Recenze: Harry Potter Rok v Bradavicích – mezi čaroději!

Máte za sebou prvních pár let studia a myslíte si, že už vás nemůže nic překvapit. Pak se ale ve škole objeví floutek, který je magnetem na průšvihy. Kdekoliv se objeví, tam je nějaké nebezpečí nebo problém. Znají ho všichni. Je to Harry Potter.

A do Bradavic nás zve i nová desková hra Harry Potter: Rok v Bradavicích, kterou pro všechny milovníky tohoto světa připravili s licencí Warner Bros ve firmě Topi Games. Z Francie nyní na létajícím koštěti doletěla až do České republiky zásluhou společnosti ADC Blackfire, která hru vydává v češtině.

Box s hrou je bílý, ale popsaný výtažky z učebnic místní školy. Na hráče čeká dobrodružství, které všechny potterovky nacpe do jednoho ročníku. V rámci přípravy si tak každý vybere svého hrdinu a tím i kolej. Podle své volby dostanou figurku se stojánkem, dvojici žetonů, srdíčka a sadu startovních karet knih, kouzel a lektvarů. Hlavně si ale rozdělí každý pět náhodných misí.

Do středu stolu položí hráči společně trojici plánů, ten největší s mapou Bradavic, pak druhý s Příčnou ulicí a třetí se spoustou dalších lokací různě roztříštěných po kouzelnickém světě. Na všechny plány rozmístí náhodně destičky s předměty, které měly nějakou roli v příbězích brýlatého čaroděje. Tím je vše připraveno.

Začínající hráč si vezme dvojici kostek, hodí s nimi a vyrazí se svojí figurkou od startovní pozice u vstupu do hradu. Může si vybrat libovolný směr, ale měl by využít všechny puntíky v součtu. Při svojí cestě se snaží plánovat a zohlednit předměty, které potřebuje k úspěchu. Právě přes jejich pozici musí přejít, aby je sebral a mohl si je přivlastnit.

Při tom všem pobíhání po škole mohou hráči navštěvovat hodiny. Stačí jen, aby měli u sebe potřebnou učebnici a ihned při zastavení na pozici dostanou počet bodů, který je na kartě natištěný.

Když se na plánu potkají dvě figurky, musí se utkat v duelu. Podobné situace na ně čekají i na některých políčcích, protože většina má předtištěnou nějakou ikonu. Obvykle to znamená, že si hráč může vzít novou kartu kouzla, knihy nebo letkvaru. Ale čas od času zastaví na pozici duelu, kde čeká nepřítel. Ve věžích jsou zase ukrytí smrtijedi.

Boj je jednoduchým porovnáváním výsledků hodu kostkami s obranou protivníka. Každá kostka, která hodnotu překročí, se počítá jako zásah. Pokud se tedy napadená strana nedokáže bránit, například s pomocí karet.

Všichni hráči se totiž v rámci svých vítězných myšlenek snaží především nastřádat předměty, kouzla a lektvary, aby dokázali splnit svoji misi. Ta má předepsané také místo, kde musí nakonec hráč být, aby se mohl o její dokončení pokusit. Pokud má výbavu kompletní a dorazí na kýženou lokaci, čeká jej finální souboj.

Ale ani splněná mise nemusí stačit, protože každá karta (tajně držená) má jinou bodovou hodnotu. A když si protivníci na začátku partie stanoví vyšší bodový cíl (na výběr jsou tři možnosti podle kýžené délky), současně tím říkají, že chtějí k vítězství dosáhnout více úspěšných misí. Kdo jako první nastřádá dostatek bodů v součtu za navštívené hodiny a splněné mise, ten se stává okamžitě vítězem.

Harry Potter: Rok v Bradavicích na to jde chytře. Hra nám chce zprostředkovat všechna dobrodružství Harryho Pottera a jeho kamarádů v rámci jedné partie. Hráči tedy, stejně jako hrdinové knih a filmů, potřebují konkrétní předměty a zaklínadla, než se mohou vypořádat třeba s baziliškem. A právě tahle snaha o příběhy v rámci příběhů si zasluhuje největší pochvalu, protože ji hra dokáže pěkně realizovat.

Bohužel samotná realizace zůstává za očekáváním myšlenky. První problém už je u samotného běhání po plánu, které závisí na puntících na kostkách. A protože hráč může předčasně zastavit pouze ze dvou předepsaných důvodů, obvykle se hra už v tuto chvílí mění v pravidelnou snahu nalézt cestu, ve které dosáhne na chtěnou ikonu. Nejde samozřejmě o předměty. Ty lze sebrat jen tím, že přes ně přeběhnete. Ale pokud jste v nějakém souboji ztratili srdíčka a chcete se doléčit, snažíte se navštívit hodinu obrany proti černé magii nebo hledáte marně nějaký konkrétní lektvar, pak se budete kroužit sem a tam, a plýtvat tahy v marné snaze přistát na konkrétním políčku.

Soupeři na sebe mohou (a dokonce i musí) útočit. To znamená, že ale vždy obě strany vyjdou zraněné a těží z toho ostatní účastníci. I když vítěz dostane kompenzaci alespoň v podobě nějakých karetních odměn. Obecně ale ke splnění mise a úspěšnému závěrečnému boji musí být postavy plně vyléčené a mít co nejvíce srdíček. Pouze tak mohou některé výzvy porazit.

Na výběr je řada variant. Protivníci tak mohou hrát zjednodušeně bez komplikovaných bojů a nutnosti sbírat konkrétní karty. To je výhoda, protože sehnat přesné kouzlo nebo lektvar v balíčku zamíchaných karet je nadlidský úkol.

Dokonce si v rámci partie můžete odběhnout na famfrpálové hřiště a vyzvat některého z protivníků na souboj. To ale současně znamená, že všichni ostatní budou pouze přihlížet. Jaký to má dopad na celkový zážitek vám pak asi nemusíme vysvětlovat. Při tom je super, že sportovní vložka má svoje vlastní pravidla, ale hodí se hlavně ve dvou.

Hráči tedy mají naštěstí velmi dobrou kontrolu i nad tím, jestli má partie trvat třicet minut nebo hodinu a víc. Stačí, aby si rozumně stanovili cílovou hranici vítězných bodů. Díky tomu je opravdu reálné dosáhnout konce i do zmiňované půl hodiny. Pozor si však dejte na vyšší počty hráčů, které překračují čtyři. Tam už je partie delší a vše je hodně ovlivněné neustálým potkáváním se a boji.

Velkým problémem jsou pravidla. Ty řadu částí hry nepopisují dostatečně. Nebudete tak mít přesně dané, jak si počínat v boji se smrtijedy. A když už jsou některé vysvětlení v pravidlech popsané, jsou zcela nesmyslně rozházené po různých stránkách. Kdo připravoval tuto příručku určitě netušil, že kompozice pravidel je základem. Už učení Rok v Bradavicích umí být frustrující. Nepřehledná pravidla vám zcela zkazí první dojem.

Na druhou stranu zpracování je pěkné. Spousta desek, krabice naplněná komponenty a grafika vyňatá přímo z filmů. To vše přispívá k velmi pozitivnímu dojmu z obsahu. Jen škoda, že se stejné pozornosti nedostalo i pravidlům.

Na hře Harry Potter: Rok v Bradavicích oceňujeme zajímavý nápad, který opravdu umí převést pocit z příběhů do partie. Jenže je tu také řada problémů, které vám znemožňují si hru pořádně užít. Harry Potter: Rok v Bradavicích tak zůstává nadějným příslibem a hrou, která vás zabaví, ale nebude peckou. Přesto buďme rádi, že tu je s námi, protože zajímavé téma a atmosféra je dětem blízká a přiláká je do světa deskových her.

Recenze: Harry Potter Rok v Bradavicích – mezi čaroději!
Harry Potter: A Year at Hogwarts je deskovou hrou, která chtěla být vypravěčem všech příběhů z Bradavic. A mohlo to dopadnout dobře. Jenže tvůrci to vzali za špatný konec a do ústřední role posadili dvojici kostek. Ta už na začátku váš dojem zcela pokazí, protože několikakolové čekání na správné číslo nemůže být nikdy zábava. Všechny ostatní chyby šlo opravit a závisí výrazně na pravidlech. Protože se ale tak nestalo, Harry Potter: A Year at Hogwarts je slabou hrou.
Klady:

+ originální nápad
+ pěkné mapy
+ více variant hry
+ famfrpál
Zápory:

- nepřehledná a nekompletní pravidla
- náhoda
- bloudění po plánu a čekání na správné číslo
- ve více hráčích (je až pro osm) dlouhé
Prozkoumávejte dál
Recenze: 5 sekund – opravdu málo času