Recenze: Dungeons & Dragons Waterdeep – Dungeon of the Mad Mage

Většinou příšery bydlí v hlubokých lesích či skalnatých jeskyních, které tam byly už dávno před nimi. Musí se přizpůsobit každému záhybu, zúžení nebo sálu. Naučí se v nich pohybovat a využívat prostředí ve svůj prospěch. Tentokrát je ale všechno jinak. Šílený mág Halaster Blackcloak nechal své poddané vykopat tunely přesně tak, jak je chtěl. Jako dokonalou past na hrdiny.

Zatím největší dobrodružná výzva systému ASG (Adventure System Game) přichází na naše stoly na začátku roku 2019, jejím autorem je Kevin Wilson a do vínku dostala jeden z nejdelších názvů vůbec: Dungeons & Dragons Waterdeep: Dungeon of the Mad Mage. Hru si z produkční stránky vzala do parády vydavatelská společnost WizKids a distribuci má na starosti firma Esdevium Games.

Víku masivní a obrovské krabice dominuje obrázek samotného hlavního padoucha, šíleného čaroděje. Uvnitř na hráče čeká spousta miniatur, karet, žetonů, ale především desek náležících do sebe výstupky jako puzzle. Příprava samotného dobrodružství ale nakonec závisí na výběru úkolu z knihy dobrodružství. Předpis hráčům určí některé specifické komponenty, ale především se dozví, kde jejich hrdinové do jeskyně vstoupí. K němu položí také dvojici léčivých záchranných žetonů (healing surge).

Ale kdo to bude? O tom rozhodnou hráči, který si každý vybere jednoho svého hrdinu. K němu dostane nejen figurku, ale také sadu karet schopností, ze kterých si hráč vybere ty vhodné pro blížící se výpravu. Podle pokynů pak hráči připraví zásobu destiček podzemí a především hromádky nejrůznějších karet.

Hráči se v kole dostanou k akci jako první, při tom si sami mezi sebou mohou rozhodnout pořadí, v jakém se do boje zapojí. To proto, že po celou dobu spolupracují jako tým. Při tom s figurkami hrdinů mohou posouvat po čtvercových políčkách (podle rychlosti svého hrdiny), odzbrojit past a především útočit na příšery.

Ty se zjeví v důsledku průzkumu, který je druhou fází každého kola. Pokud se totiž postavička nachází na okraji aktuálně objeveného herního prostoru, musí hráč otočit novou desku z nabídky a připojit ji k soustavě jeskyní. Při tom nové prostory musí malým trojúhelníkem ukazovat směrem, odkud hrdina aktuálně prozkoumává. Ale ani to není všechno, protože na dílci mohou být také naznačená monstra. Za každý takový symbol hráč otočí jednu kartu ze zamíchaného balíčku protivníků a vezme si ji k sobě. Dostal tuto příšeru na zodpovědnost.

Právě majitelé karet monster se dostanou do akce znovu i na konci celého kola, když nastává fáze padouchů. Součástí je přesun a útoky oblud i případného bosse. Jejich chování je dopředu dané a je natištěné přímo na jejich kartách. Do hry ale vstoupí v tuto chvíli také karta setkání.

K útokům používají hráči jednoduše kostky. Ale jejich výsledky mohou ovlivňovat s pomocí bonusových efektů. Protože se jedná o dvacetistěnné kostky, narazíme tu dokonce na pravidlo kritického zásahu (v případě nejvyššího  možného hodu 20).

Za poražení příšer dostanou hráči zkušenosti v podobě karet, které jim dříve nebo později mohou pomoci a vyhnout se souboji. Řada příšer u sebe něco nosí a hráči tak mohou získat cenné vybavení, které je řízené náhodou – dobráním ze zamíchaného balíčku.

Každý scénář je jen součástí většího celku, tedy kampaně. Jednotlivé příběhy nemusí hráči úspěšně splnit, ale pak si musí svůj pokus zopakovat. Bez výhry postoupit dopředu nemohou. Až po celkovém počtu tuctu dobrodružství hráči celý příběh uzavřou.

Dungeon of the Mad Mage staví na jednoduchém formátu, kterému vévodí objevování, vylepšování hrdinů a boj s příšerami. K tomu všemu přidává do mixu (podobně jako jeho starší bráškové ze série) příběhovou kampaň. A v jejím průběhu si mohou hráči upravovat a vylepšovat své hrdiny a to až do čtvrté úrovně. V průběhu té cesty na ně čekají nové expertní dovednosti.

Lepší možnosti vylepšování hrdinů jsou současně asi největší novinkou. Pokud samozřejmě odhlédneme od nového příběhu. Obecně se tato série nevyznačuje nějakými výraznými novinkami, ale především vyrovnanou kvalitou a snadno přístupnou zábavou. A to všechno je tu zachované. Ale k tomu se ještě vrátíme.

Zkušenosti je možné utrácet za rušení karet setkání (a ne za zvyšování úrovně, jak jsme normálně zvyklí). S tím přichází do partie nová úroveň taktiky. Při tom nechcete tuto možnost používat příliš často, protože monster k poražení zase není nekonečně a mohou nastat situace, kdy budete záchranu potřebovat víc.

Příprava není nijak náročná a během chvilky můžete začít hrát. Obzvlášť, pokud poslechnete pokyn ze začátku pravidel a odložíte si stranou komponenty, které jsou potřeba pro každý scénář. Partie se poté rozjede opravdu rychle a neustále se v ní něco děje, jak hráči objevují nové a nové lokace a musí se vyrovnávat s jejich obyvateli. Tím neustále přibývá protivníků, ale na druhou stranu pokud v tahu hráč neodhalí novou desku, musí se místo toho vypořádat s následky karty setkání.

Mohlo by Vás zajímat

4

pártyrecenze

Recenze: Šerif z Nottinghamu – příběh nenasytné pokladnice

Jednotlivé příběhy mají ale také svoje specifická pravidla, která je od sebe odlišují. Nechceme vám kazit zážitek z jejich postupného objevování. Každý scénář má ale také části textu, které je třeba přečíst až po určitém momentu. Hráči se tak dozví nějaký zvrat nebo posun v ději a ten ovlivní pochopitelně i jejich další postup.

Středobodem všeho je rozdělení monster mezi hráče, přičemž všichni mají za úkol spolupracovat. Každý ale při tom má důležitou zodpovědnost za tým. Jde ale hlavně o to, aby se hráči o pohyb příšer rozdělili a jednotlivá kola partie tak nebyla rozdělena zbytečně dlouhou jednou fází monster. Místo toho je část přítomná po každém tahu.

Obtížnost se postupně napříč kampaní zvyšuje, ale při tom jednotlivé části série netrvají déle než devadesát minut. Často budou dokonce i kratší. Ale právě náročnost některých příběhů vás asi donutí opakovat. Navíc i znovuhratelnost celé kampaně je překvapivě vysoká a po více než patnácti hodinách (hra obsahuje 13 dobrodružství) strávených na cestě k závěru budete mít chuť si to celé vyzkoušet znovu.

Hra zůstává velmi jednoduchá z hlediska pravidel. Neobsahuje žádné příliš komplikované prvky. Díky tomu je skvěle přístupná pro začátečníky a především pro hraní rodin s dětmi. Tatínkové určitě tuto šanci přivítají.

Zpracování na první pohled vypadá skvěle. Některé dílky ale nejsou vytištěné přesně. Mnohem větší problém ale jsou samotná pravidla, která obsahují několik chyb. Proto určitě před samotným hraním pohledejte errata, protože nepřesností není zrovna málo a některé mohou mít výrazný dopad na váš zážitek. A přesto, krásné figurky vám zlepší náladu a to především konečně přítomní gazerové a beholderové (fanoušci stařičkého EOBa budou mít radost).

A těchto zaškobrtnutí je škoda, protože když od nich odhlédnete, je Dungeon of the Mad Mage možná nejlepším z celé série! Nabízí sice prakticky totéž, co už tak dobře známe z předchozích D&D boxů, ale dělá to zase o špetku zábavy lépe.

Recenze: Dungeons & Dragons Waterdeep – Dungeon of the Mad Mage

Dungeons & Dragons Waterdeep: Dungeon of the Mad Mage je dosud nejlepší hrou v celé sérii Adventure System Game. Nabízí zajímavý příběh a drobná vylepšení. Bohužel si s sebou nese ale také těžké závaží v podobě zbytečných tiskových chyb. Pokud si je pohlídáte, pak v podobě Dungeon of the Mad Mage dostanete dobrodružnou jednohubku, která vám vydrží na ukusování překvapivě dlouho!

Klady:

+ dlouhý příběh
+ možnost vylepšovat hrdiny až do čtvrté úrovně
+ utrácení zkušeností za přeskočení setkání
+ celkový obsah a zpracování
+ přístupnost
+ délka jednotlivých partií
+ hráči se cítí neustále zapojení do dobrodružství

Zápory:

- řada chyb v pravidlech i na kartách
- na hře se nic nemění oproti předchozím hrám v sérii

5