Recenze: Paku Paku – pandastická kostková hra

Žádný talíř nesmí zůstat plný, pokud se někde poblíž pohybuje nějaká panda. Jejich prvním a jediným instinktem je každou takovou misku okamžitě vyprázdnit. Je jedno, jestli u toho použijí jazyk, tlapy, příbory nebo jiné nástroje, všechno musí být vylízáno do poslední kapky. Není se tedy co divit, že pandy v tomto vyjídání pořádají i pořádné soutěže. A ačkoliv designér Antoine Bauza není žádná panda (alespoň, co je nám známo), právě do jejich života zasadil svoji novou malou hříčku. Pojmenoval ji Paku Paku a jejího vydání se chopila společnost Ravensburger. Jedná se o hru ze začátku roku 2017, kterou ozdobili ilustrace Agence Cactus. V malé zelené krabičce, která je celá zarostlá bambusem (tedy alespoň obrázkovým), najdou hráči jeden kulatý stůl. Ten je vyrobený z kartonu a hráči jej položí do středu svojí herní plochy. Vedle nich rozloží také zásobu dvou tuctů talířů. Toto nádobí je plastové a má tři různé rozměry – talíř, miska a hrnec (po osmi kusech od každého). Také dílky trestných bodů (s hodnotami 1, 2, 3 a 5) jsou také rozloženy na hromádku stranou. Hráči si mezi sebe rozdělí rovnoměrně pětici kostek. Všichni hráči ve stejnou chvíli začnou házet svými kostkami. Snaží se na nich uvidět zelený symbol spokojené pandy. Pouze tak mohou kostku poslat dál svému soupeři po levici. Jenže než se tak stane, kostka často ukáže číslici. To se ale nic neděje a hráč může jednoduše kostky přehodit znovu. Jenže na jedné straně je také červený puntík s obrázkem nádobí. V takové chvíli si vybere libovolný dílek nádobí ze zásoby a než může pokračovat v přehazování, musí jej přidat na již existující hromadu talířů. Ta vzniká společnými silami uprostřed a veškeré nádobí hráči pokládají do jednoho rostoucího sloupce. Jakmile se před některým z hráčů nastřádá daný počet kostek (tři až pět podle počtu hráčů), které stále neukazují spokojenou pandu, ostatní hráči kolo společným výkřikem přeruší. Majitel těchto kostek s nimi nyní znovu hodí a sečte číselné hodnoty. To je suma trestných bodů, které si musí vzít do svého držení. Ze středu je pak odstraněna celá věž nádobí, účastníci si znovu kostky rozdělí spravedlivě a partie pokračuje dalším kolem. Jakmile někdo má deset nebo více trestných bodů, celá partie končí. Vítězem se stává ten, kdo má negativních bodů nejméně. Paku Paku není jen zajímavě znějící název. On totiž má původ v japonštině, kde znamená „Nacpat si co nejrychleji břicho.“ A svému tématu dělá opravdu čest. Ve skutečnosti jde ale především o rychlost a šikovnost hráčů. Ti musí často přidávat na plán nádobí a to je zdržuje. Přerušení kola totiž nastane i v okamžiku, kdy věž z nádobí spadne. Nešikovný stavitel je okamžitě potrestaný a také musí hodit všemi kostkami, které má aktuálně v držení. A o to samozřejmě vůbec nikdo nestojí, protože takové trestné body jsou cestou k prohře a naopak krokem od vítězství. Hra je to určitě pěkná. Nenabízí žádnou zátěž pro vaši inteligenci, ale místo toho prověří štěstí každého z hráčů. Přehazování kostek tvoří velkou část partie a kdo má štěstí, ten pandy lépe nakrmí a nemá pak problém s případným hromaděním kostek před sebou. A to může být ideální a zásadní krok k vyhnutí se prohře. Často se může stát, že bitva skončí remízou třeba proto, že někdo nemá trestné body vůbec žádné. Takoví hráči si to pak musí mezi sebou rozdat v duelu. Ten už nezahrnuje kostky, ale jde pouze o stavění pyramidy z nádobí. Kdo vydrží déle, ten může slavit celkové vítězstvi. Hra by se mohla zdát poměrně jednoduchá. To je ale proto, že cílí hlavně na rodinné publikum. Pokud byste chtěli větší výzvu, pak pravidla obsahují několik tipů jako povinnost střídání typů nádobí při stavění věže. Velkou výhodou, která jde právě ruku v ruce s cílovou skupinou, je herní doba. Ta nepřesáhne deset minut a všichni zúčastnění si díky tomu bitvu s miskami a talíři docela dobře užijí. Stavění je bezpochyby nejlepší fází a děje se navíc současně. To s sebou přináší i zajímavé situace, které jsou nepředvídatelné. Paku Paku je opravdu jednoduchá hra, ve které se doplňují kostky a povinnost stavění. Celé to moc pěkně vypadá a partie nikdy netrvá přehnaně dlouho. Čím víc soupeřů se nachází u stolu, tím více legrace a neustálého točení kostek se dočkáte. Naopak ve dvou si té zábavy tolik neužijete. V nejvyšších počtech dokonce na začátku někteří hráči nemají žádné kostky! Paku Paku je fajn filler pro zkušenější hráče, u kterého nemusí přemýšlet, ale také fajn kandidát pro rodinné hraní.