Podhradím se nesl nervózní šepot od domu k domu.. Povídalo se, že starý pán se vzdává svého trůnu, a protože nemá žádného nástupce, dostane jej jeho nejlepší poddaný. Nikomu se nejdříve nechtělo věřit této nečekané zprávě, ale dnes se do všech vesnic království rozjeli poslové a na návsích hlásali:
„Král Miroslav jmenuje svým nástupcem toho, kdo nejlépe obstojí v náročné soutěži. Mohou se zúčastnit rytíři, mnichové, sedláci a dokonce i lupiči. Každý může být naším novým králem, stačí, když obstojí v konkurenci ostatních nejlépe. Všichni uchazeči se musí přihlásit do zítřejšího večera v krčmě u Kulhavé klisny. Další den bude soutěž zahájena. Všechny uchazeče král srdečně zve.“
Ze všech koutů království se rozjeli udatní i bojácní, dobří i zlí, krásní i oškliví, všichni s vidinou královského trůnu, ale každý s jinou představou o vládnutí. Jeden chtěl trůn kvůli sobě, druhý kvůli svojí rodině a třetí chtěl prostě jen vládnout lidem. Zkoušeli se přihlásit i obyvatelé sousedních království, ale byli brzy odhaleni a vrátili se domů se sklopenýma hlavama. Nakonec se počet uchazečů o trůn vyšplhal až na číslo čtyřicet.
Za soumraku k nim do krčmy přišel sám král a vysvětlil jim, co požaduje od svého nástupce. Nejdůležitější je, aby uměl dobře hospodařit se vším, co je mu svěřeno. Každý z uchazečů dostane do správy kousek jeho panství a musí na něm za týden dokázat něco velkého. Všichni se rozjeli bez dalších slov do přidělených částí, jen jeden muž zůstal s tázavým pohledem stát před králem.
„Ale králi, ty největší věci dokazují samotní vaši poddaní každý den, jak po nás můžete chtít něco ještě většího?“
A ten muž se stal novým králem.
Ačkoliv je Carcassonne fenoménem posledních let v deskových hrách, stále se najdou lidé, kteří jsou touto velmi jednoduchou a oblíbenou hrou nedotčeni, nebo se jí z nějakého důvodu vyhýbají. Obě skupiny by mohl zajímat náš podrobný pohled na tuto velmi oblíbenou deskovku.
Vymyslel ji už v roce 2000 autor Klaus Jürgen-Wrede a ilustracemi dobarvila do podoby, v jaké ji znají miliony hráčů po celém světě, Doris Matthäus. Zpracování je pěkné a hravé a na hře není poznat to jedno desetiletí, které již existuje. Pro jistotu hned na úvod upozorňujeme, že název hry se nečte „karkasone“, jak používá většina lidí, ale „karkasón“ podle jména francouzského města.
Carcassonne se řadí do skupiny her, které jsou založeny na přikládání kartiček, podobně jako třeba Vlci a ovce (recenze) od firmy Granna. I zde si náhodně losujete čtvercové dílky a z nich sestavujete mapu, která tak bude vždy naprosto jiná. To je vlastně to nejzákladnější kouzlo dokládacích her – tvoříte svět pěkně od nuly (nebo od jedničky) a vznikne z toho nakonec opravdový unikát.
Pěkná modrá krabice ukrývá velké množství (konkrétně 72) kartiček pro stavbu světa. Neméně důležitou komponentou, která se v balení ukrývá, jsou dřevěné postavičky vyvedené v pěti různých barvách, osm figurek pro každého z hráčů. Ve výčtu nám chybí ještě pěkné počítadlo bodů zpracované jako kamenná cesta, která jediná má tu čest určit vítěze.
Pravidla jsou krátká a přehledně napsaná včetně příkladů, takže není problém hru pochopit během několika minut. Princip je velmi jednoduchý, což ovšem určitě není na závadu, pokud budete chtít komplikovanější partie, není problém sáhnout po některém z rozšíření.
Příprava hry je blesková, stačí zamíchat kartičky a dát je všechny lícem dolů a doprostřed umístit startovací kartičku, která má jinou (tmavší) zadní stranu, takže ji jde snadno a rychle odlišit. Každý ze soupeřů si vybere jednu barvu a jednu ze svých osmi figurek postaví na počítadlo bodů. S ostatními se vydá do boje, ale pouze obrazného, protože Carcassonne je hra naprosto mírumilovná.
Než ale vyložíme první kartičku, podíváme se, co všechno na nich můžeme najít. Obsahují čtyři základní tematické celky důležité ve světě Carcassonne – části louky, části cest, části města a kláštery. Kartiček je samozřejmě mnoho druhů a liší se především v počtu cest nebo tvaru části města, kterou obsahují.
Soupeření se skládá klasicky z tahů, které lze rozdělit na několik úkonů. Hráč si musí vzít z hromádky kartiček jednu novou a všem protivníkům ji ukázat. Následně ji musí přiložit na patřičné místo na hrací ploše tak, aby na všech stranách, kde se dotýká jiné kartičky, správně navazovala – tedy město na město, cesta na cestu, atd. Toto je jediná činnost, kterou je hráč povinen provést v každém svém tahu.
Kromě toho ještě může na takto položenou kartičku umístit jednu ze svých barevných figurek a to hned několika způsoby. Může ze své postavičky udělat mnicha, pokud ji postaví do kláštera, rytíře položením za městské hradby, na cestě se z figurky stane lupič a na louce z něj bude sedlák. Důležité je, že cílová část města, louky nebo cesty nesmí být obsazená. Samozřejmě do každého kláštera také může vstoupit pouze jeden mnich. Tímto si hráč tento objekt nárokuje k vlastnictví. Konkrétní úsek cesty je ohraničen křižovatkami nebo koncem silnice, zatímco jedna louka se může táhnout mnohem dál a jedná se o celý prostor ohraničený městy a cestami.
Ve chvíli, kdy se vám podaří obsazené město či cestu dostavět, přichází na řadu třetí a poslední volitelná část tahu a tou je bodování. Za dokončenou cestu získáte tolik bodů, kolik kartiček tvoří vámi obsazený úsek, tedy část, na které stojí vaše figurka od křižovatky po křižovatku, město nebo klášter. Uzavřené město poskytuje svému okupantovi dva body za každou kartičku, ze které se skládá a navíc dva body za každý erb, který na jeho území (na kartičkách) leží.
Klášter se oproti zmíněným lokalitám počítá jako uzavřený, pokud je obklopený kartičkami ze všech osmi stran. V takovém případě získává vlastník mnicha celých devět bodů, opět za každou kartičku jeden. Na základě získaných bodů okamžitě posouváte figurky na počítadle, a tak rovnou vidíte aktuální pořadí ve hře a můžete tomu přizpůsobovat taktiku.
Co je však nejdůležitější – po každém započítání bodů se figurky, které vám tyto body pomohly získat, vrací k vám a vy je můžete v příštím tahu znovu použít k obsazení dalších území. Nevyplatí se tedy dlouho nechat někde postavičku bez využití, protože pokud vám dojdou (pamatujte, že jich máte k dispozici pouze sedm), je to jen váš problém.
Protože v Carcassonne kladete kartičky podle vlastního uvážení, může se stát, že dojde ke sloučení dvou i více městských částí či cest, na kterých stojí figurky až později ve hře. V takovém případě získává po uzavření body ten, jehož postavičky mají na bodovaném místě převahu, v případě shody získávají body oba soupeři.
„Ale co louky? Úplně zapomněli na louky!“ říkáte si určitě. Ale my nezapomněli, jenže louky se započítávají až na konci hry a nechtěli jsme je tedy plést do ostatních pravidel. V průběhu hry můžete sedláky obsazovat zelené plochy, musíte však počítat s tím, že tyto figurky se k vám již nevrátí a budou hlídat travnatá políčka až do konce partie. Louky jsou ohraničeny městy, cestami a koncem hrací plochy, takže tvoří obvykle několik nezávislých, poměrně rozsáhlých území. Každé z nich je na závěr vyhodnoceno a hráč dostane tři body za jakékoliv uzavřené město, které s jeho loukou sousedí. Opět platí stejná pravidla pro případ, že by na louce stálo více sedláků.
Závěrečné vyhodnocení kromě luk zahrnuje také vyhodnocení neuzavřených cest, měst a klášterů. Za každou kartičku, která patří k jeho obsazené lokalitě, získá hráč tentokrát už jen po jednom bodu.
Partie se může účastnit dva až pět hráčů, což nemá žádný velký vliv na samotnou délku hry. Především je hra ve všech doporučených počtech svižná a nenudí ani hráče, kteří zrovna nejsou na tahu. S vyšším počtem hráčů má ovšem na výsledek stále větší vliv náhoda, protože velmi záleží na typu kartičky, kterou si nalosujete (se zvyšujícím se počtem jich budete za celou hru pokládat méně a méně).
Zmíněná doba hry je v pohodě stlačitelná pod šedesát minut a to i při úvodních partiích, které zahrnují trošku méně intuice. S trochou tréninku a zkušeností nepřesáhne délka partie půl hodinky, což je podle nás jeden z důvodů, proč se z Carcassonne stala tak oblíbená rodinná hra.
S dalšími partiemi budete určitě obměňovat i taktiku, protože každá hra vyžaduje využití jiných strategií v závislosti na kartičkách, které vám chodí do ruky. Někdy se tedy budete soustředit na stavění velkých měst, někdy naopak na louky a někdy se prostě budete muset smířit s všehochutí. Interakci zvyšuje samozřejmě možnost zasahovat do soupeřových plánů a mařit jeho pokusy o dostavění města.
Způsob hry se bude lišit v případě rodinné partie od jiných soupeření, protože nebudete tolik využívat možnosti krást si města navzájem a budete poctivě soupeřit kladením kartiček o cesty, města a louky. V ostatních partiích vás naopak čeká tvrdý boj o každý bod. Samozřejmě zábavnější je varianta druhá, ale pro zasvěcení dětí do světa deskových her je zajisté vhodná i první verze, která je i tak zábavná.
Distributorem této hry pro český trh je firma MindOK, která poctivě lokalizuje všechna nová rozšíření, ať už se jedná o menší sady nebo o rozsáhlejší rozšíření. Těch větších je k dnešnímu dni osm, protože jejich řady nedávno rozšířila krabice s nápisem Hrady a mosty, jak se dočtete v článku o novinkách připravovaných firmou MindOK.
Carcassonne vyhrálo Hru roku v Německu v roce 2001 a o tři roky později se stalo Hrou roku také v České republice. Přesto desková hra Carcassonne nemá ambice útočit na nejvyšší pozice žebříčků her (hrajeme.cz nebo boardgamegeek.com), místo toho nabízí velmi chytlavou zábavu založenou z části na náhodě a z části na taktice. Pokud vás stavění cest a propojování měst zaujme (a že je to více než pravděpodobné), pak vás jen tak nezačne nudit díky obrovskému množství rozšíření, které hru rozšiřují o mnoho nových a originálních myšlenek.
Nemusíte se ale bát, že samotné Carcassonne bez rozšíření by vás nějak rychle omrzelo, protože každá hra je naprosto odlišná. Po mnoha a mnoha partiích může tato situace nastat, ale od toho jsou na trhu dostupná rozšíření za poměrně příznivou cenu. V každém případě se jedná o ideální rodinnou deskovku, která nabízí rychlý a chytlavý vstup do světa stolních her a která nabízí správný podíl náhody a taktiky, aby vás v deštivých dnech a týdnech zabavila.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Počet hráčů | |
| Herní doba | |
| Minimální věk | |
Více o hře.
+ jednoduchost pravidel
+ mnoho rozšíření
+ krátká hrací doba
+ variabilita
+ chytlavý a originální princip
+ pěkná grafika
- bez rozšíření méně možností
- časem se může omrzet
Při hře Kupci a stavitelé na městě stojí figurka rytíře a je přidaná figurka stavitele. Při hře s drakem je odebrána figurka rytíře. Pokračování je jaké? Vím že stavitel má 2 tahy.Za 1.,Může soupeř přiložit kartičku k obsazenému poli se soupeřovým stavitelem a postavit si tam svého rytíře?Za 2.,Může si majitel stavitele přiložit na svém tahu kartičku a postavit figurku rytíře nebo jakoukoliv jinou svojí figurku ?
Když kartičkou draka uzavřu město spočítají se nejprve body a potom jede drak nebo jede ihned drak ? v tom případě drak může drak zlikvidovat figurky v městě V tom případě se město nezapočítá.
Bohužel rozšíření s drakem nemáme, takže nemohu kvalifikovaně odpovědět.. Zkuste se obrátit přímo na MindOK, tam Vám rádi pomohou info@mindok.cz