Svět je plný náhražek. A čím „pokročilejší“ naše civilizace je, tím více neoriginálních věcí naplňuje naše životy. Zasahují do všech oblastí života a každý jsme se s nějakou setkali. Dokážeme je ale na první pohled rozeznat?
A právě kvůli tréninku vznikla nová karetní hra Originál nebo kopie (původně Copy or not Copy?) v dílně společnosti Blue Orange. Hra vznikla v roce 2016 a začala svoji pouť v hlavě Daana Kreeka. Mezi svoje nové lokalizace do češtiny je zařadila společnost ADC Blackfire.
Tato novinka se tak řadí po boku Dobble a rozšiřuje stáj plechových krabiček. I tato nová (poté co ji vyloupnete z absolutně zbytečného plastového a papírového obalu – myslel někdo na odpad?) se ukrývá v krásné plechové krabičce. Ta má tentokrát o kapku větší rozměry a hlavně je téměř čtvercová (se zaoblenými rohy). A uvnitř se ukrývá jenom šest žetonů a 72 karet. Na každé z nich je natištěno několik zdánlivě stejných obrázků. Ale když se na ně zadíváte pozorněji, uvidíte mezi nimi mírné rozdíly.
Ale to už zabíháme příliš daleko. Nejdříve hráči musí celý balíček zamíchat a vytvořit z něj dobírací hromádku uprostřed stolu. Pak už hráči musí všichni dávat pozor. Jeden z nich otočí horní kartu obrázky nahoru a všichni v tu chvíli začnou hledat mezi obrázky spojitosti, tedy vlastně rozdíly.
Snaží se najít originál, který byl na všech svých reprodukcích upraven. Jediným opravdu správným a původním obrázkem je ten, který sdílí s ostatními všechny své tělesné vlastnosti. Ostatní mají vždy nějakou část navíc – třeba některému prasátku (pokladnička) chybí mince, jinému ocásek a další třeba nemá nosní dírky. To jsou jedinečné znaky, které kresbu usvědčují jako kopii. Pozor si ale hráči musí dát na skutečnost, že barva je tu pouze na ozdobu.
Soupeři tak musí postupovat vyřazovací metodou. Pokaždé se snaží najít na obrázku nějakou část, kterou má jako jediný ze všech. A tím najde jedinou správnou odpověď. Ve chvíli, kdy je někdo přesvědčen, že zná originál, vykřikne stop a ostatním obrázek ukáže. Pokud má pravdu, získá kartu pro sebe, jinak naopak jednu ze své sbírky ztratí. Partie pak pokračuje jen do chvíle, kdy jeden z účastníků nasbírá pátou kartu. Tento hráč se stává vítězem.
Originál nebo kopie? je výbornou postřehovou hrou, která otestuje u hráčů smysl pro detail. Je to vlastně takové „najdi rozdíl“ proti sobě. Jenže zatímco tam sedíte v klidu a pozorujete obrázek, tady jste vždy pod tlakem soupeřů. A s tím přichází nejen napětí, ale také nervozita a chyby. Díky tomu všemu hra funguje velmi dobře.
Baví všechny a navíc kromě základní verze nabízí i doplňková pravidla pro varianty. Pokud by vám například vadilo, že vždy ukončí hledání už první z hráčů, jsou tu žetony s výsečemi. Ty umožní odpovídat více hráčům v rámci jednoho kola – stačí natočit žeton správně barevnou výsečí směrem od sebe. Tím hráč vybere svoji odpověď, ale nemusí ji prozrazovat ostatním, kteří se mohou dále snažit. Body jsou pak rozděleny podle pořadí, ve kterém hráči správně odpověděli.
Žetony poslouží i v závodu napodobenin, kdy hráči naopak hledají kopie a snaží se chytit jejich žetony. V této variantě se děje mnohem víc chňapání. To je přesnější než zastavení kola výkřikem. Ale zase hra není tolik napínavá, protože jednotlivá kola nejsou plná jednoho společného hledání. Místo toho je kolo rozděleno na fáze, což trochu narušuje zážitek a zábava není tak dobrá, jako u základní verze.
Jediným opravdovým problémem Originál nebo kopie? tak zůstává znovuhratelnost. Protože jednotlivé obrázky mají různá témata, tak si po více průchodech balíčkem dokážete u některých karet zapamatovat řešení. A to i přesto, že od každého druhu jsou tu rovnou dvě karty – každá s jiným řešením. I tak lze tyto karty podle některých prvků identifikovat rychleji než tradiční vyřazovací metodou. To je dost nepříjemné, protože pak už není náplní to, co by mělo. Ovšem stačí nehrát partii každý den, dát si třeba týden pauzu a většina řešení se vám zase z hlavy vykouří pryč. Pokud tedy nebudete chtít poznávat originály každý den, pak na tento nedostatek ani nemusíte narazit.
Vytknout lze ale také umístění otočené karty. Ta by měla ležet tak, aby na ni viděli všichni zúčastnění stejně dobře. A to není jednoduché, protože na obrázcích jde opravdu o detaily a titěrné rozdíly. Obvykle to vypadá tak, že jsou všichni naklonění kupředu, hlavy skloněné těsně nad kartami a snaží se najít tu správnou odpověď. To se ale těžko dělá, pokud máte velký stůl.
Samotná kola nejsou tak rychlá, jako jsme zvyklí u jiných postřehových her. To proto, že analýza každé karty trvá podstatnou dobu. A právě proto je omezen konec partie počtem získaných karet. Díky tomu všemu je hra otázkou dvaceti minut. V případě rychlých hráčů může být čas i kratší. Se zvyšujícím se počtem narůstá také konkurence. To je jediný vliv, který má vyšší množství účastníků.
Hra je poměrně složitá na analýzu a hledání rozdílů. Není ji také úplně jednoduché vysvětlit dětem, takže doporučení od sedmi let se nám ukázalo jako optimistické. Hru zvládnou spíš děti ještě o rok starší.
Originál nebo kopie? je výbornou karetní zábavou pro všechny, kterým vadí ty bláznivě rychlé postřehové hry. V této novince totiž nejde čistě o rychlost koordinace oko-ruka, ale místo toho o reálnou schopnost hledání rozdílů. Kola jsou dlouhá, karet k získání není tolik a díky tomu jsou výsledky mnohem těsnější. Originál nebo kopie? se vydal trochu jinou cestou, ale i přes drobné výtky je velmi kvalitní zábavou pro rodiny, ve které si všichni otestují svůj pozorovací talent.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Daan Kreek |
| Vydavatel | Blue Orange (EU), Blue Orange Games, Happy Baobab, Lúdilo |
| Rok vydání | 2016 |
| Počet hráčů | 2 - 6 |
| Herní doba | 15 |
| Minimální věk | 6 and up |
| Kategorie | Card Game, Real-time |
| Mechanismy | Pattern Recognition |
| Alternativní názvy | Copy or Not Copy?, Pin Point!, Was fehlt?, 명탐정 캐치 |
Více o hře.
+ výtečné zpracování (krabička, variabilita obrázků)
+ originální náplň
+ není pouze o postřehu
+ varianty hraní
+ napětí
- při častém opakování si hráči karty zapamatují
- není snadné položit kartu tak, aby na ni všichni viděli
- ne každé dítě zvládne hru v sedmi letech
