Recenze: Hobit – desková předehra k Pánovi Prstenů

Můj milášek. Tak říkal malému, na první pohled bezvýznamnému kroužku zlata Glum, který také kdysi býval hobitem. Nosil ho neustále při sobě a prsten mu nenápadně prodlužoval život. Jenže Bilbo Pytlík cestující s výpravou trpaslíků na Osamělou horu na něj náhodou narazil v jeskyni zrovna, když jej nechal bez dozoru. Lstí pak o něj Gluma připravil. A tím začal velký příběh, který dnes znají všichni. Příběh Pána prstenů o beznadějném putování Froda a jeho přátel k hoře Osudu.

Ale to už je jiný příběh. Dnes se vracíme přímo na začátek, na trasu z hobitího Dna pytle až k draku Šmakovi. I vy se totiž můžete vydat na tuto dobrodružnou pouť, potkat troly a vrrky, ani k tomu nemusíte mít chlupaté nohy.

Stačí k tomu jen jedna drobnost. Pořídit si novou deskovou hru od společnosti Piatnik, která nese jednoduchý a výstižný název Hobit. Hru koupíte kompletně lokalizovanou do češtiny, takže všechny texty na hracím plánu i na kartách jsou v našem rodném jazyce.

Hru vytvořil slavný designér Reiner Knizia, který je znám svojí matematickou precizností. Zatímco dříve těšil svými dítky dospělé, v poslední době se zaměřuje v tvorbě především na dětské hry. Za ty dětské můžeme jmenovat třeba Ramsesovu pyramidu (recenze) nebo Mlsného kocoura (recenze), mezi dřívějšími pak určitě stojí za zmínku logický Genial (recenze), také z distribuce Piatniku.

Grafiku hracího plánu, karet, ale i obrázků trpaslíků na kartách, si vzal na starost dvorní ilustrátor J.R.R. Tolkiena jménem John Howe a je autorem kreseb také ke knižní sérii Pán prstenů. Právě proto si hra skvěle zachovává atmosféru knižní předlohy.

Hobití krabice vás na první pohled určitě zaujme ilustrací, která zobrazuje hobita schovaného za sloupem, zatímco většinu obrázku zaujímá ohnivý drak Šmak (v originále Smaug). Pokud se ho nezaleknete, tak zvednete víko a pustíte se do zkoumání obsahu.

Všechny hráče už na první pohled překvapí hrací plán, který nemá žádný z obvyklých tvarů. Je totiž přeložený natřikrát, ale rozložíte jej pouze v jednom směru a vytvoříte tedy dlouhý a úzký obdélník, po němž se vine barevná cesta. Na desce jsou kromě políček pro pohyb figurek vyznačené také čtyři zastávky pro hrdiny: Bitva se skřety, Útok vrrků, Únik lesním elfům a na konci Osamělou horu. Kromě nich je na trase zakreslené ještě Jezerní město, které ohrožuje Šmak.

Jenže plán samotný vám asi ke hře stačit nebude, tak se ponoříme dál do hloubi balení. Pod českými a slovenskými pravidly, která mají stejně velký formát jako krabice, jsou ukryty hned dva balíčky odlišně velkých karet – menších s portréty trpaslíků a číslem od jedné do šedesáti a větší s obrázky a texty, které vás provedou samotnou hrou.

V přihrádce má svoje místo pětice kostek s barevnými ikonkami – zeleným štítem, červenou sekyrkou a žlutým lembasem. Ten v pravidlech najdete nazývaný jako proviant, ale podle obrázku je pravděpodobné, že jde o tento výživný elfský pokrm.

Ve dvou aršících najdete právě žetony lembasu, dále kartičky pro Šmaka a také čtveřici hráčských kartiček. K nim patří také dřevěné barevné kostičky, čtyři od každé barvy. Protože drak sbírá a chrání drahokamy a poklady ve svém doupěti, musíte je mít i vy ve hře. V deskové hře Hobit na sebe vzaly podobu barevných blyštivých kamenů, které známe ze hry Ubongo (recenze).

Tím bychom snadno mohli uzavřít tenhle popisek součástí, ale neuděláme to. V krabici totiž na vás čeká ještě jedno překvapení – krásné figurky hobita Bilba a především draka Šmaka! V původní mezinárodně vydané verzi z roku 2010 byly postavičky šedé, ale v nové české verzi se jich dočkáme plně nabarvených, což jistě potěší všechny nové majitele hry.

Už jsme zmínili velký formát pravidel hry. Ale protože se celé vejdou na barevný dvojlist, nemusíte mít starost, že by byly příliš složité. Na první stránce vám tvůrci hry dokonce odvypráví celý příběh knihy, což nemusí potěšit někoho, kdo Hobita nečetl a chystá se na jeho filmové zpracování do kina na Vánoce příštího roku. To se objeví na plátnech první část zfilmování od Petera Jacksona.

Na začátku partie si hráči vezmou destičku hráče, na které jsou tři sloupečky – chytrost (fialová), síla (červená) a štěstí (zelená). Ke každému z nich patří jedna stejnobarevná kostička, kterou hráči umístí na třetí pozici zdola. Kostičky symbolizují počáteční schopnosti jejich postavy, která doprovází Bilba. Každý ze soupeřů dostane do začátku ještě pět karet ze zamíchané hromádky trpaslíků a také dva lembasy, které může použít podle svého uvážení na cestě k posilnění.

Každý z účastníků hry se tedy stane jedním z trpaslíků, kteří ho doprovázejí na cestě k Osamělé hoře. Ale protože jsou trpaslíci od přírody hamižní a lakomí, každý z nich chce pro sebe urvat co největší podíl zlata. Proto už na začátku uzavřou dohodu, že ten, který k úspěchu výpravy nejvíce přispěje, dostane také nejvíce drahokamů.

Zbytek hrací plochy se připraví jednoduše. Do Dna pytle umísíte figurku Bilba, na Osamělou horu draka. Balíčky dobrodružství roztřídíte podle čísel, nahoru umístíte zlaté a pod ně přijdou ty se stříbrným znakem. A hurá, cesta může započít!

První fáze hry představuje dražbu, ve které se hráči utkají o pořadí, v jakém budou pohybovat figurkou Bilba po cestě. Každý může udělat s postavičkou pouze jeden krok, ale právě místo, kde figurka po hráčově posunu skončí, určuje odměnu, kterou získá. Může to být vylepšení některé z vlastností na hráčském plánku (= posun kostičkou o jedno políčko vzhůru) nebo také naopak ztráta některých schopností (= posun dolů).

Dražba však má ještě jeden smysl. Na začátku každého kola totiž odhalí hráči společně jednu kartu události, která dodá hráči ještě nějaké další speciální schopnosti pro celou dobu výpravy nebo okamžité bonusy. Podmínky pro její získání se však mění, ať už to je nejvyšší nebo nejnižší karta trpaslíka. Někdy se zase neděje nic, jindy něco, co postihne všechny účastníky.

Tak všichni hráči společnými silami posouvají Bilbem, dokud nedorazí na místo prvního setkání, kde je čeká prověrka odvahy, síly a chytrosti. Všechny nedobrané karty událostí (závisí na počtu hráčů, kolik jich vyberete) z balíčku se odloží stranou a na řadu přijdou karty se stříbnými křídly, které se jmenují dobrodružství.

Hráči musí jeden po druhém otáčet kartu a dokázat porazit výzvu, která se na ní objeví. Ta představuje daný počet červených ikonek seker, zelených štítů a žlutých lembasů. Bez ohledu na úroveň své postavy hážete vždy všemi pěti kostkami. Pokud se vám podaří vyplnit rovnou požadavky na kartě, uspěli jste. Zisk sekyrek, štítů a lembasů z kostek můžete navýšit ještě o svoje schopnosti. Na všech třech sloupečcích dovedností jsou místa, kdy budete k výsledku kostek přičítat nějaké body navíc. Zelený sloupeček štěstí vám dokonce dovolí přehazovat některé kostky. Nedostatečné lembasy můžete odevzdat z vlastní zásoby žetonů elfského chleba.

Hráč, kterému se podaří výzvu porazit, získá uvedený počet diamantů do kapsy. Pokud se mu to nepodaří, předá úkol svému sousedovi, který má také pokus. V případě, že se vystřídají všichni hráči a dobrodružství zůstane nepokořeno, má z toho radost Šmak. Jeho figurka se totiž posune kupředu z Osamělé hory a to o tolik políček, kolik určí náhodný žeton ze Šmakovy hromádky. Pokud kdykoliv v průběhu partie dosáhne Jezerního města (maximálně deset proher), pak hra končí prohrou všech zúčastněných a vítězstvím draka.

Postupně projdete celý balíček dobrodružství až na dno. Pak se můžete vydat na další část své výpravy a znovu sbírat vylepšení v podobě posunu kostek i karet. Ve chvíli, kdy se vám podaří zdolat i poslední dobrodružství ze čtvrté hromádky (Osamělá hora), tak jste jako družstvo vyhráli. Ale to není vše, je třeba totiž určit celkového vítěze a tím je hráč, který nasbíral po cestě nejvíce drahokamů.

Hobit je jednoduchá rodinná hra, která nabídne zábavu všem generacím. Velkou výhodou je skutečnost, že na začátku si můžete nastavit obtížnost hry podle svých schopností. Náročnost závisí pouze na tom, kam si umístíte kostičkové ukazatele schopností. Na nejnižším nultém políčku je pozice pro opravdové experty.

Mohlo by Vás zajímat

5

koooperativnípro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: Ďábelský profesor a Citadela času – boj s ručičkami hodin

Netradiční na celé hře je drobný aspekt spolupráce, kdy hráči mají společný cíl – nedát Šmakovi šanci dorazit do Jezerního města. Jenže zároveň se při soubojích snaží vyhrávat dobrodružství pro sebe, aby získali co nejvíc dovedností. V tohle kooperativním nádechu nám Hobit trochu připomíná českou dobrodružnou Insulu (recenze).

Základem celé hry však nejsou souboje, ale putování Bilba. Právě správným posouváním jeho figurky můžete mezi sebe a protivníky položit výkonnostní propast. Můžete hrát klidně čistě na sebe, protože Šmak postupuje pouze, pokud jej nedokáže porazit ani jeden z hráčů.

Hobit je zábavný v nižších počtech hráčů, pět už může být příliš. Přesto se vám nikdy nestane, že byste se cítili odstrčení a čekali, až svůj tah odehrají soupeři. Posun postavy se děje současně a u řešení dobrodružství pečlivě sledujete, protože na vás může přijít řada každou chvíli. Zajímavé je, že při méně hráčích vám karty dobrodružství nedojdou, při pěti se to stát může. Ale ve více hráčích je celá hra zase náročnější, protože se odměny mezi soupeře více rozdělí.

Důležité pro znovuhratelnost Hobita jsou ale především souboje. Stejně jako události i tento balíček se na začátku hry zamíchá, takže nevíte, kdy na kterou kartu narazíte. Na rozdíl od odměn po cestě ale tento balíček doberete vždy až do konce. A to s sebou přináší problém, že vám další hry mohou připadat stejné.

Naštěstí všechno zachraňují kostky, které vám nic nedají zadarmo. Zatímco v ostatních hrách je můžete nenávidět, tady jsou opravdu důležitým prvkem, který přispívá k tomu, aby Hobit i na další zahrání byl zábavný a neustále se dělo něco nového a nečekaného. Musíte totiž počítat s tím, že vás prostě ty šestistěnné potvůrky nebudou pořád jen poslouchat.

Do hry zasahuje také žeton Prstenu, který dává svému držiteli možnost otočit jednu kostku na jiný výsledek. Držitelem se stává hráč, který dorazí s Bilbem na políčko s obrázkem Prstenu. Tento zlatý kroužek s nápisy tak za hru změní několikrát majitele, ačkoliv jej představuje pouze kartonové kolečko s jeho nákresem. Prsten je opravdu silným prvkem v celé hře a jeho majitel má při soubojích velkou výhodu. Proto se o něj často svádí nejnapínavější dražby.

Obtížnost partie závisí hodně na počátečním nastavení a počtu hráčů. V méně hráčích je hra lehčí, ale nejvíce závisí na pozici kostiček. Pokud budou na třetím řádku, je hra jednoduchá a berte ji jen na naučení, na druhém už výrazně přituhuje a na prvním je velice náročná. Díky tomu ale můžete výborně vyrovnávat rozdíly mezi hráči – pro sebe připravit na začátek jiné nastavení, než pro děti.

Zpracování celé hry je naprosto vynikající. Skutečnost, že v nové verzi jsou figurky již nabarvené, dodává Hobitovi luxusní vzhled. Pozadu však nezůstávají ani ostatní součásti – karty mají krásné ilustrace, hrací plán také. Všechny díly jsou provedeny poctivě a dohromady zanechávají skvělý dojem.

Bohužel jak je vynikající zpracování, tak najdeme díry v pravidlech. První a asi nejzásadnější, je zmínka o posunování fialové kostičky dolů, kdykoliv použijete její schopnost na přehození. V anglických pravidlech však žádnou takovou zmínku nenajdete. Doporučujeme tedy hrát bez posunování a za každý symbol lsti, nad kterým s kostičkou jste, můžete prostě přehodit jednu kostku vždy, když hážete. V opačném případě totiž stupnice lsti ztrácí jakýkoliv smysl.

Hobit plní svoje poslání rodinné hry na výbornou. Můžete sice mít strach, že se vám ohraje, ale kostky vás z omylu vyvedou. Příběh je jasně daný knihou a to nikomu nemůže vadit. Zábavné jsou obě části, ze kterých se partie skládá – jak putování, tak souboje. A bez ohledu na to, jestli ochutnáte bohatství Šmakových diamantů plnými hrstmi nebo jen trochu, pokud máte rádi jednoduché hry, budete si chtít tu cestu zopakovat.

Recenze: Hobit – desková předehra k Pánovi Prstenů

Klady:

+ krásné zpracování
+ namalované figurky Bilba a Šmaka
+ populární téma, texty doplňující atmosféru
+ více obtížností
+ rodinná zábava
+ dražba
+ dvě propojené hry
+ rychlá hrací doba

Zápory:

- variabilitu zajišťují jen kostky
- nepříjemná chyba v pravidlech

4