Naše raketa odstartovala směrem k trojici barevných planet. Jedna z nich se jmenuje Chaotix. Dnes z ní dorazil na můstek signál a vyvolal na celé lodi pozdvižení. Zdá se, že na jejím žlutém povrchu je inteligentní život. Jsou to tvorové, kterým roste z hlavy několik trumpet a mluví strašně legračně. Na okolních planetách prý mají modré a červené přátele a dohromady tvoří rodinu, která vítá vesmírné cestovatele. Našli jsme kamarády.
Vesmír je plný barevných mimozemšťanů, kteří si chtějí hrát. Je na čase, abychom je navštívili v deskové hře Raketofix. Vyšla v distribuci firmy Piatnik a jejími autory jsou Elizabeth Draxlerová, Katharina Poteranski, Herta Strehlová a Sonja Trausmuthová. Všechno to vzniklo v roce 2013 ve Vídni.
Tmavě modrá krabice vás nepřekvapí rozměry, které naznačují jednoduchou dětskou hrou. Víc už zaujme ilustrace, která představuje zájemcům mimozemské rasy, které vládnou nitru balení. Kromě titulních tří příšerek jsou tu i různé další potvory a samozřejmě nemůže chybět ani hráčova raketa.
Uvnitř krabice pak najdou hráči nejen několik dvoulistů s pravidly v různých jazycích, ale především tři karty s planetami a krátkým popisem. Ke každé z nich patří přesně 34 karet, ať už to je Animalix, Chaotix nebo Mobilix. Mezi komponentami nechybí ani přesýpací hodiny a kostka, ale také dalších sedm karet žolíků, kteří ale mají na sobě v naší verzi německý text (vše ostatní je česky). Tím ale stále nekončíme, protože mezi výbavu ke hře patří také bloček ke třem planetám a dvojice skládacích kartonových raket. Ty po složení připomínají trochu takovou vlaštovku s velkým ocasem, což má svůj významný důvod.
Každý z hráčů dostane jeden list z bloku. Na stůl pak hráči libovolně rozmístí karty planet a každou z nich zatíží zamíchaným balíčkem jejích karet. Všechny ostatní komponenty začínají hru stranou. Pro hru bude stačit pouze jedna raketa, zatímco druhou lze uschovat, protože slouží jako náhradní.
Jednotliví hráči se střídají v létání raketou. Tah hráče se dělí hned na tři fáze. Nejdříve musí hodit kostkou, která určí planetu, k níž se s raketou pokusí dostat. Aktivnímu hráči pak může padnout také žolík nebo rozbité motory, které znamenají ztrátu tahu.
Motory v této vesmírné raketě jsou velmi zvláštní, protože pracují na vzduch. Je tedy na hráčích, aby foukáním dopravili plavidlo ze svého místa u stolu až k cílové planetě. Nezáleží na čase ani na počtu fouknutí, které k tomu bude kapitán potřebovat. Jakmile konečně doletí na oběžnou dráhu některé z barevných planet, může dokončit svůj tah ziskem jedné karty.
Teprve teď ale naváže hráč vztahy se vesmírnými obyvateli, kteří se s ním budou chtít kamarádit. Na barvě planety pak záleží, jestli k tomu bude muset hráč používat slova, paměť nebo zvuky zvířat. Vždy ale bude muset dokázat mimozemšťanům svoji šikovnost, jinak nezíská žádné hvězdy přátelství.
V první minihře musí svému sousedovi vysvětlit slovy pohyb, který má předvést. Na planetě Chaotix zase musí najít a zapamatovat si všechny předměty na kartě. Za jejich vyjmenování, stejně jako za napodobení zvuků několika zvířat po sobě (z paměti) na planetě Animalix, dostane hráč jednu nebo více hvězd přátelství v závislosti na svojí úspěšnosti. Například pokud z řady přečtených zvířat dokáže ve správném pořadí zopakovat jejich zvuky, pak může získat jednu hvězdu za každý napodobený zvuk.
Všechno se tady točí kolem seznamování s cizí civilizací, která každá má jiné představy o přátelství a zábavě. Tomu se musí hráči přizpůsobit. Partie ale končí už ve chvíli, kdy někdo ze soupeřů zaznamenal hvězdy v každé ze tří dostupných planet a ne po zaplnění řádků. Takový hráč sice dostane tři zelené bonusové hvězdy, ale ještě to neznamená jeho vítězství. Teprve sečtení všech vybarvených hvězd určí vítěze.
Raketofix je zajímavou hrou, která si bere základ v dovednostních party hrách. Přitom ale na této jednoduché zábavě vytváří hru, která má potenciál vytrénovat děti hned v řadě dovedností, od ovládání dechu a rtů, přes paměť až po slovní popis.
Každá planeta (= minihra) prověřuje hráče jiným způsobem. Rozhodnutí o návštěvě planet není jen na hráčově rozhodnutí, ale na kostce. Ta současně také určuje svým náhodným výsledkem, jak brzy nastane konec partie. U každé planety najdete dva řádky po deseti hvězdičkách čekající na vyplnění, ale málokdy je opravdu využijete.
Protože je konec hry vlastně náhodný, musí se hráči snažit využít každou šanci k zisku bodů naplno. Pouze tak mohou vyhrát a to i v případě, že nejsou tím, komu se podařilo nasbírat kamarády na všech třech planetách. Nakonec to je všechno o celkovém počtu mimozemských přátel a nezáleží na jejich původu.
Foukání tu je podle základních pravidel pouze jako takový doplněk, který vlastně nemá žádný vliv na úspěch či neúspěch hráče. Proto doporučujeme nastavit limit počtu foukání nebo využít přesýpací hodiny k nastavení třicetivteřinového limitu. Pokud po dosypání písku loď nedorazila do přístavu, hráč o svoji šanci dokončit tah přijde.
Velkou legraci si děti užijí na planetě Mobilix, která už svým názvem naznačuje, že se bude muset někdo hýbat. Ale nebude to hráč na tahu, který musí svými vlastními slovy popsat, jakou činnost má jeden z jeho spoluhráčů napodobit. Teprve pak může získat tolik hvězd, kolik je na kartě. Za svoji snahu dostane odměnu ale i hráč, který úkol prováděl – jednu zelenou hvězdu.
Planeta Chaotix trénuje vizuální paměť, protože na kartičce může být hromada předmětů a je pouze na hráčích, aby je dokázali vyjmenovat. U zvířat na planetě Animalix navíc je důležité pořadí, ve kterém jeden ze soupeřů zvířata na kartě pojmenoval. Ve stejném pořadí musí jít také zvuk, aby hráč mohl dostat body.
Zvířat je dostatek, stejně jako předmětů a celkově karet. To však přesto nevyřazuje jeden zásadní nedostatek. Jakmile se karty začnou opakovat, tak se úkoly stávají pro hráče jednoduššími, což může znamenat, že jim hra zase tak dlouho nevydrží.
Partie jsou rychlé, protože návštěva tří planet je rychlá. Pokud si děti chtějí partii prodloužit, mohou hrát do chvíle, než jeden z nich dosáhne plného počtu kamarádů na jedné planetě. Taková hra je navíc spravedlivější vzhledem k náhodnému losování planet s pomocí kostky. Ačkoliv tu vlastně není fyzické omezení, čtyři hráči tvoří rozumné maximum, aby mezi jednotlivými tahy dětí nebyly příliš dlouhé pauzy. Tam přichází řada na týmovou hru, kde hráči hádají v týmu.
Celkově musíme pochválit zpracování, které využívá vybarvovací bloky a moc pěkné a hravé ilustrace. Největším plusem jsou ale dobře zkonstruované vesmírné lodě, se kterými lze opravdu dobře manévrovat pouhým foukáním.
Raketofix je hrou s jasným posláním – procvičit u dětí řadu dovedností, to všechno jednou šikovnou zábavou, kterou spojuje unikátní foukání. A to dělá více než dobře. Právě proto nemáme vlastně žádný významný důvod, proč Raketofix nedoporučit do kterékoliv rodiny s malými dětmi.
+ zajímavý nápad s foukáním jako pohon pro vesmírné lodě
+ každá planeta trénuje něco jiného
+ bodování podle úspěšnosti
+ povedené ilustrace
+ děti mohou hrát s dospělými
+ týmová hra (ve více soupeřích)
- podivná podmínka konce, která způsobuje, že je hra příliš náhodná
- opakované úkoly jsou jednodušší
- německý text na žolících
