuje terén, který se na daném místě nachází a dobře simuluje rychlost pohybu armády. Navíc je výborně přehledná a všechno skvěle doplňují souřadnice.

Elegantní řešení nabízí využití karet pro většinu zásadních rozhodnutí – kromě boje je využijete i pro rekrutování vojáků a především také pro vynikající politiku. Právě ta (spolu s rozhodnutími a pohyby hráčů) zaručuje, že každá partie se bude od té předchozí lišit.

Maria - záznamové bločky

Přes svoji jednoduchost poskytuje hra opravdu komplexní zážitek. Neustále vás svým systémem nutí k interakci se soupeři a přitom máte opravdu pocit, že máte nad vším naprostou kontrolu. Tedy samozřejmě kromě náhodného dobírání karet. Někomu tento náhodný element může vadit, nám naopak připadá, že skvěle hru dotváří do vyváženého celku.

A když už jsme se dostali k té vyváženosti – problémem je hra za Rakousko. Je výrazně těžší a žádá si specifický přístup. Hráči se tak nebudou nijak hrnout do role Marie a místo toho si raději smlsnou na ostatních. V roli Rakouska je důležité opravdu pečlivě pracovat se zdroji a s figurkami husarů, kteří přerušují zásobování, abyste se po celou dobu dokázali ubránit.

Deskové hře Maria se podařilo spojit zdánlivě neslučitelné – komplexní válečnou hru a relativně jednoduchá pravidla. Díky tomu a několika velice originálním a osobitým nápadům představuje Maria skvělou hru pro všechny válečné fandy a zaslouží si rozhodně pozornost od každého, koho alespoň trochu zajímá historie.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorRichard Sivél
IlustraceHans Baltzer, Richard Shako, Richard Stubenvoll, Andreas Töpfer
VydavatelHistogame
Rok vydání2009
Počet hráčů2 - 3
Herní doba210
Minimální věk14 and up
Jazyková závislostSome necessary text - easily memorized or small crib sheet
(32 voters)
KategorieAge of Reason, Bluffing, Negotiation, Political, Wargame
MechanismyAuction/Bidding, Hand Management, Point to Point Movement, Secret Unit Deployment, Simulation, Variable Set-up
RozšířeníMaria: Silesia Gambit
RodinaCountry: Austria, History: Age of Kings, History: War of Austrian Succession

Více o hře.

Recenze: Maria – historie na talíři aneb nastupte na rakouský trůn
Maria je hrou, která poskytne všem válečným nadšencům desítky hodin zábavy. Celý herní systém je založený na podrobných historických informacích. Ale k hraní je nijak nepotřebujete a budete se bavit dokonce i v situaci, kdy nevíte, kdo vlastně ta Marie Tereza byla. Po dobu celé partie budete mít pocit, že máte nad hrou kontrolu, ačkoliv karty nutné k souboji si dobíráte náhodně. Přitom si budete užívat pohyb na skvělé mapě rozdělené na dvě části. Jeden z hráčů má dokonce roli jazýčku na vahách, protože podporuje částečně každého ze svých soupeřů. Počty vojáků jsou ve hře tajné, což skvěle přispívá atmosféře. Musíte svoje vojsko udržovat zásobované a takticky uvažovat o každém tahu, který navíc ovlivňuje politika. Celkově je Maria vynikající válečnou hrou a pokud vám nevadí delší herní doba a nemáte problém s hrou ve třech hráčích, pak ji určitě vyzkoušejte..
Klady:

+ vynikající hra pro tři hráče
+ jednoduchá pravidla na válečnou hru
+ náhoda spojená s kontrolou nad hrou
+ variabilní hustá mapa se zohledněním terénu a se souřadnicemi
+ historicky precizní
+ schizofrenní role jednoho hráče
+ skryté počty vojáků
+ politika
+ odlišné cíle hráčů
Zápory:

- pro někoho delší herní doba
- ve dvou není hra plnohodnotná
4
Prozkoumávejte dál
Recenze: Cerebria The Inside World – světlo a temnota, souboj emocí