Recenze: Marrakech – hebký život prodejce koberců

Na rohu jedné z mnoha rušných arabských ulic se skrýval nenápadný malý obchůdek s koberci. Abyste do něj mohli nahlédnout, museli byste se protáhnout úzkými ztrouchnivělými dvířkami.

Pokud byste to udělali a v obchodě očekávali skrytou krásu arabských pokladů, tak by vás asi zklamal. Uvnitř to vypadalo jako ve skladu, do kterého již dlouho nikdo nevkročil. Tomu nasvědčovala i tlustá vrstva prachu, která všechno zakrývala. Na zdech dokonce visely obrovské pavučiny připomínající spíše průhledné závěsy

Za pultem stál malý šedovlasý pán, který měl na hlavě turban. Na nose měl kulaté brýle a obličej mu zdobily jemné vrásky. Vypadal jako dědeček z pohádky. Jeho prodejní den probíhal jako obvykle až do chvíle, kdy do obchodu přiběhl malý pouliční zlodějíček. Starý pán se na něj podíval skrz brýle a rychle mu ukázal, aby se schoval do regálu, přes který přehodil kus látky. Do obchodu zanedlouho dorazili i dva strážní, kteří se starce na kluka ptali. Ten jim ale místo pomoci nabídnul něco ze svého krámku. Po chvíli to muži vzdali a odešli.

Malý kluk jménem Anabit se starému pánovi hluboce uklonil a poděkoval mu za úkryt. Vysvětlil mu, že ukradl bochník chleba pro své dvě mladší sestry, aby měly co jíst. Starý prodejce mu nabídl práci ve svém obchodě, aby už nemusel podobné věci dělat.

Anabit byl šťastný za takovouhle velkorysou nabídku a ukázalo se, že uměl být také pilný. Během půl roku se obchodníkovi zvedly tržby, a jeho krámek se stal nejžádanějším cílem turistů. Starý obchodník byl Anabitovi vděčný, a tak mu daroval kouzelný dárek. Postavil Anabita na starý zašlý koberec a vyslovil kouzelné slůvko. Koberec se vznesl a odletěl i s mladíkem do Mekky.

Deskových her, ve kterých je hlavní náplní obchodování, bychom našli opravdu mnoho. Marrakech (hru můžete znát také pod názvem Suleika) je ale hra, která se od všech ostatních na první pohled liší. Troufnu si říct, že obdobnou hru nikde nenajdete. Má v sobě totiž něco zvláštního a to opravdové koberce. Není jich zrovna málo, do krabičky se jich vešlo celkem šedesát (patnáct od každé barvy).

Naštěstí se nejedná o velké role, kterými byste si mohli pokrýt obývací pokoj, ale pouze malé ústřižky, které jsou zabarveny v několika odstínech – žlutá, oranžová, červená a modrá. Koberce mají stylově také jiné vzory, takže je od sebe rozeznat není vůbec žádný problém ani v horším světle.

Kromě nich najdete v balení také krásné žetony ve stříbrné a zlaté barvě, které reprezentují platidlo zvané dirhám. Vedle nich na vás bude významně pomrkávat velikánská figurka znázorňující samotného prodejce Assama. Veškeré vaše snažení se pak bude odehrávat na neobvykle zpracované hrací desce, která vám svým tématem přenese do anonymního arabského města plného prodejen koberců.

Kompletní výčet pak doplníme netradiční kostkou se znaky střevíců a nezbytnými českými pravidly, v nichž vám bude chvilku trvat než mezi neuvěřitelnými čtyřiadvaceti jazyky najdete svůj rodný na straně dvanáct. To je také jediná stránka, kterou budete muset přečíst, abyste Marrakech zvládli zahrát. Všechno si to nakonec můžete zabalit do přiloženého pytlíku, který jde zde sice navíc (protože se nic nelosuje), ale je to určitě pěkný bonus.

Marrakech naštěstí hráče nezaujme pouze svým vzhledem, ale také tím, jak se hraje. I zde firma Gigamic, respektive tvůrce hry Dominique Ehrhard, neponechal nic náhodě. Navzdory svému vzhledu je Marrakech hrou z větší části taktickou.

Každý z hráčů si vezme do svojí zásoby počáteční počet koberců své dané barvy, který se liší podle množství účastníků souboje. Do začátku dostane každý také nezbytný obnos třiceti dirhámů, které bude v průběhu hry nedobrovolně utrácet za soupeřovy koberce. Do středu prázdné hrací plochy je třeba postavit figurku Assama.

Nyní již následuje samotná hra, přičemž tah každého ze soupeřů se skládá ze tří akcí v pevně daném pořadí. Nejdříve si hráč, který je na tahu určí směr, kterým se bude figurka Assama pohybovat. Může jít rovně nebo jej může natočit o devadesát stupňů libovolným směrem, nikdy jej však nesmí otočit čelem vzad. Pak hodí kostkou a posune postavičku o tolik políček, kolik padlo střevíců.

Pokud figurka skončí na koberci soupeře, nezbývá hráči než za tento koberec zaplatit a to za součet políček stejné barvy, které spolu sousedí celou hranou v místě, kde stojí Assam. Částka tam může být jeden, ale také klidně deset dirhámů.

Až teď dostane hráč šanci pomstít se tím, že položí jeden ze svých koberců, který má vždy rozměr odpovídající dvěma políčkům hracího plánu. Může jej položit naprosto libovolně natočený, ale jedna strana koberce musí sousedit s políčkem, kde Assam stojí a kam tedy dosáhne, aby jej mohl položit. Má možnost tím (a většinou to tak i bude chtít) zakrýt již předtím položené koberce, ovšem nikdy nesmíte překrýt jedním položením celý soupeřův koberec, pouze jeho polovinu.

A to je v podstatě vše. Chodíte figurkou sem tam, snažíte se vyhýbat plochám soupeřovy barvy a zároveň vytvořit co nejvíce své plochy. Kromě toho samozřejmě rozbíjíte rozlehlé koberce soupeře a snažíte se mu znemožnit bodování.

Jakmile je položen poslední koberec nastal konec hry a čas sečíst vítězné body, které získáte nejen za každý dirhám, který vám zbyl, ale také za každý dílek koberce, jenž zůstal viditelný.

Zajímavý herní princip přináší zajímavé taktické možnosti pro všechny zúčastněné, ale přitom jsou pravidla velice jednoduchá a nenáročná, takže je nováčkům vysvětlíte během několika minut. Navíc jednotlivé partie netrvají ani půl hodiny. Díky oběma vlastnostem je hra otevřená také začátečníkům ve světě deskových her.

Díky zákazu otočení figurky nemůže dojít k situaci, že by Assam chodil dokola a nelze se většinou nějak snadno vyhnout pasti nastražené soupeřem, většinou budete muset obětovat kousek svého plánu nebo riskovat, že skončíte svůj pohyb na cizím koberci a budete muset platit.

Každé kolo má hráč před sebou hned několik těžkých rozhodnutí. První z nich je směr, kterým se vydá figurka Assama a tím druhým pak volba, kam položit koberec svojí barvy tak, aby se to nejvíce vyplatilo. Někdo může zvolit strategii vytváření velkých ploch, za které získá hodně dirhámů, ovšem s rizikem, že se takovým místům lze dobře vyhnout, zatímco další se raději uchýlí k více místům po celém plánu, ale s větší pravděpodobností, že za ně získá mince.

Hrací plán je elegantní ve své jednoduchosti. V případě, že byste měli vyjít přes jeho okraj, vrátíte se zpět o uličku vedle. Toho budete velmi často využívat, protože to je také jediný způsob, jak figurku Assama otočit o 180 stupňů.

Mohlo by Vás zajímat

abstraktnilogickárecenze

Recenze: Ctrl – mějte pod kontrolou všechny rozměry

Ačkoliv je na krabici uveden rozsah dva až čtyři hráči, primárně je Marrakech určen pro nejvyšší počet. V tom případě bude pro všechny největší výzvou a užijete si u něj nejvíce legrace. S tím, jak bude počet hráčů klesat, snižuje se počet konfliktů a těžkých rozhodnutí, před které jsou jednotliví prodejci koberců postaveni.

Pro duel je v pravidlech dokonce speciální sekce. Pokud se totiž utkají pouze dva prodejci koberců, musí každý z nich prodávat hned dvě barvy, v jejichž pokládání se bude pravidelně střídat. Jedná se o pochopitelnou úpravu, protože jinak by nebylo možné zaplnit hrací plochu takovým způsobem, aby vznikly barevné ostrůvky plné možností. Bohužel i tak je duel asi nejslabším místem Marrakechu.

Hra si totiž zakládá na interakci. Ve více soupeřích má každý ze soupeřů menší vliv na výsledném pohybu figurky a především větší nebezpečí, že vstoupí na cizí koberec a bude muset zaplatit, protože mu patří pouze jedna barva (na rozdíl od dvou v duelu).

Protože se jedná v podstatě o lehkou a zábavnou hru, má v ní své nezanedbatelné místo i náhoda, která je tvořena kostkou. Ačkoliv se však jedná o klasického šestistěnného neposedu, na ploškách naleznete pouze čtyři rozdílné symboly (1x jeden střevíc, 2x dva a tři střevíce a 1x 4 čtyři střevíce). Je tedy snadnější trefit opravdu ten počet, který potřebujete nebo chcete v daném kole. Výsledek celé partie pak závisí na správné taktice pokládání koberců v kombinaci s patřičnou dávkou štěstí.

Za zmínku jistě stojí, že autorkou grafiky hry je francouzská umělkyně Marie Cardouat, která se proslavila svými kresbami pro vyprávěcí hru Dixit, která se stala vítězkou letošního klání o hru roku Spiel des Jahres.

Marrakech nepřehlédli ani odborníci v deskoherním průmyslu. V roce 2008, tedy rok po svém vydání, získala ocenění Hra roku v Rakousku a ve Francii a o rok později se stala jednou z her zařazených do kategorie Mensa Select.

Na krabici najdete šestku v kolonce minimální věk. Je pravdou, že hra v sobě neobsahuje žádná čísla, pouze s figurkou postupujete o počet střevíců, které hodíte na kostce. Ovšem k úspěšnému soupeření je třeba trocha plánování a logické úvahy, se kterou mohou mít menší děti problémy. Přesto věříme, že i v šesti letech si hru patřičně užijí, především díky velmi jednoduchým pravidlům.

Přes veškerou originální hratelnost je zpracování to hlavní, nad čím budete v průběhu prvních několika partií neustále žasnout. Navíc jak hrajete a pokládáte na sebe jednotlivé dílky koberců, vzniká vždy nějaký jedinečný vzor a vypadá to opravdu neobvykle. Všechno je vyrobené s nápaditostí a žádná z komponent není „recyklovaná“ z nějaké jiné hry. To také pomáhá utvořit z Marrakechu naprosto unikátní hráčský zážitek.

Marrakech vás na první pohled uchvátí. Je to výborná a přitom nenáročná hra zabalená do luxusního kabátu. Jedná se o rychlou a poměrně jednoduchou deskovku, kterou můžete vytáhnout v rodinném kruhu i mezi kamarády. Vždy vzbudí zasloužený rozruch a nikdy nezklame. Koho by napadlo, že může být povolání prodejce koberců taková zábava?

Recenze: Marrakech – hebký život prodejce koberců

Klady:

+ zpracování
+ originální pojetí
+ jednoduchá pravidla
+ krátká hrací doba
+ výborná interakce mezi hráči
+ dobře skloubená taktika a náhoda

Zápory:

- slabší pro dva hráče

4