Recenze: Cerebria The Inside World – světlo a temnota, souboj emocí

Na začátku nebylo nic. A pak vznikla první emoce. Nikdo už se nedozví, jestli to byla radost, štěstí, zloba nebo smutek. Mnoho milionů let si jen tak poletovaly vesmírem a marně hledaly smysl své existence. Ale pak vznikla Cerebria a na ní se postupem času vyvinula stvoření. Fyzický svět se emocím zalíbil, a tak začal věčný boj.

A do takového světa plného nejrůznějších emocí nás zve designérská dvojice Viktor Peter a Richard Amann. Pod záštitou společnosti Mindclash Games (Anachrony) tak vznikla nová jedinečná hra jménem Cerebria: The Inside World. Ilustrace jsou pak dílem dokonce čtveřice Villo Farkas, Toba Allen, Jamie Sichel a Pedro A. Alberto. Společné dílo všech pak zaujalo více než 6000 hráčů na serveru Kickstarter, kde byla hra velmi úspěšná. A nyní létá po Evropě na křídlech společnosti Esdevium Games.

Box je opravdu velký a na jeho víku vidíme obě strany – temný Gloom i pozitivní Bliss. V základu je pak Cerebria duelem dvou týmů a právě podle toho se hráči rozdělí na dvě skupiny fandící každá jednomu pólu emocí. Jednotliví hráči si pak vyberou každý svoji konkrétní postavu a duši, jejíž hráčský plán dostanou, stejně jako kartonovou figurku (v podstavci). Společně pak získá tým ještě týmovou desku. Na tu umístí sadu karet aspirací, a také trojici žetonů ambicí. Každý si pak pro svoji postavu označí akce, které chce odemknout už od začátku partie. Týmy dostanou také různě veliké plastové fragmenty.

Poté se pozornost všech obrátí k velkému společnému plánu, který je rozdělený na pět oblastí, ale především jej křižují trasy pro přesun postav duší. Ve středu celé mapy je otvor, který hráči využijí k připojení otočné oblasti známé jako origin. Na každou z pěti kružnic připraví sedm kamenů vůle (willpower). Na pozice v oblastech mapy oba týmy rozloží svoje startovní emoce o síle jedna (označeno průhledným kamenem esence a podle jejich pozice si rozeberou kontrolu nad jednotlivými hranicemi (frontier) a říšemi (realm).

Zbývá ještě určit pořadí, ve kterém se budou všichni účastníci střídat. Každý z hráčů pak dostane svůj vlastní balíček emocí, který zamíchá, vezme si do ruky dvě karty z něj a zbytek položí jako dobírací hromádku do rohu plánu k sobě nejblíže. A zatímco každý tým se může podívat na svoji tajnou aspiraci, nad plánem je vytvořena řada náhodných sedmi společných aspirací, z nichž v danou chvíli je aktivní vždy pouze ta nejvíce vlevo.

Ve svém tahu má hráč vždy k dispozici tři akční body, které může rozdělit libovolně mezi týmové schopnosti nebo dovednosti svojí duše. Kromě řady dostupných možností má ale hráč kdykoliv v průběhu tahu šanci absorbovat trochu vůle. Pro tento účel je třeba počítat s pozicí figurky na plánu a emoce může vždy čerpat sílu pouze z nejbližší kružnice.

Právě tyto cenné kameny vůle jsou potřeba k většině ostatních aktivit. S jejich pomocí se tak mohou duše pohybovat po mapě, přidat nové karty emocí na plán (vzývání emoce), přesouvat je, posilovat je (vlastní) nebo naopak snižovat jejich intenzitu (soupeřovy). Většinu tohoto ovlivňování dělá hráč přímo svojí figurkou na mapě a může tak opět činit pouze pro svoje okolí (sousední políčka). Kromě toho mohou ale hráči svými dušemi také dělat jednodušší akce – získat body vůle, měnit ji za esenci nebo nové karty z vlastního balíčku. Právě tyto kameny esence jsou důležité, protože pouze ty dávají emocím jejich intenzitu a hráči je pokládají na karty emocí na plánu.

Aktivity na hráčově desce ale v základní verzi jsou hodně jednoduché a slabé. Pokud chce využívat své možnosti každý z účastníků naplno, musí je vylepšit. K tomu samozřejmě slouží další akce umožňující položit nové kartonové čtverečky a tím odblokovat také dražší varianty. Ty hráč nemusí využít, ale za vyšší cenu vůle dostanou více možností – například šanci zastavit na políčku s nepřátelskou emocí, umisťovat své pevnosti nebo třeba získávat další akce.

Ve výsledku ale hráči bojují o body. Nejvýraznější cestou k nim jsou splněné karty ambicí, které se v partii vyhodnocují nárazově. Jakmile je totiž zásoba vůle v jednom kruhu herního plánu vyprázdněna, nastává čas na fázi zjevení (revelation). A tady karty ambicí vždy počítají s přímým srovnáním obou týmů a jejich úspěchů. Pokud tým zaznamená úspěch a je lepší v hodnocené vlastnosti, pak dostane šanci umístit do středu plánu svůj fragment.

Fragmenty budou ale ohodnocené až na konci partie. Mezitím hráči mohou střádat průběžné body za úmysly, které mají natištěné na svojí desce. A jakmile dojde některému týmu zásoba těchto fragmentů, nebo dojde k vyhodnocení poslední společné aspirace, nastává čas na konečné bodování. K již nastřádaným bodům obou týmů jsou přičtené body právě za části společné stavby (odměny za splněné aspirace) a tým s vyšším bodovým ziskem slaví vítězství.

Cerebria: The Inside World je ohromně zajímavou hrou. A může za to nejen nádherné grafické zpracování, ale především naprosto jedinečné téma. Příběh o duších a emocích je prostě skvělý a fantastický svět mechanismů, který je obklopuje, je promyšlený.

Všechno se to tak nějak nenápadně točí kolem převahy, která ale vůbec není statická. Naopak se všechno neustále mění, protože hráči mohou nejen posilovat jednotlivé emoce, ale také je přesouvat nebo oslabovat ty soupeřovy. To všechno je ale pouze střípkem skládačky, který vede k vítězství. Hráči sice potřebují kontrolovat oblasti i hranice, ale především musí dělat to, co jim říkají karty ambicí.

Jejich plnění je tou hlavní cestou. Tady musí tým dobře (a prakticky beze slov) spolupracovat a sledovat stejné cíle. Hra se totiž už sama označuje jako týmově orientovaná a právě tyto dvojice hráčů jsou tím hlavním způsobem, jak byste Cerebrii měli hrát. A přesto jsou v pravidlech i varianty pro nižší počty, které ale fungují o dost jinak a chybí jim ten důležitý prvek neprůhledné spolupráce.

Hra nabízí obrovské množství akcí, které mají ještě svoje varianty, když jsou vylepšené. Všechno ale hráčům usnadňuje výborně zvolená ikonografie. Na zadní straně pravidel je přehled všech používaných obrázků, ale většina z nich má jasný význam už na pohled. Díky nim partie nevyžaduje žádné texty a je tedy po naučení pravidel krásně jazykově nezávislá.

Mohlo by Vás zajímat

4

recenzestrategická

Recenze: Shadows of Kilforth – stíny podruhé

Jenže pravidla jsou opravdu komplexní. Mají celkem 36 stran a většina z nich je opravdu poctivě využití k vysvětlení herních principů a myšlenek, aby hráči pochopili všechny souvislosti. Přesto budou hráči v prvních partiích teprve objevovat správné cestičky k vítězství. Ty jsou sice jasně dané, ale jsou několikastupňové. Právě proto nejsou ty pochody zcela jasné.

S hrou se ale pojí také sada nedostatků. Ten nejvýraznější je komplikovanost celé hry, která svým tématem a pojetím může nalákat i méně zkušené hráče. A ti se pak zcela ztratí v komplexním stromu možností, jež nabízí. Na druhou stranu je tuto vlastnost možné vnímat i jako pozitivum, pokud jste hráčem zkušeným. Je to tedy otázka přístupu.

Na obtížnost celé hry navazuje logicky další důsledek a tím je herní doba. Ačkoliv krabice uvádí hodnotu začínající na šedesáti minutách, většina vašich her bude končit spíš po uplynutí té horní hranice dvou hodin a někdy je i přesáhne. Mohou za to i poměrně bohaté a delší tahy jednotlivých účastníků. Pokud tedy jsou ve hře čtyři, pak si na svůj tah chvíli počkáte. A nejhorší na tom je, že plánování mezi tahy si příliš neužijete, protože na mapě se toho příliš mění, abyste se mohli rozhodovat dopředu. Je ovšem docela překvapivé, že i ve dvou hra docela funguje a rozhodně nezklame!

Průběh učení je podobný, jako v Anachrony. Po několika partiích začnete všechny ty logické spojitosti vidět zcela jasně a budete se moci soustředit pouze na svoji taktiku a užívat si celkový zážitek. Ten je opravdu skvělý, protože hra je velmi soupeřivá a díky tomu je i její znovuhratelnost vysoká. A to přesto, že se toho napříč partiemi zase tolik nemění.

Zpracování této novinky je skvělé. Od ilustrací, přes nádherný design herního plánu a plastové dílky fragmentů, až po výborně zpracované a smysluplné ikony. To všechno mohou ještě dotvořit miniatury, které si můžete dokoupit samostatně.

Cerebria: The Inside World je hrou pro adaptivní hráče, kteří se umí přizpůsobovat neustále se měnícímu světu emocí. Spojení tématu a herních principů je naprosto skvělé a všechno to spolu ladí na jedničku. Cerebria: The Inside World je zaručeným zážitkem ve světě emocí a pořádnou tematickou lahůdkou.

Recenze: Cerebria The Inside World – světlo a temnota, souboj emocí

Cerebria: The Inside World vzbuzuje spoustu emocí a většinou jsou to ty pozitivní. I my z ní máme upřímnou radost, protože se hraje opravdu skvěle. Ačkoliv naučení těch pravidel a délka partií jsou trochu proti, ale všechno vám vynahrazuje spousta možností, smysluplné mechanismy jdoucí ruku v ruce s tématem a nádherná grafika. Cerebria: The Inside World je hrou pro pokročilé a nabízí velmi zajímavý týmový taktický zážitek.

Klady:

+ skvělé téma
+ hromada možností v tahu
+ krásně propracovaná hra
+ nádherně to vypadá
+ skvělý týmový prvek
+ velmi konfliktní
+ výtečná ikonografie

Zápory:

- hra klame tělem (mohli byste si myslet, že bude podle tématu jednodušší)
- dlouhé čekání na tah
- dlouhé partie
- složité učení

5