Recenze: Euphoria Cestou k lepší dystopii – vaše utopická představa

Země bez konfliktů a krvavých incidentů. Země plná spokojených lidí, kteří se navzájem uznávají. Země zelená, plodná a prosperující. Země bez nenávisti mezi lidmi. Země, kde se nebojíte poskytnout svůj domov a přístřešek komukoliv. Místo, které se nazývá dystopie a nemůže nám být momentálně více vzdálené.

Snad jakoby v kontrastu s aktuální běženeckou krizí si můžeme hrát na vůdce, který všechno vezme na svá bedra a vytvoří pro lidi ideální svět. To všechno zásluhou designérů Jameyho Stegmaiera a Alana Stonea a jejich deskové hry Euphoria: Cestou k lepší dystopii (Build a better dystopia). Tahle novinka se objevila na trhu v roce 2013 a chvilku trvalo, než se ji rozhodli distributoři z ADC Blackfire lokalizovat v překladu Petra Šmeráka. Ale stalo se a my měli možnost otestovat další hru z produkce Stonemaier Games (Viticulture).

Krabice má atypický tvar, který se vzdáleně blíží ke čtverci. Na jejím víku vidíme svět v jedinečné hranaté grafice, do kterého se s radostí ponoříme. A tak nás rovnou čekají pravidla a pod nimi také velký herní plán představující město a jeho okolí. Celá jeho plocha je rozdělena do čtyř základních částí, které ovládá vždy jiná frakce. Každá má svoje pozice a boxy stavenišť a surovin. Některé lokace jsou spojeny tunely.

Na hráče ale čeká také pořádný balík kostek (čtyři kusy v každé z šesti barev), kartonové tabulky násobků, ale i malé žetony bonusů a sada označující nepřístupná místa (či políčka). Nejdůležitější ale jsou stejně destičky trhů, které už přináší do partie nějakou schopnost. Nemůže chybět ani balíček karet, který před hráče postaví jejich rekruty, vytoužené artefakty a také přehledové kartičky. Celkový dojem budou dotvářet dřevěné žetony představující nejen suroviny a komodity, ale především autoritu, ale také vliv a různé další, jako znalosti nebo morálku.

Hráči si každý vyberou barvu a dostanou od ní dvě kostky představující dělníky. Dostane také přehledovou kartu (na jejíž druhé straně je jeho etické dilema, které zůstane skryté), deset žetonů autority a po jednom žetonu morálky a znalostí, které ihned položí na jejich příslušné stupnice. Ale ani tím to nekončí, protože do svého držení dostanou hráči také tabulku násobků a dvě karty rekrutů (které si vyberou z celkových čtyř) – jednoho odhalí a druhého zatím drží v tajnosti.

Podle počtu hráčů se vytvoří některé nepřístupné oblasti na plánu. Staveniště se obsadí náhodně rozlosovanými destičkami trhů a to po jednom na každou označenou pozici obrázkem dolů – je třeba je postavit. Svoje pevně dané místo na plánu mají i suroviny, komodity a také žetony pro označení vlivu a figurky horníků.

Všichni hráči hodí svými dvěma kostkami a tím určí počáteční znalosti svých pracovníků. Současně ale také určí začínajícího hráče, který může jako první provést jednu ze dvou možných činností. Tou hlavní je fáze, ve které hráč vezme jednoho ze svých dělníků (= kostek) a umístí jej na dostupné místo na herním plánu. Tím rovnou aktivuje danou pozici.

Celý vývoj hry ovlivňují stupnice morálky a znalostí. Ty hráčům v průběhu partie určují, kolik karet artefaktů mohou mít v ruce (morálka), ale také v jejich důsledku mohou dělníci utéct z dystopie pryč (znalosti). Je možné je navyšovat, ale často se touto pozicí také platí.

A protože je jasné, že kolem tohoto vysílání pracantů se bude točit celá hra, povíme si nyní, co hráči mohou jejich prostřednictvím získat. Důležitá k úspěchu je možnost rozšířit svoji armádu dělníků, ale zásadní je také plynulý přísun komodit (voda, jídlo, energie a blaženost). Za to ale zaplatí cenu ztráty jednoho kroku znalostí na stupnici znalostí.

Většinu z toho hráčům ovlivňuje také stupnice vlivu. Na ní má každá z frakcí svůj vlastní řádek a v důsledku vylepšování jeho úrovně mohou hráči získávat více komodit, případně další výhody. Stavba trhu je postupná činnost, za kterou je třeba platit surovinami. Jedná se o společnou činnost: ti, kdo se podíleli, dostanou odměnu, zatímco zdrženliví hráči utrpí penalizaci. Postavené trhy je možné využívat jako akční políčka a zvyšovat tak autoritu dané frakce. To probíhá tak, že hráč jeden ze svých hvězdičkových žetonů umístí na herní plán (možných pozic je více).

Pozemní frakce mají ještě jednu agendu. Snaží se v tajnosti prokopat ke svým sousedům a získat přístup k jejich zdrojům. Při tomto výkopu mohou hráči získat suroviny a po jeho vykopání především speciální akci umožňující zisk komodit nepřítele nebo autoritu. Do své ruky si pak mohou nakoupit karty artefaktů na dalším speciálním políčku.

Proti aktivaci políčka stojí ještě druhá možnost, kterou může hráč ve svém tahu provést. Tou je vzít si své dělníky (jednoho nebo více) zpět z plánu. Hráči mohou dělníky získat buď zadarmo (ale ztratí morálku) nebo zaplatí a naopak morálku získají. Všechny navrácené kostky je třeba hned přehodit.

A právě tady se dočkáme odpovědi na otázku: Na co jsou tedy vlastně ty puntíky na kostkách? Součet všech puntíků na dělnických kostkách nesmí být nikdy (v kombinaci s pozicí na stupnici znalostí) vyšší než šestnáct. Pokud se tak stane, hráč musí jednoho dělníka vrátit = nechat jej utéct. Některé políčka mají navíc odlišnou funkcionalitu podle součtu, který se na nich nachází a jak sem hráči přidávají další a další dělníky, jejich účinnost se zvyšuje.

Partie probíhá tak dlouho, dokud se některý z hráčů nedokáže zbavit i posledního ze svých žetonů autority. Jeho frakce zvítězila a získala nadvládu nad celým komplexem. Může dojít i k remíze, když více hráčů umístí svůj poslední žeton autority společně. V tu chvíli určuje pořadí morálka.

Euphoria: Cestou k lepší dystopii je vynikající hra pro ty zkušenější. Kombinuje chytře populární vysílání dělníků (worker-placement) s házením kostek. To udržuje hráče neustále napnuté, protože ne všechno jde podle jejich představ, ale současně jim nechává dostatek prostoru k vytváření strategie.

Moc nás těší, že v téhle hře nenajdeme žádné vítězné body. Místo toho se hráči zbavují svých žetonů autority, které mohou pokládat na různá místa. Přestože má každý svoji barvu, herní plán je otevřen všem a není jednoduché si z takové nabídky v každém kole vybrat jednu možnost. Počet dělníků je omezený a často je tak třeba využívat druhou akci. Na hře je jasně patrné velmi intenzivní testování v průběhu vývoje. Všechno spolu souvisí, ale hra je naprosto vyvážená a zajímavá.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenzerodinná

Recenze: Cestujeme po zoo – s penězi mezi zvířátky

S narůstajícím počtem hráčů se zvyšuje i délka partie. Hráči tak snadno už ve čtyřech daleko přesáhnou udávanou hodinu a rozumná průměrná herní doba se pohybuje kolem devadesáti minut. Někdy to bude míň jindy zase víc. Na tahy se nečeká (ani v šesti to není přehnaně dlouho) a zábava je díky zamykání akčních políček zaručena ve všech počtech.

Hráči se musí umět adaptovat na vývoj situace. Bez této schopnosti mohou mít sebevětší štěstí, ale k vítězství je to nedovede. Náhoda tu je pouze k tomu, aby opepřila hru, a to se jí daří. Mezi protivníky navíc probíhá velké množství konfliktů a postrkování.

Kostky jsou zde nosným prvkem, ale při tom nemají zase tak významný vliv. Jejich hodnota je použita s citem a pouze na několika místech hry. Právě moment, kdy hráči musí v důsledku příliš vysokého součtu vracet dělníky, je nejzajímavější, ale také současně nejvíc k naštvání. Hra jde ve stopách Alien Frontiers a ačkoliv její téma je těžší, dokáže se eleganci sci-fi hry minimálně vyrovnat. Hlavním zdrojem náhody tak jsou karty, které dostanete na začátku partie. A artefakty, které si dobíráte v průběhu. Zde na štěstí opravdu záleží.

Koncept, ve kterém hráči spolupracují na stavbě, je také zajímavý. Pouze ti, kteří se na dokončení podílejí, dostanou odměnu. A ten, kdo místo ignoruje a neutratí trochu prostředků, zase bude potrestán. To usměrňuje tok akcí, ale současně dává hráčům ještě méně prostoru k dýchání.

Tady ADC Blackfire narazili na bohatou žílu. Tahle hra je vymakaná do posledního detailu, nabízí hromadu možností, ale přitom není zbytečně komplikovaná. Pravidla jsou jasná, jen jim musíte chvilku věnovat. Na první pohled vypadají složitě, ale není to tak docela pravda. Bohužel samotná příručka není zrovna dobře uspořádaná k učení, ale to je pouze drobný šrám na jinak velmi zajímavé hratelnosti.

Jenže tento názor v redakci nesdílíme všichni. A tak zatímco většina odstavečků se odehrávala v pochvalném duchu, je na čase dát prostor i té kritice. Někdo vnímá vliv náhody v této hře jako příliš vysoký, protože kostky vás budou aktivně trestat za špatné hody. Přijdete o své dělníky. A k tomu přičtěte už zmíněnou náhodu v kartách. Někomu se zdá hra po více partiích příliš repetitivní.

Euphoria: Cestou k lepší dystopii dává jako hra smysl i se svým tématem. Ve spojení s naprosto jedinečným zpracováním to znamená, že se budete na každou partii těšit. Tahle hra je rozhodně čestným členem každého, kdo má rád strategické hry na delší dobu. Tedy pokud mu nevadí kostky nebo worker-placement. I tak ale radíme, aby i oni Euphorii dali šanci, protože je dostatečně jiná.

<br><br>

Recenze: Euphoria Cestou k lepší dystopii – vaše utopická představa

Euphoria: Cestou k lepší dystopii je hra, která má myšlenku. Přemýšlet ale musí i všichni, kdo ji začnou hrát, protože pouze tak je možné převzít nadvládu nad utopickým městem. Hráči staví svoje impérium nejen prostřednictvím surovin, ale především díky autority, kterou si budují napříč všemi oblastmi. Hra sice vypadá komplikovaně, ale zvládnou ji i středně pokročilí hráči. Všichni do jednoho si budou užívat hromadu možností, velkou úroveň konfliktu a netradiční myšlenky. Náhoda v kostkách není tak významná, ale kartami to partie dohání. A to tak, že někomu to opravdu vadí. Souboje sice trvají déle, než krabice prohlašuje, ale rozhodně se ani tak nebudete díky svižným tahům nudit. Euphoria: Cestou k lepší dystopii je kvalitním počinem, který ale nepotěší každého.

Klady:

+ šikovné využití kostek
+ nehraje se na vítězné body
+ široké možnosti
+ kooperace na některých místech
+ princip ztráty dělníků
+ rozumná délka partie
+ luxusní zpracování
+ ve výsledku poměrně jednoduchá hra (na pravidla)

Zápory:

- špatně strukturovaná pravidla
- náhoda v dobírání karet
- může se zdát repetitivní

4.5