Nevidím nic jiného, než terč. Moje mysl se soustředí na několik spojených kruhů. Oko se snaží udělat pevnou linii mezi muškou a černým středem. Ale gravitace je proti. Ruce se třepou. Dlaně se potí. Hlavně se trefit!
Napětí a snahu boj o každý správný zásah přináší i nová party hra rodinná trefa, kterou si pro nás připravilo vydavatelství Albi. Pod hrou je podepsaný český autor Honza Vodička a o grafiku, která dotváří celkový dojem, se postarala Anežka Bělohoubková.
Hráči začnou mířit už na víku, kde najdou červený terč. Ten představuje ve hře kruhový kartonový plán, který hráči rozloží do středu stolu. Ten nabízí na spojnicích i kolem nich prostor pro vyložení dvanácti čtvercových kartiček s textovým zadáním. Samotní hráči pak dostanou každý jednu mazatelnou kartičku pro záznam střelby a mazatelný fix. Jeden z hráčů na sebe pro první kolo vezme roli spojaře.
Právě tento hráč nyní vybere minimálně tři a maximálně osm slov v nabídce a pokusí se je spojit jedním pojmem. Svoji volbu zapíše, a navíc si potají zakroužkuje pozice, které takto na terči zaměřil.
Ostatní hráči se dozví pouze a jen to jedno heslo, nápovědu, kterou mají zvolená slova sdílet. Nyní je čas na střelbu. Kromě spojaře se všichni hráči pokusí zaměřit a trefit slova, která byly jejich protivníkem zvoleny jako ty správné terče. Kromě klíčového slova znají hráči také počet terčů, které se pokusí nyní zakroužkovat na své kartičce.
Střelci získají jeden bod za každý zásah. Čím více slov, tím více šancí na bodování. Pokud ale některou kartu s kódem zvolí špatně, pak jeden bod okamžitě ztratí. V případě, že nezaznamená ani jednu chybu, tak dostane odměnu v podobě dvou bonusových bodů. Spojař má motivaci v tom, že čím více bodují protivníci, tím více bodů dostane i on – získá totiž tolik bodů, kolik ten nejúspěšnější střelec. Navíc zaznamená dva body za každého hráče, který neudělal ani jednu chybu.
Na konci kola si všichni zapíšou body, smažou tabulky a předají roli spojaře na dalšího v pořadí. Postupně se vystřídají v této pozici všichni a v tom momentu je partie u konce. Vítězem se stává ten, kdo nastřádal nejvíce bodů.
Rodinná trefa si vzala inspiraci v populárních Krycích jménech, ale dělá si to po svém. Hráči se snaží sjednotit více slov do jedné nápovědy, kterou pak předají spoluhráčům. To je přesně ta část, která vám bude povědomá. Naštěstí ale hráči musí zvažovat jiné situace, protože tady to není tým proti týmu, ale všichni proti všem.
V nabídce je vždy zajímavá a široká zásoba slov. Díky tomu je pokaždé reálné najít mezi slovy nějakou spojitost a vymyslet tak nápovědu, kterou dokáží ostatní sledovat. Hráči ale musí mít na mysli fakt, že bojují proti sobě a tomu by měli podřídit všechno své snažení.
Pravidla jsou zajímavě nastavená a dávají spojařům zajímavé dilema. Snažit se o více slov, a tedy teoreticky i o větší počet bodů za skóre z jednoho z hráčů nebo raději vybrat jen tři slova a vsadit všechno na to, že dostane dva body za každého bezchybného střelce? Většinou je ta volba závislá na počtu účastníků. Čím více jich je, tím větší smysl dává držet se více při zemi. Tento vývoj jde až do momentu, kdy máte pocit, že bodování motivuje všechny volit jen tři slova a není žádná motivace k tomu, aby se někdo pokoušel o vyšší počty.
Partie má pěknou výhodu, jak už to u slovních her bývá, v jednoduchosti a rychlosti, protože souboj dokážete odehrát během třiceti minut. Přesto jednotlivá kola mohou být trochu delší, vše hodně závisí na tom, jak přemýšlivého a pečlivého máte spojaře. Než si přečte všechny slova, zamyslí se a protože čtení slov zatím nedává moc smysl. Jejich hádání není na čas, takže je lepší počkat si na zadání.
V pravidlech najdeme i variantu pro dva, ale ta je kooperativní. Hráči se musí nově trefit do volby toho druhého a body si pouze porovnají proti tabulce a zjistí jen, jak dobře se jim dařilo. Nemají žádné poslání. Jedná se tedy spíš o takovou nouzovou variantu, pokud vám nepřišli očekávaní hosté na párty. Pro správný zážitek ale potřebujete alespoň čtyři účastníky.
Hromada karet znamená, že variability se rozhodně bát nemusíte. Svoje snažení všichni zaznamenávají na mazací destičky. Plán je tu jen proto, aby vytvořil nabídku přehledně a stejně v každém kole.
Rodinná trefa je hra, která se nehodnotí snadno. Její mechanismy mají potenciál bavit, ale bohužel uprostřed té zábavy jsou potíže. Nejde jen o čekání na to, než se hráč v roli spojaře rozhodne, ale také bodování, které nemotivuje k delším slovům. Ale Rodinná trefa je i tak solidní zábavou, jen ne výbornou, jako mohla být.
+ na motivy velmi úspěšné hry
+ hromada karet se zadáním
+ varianta pro dva
+ mazací tabulky
= čekání na volbu slov
= bodování podporuje kratší slova
