Bylo jich mnohem víc, ale pouze sedm nakonec vešlo do historie. Mnoho poražených zůstalo smutných pod čarou, ačkoliv byly neméně dechberoucí. Nádherné stavby, obrovská lidská díla, která nemají v historii obdoby. Ale vyvolených může být jen a přesně sedm.
Exkurze mezi starodávné civilizace a jejich vývoj si připravila hra 7 divů světa. I u nové edice zůstává podepsaný Antoine Bauza, o ilustrace se postaral Miguel Coimbra. Je to přesně deset let, když vyšla v roce 2010 první verze. Produkce zůstala v režii společnosti Repos Production a stejně tak i česká lokalizace nemění svého autora, firmu ADC Blackfire.
Všechny ty civilizace a divy se nachází ve velké krabici a na jejím víku vidíme jejich kompletní sestavu. Uvnitř na hráče čeká přivítání v podobě listu s velkou sedmičkou. Jedná se o sympatické a stylové uvítání (na druhé straně je seznam všech karet), ale všichni pospíchají dál. Základem všech komponent jsou desky divů, z nichž si každý hráč vybere jednu (náhodně) a položí na ni tři startovní mince o hodnotě jednoho zlaťáku. Potom ve středu stolu vytvoří nabídku balíčků karet rozdělených do tří věků (a z nich vytříděné karty podle počtu účastníků) a položí sem zbytek mincí a také žetony vojenského střetnutí.
Celá partie se dělí na tři věky. A každý z nich začíná tím, že si hráči mezi sebe rozdají ze zamíchaného balíčku s aktuálním pořadovým římským číslem po sedmi kartách. Ze své sady si každý z hráčů vybere jednu kartu a položí ji zatím tajně obrázkem před sebe. Zvolenou kartu pak mohou prodat za mince, ale především zaplacením její hodnoty budovu postavit. Místo toho je možné kartu využít k postavení další etapy divu, pro který jsou náklady uvedené ve spodní části hráčovy desky a postupně se od prvního po třetí krok zvyšují.
Některé položky k postavení mohou být zdarma (nemají uvedenou cenu nebo vlastníte jinou budovu, která to umožní), jindy jde o mince, ale postupně se v partii začnou objevovat také suroviny (kámen, dřevo, papyrus). Ty hráčům musí produkovat jejich jiné, už dříve postavené, budovy. Při tom lze každou ikonu z karty využít pouze jednou za kolo. Hráči si ale mohou pořídit také stavby soupeřů a po zaplacení dvou mincí využít surovinu produkovanou sousedním městem. Rival to nemůže odmítnout, ale nijak jej to neomezuje.
Všichni nějakým způsobem využijí svůj tah a jednu kartu z ruky. Zbývající karty pak předají sousedovi podle předepsaného směru. Hráči si tak vrší před sebe jednu kartu na druhou a dělí je do sloupečků podle barev. Když se propracují k posledním dvěma kartám, jednu využijí a tu poslední odhodí. Tím nastane konec věku.
To ale zdaleka není konec, protože nyní končí čas míru a začíná boj. Kromě zmiňovaných surovin totiž červené budovy jsou vojenského charakteru a přidávají svým majitelům také symboly zkřížených mečů. Hráči si tedy sílu svojí armády porovnají s oběma sousedy, vítěz získá žeton triumfu a poražený dostane žeton porážky (v hodnotě -1 bod).
Po odehrání tří věků si hráči musí vypočítat svoje skóre v podobě vítězných bodů. Ty připutují do kapsy nejen za zbývající mince a dokončené úrovně svého divu, ale především za karty. Zatímco modré mají přímo svoji bodovou hodnotu natištěnou, žluté a fialové mají speciální pravidla a zelené zase mohou poskytnout vědecké symboly (u těch se odměna odvíjí od velikosti sady). Celkový součet pak hráči porovnají a zjistí, kdo se stal vítězem.
7 divů světa v nové edici neztratilo nic ze svého kouzla, dynamiky a důmyslných stavebních mechanismů. Jediný a základním stavebním kamenem celého zážitku je draft, který autor celému světu před deseti lety představil. Dnes už je ve spoustě jiných her, ale tady je stále jeho použití jednoduše kouzelné.
Není ale vůbec jednoduché si vybrat pouze jednu kartu a při tom udržet svoje stavby vyvážené. Když už náhodou ke konci věku není z čeho vybírat, je možné kartu proměnit v mince nebo ji využít při stavbě divu. Obě možnosti tu jsou jako další varianty bodování, ačkoliv stěžejní bodový zisk stále plyne z karet.
Hráči musí ze svých budov vytvářet chytrá komba, získávat produkci surovin a za ně stavět další karty. Pouze tak mohou mít připravený stroj, který jim umožní vykládat další a další budovy a dokončit i svůj vysněný div.
Ceněná je hlavně variabilita karet, jejich kombinace a zajímavé varianty, jak se dostat k dobrým bodovým ziskům. Hráči si sami zvolí svoje zaměření, ale musí jim s tím pomoci i náhoda, aby dostatečný počet sad podávaných z ruky do ruky obsahoval potřebné karty. Ale velkou devízou celé partie je také její rychlost, protože se stále můžete v klidu spolehnout, že celou civilizaci od nuly postavíte za třicet minut.
Mezi novou a původní verzí hry není žádný na první pohled citelný rozdíl. Jedná se hlavně o vybalancování samotných divů. Hlavním rozdílem je grafické zpracování, které se nám u nové verze líbí víc. Desky hráčů jsou větší a oboustranné s denní a noční verzí. Změnilo se také rozložení karet.
V pravidlech už byste marně hledali variantu pro dva, která stejně nefungovala. Od tří účastníků už je ale zábava naprosto funkční, ačkoliv skutečná pecka se z ní stává až se čtyřmi nebo pěti soupeři. Obecně to s sebou přináší jediný problém – komponenty nejsou kompatibilní s původní verzí, takže pokud byste vlastnili nebo chtěli rozšíření, pak si musíte počkat na případné nové edice i těchto menších boxů.
7 divů světa v druhé edici není dostatečně jinou hrou, aby opodstatnila nákup pro ty, kdo už ji vlastní. Ovšem pokud ještě jednu z nejpopulárnějších her pro více hráčů nemáte, pak byste měli rozhodně zvážit její pořízení. Teď je na to opravdu nejlepší příležitost, protože nová verze je pocitově ještě lepší než ta původní. 7 divů světa je stále skvělou hrou, která září hlavně v tempu s vyšším počtem účastníků.
Více o hře.
+ famózní draft
+ boje mezi hráči
+ chytré stavění budov
+ herní doba
+ nová grafika i zpracování
+ klasika
- nelze použít původní rozšíření
