Recenze: Bim Bam – zvuky na stole

Zvuky jsou kolem nás neustále a nikdy nezmizí. I v té chvilce před bouří, kdy na okamžik všechna příroda ztichne, než se vydá na úprk do úkrytů, už dnes není žádná romantika. Hučení motorů aut, letadel nebo rámus nedaleké továrny tohle ticho narušují.

Když se nad tím zamyslíme, tak opravdové ticho neznáme. Ale můžete si jej představit. Obě své ruce si přiložte na uši a rozhlédněte se kolem sebe. Najednou nám svět připadá jiný. Neobvyklý a zvláštní. Představte si, že v tom tichu chodíte po louce a jediným zvukem, který vnímáte je šustění trávy kolem vašich nohou. No není to krása? Jenže to zůstane pouze v našich představách.

Zvuky vydávají naše kroky i dech a už odmalička se je učíme rozpoznávat. Sluch je totiž velice důležitým smyslem, který potřebujeme nejen ke komunikaci s dalšími lidmi, ale i k přežití. Hluk nám signalizuje, že se děje něco špatného, ale zvuky mohou být i dobré. Třeba hudba.

Myslíte, že jde vzít zvuky a zavřít je do krabice? Asi ne. Ale společnost Granna se o to přesto pokusila a vyšlo jí to. V krabici s názvem Bim Bam totiž dnes společně objevíme hru, která pomůže dětem objevovat svět zvuků všude kolem.

Bim Bam v České Republice distribuuje Press Pygmalion, který je oficiálním distributorem polské Granny. A protože jsme se v minulé recenzi věnovali hře Duha (recenze), je třeba zmínit, že Bim Bam patří do stejné edice nazvané „Smysly“. Zatímco první díl se věnoval zraku, nyní se zaměříme na další párový orgán – naše uši.

Bílá krabici s pěknými ilustracemi orchestru je malých rozměrů a dodržuje rozměr ostatních her od tohoto vydavatele. Před prvním otevřením možná dostanete trochu strach, aby všechny ty zvuky neutekly ven, a vy jste je pak nemuseli po místnosti honit. Pomalu a opatrně proto zvedáte víko a… ono nic.

Uvnitř je podezřelé ticho. Možná jsou v sáčku, nebo je drží přiklopené brožurka s pravidly. Té vydatně pomáhají také čtyři archy s kreslenými žetony a především čtyři oboustranné hrací plány se spoustou obrázků. Chvilku si je prohlížíme, ale rychle je dáme na stranu a zjistíme, že dole se krčí už jen jediná věc – CD. A na něm hromada zvuků, které jsou uvězněny navěky v jeho krystalech.

Ještě se na chvilku vrátíme k ilustracím, které vás budou doprovázet celou hrou. Na žetonech, na hracích plánech a pochopitelně i na krabici. Jsou totiž opravdu neobyčejné a zaujmou na první pohled snad každého svojí barevností a nápady. Jejich autor Piotr Socha stojí zároveň i za další velice úspěšnou hrou od Granny – Superfarmář, konkrétně pak za edicí Superfarmář Deluxe (recenze), která obsahuje kromě žetonů i figurky pejsků.

Ale teď už pomalu začneme hrát. Co k tomu potřebujeme? To záleží na tom, kterou ze tří nabízených her si vybereme. My začneme tou nejjednodušší, která využívá pouze mrkavé obrázky na žetonech a hrací karty. CD zatím můžete nechat v obálce, ve které vám dorazilo.

První hra má název Moje zvuky. Hráči všechny žetony rozloží na stůl náhodně tak, aby obrázky byly ukryté na dolní straně. Každý ze soupeřů si rozebere jednu hrací desku dle své volby. Nyní se soupeři střídají a jejich úkolem je zaplnit svoji hrací desku co nejvíce předměty, které tam patří. Ovšem žeton si nemusí vzít pouze hráč, který jej ze stolu zvednul, ale i jeho protivníci.

Bohužel tato varianta ve skutečnosti je spíše tréninkem pro ostatní dvě hry a není to ani až tak docela hra. Pokud totiž hráči budou dobře znát svoje desky a budou trochu pozorní, tak nemůže na konci nikdo zvítězit.

Soupeření si můžete trochu zesložitit, pokud budou všichni hledat žetony na deskách všech soupeřů. Pokud najde někdo obrázek dříve, než jeho opravdový majitel, může si jej vzít k sobě jako odměnu. Tento žeton pak ale nemá žádnou hodnotu, pouze jste snížili soupeři možnosti zisku. Tento žeton totiž už v dané partii nezíská.

Celkově se jedná o pěkný trénink pro menší hráče, kteří se naučí pojmenovávat jednotlivé předměty na obrázcích a také se zorientují, co na kterých velkých hracích deskách lze najít. Všechny tyto znalosti budou potřebovat u dalších dvou her, ke kterým se nyní dostáváme.

Tentokrát už budete potřebovat nějaký přehrávač nebo počítač, do kterého zasunete zvukový disk. Ten na sobě obsahuje celkem sedm zvukových stop, ze kterých můžete vybírat. Bez rozdílu obsahují všechny dostupné zvuky, ovšem vždy v jiném pořadí. Díky tomu nikdy hráči nebudou vědět, na které pozici se objeví jejich zvuk.

Obě hry se pak liší v použití odlišné strany hráčské desky. Na jedné je jednolitý obrázek buď koncertního sálu, školky, ulice nebo vesnice. V této ilustraci jsou ukryté věci a zvířata, ke kterým patří různé zvuky z CD. Na druhé straně hráčské desky pak je šestice obrázků, které překvapivě nesouhlasí s druhou stranou desky. Například na desce s velkým obrázkem orchestru najdete píšťalku a bubny ze školky, zatímco na ulici pak piáno, harfu a housle z koncertního sálu.

V obou hrách mají hráči před sebou rozložené žetony obrázky vzhůru a pak spustí zvukovou stopu z CD. Jakmile se ozve některý ze zvuků, je úkolem všech soupeřů najít co nejrychleji žeton s daným obrázkem a vzít si ho před sebe. Ten, který na konci partie nasbírá nejvíce žetonů, vyhrává.

Opět lze hru kombinovat i s hráčskými deskami, podle kterých se mohou hráči zaměřit pouze na některé zvuky z daného prostředí. Na jedné straně to odpovídá detailnímu obrázku, na druhé pak tabulce s šesti zdroji zvuku.

Třetí hra pak je hodně o rychlosti, protože hráči vůbec nepotřebují desky s obrázky. Stačí jim pouze žetony, které musí nejrychleji najít poté, co zazní z CD patřičný zvuk. Právě tahle hra nás bavila nejvíc, protože kombinuje nový zvukový přístup ke hře s postřehem. Tuto hru si také jako jedinou zahrají i dospělejší hráči a není pevně směřovaná pouze na děti.

Ve všech třech variantách bez rozdílu se jedná o jednoduché hry, které nemají žádnou ambici nějak překvapit svojí složitostí. Naopak jejich jediným cílem je naučit děti spoustu užitečných věcí ohledně zvuků a jejich zdrojů.

Na konci pravidel najdeme také zajímavý příslib, že Bim Bam není rozhodně poslední hrou z této série. Najdeme zde slib i na hmat, čich a chuť. Možná by se zdálo, že řada sahá dále do minulosti se skvělou hrou Zajíc v pytli (recenze), ale ta do série nepatří. Necháme se tedy překvapit, s čím vyrukuje Granna příště.

Všechny hry jsou zábavné a jednoduše napsané. První dvě děti naučí všechno, co potřebují o zajímavých zvucích. Třetí pak prověří jejich postřeh a mohou k ní vyzvat i svoje rodiče.

Verze, kterou jsme dostali do redakce, obsahuje česká pravidla pouze okopírovaná na kopírce. To znamená, že jsou černobílá a ztrácí tu hravost, kterou jsme chválili u Duhy. Nejsou také zdaleka tak obsáhlá a nepřibližují dětem svět zvuků stejným způsobem, jako tomu bylo u barev.

Přes tyto nedostatky je však Bim Bam zajímavější hrou než Duha. Kouzlo samozřejmě leží v CD se zvuky, které dodávají hře nový rozměr. Děti se budou cítit uprostřed dění, i když vlastně jen sedí u stolu a hrají hru.

A především Bim Bam skvěle splní svůj základní úkol – naučí děti rozeznávat zvuky, které vydávají zvířata, věci, nebo hudební nástroje. A ještě se k tomu musí naučit orientovat v kreslených obrázcích, ve kterých odpovídající věc hledají.

Recenze na dětskou hru jsou specifické. V závislosti zachování srovnatelných hodnocení je v tabulce uvedeno hodnocení podle totožných kritérií, jako u jiných her. Pokud o této hře uvažujete pro svoje děti, můžete bez obav k hodnocení přičíst 15% za dětský pohled.

Recenze: Bim Bam – zvuky na stole
Klady:

+ pěkné ilustrace
+ CD se zvuky
+ 7 zvukových stop pro variabilitu
+ více her v balení
+ trénuje poznávání zvuků
Zápory:

- starší děti omrzí
3.5
Prozkoumávejte dál
Recenze: Backpacker – baťůžkář na cestě po kontinentech