Chcete číst recenze dřív než ostatní? Chcete exkluzivní obsah? Sledujte nás na Hero Hero!

Recenze: HABA Moje první hry Pojďme vařit

V hrnci to bublá a pod pokličkou se ukrývá spousta tajemných surovin, ze kterých brzy bude lahodný vývar. Čas od času je třeba vzít vařečku a pečlivě zamíchat celý obsah tak, aby se chutě rozložily po celém objemu. Polévka už je skoro hotová.

K plotně nás zve desková hra Pojďme vařit, která patří do série Moje první hry. Vychází pod značkou HABA a jejím autorem je Markus Nikisch, zatímco o ilustrace psího kuchaře a jeho kamarádů se postaral Thies Schwarz. Hra se k nám dostává v české lokalizaci zásluhou oficiálního distributora společnosti HABA.

Na víku vidíme chlupatého kuchaře s bílou čapkou, jak zběsile míchá obsah hrnce. Děti by se tedy měly připravit, že je může polévka nahodit při otevření krabice. Tam najdou spoustu surovin pro vaření, jednou jako dřevěné a podruhé jako kulaté kartonové žetony. Nesmí tu chybět ani talíř a poklice (ta má dokonce i držadlo!), zatímco hrnec samotný vytvoří dno boxu společně s kartonovými oddělovači. Ty hráči před první partií vloží do boxu a vytvoří tak plochu, kde se bude míchat polévka.

V duchu ostatních her z této série, i tentokrát mohou děti postupně objevovat komponenty v hrách, jejichž komplexnost se postupně zvyšuje. Základnou veškeré zábavy jsou Malí šéfkuchaři, což je hra na rozpoznávání a spojování druhů zeleniny. Děti si tedy sednou kolem hrnce, na který položí pokličku.

Hru pak vede někdo z dospělých, který počká, až dítě na řadě hodí velkou dřevnou kostkou. Dítě se pokusí pojmenovat hozený symbol a najít obrázek i tvar v nabídce. Pokud se mu to podaří, může za odměnu dřevěný dílek vhodit do hrnce a kulatý žeton se správným obrázkem si nechat položený před sebou. Jakmile jsou všechny ingredience v hrnci, partie končí a děti si porovnají hromádky svých žetonů.

Ani se tedy nepočítá s tím, že by uměly počítat, protože tuto variantu budou hrát děti už od dvou let. A to je právě věk, kdy je vaření opravdu láká a děti nemusíte dvakrát pobízet, aby měly chuť si hrát a objevovat svět zeleniny.

Jakmile už všechno bezchybně pojmenovávají, lze přistoupit k druhé hře, kterou jsou Malí hádající šéfkuchaři. Příprava je prakticky stejná, jen kartonové žetony zůstanou ležet obrázkem dolů a nikdo neví, kde se která zelenina nachází. Děti se opět střídají a ve svém tahu si vyberou libovolný ze žetonů zeleniny (může se na žeton podívat a zjistit, co se na něm ukrývá) a položí jej před sebe. Svoji volbu ale soupeřům nesmí prozradit.

To proto, že soupeři musí nyní jeho volbu hádat. V případě, že se netrefí, tak musí hádat další hráč v pořadí až do momentu, kdy to někdo trefí. A pokud uhodne, může si žeton vzít k sobě. Aby ten hráč, který jej před sebou měl, nepřišel zkrátka, může vhodit dřevěnou zeleninu do hrnce. Tak postupně děti tipují a vaří polévku až do chvíle, kdy se podaří všechny suroviny naházet do hrnce. Jakmile má některé z dětí před sebou tři žetony, tak partie končí, ale nikdo nevyhrává ani neprohrává, protože polévka je uvařena a všichni mohou po závěrečném zamíchání ochutnat.

Z této hry jsme trochu rozpačití, protože děti vlastně musí opravdu naslepo tipovat a nemají žádné indicie, které by jim dokázaly napovědět. To je velká škoda, protože jinak by byla i tato hra pro děti velice lákavá. Ony si to i tak užijí díky nepředvídatelné náhodě, ale přesto se nemůžeme ubránit pocitu, že mohla varianta být ještě lepší. A to přesto, že je hra i nyní určena dětem mezi 2 a 3 roky věku, kdy už zvládnou pojmenování.

Po hádání budou ve třetí a poslední hře hledat svoji oblíbenou zeleninu, a to s pomocí svojí paměti. Každé dítě umístí některý z dřevěných dílků zeleniny do hrnce (ukáže jej ostatním), ostatní zůstanou ležet vedle a žetony vytvoří náhodně seřazenou hromádku.

Děti postupně odhalují kulaté žetony z nabídky a pokouší se odpovědět, jestli se již dřevěná zelenina nachází v hrnci. V případě, že řekne odpověď správně, žeton si ponechá a může zeleninu vložit do hrnce nebo ji naopak zase zpět vyjmout.

Postupně tak projdou všechny žetony, některé získají hráči, jiné zůstanou odhozené bez majitele (ty, na které děti odpoví špatně). Partie pokračuje a všichni si na konci opět porovnají výšky svých hromádek, aby zjistili, kdo vyhrál.

Paměťová hra je chytře navržená, protože děti sice mohou testovat svoji paměť, ale mají současně také nápovědu vedle krabice. I tak ale trénují přehled a musí u hraní zapojit hlavu. Hra je tou nepokročilejší, kterou v krabici najdete a při tom zůstává tak jednoduchá, že ji opravdu děti zvládnou ještě před třetím rokem.

Pojďme vařit je hra, která plní svůj slib. Rodiče s její pomocí naučí děti poznávat zeleninu a nenápadně zapojí i barvy. To všechno dohromady má ještě přidanou hodnotu v trénování motoriky a chápání pravidel. Škoda, že druhá hra asi není tak dobrá, jak by mohla být, ale obecně je box opět skvělou volbou. Obzvlášť, pokud chcete dítě už od dvou let vzdělávat, na to je tato řada opravdu jako dělaná. A Pojďme vařit není jiné. Je navrženo s myšlenkou na děti a právě proto je bude bavit.

Facebook: @HabaCeskoSlovensko

Instagram: @haba_cesko_slovensko

Prozkoumávejte dál
Recenze: Boží zboží – pracujete pilně nebo liknavě?