Křížek a kolečko, věční souputníci. Možná to tak nemusí vypadat, ale velmi dobře se doplňují. Zatímco kolečko představuje množinu, pokud jej zkombinujete s křížkem, najednou máte uvnitř množiny ukazatel na jednu střední hodnotu.

A do našich životů patří oba tyto tvary stejně, jako patří i pod lavici každé obyčejné základní nebo střední školy. Co čtverečkovaných papírů jsme se spolužáky popsali v přestávkách i hodinách, v těch věčných bitvách o nesmyslnou nadvládu.

Možná vám to chybí podobně jako nám v redakci. A právě tuhle díru ve vašich současných životech velmi ráda zaplní nová hra s názvem Quixo. Díky ní si budete moci znovu zažít to vzrušení, když se před vámi objeví řada pěti křížků nebo koleček.

Quixo vydává společnost, která má velmi ráda dřevo. Jedná se o francouzského vydavatele s názvem Gigamic. Dřevěné hry jsou jeho hlavním sortimentem a tak si můžete na orbitě zakroužit s planetkami v Eclipse (recenze) nebo se pokusit o kombinování stejných tvarů ve hře Quarto (recenze).

A všechny tyto hry do jedné pak do distribuce v naší zemi přiveze pražská společnost Billard Centrum. Česká pravidla jsou samozřejmostí a v mnohojazyčné brožuře zabírají obvykle pouze jednu malou stránečku. Většina her od Gigamicu se totiž vyznačuje také velmi příjemnou jednoduchostí herních principů. Tu zvládá i autor Quixa, Thierry Chapeau, na výbornou. Vytvořil také kamenný rychlík Rök (recenze).

Výhra v nich ovšem už tak jednoduchá není. Musíte totiž zapojit svoje logické uvažování na plné obrátky. Ale zatím můžete nechat mozek v klidu odpočívat, protože nejdříve se podíváme na obsah krabice, která nám celou tu zábavu přináší.

Rozměry i jednoduchou černou grafikou odpovídá ostatním hrám v řadě, tedy například i bludišťovému Quoridoru (recenze). To nás přivádí k myšlence, že spousta her od Gigamicu je nenápadně nazvaná „Q“. Možná se jedná dokonce o nějaké poznávací originální znamení, které obvykle je vtipnou slovní hříčkou na nějaký klasický pojem.

Uvnitř se ukrývá již tradičně látkový sáček, který slouží k uchování dřevěných komponent tak, aby se příliš nepotloukly. Na všem kromě již popsané brožurky s pravidly spočívá pochopitelně hrací deska, která má rozměry pět krát pět políček, tedy přesně tolik, abyste mohli ve hře piškvorek triumfovat.

Zbytek herní sestavy tvoří kostky. Tyto dřevěné krychličky existují pouze v jedné barvě. To samo o sobě je už dost překvapivé, ale jen do té doby, než si je prohlédnete. Zatímco čtyři z jejich šesti stran spí poklidným spánkem prázdného místa, pátá a šestá ploška je zaplněná nějakým symbolem. Na jedné straně je křížek a na protilehlé straně kolečko.

Příprava celé partie Quixa je velice rychlá – stačí na desku rozestavit všech pětadvacet kostek. Je důležité, aby všechny měly nahoře viditelnou stranu, která je prostá jakýchkoli symbolů. Právě jejich horní strana totiž bude určovat, který symbol zrovna kostka představuje.

Hráči se pak střídají v tazích a snaží se vytvořit jednoduchou řadu. Jeden z hráčů představuje pochopitelně křížky, zatímco druhý kolečka. Řada pěti stejných symbolů musí být v řadě, sloupci, ale také v jedné ze dvou dostupných úhlopříček.

Jenže kostičky z hracího plánu mohou zvednout vždy jen z okraje. A mohou zobrazovat pouze jejich znak nebo prázdnou stranu bez symbolu. Ze všech 25 má na výběr ve svém tahu maximálně šestnáct kostiček. Ale co s ní, když ji nakonec odněkud zvedne?

Podívá se, na jaké řadě a sloupci leží prázdné políčko po zvednuté krychli a na její druhý konec tento kámen přidá. Tím posune celý sloupec nebo celou řadu o jednu plošku dál a jeden kámen změní lokaci. Navíc na nové místo kámen položí již svým znakem nahoru.

Tím postupně oba hráči zaplňují hrací plán svými znaky. V počátcích jich budou mít málo a také stejný počet, ale jak hra plyne, někdy bude hráč potřebovat zvednout a přemístit kámen, který už jeho znak obsahuje. Možná to vypadá jako ztracený a vyplýtvaný tah, ale ve skutečnosti je právě tohle přemisťování nejdůležitější činností celé hry. Je to jediný způsob, jak můžete pohnout i se soupeřovými kameny, protože do ruky je vzít nesmíte.

Tak se postupně zvyšuje šance na výhru pro oba. Závisí pak na tom, jak jste schopní vybrat správný kámen, který je pro vás zrovna nejvýhodnější. Zároveň musíte sledovat také příležitosti soupeře. Protože se řady neustále pohybují, tak se mění celá situace a nikdy nemáte jistotu, že soupeř nevidí něco, co vy ne.

Jakmile se někomu z hráčů podaří sestavit řadu pěti stejných symbolů, hra nemilosrdně končí. Žádné druhé šance, nic takového. Ale to patří ke všem logickým hrám podobně.

V pravidlech najdete také týmovou variantu pro čtyři hráče, se kterou počítá zpracování kostek. U znaků najdete totiž také tečku položenou nenápadně u hrany. Dokud ji nebudete potřebovat, ani si jí v podstatě nevšimnete.

Čtveřice utvoří dva týmy, jejichž členové sedí proti sobě a nesmí spolu v průběhu partie komunikovat. Jediná domluva strategie tak může být na začátku před otočením prvního kamene. Tečka hráče omezuje ve výběru a pokládání kostek, takže každý z dvojice má opravdu pouze svoje kameny a s těmi soupeřovými hrát nemůže.

To je velice důmyslný princip, kdy musí hráči opravdu spolupracovat a jít za stejným cílem. Pokud se každý bude snažit o zkompletování řady na jiném místě, pak nemá dvojice šanci na úspěch a nejspíš prohraje.

Quixo je skvělou hrou, která těží právě z naprosté jednoduchosti celé základní myšlenky. V podstatě si hlídáte jen skupinky, respektive řady, stejných symbolů. V jednoduchosti je ale krása a právě proto je Quixo tak elegantní zábavou, podobně jako Quarto (recenze).

Posouvání dílků v řadách a sloupcích přináší jednoduchá logická rozhodnutí, která závisí také trochu na vaší všímavosti a postřehu. Po posunu se totiž změní celá situace na hracím plánu. Můžete soupeři rozbít jeho pracně budovanou řadu nebo si naopak nahrát na smeč v příštím kole. Ve čtyřech doporučujeme nahrávat spíš spoluhráči v týmu než sám sobě, protože stav znaků přes tři další hráče málokdy má šanci vydržet.

Na záškodnictví a všeobecně úspěšné hraní však musíte mít v potřebných řadách svoje nebo neutrální kostky, jinak ji nemůžete změnit. To je právě také jedna z dobrých taktik – obsadit klíčové body na krajích plánu a pak si to teprve rozdat o střed.

Hráči vybírají vždy až ze šestnácti variant, takže hrozí, že se může každý tah nepříjemně protáhout. Doporučujeme zavést nějaký časový limit. Většina hráčů si však užívá partii a táhne v podstatě okamžitě.

Na rozdíl od zmiňovaného Quarta nemůže zde partie skončit remízou, protože s přibývajícími znaky na hracím plánu také úměrně roste pravděpodobnost vytvoření řady nějakým posunutím symbolů. A to je dobře, protože nehrozí žádný nepříjemný zásek.

Rychlost Quixa umožňuje častou odvetu, po které určitě poražený bude mít chuť. Hry se mohou zúčastnit děti už od šesti let, díky jejímu velice jednoduchému principu. Samozřejmě nejsou v této hře rovnocennými protivníky dospělejším hráčům, ale přesto si užijí s kostkami spoustu zábavy jen tvořením řad.

Pokud hledáte nového logického miláčka pro hru ve dvou, pak je tento francouzský výtvor skvělou volbou a řadí se mezi nejzajímavější hry od Gigamicu. Měli jste někdy rádi piškvorky? Pak neváhejte a berte. Nikdy jste je nehráli? Nevadí, v tomhle dřevěném provedení světu křížků a koleček podlehnete během chvilky.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorThierry Chapeau
VydavatelFamily Games, Inc., Fundex, Gigamic, Korea Boardgames Co., Ltd., Oficina do Aprendiz
Rok vydání1995
Počet hráčů2 - 4
Herní doba15
Minimální věk8 and up
Jazyková závislostNo necessary in-game text
(9 voters)
KategorieAbstract Strategy
MechanismyPattern Building, Tile Placement
RodinaCategory: Combinatorial, Category: n in a row, Components: 5 x 5 Grids, Components: Wooden pieces & boards, Misc: Mensa Select, Series: Basic (Gigamic), Series: Classic (Gigamic)
Alternativní názvyQuixo Mini, Quixo Pocket, Quixo Travel, 퀵소

Více o hře.

Recenze: Quixo – křížek a kolečko
Klady:

+ skvělá variace na piškvorky
+ možnost hry ve čtyřech
+ logická i prostorová náročnost
+ rychlá partie
+ výtečné pro dva
+ dřevěné zpracování
Zápory:

- žádné nejsou
4
Prozkoumávejte dál
Recenze: ARC – cestovatelé časem