Recenze: Labyrinth The Board Game – filmové dobrodružství v režii Jima Hensona

Podlý Jareth sedí na svém trůnu a na klíně má batole a čeká. S každou minutou a hodinou se z malého Tobyho stává ošklivý zelený skřet. Nejdřív to jde přes prstíčky, pak nožičky až po bříško. Jenže je tu pořád naděje, že by unesené dítě mohlo zůstat v lidském světě. Kdesi za branami města bloudí jeho sestra Sarah a všemi silami hledá svého malého bratříčka.

Navíc na to není sama. Kromě různých stvoření tu jsou především hráči. A to hned pořádný zástup – všichni, kdo si pořídí deskovou hru Labyrinth: The Board Game. Tu si pro nás připravil na základě klasického filmu Jima Hensona designér Alessio Cavatore. O ilustrace dotvářející atmosféru se postaral Johnny Fraser-Allen a to celé nové dílo pro všechny fanoušky vyšla pod logem společnosti River Horse na konci roku 2016. Do distribuce ji pak brzy zařadili pro Evropu ve firmě Esdevium Games.

Na víku vidíme právě titulní bludiště, pětici hrdinů a navíc přes okénko také odpovídající figurky, za které budou zájemci hrát. Na začátku partie ale rozloží velký herní plán, který nabízí pohled na celý obrovský labyrint a uprostřed něj také gobliní město s královským hradem uprostřed. Většina území plánu je pokrytá siluetami karet, tedy pozicemi, po kterých budou putovat hráči.

Ti si každý musí vybrat svého vlastního hrdinu z nabídky čtyř. Pátá postavička patří zlému králi Jarethovi, který do partie vstoupí později. Hráči si ke svým hrdnům vezmou také kartičku s vlastnostmi (podle nich dostanu také několik žetonů vůle) a další kartu speciální schopnosti. Každá z pohádkových postav má svoje startovní místo na plánu, kde začíná jeho (její) figurka. Ale zpět k informacím na kartě – hrdinové mají každý svoji rychlost, chytrost a sílu.

Stranou připraví kartonové hodiny s ručičkou, která na začátku ukazuje na číslici jedna. Zatím je dostatek času. Poblíž hráči položí také kostky. Důležitější je ale balíček karet labyrintu, do jehož spodní třetiny hráči přimíchají kartu vstupu do skřetího města. Nikdy si nemohou být jistí, kdy přesně dokáží najít ukrytý vchod, což je v labyrintu tak nějak očekávané.

Hráči jsou tedy na začátku partie v situaci, že jsou uvnitř labyrintu a snaží se najít cestu k Jarethovi. Ve svém snažení mají tedy společný cíl, ale usilovat o něj budou pěkně postupně, každý ve svém tahu. Na řadu se dostanou v pevně daném pořadí od Hoggla až po Sarah. Na konci každého kola pak zatikají hodiny a ručička se posune o jednu hodinu kupředu.

V tahu si pokaždé hráč může vybrat mezi odpočinkem (který znamená hod kostkou a možný zisk jednoho nového žetonu vůle až do maximálních šesti) nebo pohyb. Každá číslice a barva u dovednosti na kartě postavy odpovídá některé z kostek, kterou hráč hodí. Nejinak tomu je i u pohybu, kde hráč jednoduše hodí kostkou podle rychlosti postavy a musí se pohnout celou vzdálenost, která mu padla. Sám si ale může vybrat, jestli se posune po směru nebo proti směru hodinových ručiček.

V případě, že zastaví na volné pozici bez karty, ihned vezme jednu z balíčku a položí ji na plán. V tu chvíli se musí okamžitě zařídit podle pokynů na ní vytištěných. Totéž platí i v momentě, kdy hrdina zastaví na již odhalené kartě. I zde platí, že je třeba vyřešit setkání, které zde na postavičku čeká. Po cestě na hráče čekají také výjimečná místa, kde mohou usnout nebo spadnout do bažiny (a poté smrdět tak, že s nimi nikdo nebude chtít putovat). Na začátku pohybu se k hráči mohou přidat i další hrdinové a posunout se tak zdarma mimo vlastní tah.

Mnoho karet v nabídce bude po hráčích vyžadovat, aby prokázali svoji sílu, chytrost nebo rychlost. Pro každý takový test opět využijí kostky. I těch se může zúčastnit více postav současně, každý hodí svojí kostkou a počítá se vždy ten nejvyšší dosažený výsledek za všechny. Za cenu jednoho bodu vůle může hráč dokonce hodit jednou kostkou navíc.

To vše je ale teprve předehrou. Finále nastane ve chvíli, kdy hráči odhalí vstup do skřetího města. Ve svém hradě se objeví Jareth, ale mezi ním a bránou se zjeví také čtveřice překážek – stráže, které hrdinové musí překonat. Vždy se porovnává hod hrdiny s výsledkem kostky, kterou některý z ostatních hráčů hodí za stráž. Ani poté ještě není vyhráno, protože hráč v roli Sarah musí nyní vstoupit do hradu a projít závěrečnou zkouškou. Pokaždé, když neuspěje, uteče další hodina. Pokud odbije půlnoc dřív, než Sarah vyřeší závěrečné bludiště, celý tým hrdinů prohrál. Jestliže ale přelstí Jaretha a výsledek kostky je vyšší, hráči se mohou radovat ze společného vítězství.

Labyrinth: The Board Game je kooperativní hra, která zůstává dokonale věrná předloze. Vše se děje přesně tak, jak si pamatujete z filmu. To je na první pohled skvělá zpráva. Jenže zatímco první partie z toho budete mít velkou radost, později má tato volba negativní vliv na znovuhratelnost. Partie jsou si velmi podobné, ačkoliv ve hře nejsou vždy všechny karty a přichází v rozdílném pořadí. Samotný průběh je ale stejný a to mírně kazí prožitek.

Nic to ale nemění na tom, že hraní je po celou dobu zábava. Dojem se dá velmi dobře přirovnat třeba k Talismanu. Tentokrát ale všichni hráči musí pracovat společně. Tady je velmi důležité se chovat opravdu jako tým, procházet některé zkoušky společně a především využívat možnosti hromadného pohybu. Hra v tomto ohledu nabízí účastníkům dostatek možností, jak se potýkat s nebezpečími, která na ně čekají.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenzerodinná

Recenze: Harry Potter Kouzelní tvorové

Podle základních pravidel je vše nejlepší ve čtyřech hráčích. V tu chvíli má totiž každý svoji vlastní postavu. Pokud je hráčů menší počet, musí si hrdiny rozebrat mezi sebe a to se podepíše negativně i na celkovém zážitku. Naštěstí ale ne tak výrazně, protože i tak hráči musí debatovat a vymýšlet společnou taktiku. Uvažují tedy spíše jako tým.

Největší podíl na hratelnosti má nejen téma, ale také kostky. Ty jsou různě silné a především v hradě, když budete stát proti strážím, si na jejich rozdíly neradi vzpomenete. Celkově hra ale není nějak extrémně těžká, spíš pouze tak akorát. To ale odpovídá i zařazení, protože Labyrinth vnímáme spíše jako rodinnou hru. Na druhou stranu je možné si úroveň obtížnosti mírně upravit.

Zahozené karty neputují na svoji zvláštní hromádku, ale dospod dobíracího balíčku. To je nepříjemné pro všechny zúčastněné. Není totiž vůbec jednoduché odhadnout, jak daleko ještě hráči jsou od nalezení vstupu do města. A díky tomu vlastně hrdinové ani nevědí, jak dobře si v partii stojí, dokud daný vstup nenaleznou. To je skvělý prvek, který dělá z každé partie opravdu napínavý zážitek.

Zpracování si zaslouží rozhodně pochvalu. Krásné miniatury a grafika v duchu původního filmu. Všechno to na vás dýchá tou retro fantasy atmosférou se špetkou temna, přesně jako originální Hensonův film.

Labyrinth: The Board Game se nám rozhodně velmi líbí. Baví nás jen tak v hráčském kruhu, ale úspěch měl i v rodinách se staršími dětmi. To proto, že dnes je tento film již klasikou i na českých televizních obrazovkách a znají jej všichni. Ve světle nedávného skonu Davida Bowieho navíc je možné tuto krabici vnímat i jako poctu tomuto skvělému zpěvákovi. Labyrint: The Board Game je velmi dobrým přírůstkem do kategorie kooperativních her.

Recenze: Labyrinth The Board Game – filmové dobrodružství v režii Jima Hensona

Labyrinth: The Board Game je desková hra, která si bere jako předlohu krásnou klasickou pohádku a dělá z ní opravdu zábavnou hru. Všichni účastníci se spojí ve snaze dostat Sáru k jejímu bráškovi včas. Není to ale vůbec jednoduché, protože bludiště je velké a času málo. Hra je velmi napínavá díky zajímavému konceptu nekonečného balíčku. Vše řídí kostky při setkáních na kartách, ale také týmový duch, který dává důraz na spolupráci. Hra je sice mírně repetitivně při dalších partiích, ale celkový dojem zůstává velmi pozitivní. Labyrinth: The Board Game můžeme jen doporučit.

Klady:

+ výborně zpracované téma
+ nikdy nevíte, kdy objevíte vchod do města
+ kostky dělají hru napínavou
+ jednoduchá pravidla
+ týmový duch
+ krásné zpracování

Zápory:

- znovuhratelnost
- v menším počtu hráčů má každý více postaviček
- velmi náhodná

4