Když se vám ztratí jedna nota z partitury, asi si toho všimne málokdo. Jenže na festivalu ovčí muziky ukradl někdo úplně jinou notu. Jde totiž o hlavní cenu v soutěži. Na místě bylo vidět hned několik možných pachatelů. Všichni mají šedý kožíšek, vyceněné zuby a dlouhý ocas. Který z rodiny vlků se nakonec stal tím pachatelem, to musí určit hráči.
Těžký úkol s hledáním pachatele čeká na všechny hráče, kteří se rozhodnou usednout k poslechu Ovčího orchestru. Právě tak se jmenuje nová hra od designérů Alexandera Peshkova a Ekateriny Pluzhnikové. Hra Ovčí orchestra a ukradená nota vznikla pod hlavičkou firmy Red Cat Games a hru si pro lokalizaci do češtiny vyhlédla společnost Albi. O ilustrace se postarala Ekaterina Izobova. A než ser začnete sami ptát, inspirace hrou Outfoxed (u nás Kulišák) je přiznaná přímo v pravidlech.
Všechny ty hudební nástroje a zástupy ovcí se ukrývají v malé krabičce, které nevévodí oboustranný herní plán, ale záplava karet a oranžový detektor pravdy. Než se ale k tomu všemu hráči dostanou, nejdříve si mohou na začátku pravidel přečíst dvoustránkový komiksový příběh. Poté už vyloží ne stůl právě mapku okolí koncertního sálu, vyberou náhodně jednu z karet případu a vloží ji do detektoru pravdy.
Kartonové destičky s ovčími hudebníky vytvoří náhodně čtyři hromádky, každou obsahující čtyři karty. Vedle plánu pak připraví hromadu žetonů s hudebními nástroji, pytlík naplněný žetony zeleniny, ale především výběr všech šestnácti možných pachatelů v podobě stejného počtu karet s portréty a jmény. Figurka vlka začíná svůj běh na políčku koncertního sálu.
Na začátku kola se vždy posune figurka vlka reprezentující pachatele o políčko dál od koncertního sálu a blíž k úniku. Poté se hráči pustí do výslechů svědků. Ti stojí spořádaně v několika řadách a čekají, až se budou moci i oni vyjádřit k tomu, co viděli a slyšeli a přispět tak snad k nalezení noty. Ale svědek to nevyklopí úplně zadarmo a čeká za to nějakou odměnu – hráč musí zalovit v pytlíku a pro zvolenou ovci najít hmatem její oblíbenou zeleninu. Naštěstí obvykle ovce má hned několik křupavých favoritů.
Než se ale odebere detektiv k výslechu, může se rozhodnout zariskovat a pozvat k hostině jednu nebo dvě další ovce. Musí tak jednou nebo dvakrát ještě losovat a musí se opět trefit do chutě další ovce, které ale musí chutnat i ta první vylosovaná zelenina. Ať se hráč tedy sebevíc snaží, lze vždycky vyslechnout pouze omezený počet svědků. Pokud se hráči v jakoukoliv chvíli nepodařilo najít vhodnou zeleninu, která by svědka uspokojila, jeho tah končí a žádný výslech neproběhne.
Pokud jsou všechny podmínky na lákavou krmi splněné, lze přistoupit k fázi výslechu. Ovce v první řadě poskytne svědectví o tom, které vlky viděla na koncertě a jsou tedy nevinní. Jestli mluví pravdu nebo lže, na to je třeba počkat do dalších svědectví, které její verzi mohou potvrdit. To proto, že každá ovce nejenže osvobozuje některé vlky, ale navíc označuje také jinou ovci, kterou na koncertě viděla a jejíž svědectví lze tímto způsobem ověřit.
Zatímco vlka ovce identifikuje jednoduše ilustrací ve svém pravém dolním rohu, na označení ovce si budou muset hráči vyčkat a použít k tomu detektor pravdy. Po zasunutí ovčí destičky zůstane viditelná pouze jedna ikona hudebního nástroje odkazující na jinou ovci.
Hráči tak na základě shromážděných informací mohou postupnou dedukcí vyřazovat vlky a hledat jejich spolupachatele z řad ovcí. Jenže času je málo, a jestliže vlk dokáže dorazit na poslední políčko herního plánu, má šanci uniknout. Detektivové se mohou jedenkrát pokusit tipnout vlka, o kterém si myslí, že je tím pachatelem. V případě úspěchu mohou slavit vítězství stejně jako v případě, že dokážou eliminovat včas všechny falešné stopy a identifikovat zloděje. V obou situacích je třeba porovnat odpověď s řešením v pravém dolním rohu zvolené karty, která se po celou dobu ukrývá v ukazateli pravdy. Hráči ale mohou také prohrát, pokud je jejich závěrečný tip na pachatele nesprávný.
Ovčí orchestr je parádní kooperativní zábavou pro rodiny, kterou zvládnou už i začátečníci školní docházky, tedy s trochou tréninku. Může za to ale především fakt, že hra je o spolupráci, takže rodiče v prvních partiích mohou pomáhat a poté už to nechat na dětech.
Oproti předloze, tedy původní hře Kulišák, jsou tu drobné úpravy. V první řadě se jedná o zeleninu, kterou uplácíte ovce. V kombinaci s detektivním tématem je to opravdu úsměvné a zábavné a bude vás bavit každým tahem.
To proto, že k dedukci pachatele přichází do hry také jeho spolupachatelé – ovce. U těch nej naprosto zásadní určit, kdo mluví pravdu a kdo lže. Kolem tohoto zkoumání se nakonec bude točit celá hra a tím se odlišuje docela překvapivě od svého vzoru.
Při tom není partie nijak zbytečně dlouhá a do půl hodiny je celá loupež vyřešena nebo je vlk už mimo jakýkoliv dosah ruky zákona. A protože je hra kooperativní, nemá počet nějak zásadní vliv na zážitek, takže naopak je hra výtečná od dvou do čtyř.
Hra pro několik prvních partií je dostatečně obtížná i se základními případy. Pravidla ale obsahují způsoby, jak hru ztížit. Navíc je v boxu ale také balíček se složitými případy, ve kterých si mohou spolupachatelé podporovat své falešné alibi. Hráči se tedy musí daleko lépe zaměřovat na spojitosti, hledat chyby ve výpovědích, a to vše stále ve stejném časovém limitu. Proto je tahle varianta o kus složitější.
Zpracování je skvělé. Od krabice a jejího uspořádání přes dedukovací kouzlo s pomocí detektoru pravdy až po samotné ovce a jejich destičky, které mají v sobě připravený otvor, takže hráči uvidí vždy pouze předmět, který ovce vypověděla při dotazování. Veškeré dílky tak jasně směřují k přenesení co nejlepšího zážitku.
V případě Ovčího orchestru a ukradené noty se jedná o úžasnou dedukční hru, která je velmi silně inspirována hrou Kulišák, ale přesto dokáže být svá, lepší a náročnější. Hledání pachatele je zábavné, příjemně těžké a smysluplné. Téma je skvěle zvolené a zapracované do příběhu s výtečnými schopnostmi. Ovčí orchestr a ukradená nota je výborná a zábavná hra, ve které si utužíte rodinu.
