Recenze: Pexino Vláček – když se vláčky a pexeso potkají

Pexeso patří neodmyslitelně ke klasickým dětským hrám a zajisté i dospělí rádi zavzpomínají na partie, které protrénovaly jejich paměť. Stejně tak k dětem patří láska k vláčkům, postávání s rodiči na nádraží a mávání na jedoucí lokomotivy. Co když se ale stane, když se obě tyhle zábavy spojí dohromady? Vznikne Pexino Vláček, který vnáší do světa pexesa nový princip a dávku strategie.

Všechno vzniklo z nadšeného nápadu Davida Dubčáka jako jednoduchá myšlenka z jednoho klidného večera. A pak už šlo všechno ráz na ráz a od testovacího balení s nadšenými ohlasy to chtělo již jen trochu odvahy na závěrečný krok: opravdové vydání. To si autor zajišťuje sám už od roku 2008, kdy se Pexino dostalo poprvé na trh.

Pexino k vám dorazí v malé skromné krabičce, která je zasouvací jako krabičky od zápalek. Na jejím obalu je nakreslena vlaková souprava, která vás bude provázet celou hrou. Na výšku také balení zápalkám odpovídá, jen je o trochu delší a silnější, aby se do ní směstnaly všechny ty kartičky a návod.

Vše je pěkně rozdělené do dvou přihrádek – v jedné se ukrývá všech devadesát kartiček pexesa a v druhé jsou srolovaná pravidla spolu s variantami hry. Kartičky jsou nastříhané, což není samozřejmostí ani u některých dražších českých výtvorů a především u většiny pexesových her, které můžete pořídit jako stříhací archy. Máte tak zaručenou kvalitu a stejný rozměr všech kartiček. Krabička je kapesní velikosti, takže jejím vložení do batůžku nezaberete téměř žádné místo.

Jako první se zajisté naskýtá srovnání s obyčejným pexesem, které bývá povětšinou obměňováno pouze motivy, jež se na předních stranách karet vyskytují. Na první pohled asi rozdíl mezi Pexinem a pexesem neuvidíte, v obou variantách se vyskytují právě dva páry stejných obrázků, na rozdíl od Pexetria. Už samotný počet karet ale naznačuje, že Pexino se chce od pexesa odlišovat. V klasické hře totiž najdete jen 32 párů kartiček, zatímco tady jich je rovnou pětačtyřicet.

Příprava partie samozřejmě nepřináší žádné překvapení. Prostě zamícháte všech devadesát kartiček a rozložíte je na stole do desíti řad a devíti sloupců (nebo obráceně). Kartičky odpovídají klasickému rozměru pexesa, ale protože to má rozměry pouze 8×8, tak zabere hra trochu více prostoru. Navíc si na stranách musíte nechat místo nejen na sbírání kartiček, ale především na sestavování vláčku.

To je totiž základním úkolem hráčů – postavit z dostupných kartiček vagónů a lokomotiv vlak a ten naložit správným zbožím, které pak odveze. Jakmile se hráči podaří objevit dvojici stejných vagónků nebo lokomotiv může si kartičky vzít k sobě a začít z nich skládat vlak. Dvě stejné kartičky se počítají jako jeden vozík a položíte je tedy na sebe.

Tak můžete postavit soupravu z celkem pěti vozů. Dál nemůžete pokračovat, pokud vaše sestava ještě neobsahuje lokomotivu, která by všechno odvezla. Pokud mají hráči už po pěti vagóncích, většinou se pomalu schyluje k finále a lokomotivy jsou zde rozhodujícím vlastnictvím. Žádný z hráčů nemůže mít ve své soupravě více než jednu lokomotivu.

Ale protože jsou všechny druhy vagónků nákladní, máte je za úkol také obsadit. K tomu naleznete mezi kartičkami sedm druhů zboží, které každé patří pouze do jednoho druhu. Některé páry zboží-vagón jsou patrné na první pohled, jiné se musíte během první partie naučit. Nejvíce se asi pletou vozy na obilí a uhlí.

Do každého vagónku můžete naložit pouze jednu dvojici kartiček, která může však mít hodnotu jednoho, dvou nebo dokonce tří bodů. To závisí na počtu kusů zboží, které na ní najdete – od každého množství je na stole pouze jeden pár, takže předem počítejte s těžkými bitvami o ty nejhodnotnější.

Pokud najdete nějakou dvojici zboží, pro kterou nemáte zrovna prostor ve své soupravě, máte smůlu a pouze jste nahráli soupeři. Zboží si totiž před sebou nemůžete schovávat na horší časy, ale musíte vždy plnit až připravený vůz. Právě proto si musíte dávat velký pozor, které kartičky otáčíte, protože než se dostanete znovu na řadu, může už být pozdě.

Vítězem se stává hráč s nejhodnotnějším nákladem. V každé partii si soupeři rozdělí celkem 42 bodů, takže může teoreticky dojít také k naprosté remíze všech tří nebo obou soupeřů. My jsme však v průběhu testovacích partií na takovou situaci nenarazili.

Nutnost sbírat konkrétní kartičky má opravdu velký vliv na průběh celé hry. Mnohokrát prostě víte o pozicích několika dvojic, ale držíte jazyk za zuby, protože je zrovna nepotřebujete. Tady budou mít asi trochu problémy děti, které tajemství příliš držet neumí, jak se nám osvědčilo i na našich testovacích partiích.

Ve hře si musíte pečlivě vybírat, jestli potřebujete objevovat hrací plochu, nebo jestli zrovna chcete hledat nějaké konkrétní páry, protože vagónky a lokomotivy jsou úvodní cestou k úspěchu. Ale pokud nebudete vědět, kde leží nejhodnotnější tříbodové kartičky, nepomůže vám k vítězství ani dlouhý vlak.

Celá hra je tak mnohem napínavější a neustále se v ní něco děje. Nestačí sledovat pouze kartičky na stole, ale chcete mít přehled i nad tím, co zrovna potřebují za zboží soupeři, abyste jim zbytečně nenahrávali.

Hrací doba se tím samozřejmě oproti klasickému pexesu nezbytně trochu prodlouží. Navíc rozložení devadesáti kartiček dá zabrat i těm nejlepším pamatovákům a chvilku trvá, než se prokoušete až na konec partie.

Proto vzniklo hned několik fanouškovských úprav, které David Dubčák přímo zmiňuje v pravidlech. Můžete tak ignorovat barvu vagónků, vyřadit kartičky nákladu (pro menší děti, které budou jen sestavovat vláček) nebo se snažit sestavit soupravu ze všech druhů vagónků. Možností se skýtá hodně a už jen tahle skutečnost hovoří jasně o potenciálu Pexina.

Bohužel samotné kartičky Pexina nejsou z tak tvrdého materiálu, jak bychom si představovali. Špatně se zvedají a občas drží na stole opravdu velmi tvrdohlavě. Musíte tak použít nehty, nebo trpělivost, kterou bohužel děti nemají. Ve středu hracího plánu se pak kartičky zvedají občas opravdu obtížně.

Jako drobné omezení mohou větší rodiny vnímat maximální počet hráčů stanovený na tři. Je to dané tím, že od každého typu vagónku jsou ve hře pouze tři barvy a všichni soupeři by měli mít stejnou šanci je získat. Především je ale problém s lokomotivami, kterých jsou také ve hře pouze tři páry a bez nich nemůžete stavět delší vláčky než z pěti vagónků.

Navzdory svojí jednoduchosti je pexeso stále jednou z nejoblíbenějších her po českých domácnostech. Je nenáročná, naleznete ji v nespočtu grafických provedení, ale všechny se hrají stejně. Možná právě to pak láká inovátorské autory, jako je David Dubčák, aby se do látky ponořili a pokusili se fanouškům této hry nabídnout něco víc.

A přesně takové je Pexino. V jádru zůstává stále pexesem, ale nabídne vám něco navíc a to něco vás bude bavit a učiní paměťovou hru ještě mnohem zajímavějším, než kdy předtím byla..

Recenze na dětskou hru jsou specifické. V závislosti zachování srovnatelných hodnocení je v tabulce uvedeno hodnocení podle totožných kritérií, jako u jiných her. Pokud o této hře uvažujete pro svoje děti, můžete bez obav k hodnocení přičíst 15% za dětský pohled.

Recenze: Pexino Vláček – když se vláčky a pexeso potkají
Klady:

+ vyšší obtížnost
+ cena
+ elegantní krabička
+ více možností hry
+ originální nápad
+ strategie v pexesu
Zápory:

- slabší kartičky
- pouze pro 2
-3 hráče
3.5
Prozkoumávejte dál
Recenze: Děti z Carcassonne – jednodušeji a lépe