Recenze: Orbis – jak se cítí bohové

Svět je kulatý. Tomu už dnes dávno nikdo nevěří, protože všichni moc dobře vědí, že je to jenom mýtus. Vesmírem plujeme na placatém kameni, ze kterého se voda řine do vzduchoprázdna. Spolu s námi je tu ještě nespočet dalších ostrovů. Všechny se vznáší tak, jak byly vytvořeny. Z rukou bohů!

Svět deskové hry Orbis je plný takových plovoucích světů. Přesně takové téma se zalíbilo designérovi Timu Armstrongovi, který stojí za vznikem hry od myšlenky až po finální podobu. O její závěrečný vzhled se pak postaral Davide Tosello. Hra vychází pod záštitou společností JD Éditions a Space Cowboys. Distribuci si vzala na starost firma Esdevium Games.

Na víku středně velké krabice vidíme vodopád, plující ostrovy, ale především jednoho z vousatých starodávných bohů. Právě tyto dva prvky jsou i základním stavebním kamenem obsahu. Hráči z několika archů vycvakají velký počet šestiúhelníkových destiček. Většina, konkrétně 65 destiček, představuje regiony rozdělené do tří úrovní. Právě podle počtu hvězdiček na jejich zadní straně je také hráči připraví ve třech hromádkách na stole. Horních devět ostrovů z balíčku s jednou hvězdičkou pak je třeba rozložit a vytvořit mapku tři krát tři dílky.

Ale ne všechny dílky nabízí ostrovy. Stejné rozměry má také desítka dalších obrázků, které nabízí portréty bodů. Ze zamíchané nabídky odhalí hráči několik horních (tři až pět), které budou jako jediné použity v aktuální partii a rozloží je viditelně do řady. Společnou nabídku pak uzavřou dílky chrámů a kostičkami věřících.

Celá partie se skládá z patnácti kol, ve kterých si postupně vytváří pyramidu ze čtrnácti šestiúhelníkových destiček. V každém z těchto kol si hráč může vybrat jeden z nabízených devíti  ostrovů (a to i s případnými kostičkami uctívačů, kteří zde mohou ležet) a za kostičky jej zakoupit. Některé z úvodních lokalit nemají cenu a stačí je pouze vzít a poté, jako všechny ostatní, vyložit před sebe. S tím se ale pojí další povinnosti.

Jak ostrov z nabídky zmizí, vyvolá to zájem věřících, kteří se objeví po jednom na každé ze sousedních destiček. Položené kostičky věřících musí mít stejnou barvu, jako právě zvolený dílek. Pak doplní nabídku z hromádky s nejnižším počtem hvězdiček a na řadě je další hráč v pořadí.

Ale zpět ke stavbě. Spodní řada pyramidy (ve hře nazývaná jako vesmír) musí mít přesně pět dílků, v dalším patře jsou čtyři, pak tři a úplně nahoře dva. Začínat se musí vždy dole, ale na dva ostrovy ve spodní řadě už může hráč vyložit destičku do řady vyšší. Jenže při stavbě vyšších pater musí mít destička shodnou barvu s jedním ze svých základních kamenů. Navíc některé plovoucí ostrovy umí přinést svým majitelům výhody, jako třeba více bodů nebo výjimku z placení za nově nakoupené dílky.

Místo toho všeho si může jednou za celou partii vybrat z nabídky dostupných božstev. Dílek si položí před sebe a tím si zvolí svoji bodovou taktiku po zbytek partie.  To všechno pokračuje napříč patnácti koly, ve kterých hráči získají čtrnáct ostrovů a jednoho boha. Podle počtu ikon na ostrovech ve vlastnictví jednotlivých účastníků jsou rozděleny destičky chrámů, které poskytnou bodové základy společně s podmínkami zvoleného boha. K tomu si každý přičte další body stvoření za efekty jednotlivých lokací. Ten, kdo má ve výsledku nejvíce bodů, se stává vítězem.

Orbis je zajímavou honičkou za body. Hráči při svém snažení musí dodržovat několik základních stavebních podmínek, ale především se snaží skládat vesmír podle svých co nejlepších schopností. Závěrečné bodování je jen jedno.

Jenže samotné volby destiček nejsou vůbec jednoduché. Nepromlouvají do nich pouze barvy a schopnosti jednotlivých částí v nabídce. Vstupují do toho také kostičky věřících, které hráč s dílkem získá a potřebuje je k nákupu těch dalších, silnějších, ostrovů.

Důležité je ale také načasování chvíle, kdy si vzít místo ostrova jednoho boha a uctít tak jeho představy. Pokud to uděláte příliš brzy, můžete lépe vybírat, ale nevíte přesně, kterou z podmínek v nabídce budete nejlépe schopní splnit. Když ale budete čekat příliš dlouho, výběr se ztenčí. Je to tedy takový souboj trpělivostí všech účastníků.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenze

Recenze: LOGO 1, 2, 3 – počítej se mnou

Kromě nejrůznějších speciálních schopností destiček a bohů je hra opravdu jednoduchá. Bohužel dost chybí nějaká přehledová karta, kde by všechny regiony byly popsané i se svými efekty. Takhle musí hráči zbytečně listovat v pravidlech. U bohů to tolik nevadí, protože ty si můžete načíst na začátku partie, ale dílky se objevují v partii v celém průběhu.

Nabídka uprostřed stolu je vždy dostačující, takže si hráči nikdy nemohou stěžovat na nějakou extrémní smůlu. Z hlediska variability je vše také naprosto dostačující, protože ve hře je maximálně pět z deseti dostupných bohů. A destičky také neprojdou partií všechny.

Celý zážitek se pochopitelně odvíjí i od počtu hráčů, kteří se partie zúčastní. Počet kol se nijak nemění, takže je jasné, že partie samotná se natahuje. Jednotlivé tahy vzhledem k manipulaci s kostičkami nějaký čas zaberou. Pro dohrání ve čtyřech tak počítejte spíš s hodinou. Ve dvou už se čas blíží avizovaným 45 minutám. V nižším počtu destičky pomaleji mizí a tím je možné lépe plánovat napříč koly.

Neoddiskutovatelnou zbraní této novinky je nádherná kreslená grafika. Jednotlivé destičky jsou opravdu detailní, nádherné a dohromady vytváří opravdu svět, na který je radost pohledět. A to tu jsou ještě portréty bohů, které posouvají pohádkový pocit ze hry ještě dál. Na druhou stranu pohádka to určitě není, protože hráči musí u této hry rozhodně přemýšlet.

Orbis je trochu komplikovanější, ale stále se jedná o zábavu pro začátečníky. Nenabízí karty, ale místo toho se zaměřuje na krásné destičky. Nabízí velmi příjemný průběh s pocitem srovnatelným se Splendorem. Nakonec sice Orbis trochu zaostává za touto konkurencí právě díky složitosti, ale i tak je velmi kvalitní zábavou a rozhodně se neztratí.

Recenze: Orbis – jak se cítí bohové

Orbis je hrou, která znovu útočí na trůn deskových her pro začátečníky. Sice se na něj neusadí, ale určitě nezůstane příliš pozadu. To proto, že nejen hezky vypadá, ale také se příjemně hraje. Partie jsou variabilní a zůstávají solidně rychlé. Hráči mají těžký úkol při vybírání v každém tahu, protože se snaží vyvážit řadu potřeb. Ačkoliv má hra kromě jednoduchých principů také řadu speciálních dovedností v destičkách, a díky tomu je trochu složitější udržet přehled o doplňkových pravidlech, nakonec funguje nejlépe právě u začátečníků. Orbis je opravdu fajn bodovací hrou.

Klady:

+ pěkná a detailní grafika
+ složitá volba destiček
+ dobré ve všech počtech
+ efekty destiček
+ bohové

Zápory:

- složitější drobná pravidla
- ve čtyřech delší čekání na tah

4