Ve hře Churchill se ocitáte v roli jednoho ze tří světových lídrů. Můžete hrát za paranoidního pána s knírkem, majetného invalidu či pana vajíčko se sklony k mrtvičce. Tedy abychom to uvedli na pravou míru: Stalina, Roosevelta či Churchilla.
Jinými slovy budete hrát buď za USSR, USA či UK, tedy za spojence, kteří vedli válku proti malému neurotikovi Hitlerovi. Cílem hry je adekvátně spolupracovat, dobít Německo a přinutit kapitulovat Japonsko. Přesto ale Churchill není hrou kooperativní, protože cílem je formovat poválečný stav co nejvýhodněji pro vlastní mocnost. Jedná se o jemnou zákulisní práci, pokud dáte příliš najevo své ambice, může se stát, že se ostatní spojenci obrátí proti vám.
Celá hra se točí okolo deseti historických konferencí, v rámci kterých Churchill, Roosevelt a Stalin rokovali o tom, jak vést válku. Ve hře je každá taková konference představována herním kolem, potažmo kartou – která definuje specifické podmínky. Například pokud Stalin byl toho času na houbách a konference se neučástnil, i ve hře samotné bude mít omezené možnosti, jak ovlivnit výsledky rokování.
Když se na hru Churchill podíváte s menším odstupem, uvidíte dva základní koncepty, které jsou oddělené i na samotné herní mapě. V levé části probíhá rokování, které je hlavní části samotné hry a výsledky debat se pak posléze promítnou do části pravé – což je taktická mapa znázorňující postup vojsk a vývoj celé politicko-vojenské situace.
Herní mechanismy nejsou zrovna nejjednodužší. To je dáno zejména tím, jak moc je Churchill originální hra. Nezapomínejte také na to, že je to hra od GMT, která se snaží více či méně simulovat historické události. Pravidla vám začnou dávat smysl až ke konci, kdy vás již málem schvátí beznaděj. Bude to trvat skoro přes tři desítky stran drobného textu plného pravidel 3.21 odkazujících na 6.27 v referenci na 89893.3874938. Nám se podařilo hru adekvátně rozchodit až na potřetí a to už nějaké zkušenosti s wargames máme. Hra v jádru zas tolik těžká není, pokud se vám podařilo rozhýbat například cokoliv ze série COIN, zvládnete i toto. Jen považujeme za vhodné předem varovat.
Každý z hráčů má svůj balíček unikátních karet, představujících pohůnky a přisluhovače. Každá z karet má bodovou hodnotu a povětšinou i nějaký efekt, který jí přidává (či ubírá) sílu na základě dalších okoností ve hře případně o jakém konkrétním tématu se rokuje.
Hráči totiž na začátku herního kola vždy určí témata konference. Ty představují žetony, které se položí doprostřed herního plánu (pomyslného stolu). Následně se hráči střídají a vždy uvedou o kterém tématu se chtějí bavit. Zahájení debaty reprezentují zahráním jedné z karet. Bodová hodnota karty ve skutečnosti znamená, o kolik polí smí hráč posunout daný žeton. Nicméně v každé debatě může zaznít i hlas proti. Jinými slovy každý z hráčů má možnost zahrat kartu jako kontra a podle její bodové hodnoty může protihráč buď zmírnit dopad situace, může ji celou negovat či dokonce posunout žeton zcela dle svého uvážení. Pokud jde do tuhého, mohou hráči využívat i kartu svého vůdce, která je velmi silná, ale obvykle tím jdou do jistého rizika.
Hráči se primárně snaží dostat žetony na stupnici vedoucí k jejich židli. To jsou totiž témata, která v debatě vyhrály a smí si je v druhé části hry vyhodnotit. Není nutné dostrkat žeton na samotnou židli, stačí, když bude ležet někde na dané stupnici. Výjimku tvoří společná témata, jako například vyhlášení války Japonsku. Na takto zásadním tématu se musí shodnout všichni tři velikáni a ve hře je to reprezentováno tak, že žeton musí skončit uprostřed stolu.
Mezi samotnými tématy je například posílení politicko-vojenského vlivu, vedení války v Pacifiku či na evropské frontě, získání dodatečných zdrojů. Ale přetahovat se můžete i o zdroje jednotlivých mocností. Na začátku konference například rus může navrhnout, že by se rád bavil o výrobních kapacitách USA. Pokud se mu pak v debatě podaří přetáhnout žeton na svoji stranu, smí si od USA vzít výrobní kapacity a použít je zcela dle své volby. Tedy pravděpodobně podpořit východní frontu.
Vždy říkáme “pravděpodobně” a “asi” a tak podobně, protože záměry vůdců se různí a ve hře se často stává, že někdo takříkajíc uteče ostatním. Například právě USA má značné výrobní kapacity, pokud ho ostatní hráči nebudou omezovat, může se snadno dostat do vedení. Ale Churchill je specifická hra i v podmínkách vítězství, kupodivu ne vždy vítězí hráč s nejvíce body. Pokud je rozdíl mezi prvním a posledním hráčem příliš veliký, vyhraje druhý hráč. Je to určitá simulace stavu, kdy se jedna z mocností příliš okatě dostane do vedení. V reálu by se ostatní pro ní spikli a nevyhrála by. Proto toto.
V debatách je tedy záhodno náležitě politicky kličkovat a čas od času třeba i vašim protihráčům přihrát nějaké ty zdroje, či se shodnout na podpoření vývoje atomové bomby či otevření západní fronty. Musíte si hlídat, jaký potenciál mají vaši partneři / protihráči. A samozřejmě – měli byste vyhrát válku.
Každé vyhrané téma se projeví v druhé polovně herního kola, kdy hráči přenesou svoji pozornost na pravou část herní mapy. Tam posouvají frontu vpřed, tlačí před sebou nepřátele a snaží se – no prostě vyhrát válku. Vše je ale hodně zjednodušeno a na celý konflikt nahlížíte se značným odstupem. Přesto si hra zachovává atmosféru. Pokud máte zdroje, můžete postupovat vpřed, ale například USSR stojí v cestě silná něměcká ofenziva. Proto by Stalin rád otevřel západní frontu co nejdříve, dost mu to usnadní postup vpřed. To se ale zase moc nehodí Churchillovi a tak podobně. Čím blíže se dostáváte k Německu / Japonsku, tím více vítězných bodů získáváte za dobitá území. Další vítezné body můžete získávát například za politicko-vojenský vliv v oblastech či například za vyzkum atomové bomby.
Hra se dá hrát na tři scénáře, které se liší množstvím konferencí a počátečním rozložením sil. Z našeho úhlu pohledu je ale zcela jednoznačně nejlepší plná hra na 10 konferencí. Už jen proto, že první kola nemají tak zásadní dopad na hru a můžete si dovolit i udělat nějakou tu chybu. V pozdějších kolech už je mnohem větší tlak a hráč se musí pekelně soustředit. Celkově počítejte s tím, že první hra se může natáhnout i na 8 hodin. Některá rozhodnutí jsou natolik nesnadná, že hráči mohou mít tendence upadat to paralizovaného stavu a protahovat herní dobu. Pokud už ale jste s Churchillem více obeznámeni, dá se i při plné hře dostat na polovinu původního času.
A rozhodně to stojí za to. Sic je tato hra v určitém nahlížení přecejenom abstraktní a vyložene tady nešibujete s jednotkami v jakémkoliv měřítku. Jedná se po nesmírně povedenou záležitost, která potěší všechny milovníky historie. Churchill se přidává po bok serii COIN (i on bude mít pravděpodobně následovníky) a představuje další hru, která by neměla chybět ve sbírce válečných nadšenců. Hru si navíc užií i lidé, kteří třeba wargame obecně nevyhledávají. Herní mechanismy jsou velmi chytlavé a hra má silnou atmosféru.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Mark Herman |
| Ilustrace | Charles Kibler, Rodger B. MacGowan, Mark Simonitch |
| Vydavatel | GMT Games, Devir, Fox in the Box |
| Rok vydání | 2015 |
| Počet hráčů | 1 - 3 |
| Herní doba | 300 |
| Minimální věk | 14 and up |
| Jazyková závislost | Extensive use of text - massive conversion needed to be playable (21 voters) |
| Kategorie | Political, Wargame, World War II |
| Mechanismy | Auction/Bidding, Campaign / Battle Card Driven, Dice Rolling, Negotiation, Tug of War |
| Rodina | Country: Soviet Union, Country: United Kingdom, Country: USA, Digital Implementations: VASSAL, Players: Games with Solitaire Rules, Series: Great Statesmen (GMT) |
Více o hře.
+ podstatná pravidla na herní mapě i žetonech
+ přehlednost hry
+ vysoká produkční kvalita hry
+ težká rozhodnutí
+ originální kooperativně konfliktní hra
+ vysoká znovuhratelnost
- hra se nevyhnula erratům těsně po vydání
- tradičně srozumitelnost pravidel pro běžné smrtelníky
