Recenze: Údolí králů – sjeďte Nil, postavte pyramidy

Pobřeží Nilu je krásnou oblastí, kterou lemuje zeleň. Tahle oáza života v okolním žlutém světě, plném horkého slunečního doteku, všudypřítomného písku a naříkajících velbloudů, je lahodným rájem pro oko. Rostou zde květiny, žijí zvířata, prostě byste vůbec neřekli, že jste ve vyprahlém Egyptě.

A pouze nedaleko od veškeré této zeleně leží Údolí králů. Tiché a sluncem zalité místo, kde po staletí odpočívaly pozůstatky mnoha egyptských faraonů. Jejich sarkofágy jsou teď rozmístěné po celém světě. Na původním místě si přesto můžete prohlédnout majestátné stavby ve tvaru pyramid, obelisků či chrám.

Vydejme se nyní spolu do historie, do doby, kdy tito majestátní panovníci žili, a vytvořily velkolepé stavby, které udivují lidi dodnes. Staňme po boku otroků a pomozme vlastníma rukama postavit nějakou z těchto bájných staveb. Seznámíme se s kulturou a třeba i se Sfingou, která byla kdysi živá a dávala všem, kdo ji navštívili, dobré rady.

Všechno nám to umožní nová desková hra, která zavítala do českého jazyka. V původním znění se jmenuje Egizia a za jejím vytvořením stojí pseudonym Acchittocca. Pod ním se ukrývají hned čtyři italští designéři Stefano Luperto, Antonio Tinto, Virginio Gigli a Flaminia Brasini. Kromě Egizie vytvořili třeba také hry Comuni a Leonardo da Vinci.

A protože hru vydali pod hlavičkou společnosti Hans im Glück, tak se chopila své šance společnost MindOK a přináší nám tuto strategickou lahůdku až pod naše čichové orgány pod názvem Údolí králů. Ve skutečnosti však původní hra vyšla už v roce 2009, a tak tentokrát máme v naší zemi trochu zpoždění za světem. Ale nevadí, všechno breptání opadne, když uvidíte krabici. Hru totiž ve všech jazycích zdobí ilustrace od Franze Vohnwinkela (San Juan).

Víko zaujme velmi pěknou ilustrací, která zobrazuje loď plovoucí na Nilu a za ní se tyčí slavné egyptské monumenty. Ve vysoké krabici, která svým rozměrem připomíná Dobu kamennou (recenze) najdete spoustu komponent, které se rozvalují ve volném prostoru uvnitř krabice. Po jejich osvobození a rozdělení do pytlíků a balíčků si přemostíte krabici na čtyři díly za pomoci přiložené přepážky. Na tomto principu funguje například krabice u hry Doba kamenná.

Uvnitř najdete hromádku čtyř menších archů k vycvakání, které obsahují malý hrací plán pro každého z hráčů, otroky, kteří budou stavět budovy na vaši poctu, žetony hrobů nebo čísla pořadí hráčů. Spolu s archy si nahoře hoví také krásně ilustrovaný hrací plán, který představuje pohled na pobřeží Nilu až k jeho ústí. Řeka se hodně klikatí, ale to je kvůli základnímu hernímu principu, který si za chvilku představíme.

Pod složeným hracím plánem najdeme svoji denní dávku dřeva v podobě kvádrů čtyř různých barev. Právě ty představují stavební kameny vašich úžasných výtvorů. V pytlících jim dělají společnost ještě pěkné dřevěné podoby lodí, na jejichž palubě se necháte unášet tokem Nilu. Kromě různých vycvakaných kartonových komponent nemůže v klasické strategické hře chybět ani hromádka karet, která se skládá ze čtyř druhů.

Když si prohlédneme blíže hrací plán, uvidíme, že v každé zátočině Nilu je přístaviště, kde můžete se svojí lodí zakotvit. V průběhu hry z toho získáte nějaký ten prospěch. V pravém horním rohu najdete dva ukazatele vyspělosti civilizace – po těžební a zemědělské stránce. Od toho se pak odvíjí nejen příjem kamenů, ale také tresty za neuživení svých poddaných. Po levé straně se vedle Nilu tyčí tři velké stavby, vševědoucí Sfinga a cesta dlážděná hroby.

Při přípravě hry vás čeká řada úkolů. Nejdříve musíte řádně připravit hrací plán. Na místo Sfingy položíte pořádně zamíchaný balíček karet, které zdobí právě její silueta. Na cestu směrem ke stavbám rozmístíte náhodně žetony hrobů s bodovými hodnotami směrem dolů. První čtyři od řečiště Nilu pak otočíte číslem nahoru. V ústí řeky Nilu najdete tři kolečka. Z archů jste si již dříve vycvakli také ukazatel záplav (modré kolečko), které teď položíte do prostřední polohy.

Hráči si vyberou barvu a podle toho si vezmou k sobě stejně podbarvený hrací plán, všechny dřevěné součásti této barvy a žetony čtyř stavebních čet. Podle určených (rozlosovaných) startovních pozic hráčů si rozeberou destičky a jeden ze svých barevných kvádrů si položí na ukazatel kamenů. Nejméně jich do začátku má k dispozici začínající hráč, aby byla vykompenzována jeho výhoda. Hodnotu stavebních čet určuje jejich pozice na hráčské desce.

Všichni dostanou do začátku také dvě kartičky, jedno pole s výnosem šesti obilí a kamenolom, který produkuje tři kameny každé kolo. Další své kostičky hráči umístí na počítadlo bodů a také na oba ukazatele vyspělosti do horní řady. Nyní už zbývá jen zamíchat tři balíčky karet označené 1/2, 3/4 a 5. Tyto karty lemují jednotlivá herní kola.

V průběhu jednotlivých kol vždy nejdříve hráči společně zaplní kartami pro dané kolo místa na levém břehu Nilu. Najdete zde místo pro deset karet, které budou v nabídce, pokud zde hráči zakotví s jednou ze svých osmi lodí.

Hráči se v pokládání lodiček střídají. Pokládat se začíná od začátku toku a směřuje se pomalu dolů. Všichni musí dodržovat pouze několik základních pravidel – s výjimkou stavenišť nemůže na jednom místě zakotvit více lodí a plavba může pokračovat pouze po směru toku. Hráč se tedy nikdy nesmí vrátit proti proudu zpět před svoji poslední položenou loď. Právě toto rozhodování představuje hezké spojení tématu s elegantním principem a donutí všechny účastníky velmi dobře promýšlet své tahy.

U staveb pak je místo hned pro tři lodě, které se dostanou k tahu. I čtvrtý hráč sem může zakotvit loď poblíž pobřeží a čekat, jestli na něj náhodou nevyjde řada. Ke stavbě totiž hráči potřebují kameny, a protože se staví až úplně na konci, mohou je mezitím utratit jinde a nemít jich dostatečný počet.

Postupně se tedy nejdříve vyhodnotí po směru toku Nilu všechna políčka se zakotvenými loďkami hráčů. Většinou z nich hráči získají okamžité výhody, jako je vylepšení stavebních čet, nové kamenolomy nebo pole, která poskytnou obilí k uživení stále hladovějších jednotek. S postupem času a kol samozřejmě přichází stále novější a silnější karty, které vám umožní třeba se plavit proti proudu nebo zakotvit někde, kde již soupeř místo obsadil.

Po vyhodnocení všech lokalit následuje stavění. Hráči v pořadí, ve kterém položili loďky na příslušná místa (u každé stavby jsou tři políčka), mohou utratit nastřádané kameny za vybudování některé části divů. Obdélníky na stavbách jsou stále dražší a dražší a vy je zaplňujete odspodu. Získáváte za to okamžitě také nějaké body, takže se vždy vyplatí se podílet na stavbách.

Dosud jsme nezmínili také Sfingu, kterou nestavíte. Tato legendární postava vám totiž pomáhá v zisku bodů. Pokud se zde zastavíte s některou lodí, dostanete do ruky karty, z nichž si jednu můžete nechat. Za ostatní vrácené karty (počet určuje síla určené čety) získáte zase nějaké bodíky. Karty od Sfingy jsou však důležité až pro samotný závěr hry, ale musíte být schopni splnit její podmínky, abyste body získali. Například můžete dostat za úkol dostavět celý obelisk a podobně.

Na konci partie si každý z hráčů k průběžně získaným bodům přičte další získané právě za karty Sfingy. Ten, kdo má po této úpravě nejvyšší součet, se stává vítězem partie.

Mohlo by Vás zajímat

3.5

pártyrecenzeUncategorized

Recenze: Hlavně klid! aneb hraní na nervy

Název Egizia má za úkol odkazovat na Egypt, protože znamená v italštině „egypťan“. Proto je nový název pro hru vhodnější a pro českého spotřebitele i srozumitelnější, ačkoliv v podstatě nevystihuje podstatu hry, která lemuje velkou část řečiště Nilu a ne pouze jeho část.

Zpracování je výborné. Jediná výtka, kterou můžeme k celému Údolí králů mít, jsou chybějící kartičky nápovědy. V prvních partiích tak budete neustále nahlížet do pravidel, kolik bodů za co dostanete a jak vlastně jdou po sobě všechny ty akce v jednom kole. Občas možná díky tomu zapomenete i na přičtení bodů třeba za účast na stavbách, které mohou být vzhledem k jejich výši rozhodující.

Naopak musíme ještě jednou zabrousit k tématu grafika. Ta je totiž naprosto vynikající a téma je zpracované v podstatě dokonale. Všechno do sebe zapadá a používání dělníků na stavbách vám bude celou dobu dávat smysl, stejně jako jejich živení a fungování záplav u ústí Nilu, které ovlivňuje úrodu na polích. Pochopitelně stejně jako u všech podobných her by se mohla odehrávat klidně v úplně jiném prostředí a mechanismy by fungovaly stejně.

Egizia je dle našich dojmů výborná ve dvou hráčích, kdy se můžete opravdu poctivě soustředit na strategii. Pokud se totiž pere víc soupeřů o políčka kolem Nilu, často přijdete o všechny zajímavé lokality dřív, než stačíte říct „pyramida“. A to je nepříjemné, protože pak se z taktické hry stává předhánění se s ostatními. Pro 32 lodí, které jsou v maximálním počtu připraveny k nasazení, je navíc na plánu málo místa a vše je velice napjaté od prvního položení loďky.

Můžete zde velmi dobře překazit plány soupeřům a to nejen obsazením políčka, na které si protivník dělá zálusk, ale třeba posunutím zavlažovacího prstence. Tím snížíte počet polí, které budou rodit, a také počet dělníků, které ostatní uživí.

Důležitá je také skutečnost, že ačkoliv se v průběhu hry body sledují a přičítají, na konci partie se situace často zcela obrátí. Vítěz tedy díky kartám Sfingy není do poslední chvíle jasný a pro všechny soupeře je tak souboj do konce zajímavý.

Hra patří mezi mírně pokročilé, protože v ní musíte zvládnout sledovat více věcí naráz. Nejenže živíte svoje dělnické čety, ale také se snažíte maximalizovat příjem kamenů a co nejvíce se podílet na stavbách. A u toho všeho musíte ještě zvládat získávat body a vylepšovat jednotky dělníků. Není to nijak těžké, ale pro začátečníka to bude v prvních kolech náročné.

Mnozí Egizii přirovnávají k uznávané Agricole (recenze), ale ve skutečnosti je Egizia mnohem jednodušší a elegantnější. Na papíře sice vypadá trochu složitě, ale jakmile před sebe rozložíte hrací plán, všechno dává smysl. Podobnost je možná kvůli tomu, že i zde najdete vypjaté momenty při umisťování svých lodí a i tady musíte dokázat každé kolo uživit své zaměstnance. Ale máte k dispozici k umisťování hned osm dřevěných lodiček, což je luxus, který v Agricole nikdy nezažijete.

Údolí králů je jednodušší a odpustí vám některé chybky, pokud nebudete mít za soupeře roboty. Je také záživnější než Agricola a přitom je tak trochu opomíjené hráčskou komunitou. Proto je potěšující, že si našla cestu do kompletního překladu. Pokud máte rádi strategické hry, pak by Údolí králů určitě nemělo chybět ve vaší sbírce.

Recenze: Údolí králů – sjeďte Nil, postavte pyramidy

Klady:

+ téma
+ cena
+ skvělé zpracování
+ do konce není jasný vítěz
+ spousta strategických rozhodnutí
+ vhodné i jako rodinná hra
+ dostatečná interakce
+ výborná pro dva hráče

Zápory:

- chybí přehledové kartičky
- ve čtyřech je na hracím plánu přeplněno

4