Je to už dávno, co se psala kronika prvních říší. Odlišovaly se způsobem života, ale přesto měly stejnou chuť – přežít a vybudovat velkou civilizaci. Jenže čas byl proti. Žádná říše založená na urozenosti nepřetrvala.
Je na čase zeptat se kdyby. Alespoň takovou otázku klade desková hra První říše, kterou si pro nás připravil Eric B. Vogel. Nakonec pak vyšla pod hlavičkou firmy Sand Castle Games. Svými ilustracemi ji ozdobil Jérémie Fleury. Hru si vyhlédli ve vydavatelství ADC Blackfire a přináší nám ji nyní kompletně lokalizovanou do češtiny.
Na víku vidíme hned pět zástupců takových civilizací a v kruhu kolem nich barevné výjevy z jednotlivých říší. A společně s nimi se podíváme do nitra krabice a rozložíme herní plán do středu stolu a to stranou odpovídající počtu účastníků. Jednotliví hráči si každý zvolí jednu z dostupných říší a dostanou její panel, figurky, karty a žetony měst. Spodní řadu pěti stupnic obsadí hráči kostičkami milníků civilizace. Hráči si najdou svůj startovní region na mapě, umístí sem pár svých průzkumníků a žeton města. Ze svého zamíchaného balíčku karet si doberou několik do ruky.
Pouze jeden ze soupeřů se stane prvním hráčem a jako takový dostane panel počítadla kol, který lze připevnit snadno k hornímu okraji hráčského plánu civilizace. Na první políčko tohoto úzkého proužku položí ukazatel kol, krásně vypadající sloup.
Hráči postupně společně prochází koly, která jsou rozdělená na tahy. Hráč svůj tah zahájí vždy hodem sadou kostek. Kolik jich bude, o tom rozhoduje oranžová stupnice technologie. Ještě, než přistoupí k jejich použití, může některé přehodit tak, aby dosáhnul lepších výsledků. Kolik jich může přehodit, to předepisuje hráči modrá stupnice náboženství.
S pomocí kostek bude hráč posouvat svoji úroveň na jednotlivých stupnicích vzhůru. Nemůže tak ale učinit jednoduše na základě symbolu na kostce. Barevnou ikonu musí dokázat spárovat se symbolem na regionu, který má pod kontrolou jeho armáda.
Právě proto bude hráč chtít hýbat svými figurkami po mapě. Ale potřebuje nejdříve seskupit dostatek svých jednotek, aby jich do nepřátelského regionu přesunul dostatek. Pokud přesune větší počet průzkumníků, než má na místě obránce, hráč území dobyl. Ale nemusí to tak docela stačit, protože se k tomu připočítávají také kostky s černým mečem. Poražený soupeř své jednotky stáhne do sousední oblasti.
Poté za výsledky kostek vylepší své stupnice milníků civilizace, ale pouze v případě, že má pod kontrolou region stejné barvy. Pokud na některém milníku hráč posune svůj ukazatel na pole se symbolem města, pak vezme žeton města a založí město na jednom ze svých regionů.
Postupně hráči takto jeden za druhým bojují o území a vylepšují své civilizace. Snaží se splnit požadavky karet úspěchu dříve než soupeři, aby mohli získat její body a předběhnout tak protivníky. Po odehrání posledního kola dostanou hráči vítězné body podle pozice svých stupnic a přičtou si je k těm, které získali v průběhu partie za karty úspěchů a také za postavená města. Hráč, který má v součtu nejvíce bodů se stává vítězem.
První říše je hra o budování civilizace, rozpínání a obsazování území. Stěžejním prvkem celé partie je vylepšování vlastních stupnic, které řídí všechno ostatní. Jedná se o zajímavý nápad, který se hráčům líbí.
Mapa není zbytečně velká, takže žádná říše nemůže projít vývojem a historií bez kontaktu s ostatními soupeři. Právě tento mírný konflikt nakonec je tím, co hráče vytrhne od snahy optimalizovat stupnice a donutí je přemýšlet trochu i o mapě a jejích možnostech. Mírný je proto, že jednotky průzkumníků ani po porážce neopouští mapu, ale pouze prchají, čímž se neustále přelévají formace vojáků po mapě a hra zůstává zajímavá.
Ale provázanost jednotlivých stupnic a kontroly teritorií je něco, co je třeba rozhodně pochválit. Hráči se musí naučit těchto synergií využívat. Současně to hru ale posouvá pocitově spíš směrem k abstraktní zábavě a odtrhává vaši pozornost od civilizace a jejího budování.
Některým hráčům ale nakonec může výsledek připadat až příliš lehkovážný. Pokud čekají seriózní civilizační hru, tak ji nedostanou. Hra je překvapivě náhodná, ale především opravdu bez nějakých dalekosáhlých plánů a taktik. Místo toho se všichni soustředí na přežití a vylepšování z kola na kolo a nikam příliš do budoucnosti nehledí.
S menší komplexností souvisí také herní doba, která je naopak zase momentem, kde První říše překvapí, když je odehrajete během pětačtyřiceti minut. Tedy pokud hrajete v nižších počtech. Ale počítejte s tím, že čím víc říší se bitvy na mapě účastní, tím větší zábava to je. Takže pokud dáte na naše doporučení, pak v pěti už raději počítejte s hodinkou času.
Je to lehké. Je to zábavné. Je to rychlé. První říše se prostě povedly a baví nás. Pokud máte rádi civilizační hry a čas od času zatoužíte po něčem méně náročném, pak byste měli sáhnout po této hře. První říše jsou totiž přesně tím osekaným bojem o nadvládu nad říší, při tom nejsou přehnaně konfliktní a prostě tak nějak příjemně zábavné.
+ nejlepší v pěti
+ provázání stupnic a mapy
+ žádné vyřazování vojáků
+ přístupnost
= méně dlouhodobého plánování
