Líbí se Vám naše práce? Chcete nás podpořit? Chcete s námi soutěžit o hry? Podpořte nás na Hero Hero a získejte exkluzivní obsah!

Recenze: Kdovíkdo – víte, kdo jsem?

Jsem mistr převleků. Každý den jsem někdo jiný. Kdo jsem dnes? Víte to? Podívejte se na mně a tipněte si. Můžu být slavným vojevůdcem, nezapomenutelným sportovcem nebo obyčejným člověkem.

Ve hře Kdovíkdo nemůžete být kýmkoliv si zamanete, ale stanete se těmi, které vám hra předepíše. Přesně tak ji vytvořil Ondřej Poštulka a její vydání svěřil společnosti Albi. Hra obsahuje překvapivé množství ilustrací, pod kterými jsou podepsané Martina Lásková a Anežka Bělohoubková.

Na menší tmavě modré krabičce se hráčům ukazuje trofej pro toho nejlepšího mistra převleků a uvnitř na ně čeká v první řadě herní plán, který je třeba položit stranou. To proto, že bude představovat pouze nabídku jmen, do kterých se mohou hráči vtělit. Většinu ostatních komponent, tedy především žetony, položí hráči poblíž. Totéž platí i pro dva balíčky karet. Samotní soupeři si rozeberou pouze své tipovací žetony a každý v jedné zvolené barvě.

Na začátku každého ze tří kol se hráči nejdříve dozví šest postav, kterými se mohou stát. Náhodně otočené karty stačí rozložit na zatím prázdný herní plán. Všichni účastníci partie si poté rozeberou očíslované siluety a tím tajně dostanou přiřazenu jednu ze šesti možných identit.

Hráči si ale nemohou vymýšlet své nápovědy. Místo toho je dostanou určené od hry. V nabídce se ocitne náhodná sada karet, kterých je o tři více než hráčů. Každý si může udělat zálusk na některou z karet, ale bude potřebovat být nejrychlejší. Jakmile si hráči odpočítají start, všichni se pokusí chytit tu nápovědu, kterou chtějí.

To se opakuje se třemi sadami karet, aby každý měl ve svém držení tři nápovědy. Mohou to být smajlíci vyjadřující pocit, slova nebo ilustrace. Poté si všichni otipují, kdo je kdo tím, že položí před každého hráče nějaký ten žeton své barvy. Po odhalení je čas na rozdání bodů. Hráč za kvalitní nápovědy dostane body za každého, kdo jeho jméno uhodnul. Tipující pak dostane také jeden bod. A to celé se poté opakuje s novými jmény znovu. Jakmile hráči dokončí třetí kolo, je na čase určit vítěze posčítáním všech bodových zisků.

Kdovíkdo je mixem mechanik z jiných her a originalita jí trochu chybí. Nabízí totiž spojení her s něčím tajným v držení každého hráče a her se společnými nápovědami. Bodování pak už je takové to klasické dixitové, kde všichni berou nějaké body, pokud mají podíl na úspěchu.

Originalitu se hra snaží dohnat náhodnou nabídkou nápovědních karet a navíc jejich kombinací, protože jsou někdy textové a jindy grafické. A docela se jí to daří, protože zatímco při čtení pravidel všechny ty podobnosti vidíte, při hraní se daří průběh alespoň mírně odlišit od již existující konkurence.

Hráči nejsou vydání tak docela napospas náhodě, protože na výběr je vždy o tři karty více než samotných účastníků v partii. Jenže zatímco výběr je široký, aby vyhladil velký zájem o karty, náhoda bude řádit při její volbě.

To proto, že hra k tomu všemu navíc do mixu přidává ještě hektické chňapání po kartách tak, abyste získali co nejvhodnější nápovědu. Na jednu stranu je to zajímavý element, který dělá z každé fáze nervák, abyste sehnali to, co potřebujete. Jenže když to nezískáte a někdo je rychlejší, tak jen kvůli tomu můžete na celé čáře projet celé kolo. A to přesto, že máte stále dvě další karty k vytvoření dostatečného dojmu o své postavě. Doporučujeme hrát pouze na to, že hráči musí překrýt kartu dlaní a neměli by se ji snažit brát do ruky, protože pak mohou přijít v bláznivé snaze karty snadno k úhoně.

Minimální počet účastníků je vzhledem k tipování zcela logicky stanoven na tři, ale mnohem více doporučujeme vyšší počet, ve kterém hra vynikne lépe. Při tom si dokáže zachovat třicetiminutové partie, protože velká část soubojů se odehrává současně. Teprve samotné vyhodnocení každého kola je docela zdlouhavé.

Kdovíkdo je solidní zábavnou party hrou, ve které se každý z účasntíků stane jednou z postav nebo na sebe vezme jinou roli. Aby ale soupeřům dal nějaké náznaky toho, kým by mohl být, bude si muset vystačit s náhodnou sadou nápověd. Ty někdy jsou více užitečné, jindy méně. To ale nic nemění na tom, že pokud rádi hádáte, pak vám tahle hra připraví fajn chvilky.

Recenze: Kdovíkdo – víte, kdo jsem?
Kdovíkdo je hra se jmény, které se nenápadně pověsí jednotlivým hráčům na rameno tak, aby hned nebyly čitelné. Hráči tak musí nabízet ostatním své indicie na základě společné nabídky. ¬¬O jejich rozdělení se ale odehraje boj, protože jsou karty pro všechny stejné a bere pouze ten nejrychlejší. Body jsou připraveny pro všechny úspěšné, ať už napovídače, tak pro hádače. Nabídka jmen je dostatečná, ačkoliv je hra trochu pomalejší ve fázi bodování a chce to více hráčů. Kdovíkdo není kdovíjak originální, ale je kdovíčím zajímavá a zábavná.
Klady:
+ kombinace slovních a obrazových nápověd
+ boj o karty je v reálném čase
+ variabilita
+ rychlost partie
+ přístupnost
Zápory:
= v nižším počtu to není ono
= hodně založeno na jiných hrách
= zdlouhavé bodování na konci kola
Prozkoumávejte dál
Recenze: Chronicles of Crime 1400 – dedukce ve čtrnáctém století