Nevíte, co koupit na Vánoce? Podívejte se do naší poradny!

Recenze: Muzeum podezřelých – zvířecí zloději umění

Je to místo, kam se většina návštěvníků přijde kochat. Muzeum plné obrazů, soch a vzácných historických exemplářů. Jenže pak je tu pár zdánlivě nenápadných osob, které se pohybují na okraji zájmu, snaží se vyhýbat místům s více lidmi a kontrolují po očku pozice bezpečnostních kamer. Dřív nebo později přijde jejich chvíle. A pak, když se to stane, dokážete najít pachatele mezi návštěvníky, kde se každý tváří stejně nevinně?

Do muzea, které je plné podezřelých, nás zavádí designér Phil Walker-Harding, který je podepsaný pod vznikem deskové hry Muzeum podezřelých. Hra vznikla v produkci společnosti Blue Orange a její kvality, stejně jako ilustrace Maxime Sarthou, přesvědčily firmu ADC Blackfire, aby ji přinesla v českém jazyce.

Na víku vidíme snímek z bezpečnostní kamery. Je tím pachatelem vždy podezřelý lišák, zdánlivě ustrašená chobotnice nebo věčně nabručená želva? Z možných dvou tuctů podezřelých, které hráči najdou v boxu, se šestnáct návštěvníků opravdu nacházelo v muzeu v době loupeže. Hráči tedy vyberou náhodně šestnáct destiček a vyloží je do středu stolu do tabulky o čtyřech sloupcích a čtyřech řadách.

K jednotlivým zvířátkům patří také dvaatřicet karet stop, které zužují kruh podezřelých s pomocí části oblečení, ale také pozice nebo barvy zdi, u které je možný pachatel vyfocený. Podle druhu je hráči rozdělí, vytvoří osm hromádek, každou pak zamíchají. Vyberou jeden exemplář od každého druhu, potají tak, aby je nikdo neznal. Tím vytvoří už nyní identitu pachatele a rozloží tyto kartičky vedle destiček podezřelých. Jednotliví hráči získají každý svůj zápisník a vybere si identitu svého detektiva. K němu pak dostane náležejících dvanáct žetonů vyšetřování.

V partii se hráči střídají jeden po druhém. Nejdříve hráč může vzít a prohlédnout jednu libovolnou kartu stopy a tím zjistit informace o podezřelých, kteří jsou nevinní. Měl by si tuto skutečnost poznamenat do svého bločku, aby později mohl krok za krokem vyřazovat všechny až na toho skutečného jednoho pachatele.

Vyšetřování je ale složitý úkol a stopa není jen tak zadarmo. Čím víc detektivů se na situaci ptá, tím méně jsou svědci sdílní. Takže pokud hráč přijde na stopu jako první, nic ho to nestojí. Po prozkoumání stopy na její kartičku položí jeden ze svých žetonů vyšetřování. Může si vybrat libovolnou hodnotu. Tím znesnadní soupeřům jeho návštěvu, protože k prozkoumání dané pozice se stopou musí zaplatit ze svojí zásoby žeton o stejné nebo vyšší hodnotě než ten nejvyšší, který na stopě leží.

Tyto nastřádané informace hráče povedou jako indicie k pachateli. A právě to je další moment, kdy může použít své žetony vyšetřování a položit jeden co nejhodnotnější na kartu podezřelého. Tím si zadělají na poměrně pěkný bodový zisk na konci partie, pokud se tedy nezmýlí. Ale na ty úvahy je ještě docela čas.

Nebo také ne. Může se totiž stát, že pachatel uniknul z muzea. To ve chvíli, kdy odpovídající kombinaci vlastností hráči nevybrali při náhodné volbě šestnácti z čtyřiadvaceti podezřelých. Tato možnost všechny účastníky drží v pozoru a nejistotě, protože i na takovou skutečnost si lze už od prvního kola vsadit tím, že položí žeton vyšetřování na východ z muzea.

Vyšetřování je rychlé. Podezřelí jsou neklidní, cítí se nevinní a detektivové pod tím tlakem vydrží pouze šest kol. Po odehrání i posledního z nich ještě napětí není ihned u konce. Jednu po druhé otáčí hráči stopy a podle jejich indicií otáčí ty, kterým nápověda odpovídá. Ti mají alibi a nejsou skutečnými pachateli. Pokud po otočení poslední stopy zbude neotočená postava, jedná se o zloděje. Může jich být dokonce víc! Ten hráč, který má na pachateli nebo pachatelích žetony s největší hodnotou, se stává vítězem! Totéž platí i v případě, že zloděj utekl. Kdo si na to vsadil nejvíce může opět slavit.

deskové hry - TLAMA games

Muzeum podezřelých je skvělou a originální dedukční hrou. Přináší chytrou tipovačku, ve které nestačí jen tak nějak tušit, ale musíte si být alespoň trochu jistí. Žádný utracený žeton není nic finálního, protože jich může být víc.

Jenže žetony vyšetřování mají více využití a není vůbec jednoduché se rozhodnout, jak je utratit a rozdělit. Právě zvyšující se cenou stop je ale prakticky zaručené, že žádný z hráčů neuvidí všechny indicie. Naštěstí to ale není ani potřeba a hráči musí pracovat s tím, co mají. Každá nápověda totiž vyřazuje větší počet karet a je pouze na detektivovi sedícím u stolu, aby si skládačku dal pěkně dohromady.

Ale stejně tak dobře můžete riskovat a hned od začátku sázet podle tušení nebo třeba risknout, že pachatelé unikli. Jenže protože jich může být víc a stačí, když se třeba jen jeden z nich zapomene v davu, není ani tohle zdaleka sázka na jistotu. A právě jediný pocit křivdy, který mohou hráči pocítit je, když si zvolí náhodně stopu a ta jim nijak nepomůže. Prostě mají smůlu. Náhoda spoluvytváří zábavu této hry.

Díky tomu hráči vlastně do posledního momentu nemohou mít jistotu. A právě proto po šestém kole následuje napínavé odhalení stop, které postupně dává všem odpovědi, vzbuzuje radost i zklamané vzdychy. Ale ať už jste uspěli nebo ne, všichni si toto odhalování náramně užívají a bodování ještě zdaleka nemusí být u konce. Lze si tipnout třeba i na více pachatelů, pokud máte podezření, že se může jednat o gang.

Počet hráčů má vliv na zážitek pouze z hlediska toho, jak dobře se daří blokovat stopy. V menším počtu jsou informace volnější a tipování je trochu jistější. Současně je také tendence čekat déle s tipováním. Ale ať už jsou ve hře dva, tři nebo čtyři hráči, vždy se můžete spolehnout na konečný počet šesti kol a pěknou délku do půl hodiny. To ze hry dělá výtečnou jednohubku.

Tou poslední tečku za vynikajícím dojmem ze hry je zpracování. Ilustrace jsou výtečné a zábavné v jednom. Kartičky mají podobu fotografií z Polaroidu přesně tak, jak byste je čekali od policejních vyšetřovatelů. Žetony jsou kartonové, ale v krabičce nenajdete plast a vše se ukrývá v plastových pytlících. Zápisníky zase vypadají přesně tak, abyste čekali, že podobný vytáhne z kapsy kabátu třeba Kolombo. Muzeum podezřelých je hra, ve které se detektivové snaží dělat co nejvíce věcí, ale mají k tomu pouze jeden zdroj a to jsou žetony vyšetřování. Využijí jejich vysoké hodnoty k odhalování stop zablokovaných soupeři, k blokování indicií protivníkům nebo k tipování s vyhlídkou na vysoké skóre a vítězství? Muzeum podezřelých je unikátní hrou, která je při tom krásná a rychlá.

Recenze: Muzeum podezřelých – zvířecí zloději umění
Muzeum podezřelých nám dělá obrovskou radost a skvěle oživuje žánr dedukčních her. Nejde totiž jen o hledání spojitosti mezi kartami. Ne vždy totiž stejné nápovědy povedou ke stejným výsledkům. Může za to náhodný výběr podezřelých a do partie vkládá zajímavou nejistotu a momenty, které neznáme. Spousta z nich je opravdu výtečných a hráče baví. Posledním puntíkem pak je výtečné odhalení, jako z vyšetřování Hercula Poirota. Muzeum podezřelých je parádní hrou a lahůdkovou rychlovkou.
Klady:
+ tipování lze dělat vícekrát
+ žetony vyšetřování mají více použití
+ odhalování pachatelů na konci
+ zpracování
+ rychlost partie
Zápory:
= pocit z náhody v odhalování stop
4.2
Prozkoumávejte dál
Recenze: Gravitrax – gravitace je náš kamarád aneb Sopka, Flip a Zásobník