Recenze: Don’t Say It – mlčeti je zlato

dont-say-it-01

Když řeknete, co si myslíte, můžete tím nadělat víc škody než užitku. Ale upřímnost se cení bez ohledu na následky, takže je nakonec jen a pouze na vás, jak se rozhodnete s ostatními jednat.

Vítejte ve hře, kde vám jedno uklouznutí jazyku může prohrát celou partii! Právě takový podtitulek má hra Don’t Say It. Jedná se o hru, kterou si pro nás připravili ve firmě Paul Lamond Games. Vyšla v roce 2007 a jejím autorem je B. S. Randle. K nám se ale hra i s českými pravidly dováží společnost Angličtina-hry.cz.

Jedná se o týmovou hru a do dvou skupin se tak musí hráči seřadit ihned, jakmile otevřou krabici. Najdou v ní stovku oboustranných karet se čtyřmi tematicky seskupenými pojmy. Ty se pokaždé odkazují k hlavnímu výrazu v záhlaví. Hráči vybaví časomíru, červenomodré tlačítko, trojicí AAA baterií a položí ji do středu. Potom si vyberou obtížnost mezi třemi možnostmi a ty určí, kolik pojmů nesmí hráči z nabídky použít. Potom sadu zamíchaných karet vloží hráči do speciální přihrádky se zatahovacími dvířky.

dont-say-it-07

Začínající tým si vezme přihrádku a posune dvířka do úrovně zvolené obtížnosti. Budou před sebou mít tedy cílové slovo (nahoře v rámečku), ale především sadu zakázaných pojmů, které při jeho popisování nesmí použít. Od té chvíle se pak snaží hráč svému týmu slovně vysvětlit, o jakou věc se jedná. Soupeřící tým spustí časomíru a hráčův tým má šedesát vteřin na to, aby uhodl.

Současně protivníci také hlídají případné použití zakázaných slov. V té chvíli mají povoleno použít bzučák a přerušit tak nápovědu protivníka. Kartu musí odložit a může začít vysvětlovat jiný pojem, pokud to v rámci časového limitu stihne. Totéž platí i ve chvíli, pokud spoluhráči uhodnou před skončením časového limitu.

Podle barvy karet zadání dostane tým body za správně vysvětlené a uhodnuté karty ve svém kole a případně si odečte ty, které úspěchem neskončily. Partie pokračuje, týmy se střídají a všechno skončí vítězstvím jedné skupiny ve chvíli, kdy dosáhne na přiloženém bločku bodového součtu vyššího než sto bodů.

dont-say-it-05

Hra Don’t Say It vypadá jako další z řady klasických party her. Spoléhá na prověřený vzorec, kde jeden člen týmu napovídá, a ostatní hádají. No a ono se bohužel to tušení naplní. Jako novinka se sice tváří zakázaná slova, ale to rozhodně není nic objevného.

Těžko samozřejmě porovnávat ze současného pohledu, protože v roce 2007 mohla být situace úplně jiná. My ale musíme zasadit hru do stávající nabídky a tam svým průběhem a hratelností zapadne mezi ostatní. Jako výhoda může být vnímána angličtina, která hráčům dá různé možnosti, jak k partii přistupovat. Mohou ji celou odehrát v angličtině nebo si naopak překládat slovíčka a zbytek odehrát česky. Vše závisí na domluvě.

Bodový limit na stovce je nastaven dost benevolentně. To má za následek, že hra trvá asi víc, než byste si u takovéhoto druhu zábavy představovali. Lepší by určitě bylo mít prostor si zahrát dvě kratší partie než jednu zbytečně dlouhou. Možná to byl jen náš problém, ale partie se nám i při minutových kolech natáhla bez problémů na hodinu. Naštěstí nemusíte cílový součet respektovat. Lze si jej nastavit libovolně.

dont-say-it-08

Oba týmy si mohou nastavit obtížnost podle sebe, takže mohou dospělí soupeřit s dětmi. Tedy pouze v případě, že umí anglicky. Tady se projeví u českého publika jiné věkové předpoklady než vydavatelem nastavená šestka. Děti musí mít solidní zásobu slovíček, aby se mohly pustit do hraní Don’t Say It. Počítejte tedy spíš s minimem někde kolem desátého až dvanáctého roku podle pokroku, které dítě dělá v anglickém jazyce.

Na hře je nejzajímavější její zpracování. Nejde ani tak o elektronický bzučák, ale především o přihrádku s roletkou. Ta funguje výborně a slouží jako takové vynikající lákadlo.

dont-say-it-10

Don’t Say It je párty hra, která kromě zajímavého zpracování nenabídne nic nového. Je ale celá v angličtině, což může být přecejen plus. Zakázaná slovíčka při vysvětlování jsou fajn, ale mnohem lepší je způsob, jak si je hráči zobrazí podle úrovně obtížnosti. Právě její různé nastavení mezi týmy je tím nejlepším, co Don’t Say It nabízí. Stačí to? To si musíte rozhodnout sami.

Recenze: Don’t Say It – mlčeti je zlato
Don’t Say It nabízí způsob, jak si procvičit angličtinu. Hráči vysvětlují pojmy, ale musí se vyvarovat některých výrazů. Jejich počet a tedy i obtížnost vysvětlování je daná náročností, kterou si tým zvolí na začátku partie. Díky tomu se mohou setkat snadno dva různě silné týmy a bavit se vyrovnanou hrou. To celé zpříjemní hráčům zajímavé zpracování, především box s výbornou roletou. Hra sice nepřináší nic nového, ale funguje. Don’t Say It nakonec není špatná, jen je zoufale neoriginální.
Klady:

+ box s roletkou
+ výuka anglických slovíček
+ různé obtížnosti pro oba týmy
+ různě bodované karty
Zápory:

- nic nového
- dlouhá partie
2.5
Prozkoumávejte dál
Recenze: Krycí jména Duet