Recenze: Na louce – vládcem hmyzu

Stačí si sednout a tiše se ponořit do zvuků života kolem vás. Nevnímat mravence, kteří vám běhají po bosých nohou ani motýly, kteří vám přistávají na žlutém tričku. Ani ty mouchy nesmíte cítit, jak se vám protahují prolézačkami ve vlasech. Mělce dýchám a cítím, jak se tisíce malých tělíček pohybují vpřed za svým prostým a jednoduchým cílem s touhou přežít. Dokážu je všechny spočítat a dotknout se jejich mysli.

Ale vraťme se z elfského města Du Weldenvarden zpět do reality, kde si také můžeme sednout do trávy v deskové hře Na louce. Hru vytvořil Klemens Kalicki, o ilustrace se postarala Karolina Kijak a hru vydala polská společnost Rebel. V kompletní lokalizaci pro české hráče ji pak přináší firma ADC Blackfire.

Hra se ukrývá v klasickém velkém čtvercovém boxu, na jehož víku si najdeme nového zvířecího kamaráda, ale také řadu květin a chaloupku, která nás má dostat do přírodní nálady. Hráči z ní vyloví okousanou herní desku, kterou vyloží do středu stolu. Najdou na ní tři pozice na hromádky karet s písmenky světových stran na zadní straně. Hráči rozmístí balíčky W, S a E na plán do kartonových stojánků. Podle šipek pak rozloží karty ze tří hromádek do sloupců po čtyřech exemplářích. Severní karty s písmenkem N zůstanou ležet v dalším pořadači mimo desku.

Vedle velkého plánu je třeba ponechat místo také pro druhý, kulatý, plán s táborákem. Na čtvercová políčka v kruhu kolem táboráku pak rozmístí náhodně žetony cílů, obrázkem nahoru. Na kámen na obvodu tohoto plánku postaví ukazatel kola na první políčko. Potom už si každý hráč vybere barvu a vezme své drobné komponenty, tedy žetony stezky, trojici bonusových žetonů, žeton cesty a kartu půdy. Kromě toho si ale vybere jeden sloupec pěti karet ze společného plánu uprostřed a k tomu si vezme ještě jednu náhodnou kartu z balíčku severu (N).

Všechny účastníky čeká šest až osm kol, ve kterých budou používat svoje žetony stezky k tomu, aby provedli jednu z dostupných akcí. Zvolí si tedy jeden ze svých žetonů a mohou jej přiložit buď k hlavnímu plánu do řady nebo sloupce karet, nebo k desce táboráku. Vždy ale jen do výřezu, který je volný a nebyl tedy obsazen jiným hráčem.

Přiložením k plánu se hráč snaží o pozorování prostředí i stvoření, která zde žijí. Snaží se o zahlédnutí nějakého tvora nebo alespoň o zjištění nějaké informace o životním prostředí, které může symbolem půdy patřit do jedné z pěti kategorií. Každý žeton stezky má číslo, které v kombinaci se zvolenou řadu či sloupcem určuje, kterou kartu si může hráč vzít k sobě do vlastnictví. Jednoduše od obsazeného políčka odpočítají tolik kroků, kolik žeton ukazuje ve své horní části, a právě tuto kartu si vezme. Nahradí ji ihned jinou z odpovídajícího dobíracího balíčku.

Ihned poté, co hráč z nabídky získá do ruky novou kartu, může jednu z ruky zahrát a přiložit ji tak buď jako kartu půdy před sebe, nalevo nebo napravo od stávající řady. To karty pozorování vyobrazují rostliny, zvířata a jiné předměty, které lze vykládat na karty půdy nebo i na jiná pozorování. Aby ale hráč mohl takové pozorování zaznamenat a kartu vyložit, musí mít před sebou nasbírané všechny požadované symboly.

Hráči mohou narazit ale také na karty krajiny, které se vykládají do separátní oblasti. Ty mají své vlastní požadavky a jsou za ně, stejně jako za jiné, odměnou vítězné body. Aby ale hráč mohl takovou krajinku zahrát, musí mít volný žeton cesty, který touto kartou obsadí. A s nimi souvisí i karty objevů, tedy suvenýrů z cest.  

Místo toho se ale hráči mohou svým žetonem vydat k táboráku a aktivovat jednu z doplňkových akcí. Její identita je určena destičkou, kterou hráč použije, respektive ikonou v její dolní části. Účastníci tak mohou získávat karty z nabídky, nahlížet do balíčků, brát si žetony cest potřebné pro karty krajiny nebo vykládat karty z ruky do své louky.

Táborák je ale důležitý také z jiného důvodu. Jeho cíle a sousední páry, které tvoří, představují kombinace, o které se hráči snaží. Jakmile se někomu dvojici podaří zkompletovat, lze si zabrat pro sebe pařez u táboráku s pomocí bonusových žetonů.

Hráči se střídají v umisťování žetonů stezky, takže nejenže jim ubývá výběr akcí a čísel, ale také pozic, kam lze destičku umístit. Jakmile použijí i ten poslední, je kolo u konce a všichni si mohou své žetony zpět. Vše pak pokračuje dál novými tahy. Situace se změní v polovině partie, kdy do hry přijde balíček severu místo jihu a tím dojde k obměně karet na trochu jiné, více zaměřené na body. Po odehrání posledního kola si všichni účastníci sečtou své nastřádané skóre z vyložených karet a obsazených pařezů u táboráků, a ten, kdo má nejvyšší hodnotu, se stává vítězem.

Na louce je lekcí z jednoduchosti. Opět je vidět, že abyste se mohli u stolu při hraní bavit, není třeba složitých pravidel. Stačí se jen tak procházet po louce, hledat objevy a u toho sbírat karty. Vlastně je tam pár pravidel, která ale každému účastníkovi přejdou okamžitě do krve. A to z ní společně se samotným tématem dělá skvělého adepta na rodinné hraní.

Šachovnice šestnácti karet a zářezy na okrajích herního plánu. To jsou hlavní kamarádi každého, kdo se vydá do přírody šumící životem. Správnou volbou jednotlivých destiček si můžete naplánovat více tahů dopředu, ačkoliv je tu vždy šance, že vám někdo vytouženou kartu vyfoukne. Ale když se něco takového stane, jsou tu ještě doplňkové akce, které pomohou. Navíc kromě dílků s přesnými čísly mají hráči mezi svými žetony stezky také jednoho žolíka, který umí být velmi cenný.

Zatímco první čtyři kola se objevují karty jen z tří startovních balíčků, na druhou půlku partie k nim přibude jeden nový a s ním také trochu jiné karty. Změna ale není nijak podstatná a herní zážitek se nijak nemění. Celá partie plyne dál docela stejným způsobem.

Právě největším problémem hry je fakt, že všechny tahy jsou dlouhé a stále stejné. Nic podstatného se v nich nemění, jen karty uprostřed. To sice je stále zajímavé, jen to není tak dech beroucí, jak by se mohlo zdát. Ale je to v podstatě hnidopišství zkušenějších hráčů, kterým prostě samotná náplň nepřipadá dostatečně vyzývavá. Začátečníci a středně zkušení budou s průběhem i zážitkem více než spokojení.

V krabici se nachází také tajemné obálky s písmenky, které ukrývají tematické karty pro pokročilé hráče. Nebudeme zabíhat do detailů, jen napovíme, že na vás čeká spousta nových stvoření z různých míst. Ale nemusíte mít strach, že by nové karty nějak prodlužovaly nebo komplikovaly základní hru.

Mezi hráči nenarazíte na přílišnou interakci, ale zase je třeba pochválit, že i ve vyšších počtech není čekání na tah zbytečně dlouhé. Samotná partie při třech či čtyřech účastnících umí přesáhnout jednu hodinu, k čemuž byste měli přihlédnout při výběru spoluhráčů. Děti zvládnou spíš partii ve dvou, maximálně třech. Lahůdkou je také výborně fungující sólová hra, pokud zrovna nemáte soupeře.

Hra umí vyniknout svým grafickým zpracováním, které dokonce občas zastíní herní prvky. Ale je tak opravdu věrně luční, že se na něj kvůli tomu nedokážete zlobit. Budete prostě nasávat atmosféru přírody. Systém ikon a jejich závislostí je výborně připravený a hráčům dokáže přinést výborný pocit ze sestavování jejich vlastní louky. Už od začátku se hovořilo o Na louce jako o konkurenci pro populární Na křídlech, kde ptáci by měli být nahrazení lesní a luční zvěří. Byli jsme tedy zvědaví, jak moc se hry budou lišit. Novinka je výrazně jednodušší a jedná se spíš o roztomilou rodinnou hru s porcí hloubky, když musíte myslet na jednotlivé karty a jejich propojení už od začátku. Stavba louky je ale plná krásných odměn, když se podaří nastřádat hezká zvířátka a scenerie. Ke hře Na louce jsme přistupovali s obavami, ale dokázala nás překvapit a skvěle pobavit.

Recenze: Na louce – vládcem hmyzu
Na louce ukazuje, že i jednoduchý mechanismus, pokud jej spojíte s tématem, nenáročnými pravidly a krásným zpracováním, může znamenat herní hit. Ten útočí hlavně na rodiny, které navíc opravdu slyší na jeho roztomilé zpracování. Málo zkušení hráči budou nadšení také přístupností, a i jejich případní mírně pokročilí spoluhráči si v partii najdou solidní výzvy. Jen ti náročnější hráči mohou objevit stále se opakující tahy bez nějakého vývoje v rámci partie. Na louce ale umí okouzlit a díky tomu se na trhu vyšvihne vysoko v popularitě.
Klady:
+ krásné zpracování
+ lehkost partie
+ lákavé téma
+ chytrý a jednoduchý mechanismus
+ sólová hra
+ pocit ze skládání informací o louce
Zápory:
= delší v maximálním počtu hráčů
= pro zkušené hráče trochu jednotvárné
= chybí výraznější konflikt
4.4
Prozkoumávejte dál
Recenze: Harvest Island – každý jsme tak trochu zahradník