Recenze: Coyote – indiánské čtení myšlenek

Když poprvé vstoupili běloši na americkou půdu a našli zde původní indiánské obyvatelstvo, nechápali jejich kulturu. Divoši oblečení pouze v bederních rouškách a vraždící se nazvájem s luky a šípy. Na hlavě nosili za čelenkou pera, která značila jejich postavení. Jak šel čas, tito divoši se přizpůsobili, naučili se ovládat zbraně, auta a všechny výdobytky moderní civilizace a jejich kultura pomalu zanikla a zmizela do ztracena.

Dnes si ale naštěstí pera za čelenkou můžeme připomenout díky nejnovější společenské hře s názvem Coyote. Ono vlastně slůvko nejnovější asi není tak docela na místě, protože hra od Spartaca Albertarelliho pochází už z roku 2003 pod společností Kidultgame. Práva nakonec přešla na společnost Tilsit a v roce 2011 na francouzský Gigamic.

Gigamic z původní krabice klasického rozměru udělal znovu svoji tradiční kostkové balení, které nepřestává lákat pohledy. A díky této změně se indiánská hra dostává i na český trh s přeloženými pravidly. Distribuce se samozřejmě ujala společnost Billard Centrum.

Tentokrát má čtvercová krabička uhelně černou barvu a jedinou změnou na jejím lesklém povrchu jsou bílé obrázky postaviček kojotů. Odlišné obrázky najdete po odklopení víka i na spodní části krabice. Jenže ty si asi moc prohlížet nebudete a místo toho zabrousíte do vyplněného prostoru a začnete zkoumat součástky, které vám autor k hraní připravil.

Uvnitř je na sobě totiž elegantně naskládaných hned několik hromádek. První je vyvedená z tvrdého kartonu a zobrazují tomahavky, druhá z tenkého papíru s nakreslenými pírky. Zatím co sekyrky jsou všechny stejné, pírka mají dvě barvy a nesou na sobě hrdě kladné i záporné číslovky, některé pak dokonce i písmenka.

V hloubi čtvercové krabičky pod kartonovými dílky najdete čtyři barevné látkové čelenky s gumičkou. Každý správný indián přece musí mít čelenku a ani vy nesmíte být výjimkou. Na dně se skromně krčí už jen brožurka s pravidly, která tradičně obsahuje hromadu roztodivných řečí včetně češtiny a slovenštiny.

Otázka tedy jasně zní: je to všechno, co potřebuji k hraní? Odpověď zní ano. Prostě stačí do středu stolu položit hromádku sekyrek. Všechny lístky s pírky pořádně zamícháte a vytvoříte z nich dobírací hromádku. Každý z hráčů si nejdříve nasadí na hlavu čelenku, a pak dostane do začátku jedno pírko. Všichni si ho bez koukání zastrčí za čelenku. Dostanete se tak do situace, kdy znáte hodnoty všech pírek kromě toho vašeho.

Vše je nyní připraveno ke hře, ve které je právě vaším úkolem co nejlépe odhadnout, jaké konkrétní hodnoty vlastně máte zastrčené za čelenkou. Tedy vlastně dobře odhadnout chvíli, kdy se vyplatí skončit.

Hráči se totiž střídají a postupně zvyšují svůj odvážný tip na součet všech pírek, která jsou ve hře. V základní variantě má každý na hlavě pouze jedno pírko, takže je tipování zdánlivě poměrně snadné. Jenže ani to není tak docela pravda, protože hodnoty pírek se pohybují ve velkých rozsazích a zatímco ostatní hráči mohou mít vysoká čísla, vy můžete mít záporné nebo naopak.

Každopádně hráči se navzájem přebíjí, takže další na tahu musí vždy říct číslo alespoň o jedna vyšší. Kolo probíhá tak dlouho, dokud někdo neriskuje a neřekne magické slůvko „kojot“. V takové situaci si všichni sundají pírka z hlavy a vyhodnotí se jejich součet.

Na pírkách můžete najít kromě čísel také speciální pokyny, které například ruší nejvyšší hodnotu na nulu nebo jej rovnou vynásobí mínus jedničkou. Vyrobí tak číslo záporné, které docela jistě zamíchá výsledky. Zbývají nám už jen dvě speciální karty: první zdvojnásobuje celé výsledné skóre, zatímco druhá nutí hráče přidat do součtu ještě hodnotu horního pírka z dobírací hromádky.

Už teď je vám nejspíš jasné, že je velice těžké odhadnout celkový součet. Vždy vidíte jen 75 % celku a vaše pírko vám může všechno dokonale pokazit. Důležité je všímat si ostatních hráčů, jejich přihazování a chování, které může leccos prozradit.

Jenže ještě jsme vůbec nevysvětlili, co se stane po vyhodnocení. Je třeba určit vítěze kola – tím může být buď poslední hráč, který navyšoval, nebo hráč, který zakřičel „kojot“. Pochopitelně záleží na výsledku – pokud hráč vycouval ve správný okamžik a číslo jeho předchůdce už opravdu přesáhlo součet pírek, pak přinesl soupeři jeden tomahavk. Pokud však vykřiknul kojot ve špatnou chvíli, musí si sekyrku vzít sám.

Mohlo by Vás zajímat

3.5

recenzestrategická

Recenze: Krosmaster Quest – návrat do arény

Hráči si tyto trestné body (sekyrky) dávají také za čelenku, takže jim na hlavě postupně přibývá předmětů. Sekyrky však nemají na výsledek žádný vliv, jen určují, kdy nastane konec hry. Hráč je totiž vyřazen ve chvíli, kdy získá třetí tomahavk. Ostatní pokračují tak dlouho, dokud v partii nezůstane pouze jeden hráč a ten se stává vítězem.

Pokud je hráčů méně, pravidla doporučují počet zvýšit, aby celá hra nebyla až příliš rychlá. Jenže právě v té rychlosti jednotlivých kol spočívá její zábavnost a záludnost. Jednotlivé tipovací úseky vždy trvají jen krátkou chvilku, dost na to, aby se hráči nezačali s jedněmi čísly na hlavách nudit.

A protože je zábava určena pro dva až šest hráčů, je zřejmé, že se bude zážitek podle počtu účastníků hodně lišit. Ve dvou hra nenabízí tolik legrace ani počítání, o kterém je. A je mnohem více o náhodě, protože hráči vědí pouze 50 % informací. Naopak se zvyšujícím se množstvím hráčů je soupeření vyrovnanější. Všechno tak jasně svědčí, že je Coyote hra určená do větší společnosti a v podstatě party hra.

Výborně hru ozvláštní hned několik variant, které jsou v pravidlech uvedeny. Nejvíce nás bavila možnost přidávat v průběhu partie pírka na hlavy. Tím se sice protahuje kolo, ale vývoj je ještě napínavější a jakýkoliv přírůstek může zcela zmařit vaši snahu. Všichni tak napnutí očekávají další navyšování.

Dalšími změnami jsou třeba otočení směru, nebo přeskakování hráčů. Legrace a takticky zajímavá možnost je možnost, že dva hráči za sebou mohou zahlásit stejné číslo. Další však už musí navyšovat. Hráči mohou třeba i riskovat a vyhlašovat dvojitý tomahavk, pokud si opravdu věří, že už je číslo příliš vysoké. To je extrémně záludná varianta a často vyvolává velké emoce u zúčastněných.

Zpracování je na takto jednoduchou hru vynikající. Nápad s čísly chycenými za čelenkami sice není úplně první a originální, ale přesto neomrzí. Pírka i tomahavky jsou vyrobeny kvalitně a vypadají pěkně. Kladná a záporná čísla jsou odlišena od sebe i od modrých speciálních karet. No a všechno dokresluje skvěle provedená krabička.

Coyote je pěknou party hrou, která je sice doporučena už od osmi let, ale děti mohou mít s počítáním se zápornými čísly trochu problémy. Hra je každopádně největší zábavou v uvolněné společnosti dospělých. Pokud hledáte nějakou originální party hru, můžete tuto zařadit do svého výběru.

Recenze: Coyote – indiánské čtení myšlenek

U hry Coyote spočívá napětí celého hraní v tom, že hráč neví, jakou hodnotu pírka má sám na hlavě, zatímco vidí všechny ostatní hodnoty. Jako party hra Coyote uspěje ve většině společností. Ačkoliv lze hrát partii už od dvou, nepřinese vám tolik zábavy, jako ve více soupeřích. Přesto se může časem ohrát, protože celý herní princip je velice jednoduchý. Partie nabízí více variant, které obohatí souboje.

Klady:

+ skvělé ve více hráčích
+ luxusní krabička
+ elegantně jednoduché
+ napínavé
+ herní varianty

Zápory:

- ve dvou nuda
- neodpovídá určení od osmi let
- časem se může ohrát

3