Recenze: Mount Everest – exkurze na nejvyšší horu světa

Probuďte se! Všude kolem zuří vánice a není času nazbyt. Šerpa nás budí ze spaní a jeho výraz neznačí nic dobrého. Je nás tu ve stanu pět. Podle posledních informací jsme dvě hodiny pod vrcholem, ale teď se všechno změní. Musíme se vrátit. Podle strachu v očích je mi jasné, že jde o život.
Přesto se nějaký německý turista hádá. Zaplatil si a chce se podívat na vrchol. Zoufalý pohled zaplaceného průvodce mluví za všechno. Snaží se to staršímu pánovi vysvětlit, ale ten jen opakuje „Nein.“ Nakonec tvrdohlavost vítězí. Většina z nás sestupuje a v dálce opouštíme dvě zasněžené siluety. O těch mužích jsem už nikdy neslyšel.

Kde jsou ty časy, kdy výstup na nejvyšší horu světa byla otázka prestiže. Dnes stačí mít dostatek peněz a najednou je z vás hrdina a pro laiky horolezec. Přitom vás ale až na vrcholek vytáhnou svaly, pot a krev šerpů.

Slavní průvodci jsou také hlavním tématem nové hry Mount Everest, kterou představil Adam Kaluźa na výstavě Spiel 2013 v Essenu a jde ve stopách, které zanechal ve sněhu svou hrou K2 (recenze) a rozšířením Broad Peak (recenze). Všechny komponenty ilustroval Jarek Nocoń a hra nemohla vyjít pod záštitou nikoho jiného, než společnosti REBEL.pl.

Zasněžená bílá krabice s modrými stíny od slunce ukazuje horolezce na cestě za skalpem nejvyšší hory světa. Krabice má klasický čtvercový tvar, ale její hmotnost je rozhodně nadstandardní. Velký oboustranný herní plán má také téměř čtvercový tvar a strany se od sebe liší náročností trasy a také obtížností pro hráče. Na vrchol vede vždy hned několik cest, které jsou rozdělené na úseky – nepravidelné plochy. Napravo od hory je vždy výškoměr, kde si budou hráči zaznamenávat svoje úspěchy.

Pro partii je ale nezbytná také sada hráčských plánů, dva v barvě každého z hráčů. Samotní průvodci nemají svoje vlastní údaje, protože hora je nemá čím zaskočit. Alespoň v této hře. Na desce tak jsou stupnice popisující, koho šerpa vede a také prostor pro umístění vybavení. K tomu nám nemohou chybět ani figurky průvodců, po třech pro každého z maximálního počtu pěti soupeřů.

Spolu s velkými deskami se v archu schovává také tucet destiček počasí, každé o třech pozicích s vlivem na všechny, kdo jsou na svahu. Polovina z nich je letní, zatímco druhá polovina zimních, což poznáte podle ikony i zatažených mračen. Na hráče ale čekají také dílky táborů, žetony rizika (20 kusů s hodnotami od nuly do dvojky), ale také žetony klientů (80), kyslíku (30) a závalů. Hru samozřejmě doplňuje i sada 120 karet, 24 pro každého ze soupeřů. Tyto karty nabízí plánování zátěže výstupu, ale také odpočinek.

Příprava partie se zprvu točí především kolem rozložení nejrůznějších žetonů. V hromádce žetonů rizika pak tři náhodné otočí obrázkem nahoru. Hráči samotní si vyberou barvu, dostanou od ní nejen vlastní desku, ale také sadu karet, dvojici destiček s tábory a figurky, dvě z nich postaví do základního tábora v levém dolním rohu plánu a třetí na políčko označující pět bodů. Ze svého balíčku karet vytřídí aklimatizace a položí je do zvláštní hromádky. Zbývající karty zamíchá a z nich dostane horních šest do ruky.

Spolu s obtížností a stranou herního plánu si musí hráči vybrat také počasí, které dále upřesní náročnost partie a požadavků na přežití na svahu osmitisícového monstra. První dvě pak v náhodném pořadí odhalí a tím si namixují vrtochy přírody pro celou hru. Na každé políčko s ledovým závalem (icefall) rozloží hráči náhodně jeden z žetonů ledu.

Celý souboj se odehrává na prostoru osmnácti dnů, každý z nich odpovídá jednomu dni. Právě v nich se bude moci každý z hráčů stát šerpou. Každý tah začíná společnou volbou lezecké taktiky tak, že vyloží tři z šesti karet z ruky. Zatím obrázkem dolů a tajně. Až když všichni svoji volbu současně odhalí, sečtou pohybové body z karet. Ten nejvíce nenasytný si musí vzít jeden z trojice odhalených žetonů rizika.

Teprve teď všichni šerpové dostanou šanci použít svoje karty k pohybu. K tomu slouží zelené symboly na kartách, kterými hráči platí za vstup na každé další pole výstupu (nebo sestupu). Většina nižších úrovní cest má základní cenu jednoho bodu pohybu, ale jak horolezci dorazí nad sedm tisíc, cesta se stane těžší (na mapě jsou vyšší náklady na energii vyznačeny žlutým kolečkem).

Do hry pak přichází i červená kolečka, která značí negativní vliv na aklimatizaci turistů a to nejen v důsledku výšky, ale třeba i špatného počasí. Jejich schopnost přežít v extrémních podmínkách je sledovaná na destičkách šerpů. Hráči mohou s pomocí karet aklimatizace svým svěřencům dočasně stav zlepšit, stejně jako tábor nebo pohyb v základních výškách.

Kdykoliv se průvodce ocitne v základním táboře, může si nabrat zásoby, ale také získat nové klienty, které se pokusí dovést až na vrchol hory. Právě s nimi se ve skupince pak pohybují po hoře. Některá vyšší místa mají omezenou kapacitu uvedenou siluetami figurek na straně plánu.

Kdykoliv se podaří šerpovi dorazit s nějakým klientem až nahoru, získá za něj hned dva nebo tři vítězné body. Za jeho bezpečné dopravení zpět do tábora dostane hráč ještě jednou stejnou odměnu, kterou si ihned zaznamenává na počítadle. Jakmile skončí i poslední den, všichni šerpové si porovnají svoje úspěchy a vítězí ten, který dokázal potěšit nejvíce klientů.

Když jsme poprvé Mount Everest rozbalovali, mysleli jsme si, že se jedná jen o nastavovanou kaši úspěšné horolezecké hry. O to víc nás těší, že jsme se mýlili, protože tahle hra sice používá podobné mechanismy, ale protože se hráči nestarají o vlastní figurky, funguje úplně jinak.

Z toho také plyne úplně jiný pocit z atmosféry hry. Nejedná se o přežití, ale o obyčejný byznys. Hráči přemýšlí o turistech jako o zboží, které je třeba dostat nahoru a dolů. Když se to nepodaří, vlastně se nic nestalo. Vezmou si další. Samozřejmě se smrtí svěřenců se pojí bodový trest, ale ten občas při špatném odhadu potká každého. Díky tomu není téma tak úspěšné, jako v původní hře. Ale je to vlastně otázkou názoru, protože současně vše v podstatě odpovídá skutečnosti.

Mohlo by Vás zajímat

4

recenzestrategická

Recenze: The New Science – vědecký souboj ve středověku

Na začátku partie si hráči v roli šerpů obvykle připraví terén a teprve pak začne opravdové dobrodružství. Velmi důležité jsou kyslíkové bomby, které představují jednorázovou dávku blahodárného vzduchu tam nahoře, kde je kyslíku pomálu.

Současně ale hráči musí dávat pozor při hraní pohybu, aby nebyli tím nejrychlejším. Ten dostane penalizaci, která je dalším zajímavým prvkem pro napětí. Snaha o přehnanou rychlost se na nebezpečných svazích prostě nevyplácí.

Tahle hra je od začátku do konce o těžkých volbách. Není to jen o kartách, ale musíte si všímat situace na plánu, počasí a dokázat správně plánovat. Díky omezenému prostoru se mohou hráči snadno blokovat, navíc jsou zde dvě úrovně klientů – zkušenější lezci za méně bodů, a pak platící zákazníci za více, které ale nahoru musíte doslova vytáhnout. Boháči mají horší aklimatizaci a je větší riziko, že je po cestě ztratíte. Další rozhodnutí pak patří k počtu.

Mount Everest má velmi dobře nastavitelnou obtížnost. Nejen dvěma stranami herního plánu, ale také dvěma úrovněmi počasí. Variabilita jednotlivých her je díky náhodnému rozložení počasí i žetonů závalů stále zajímavá. Partie přitom ale neobsahuje téměř žádnou interakci, což je také největším nedostatkem celého tohoto mechanismu. Bodování tentokrát funguje jinak. Pokud nedosáhnete vrcholu, žádné body nezískáte. To mění situaci i taktiku proti původní hře. Bodovací systém tak vyžaduje po hráčich mnohem víc.

Osmnáct jasně daných kol zaručuje vyrovnanou herní délku. Současně ale také znamenají, že se doba nedá ani se zkušeností nikam stlačovat a vždy se budete pohybovat kolem hodiny, s více hráči třeba i o čtvrthodinu víc. Počty hráčů na zážitek nemají výrazný vliv, protože ve hře není žádná interakce. Jen čekání na tahy se protáhne, ale ve hře je dostatek plánování, abyste i mimo svůj tah měli zaručenou zábavu.

Kromě všeho co už jsme řekli je tu ještě jedno tajemství. Jedná se o otázku, která vás možná už napadla. A odpověď je ANO. Tyto nové desky lze opravdu použít i jako rozšiřující plány pro K2. Právě proto mají také políčka na sobě vlajky, které označují množství bodů za jejich dosažení.

Mount Everest nenabízí takové napětí, jako jeho starší bráška a partie probíhá mnohem klidněji a pomalu. Ale taktické možnosti jsou opravdu tak bohaté, aby hráčům svojí obtížností dali pořádně zabrat. Díky tomu je Mount Everest solidním počinem, který má právo na existenci, ačkoliv se jedná už o druhou podobnou hru. Jedná se o zajímavou variantu. Přesto pokud máte K2, pak se asi nákup vyplatí hlavně kvůli krásné mapě. Naopak jako první nákup doporučujeme raději původní samotářskou K2.

Recenze: Mount Everest – exkurze na nejvyšší horu světa

Mount Everest je jinou hrou, než K2. Přináší více taktický pohled na věc, ve kterém se soustředí hráč především na sebe. Chybí tu ta snaha být lepší a vyšplhat výš než soupeř. Stejně tak atmosféra je jiná, když se hráči snaží s pomocí karet udržet své klienty naživu, ale přitom jim samotným o krk vůbec nejde. Hra je tak honem za vítěznými body, který má čtyři verze obtížnosti a ty pokročilé dají i zkušeným horolezcům pořádně zabrat. Mechanismus je zábavný, ale především grafika je detailní a vypadá výborně. Mount Everest sice nechá každého hráče hrát na vlastním písečku, ale nakonec si určitě zaslouží pochvalu za zajímavé téma a možnost podívat se na vrchol nejvyšší hory světa.

Klady:

+ hra spíš pro pokročilé
+ zajímavé téma turismu na Mount Everestu
+ hromada těžkých voleb
+ dostatečná variabilita
+ čtyři úrovně obtížnosti
+ detailní grafika
+ mapu lze použít i s K2

Zápory:

- chybí výraznější interakce mezi hráči
- není tak vhodná pro rodiny
- nemůže se rovnat s K2

3