Recenze: Praetor – římský souboj o moc

Celý Řím mi ležel u nohou. Připadá mi to jako včera, ale ten pocit moci nějak vymizel. Jako by moje tělo vědělo, že se něco změnilo. Musím znovu chytit vládu pevně do svých rukou. Potřebuji něco pevného, co přetrvá věky. Najdu schopné inženýry a postavím zeď, která bude zpívat moji slávu do dálky.

Teď už zbývá jen sehnat konstruktéry dostatečně bláznivé, aby se toho úkolu chopili. V deskové hře Praetor tahle role připadne na vás jako hráče. Jedná se po zajímavé hře Exodus: Proxima Centauri (recenze) o druhý počin vydavatelství NSKN Games. Hra vyšla teprve nedávno v roce 2014 a jejím autorem je Andrei Novac s ilustracemi od Agnieszky Kopera, Davida J. Coffey a Davida Szilagyiho.

Už víko jasně naznačuje, že vaším domovem bude město Řím. I vy natáhnete zasněně ruku vpřed jako zasněná postava na titulním obrázku. Ke své práci architekta využijete určitě rádi 42 velkých dílků města. Každá z nich na sobě má cenu, hodnotu bodů pro hráče, ale také kolečko ve spodní části. To ukazuje speciální schopnost dané lokace. Jednotlivé rohy oblastí jsou různě barevné.

Spolu s částmi města se v připravených arších ukrývají také menší žetony samotné zdi s vytištěnými body přízně i požadavky. Hráčské desky budou sloužit pro sledování morálky daného architekta, ale také jako ubytování všech dělníků, které se mu zodpovídají. Mezi nimi se neztratí ani jedna společná deska, na které hráči budou sledovat nastřádané body přízně a pořadí.

Každá stavba se neobejde bez surovin. Různobarevné dřevěné kostičky představují kámen, mramor, dřevo a zbraně. K nim patří nerozlučně také peníze zastoupené drobnými žetony. Dělníci pak tentokrát nejsou ze dřeva, ale mají hranatou podobu klasických kostek. Krabice je obsahuje v barvách hráčů, stejně jako žetony.

Právě jejich rozdělením mezi hráče začneme přípravu partie. K nim hráči dostanou také jednu vlastní desku a startovní množství surovin. Kostky tu však nejsou jen tak pro legraci. Počet teček na nich naznačuje zkušenost daného dělníka. Hráči do začátku dostanou tři různě vyškolené pracovníky. Svůj žeton na společné desce přízně umístí hráči kolem desítky (podle startovního pořadí), druhý na pořadí a nezapomenou položit ani třetí z nich, tentokrát na vlastní plán na nulu morálky.

Podle počtu soupeřů v partii je třeba vytřídit pouze vhodné dílky a najít mezi nimi ty startovní, které hru zahájí. Jsou to vždy tři lokace plus několik zlatých dolů. Zbytek dílků seřazených podle římských číslic vytvoří dobírací hromádku.Společnou nabídku dalších budov k postavení vytvoří o jednu víc destiček městských lokalit, než je účastníků souboje. Vedlejší hromádka pak patří zamíchaným žetonům zdi, na které je odhalená identita pouze toho horního.

Hráči se v každém kole střídají na tahu a vždy mají na výběr jednu ze tří akcí. Jakmile jim dojdou lidské zdroje, musí pasovat a čekat, až dokončí všechny své plány i ostatní. Všichni mohou v první řadě za suroviny postavit novou budovu z nabídky do sousedství ostatních, již dokončených. Zaplatit za to musí také akcí jednoho ze svých dělníků, který zůstane na domě až do konce kola. Architekt si označí stavbu svým žetonem, ale především dostane ihned body přízně v hodnotě natištěné na destičce budovy. Další bonusové body může hráči přinést výhodná pozice budovy – za každý sousedící roh stejné barvy dostane jeden další bod.

Již dokončené stavby lze aktivovat a to znovu vysláním dělníka. Zde ale přichází na řadu důležité omezení, protože každou budovu může využít pouze jeden návštěvník. Platí tedy, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Kromě využití výhody dané lokality musí hráč také zaplatit poplatek soupeři, který tuto budovu vlastní (= postavil ji).

Teprve když každý z hráčů vyslal svého posledního dělníka do města nebo na staveniště, kolo končí a začíná trénink. V každém tahu mohou hráči vytrénovat jednoho nového dělníka, který ale musí projít dvouúrovňovým zaučením. K zahájení jeho tréninku ale hráči potřebují využít budovu pracovního tábora, která je mezi základním vybavením města.

Dělníci, kteří se vrací z práce a založili novou budovu nebo aktivovali stávající, získají jednu zkušenost. Jejich majitel zvýší hodnotu na kostce o jedna. Každý z nich chce ale výplatu v podobě mince. Pokud hráči nemají, posunou se na stupnici morálky o jeden krok dolů, případně přízeň pokud už nemají kam klesat s morálkou.

A k čemu tedy jsou zkušenosti dělníků, které označují tečky na kostkách? Ty ovlivňují základní příjmy hráčů, které se rovnají právě odbornosti vyslaného pracovníka. Se zkušenostmi se ale pojí také stáří, takže úplně vytrénovaná postava odchází na konci kola do důchodu. Hráč za to je ale patřičně odměněn pořádnou porcí bodů přízně (podle probíhající éry – římská číslice na dílcích města).

Po doplnění budov do nabídky a odložení případně nekoupené zdi je na čase pokračovat ve hře. Na začátku každého následujícího kola se určí nový začínající hráč na základě přízně. Teprve poté může pokračovat partie dalším snažením všech uchazečů o císařskou přízeň. Partie končí ve chvíli, kdy je prázdný balíček budov nebo zdí. Vítězem se stává hráč s nejvyšším ziskem přízně.

Praetor je velmi pečlivě promyšlená desková hra, která v sobě spojuje řadu oblíbených konceptů. Pro nás to bylo vlastnictví postavených budov, za jejichž využití dostává později hráč poplatky. Na tento mechanismus si určitě pamatujete z vychvalovaného Lords of Waterdeep (recenze) a i tentokrát zaručuje skvělou zábavu.

Mohlo by Vás zajímat

2.5

karetnípro začátečníkyrecenze

Recenze: Dragon Run – o dracích a zbabělcích

Takže je to vlastně worker-placement? Ano, ale s pořádnou dávkou správy zdrojů a samotných dělníků, o které se v jiných podobných hrách vůbec nemusíte starat. Celková koncepce dělníků, jejich trénování, zkušeností a nutné výplaty funguje skvěle. Právě management vašich pracovníků je tím základním klíčem, který otevírá dveře k dalšímu rozvoji a lepším budovám.

K zisku bodů přízně (tedy vítězných bodů) vede hned několik cest od stavby budov a zdí, přes odchod dělníka do důchodu až po chrámy, které poskytují okamžitou bodovou odměnu. Jednotlivé stavby jsou dobře navržené a vyvážené, takže hráči mají možnost získávat suroviny. Přitom je zde naprosto krvelačné omezení maximálně jednoho dělníka na jedné budově v jednom tahu.

Proto se počáteční prostor liší podle množství hráčů a díky tomu se také hraje Praetor skvěle ve všech počtech. Nás třeba bavil hodně ve dvou, ale užili jsme si výborně i partii v pěti. Protože se soupeři střídají vždy po jedné činnosti, žádný tah není příliš dlouhý a celý děj hry pěkně plyne vpřed. A protože se jedná o náročnější strategickou hru, odpovídá tomu i herní doba mírně přesahující jednu hodinu.

Pro pokročilé hráče pak nabízí hra dokonce asymetrický zážitek s pomocí B strany herního plánu. Každý architekt pak klade důraz na jiné věci, má menší manko za morálku, vyšší poplatky dělníkům nebo odlišné odměny za jejich odchod do důchodu. A hráči se tomu musí přizpůsobit. Navíc pokročilá pravidla přidávají do hry nádech area control a souboj o co nejvíce postav a zdí. Partie je tak díky tomu velmi příjemně variabilní, ačkoliv počáteční rozestavení je vždy totožné.

Jedinou slabinou celé hry tak je snad pouze její téma. To je trochu laciné a jednoduché. Všechno ale napraví zpracování, které se od Exodu výrazně zlepšilo. Dílky jsou pevné a ilustrace povedené. Možná herní plány jsou trochu příliš hektické, ale dá se v nich snadno zorientovat. Bohužel pak přijde na řadu několik stížností – oranžové kostičky představují červenou surovinu a pomocné karty jsou pouze čtyři, ačkoliv hrát lze až v pěti soupeřích.

Z hraní Praetora budete mít rozhodně dobrý pocit. Je to chytrá a vyvážená euro hra, která nabízí pořádnou porci vysílání dělníků do práce. Tentokrát se ale o ně musíte starat i ve chvíli, kdy se vrátí domů. Některé z nich dokonce doprovodíte do penze. Chytré použití kostek zde pak už jen korunuje zábavu, která nás příjemně překvapila. Praetor je solidní desková hra a jako takovou ji můžeme doporučit.

Recenze: Praetor – římský souboj o moc

Praetor kdesi na fóru nazvali bodovým salátem. A právě to tak trochu je, protože nabízí od všeho trochu. Naštěstí ale tenhle mix byl zalitý dobrou omáčkou a je zábavný přesně tak, jak byl dokončen. Některé drobnosti na zpracování vám sice budou klást klacky před nohy, ale nakonec je stavba budov a využívání jejich schopností tím hlavním, co vás bude zajímat. Hráči se musí pečlivě starat o svoje dělníky, kteří se mohou zlepšovat, tím ale stárnou a odchází do důchodu za patřičný bodový obnos. Cest k zisku císařovy přízně je víc. Hra si zachovává zajímavost i po více partiích díky asymetrické variantě, navíc je zábavná ve všech dostupných počtech hráčů. Praetor je tedy povedenou a přemýšlivou euro hrou s několika drobnými nedostatky, kterým vévodí téma. Přesto s odřenýma ušima nedosáhla na hodnocení výborná. Řím je mrtev, ať žije Řím.

Klady:

+ dostatečně variabilní
+ zajímavá kombinace mechanismů
+ staráte se o dělníky
+ široké možnosti hry
+ ti odcházejí do důchodu
+ dobré zpracování
+ jednoduchá pravidla, pokročilá hratelnost

Zápory:

- nedostačující téma
- drobné nedostatky ve zpracování

3