Nevíte, co koupit na Vánoce? Podívejte se do naší poradny!

Recenze: Qubix – kostička ke kostičce

Když se řekne barevná kostka, vybaví se vám asi nejdříve ta Rubikova. V ní se snažíte na každou stranu přemístit jednu barvu a vytvořit tak čtverec stejného odstínu. Jenže k cíli vedou pouze naučené postupy, které se dají zautomatizovat, jak potvrzují různé rekordní soutěže o skládání Rubikovy kostky.

A teď si představte, co kdyby se Rubikova kostka dala rozdělit na těch 3x3x3 (nemusíte počítat, je to 27) kostiček? Teprve z nich byste museli skládat dílek po dílku stejnobarevné plošky. Zní to jednoduše? Na papíře možná, ale když si představíte, že ne každá barva je ihned dostupná a proti vám sedí soupeř, který se snaží o to samé, už to tak jednoduché není.

Polský herní designér Adam Kaluza v poslední době zaujal svět hned několika svými výtvory. Horolezecká K2 se letos dočkala dokonce rozšíření, Drako pak zaujal na letošní výstavě Spiel v Essenu. Kromě těchto pokročilých her představil autor ale také jednodušší rodinnou zábavu s názvem Qubix.

Stejně jako v případě jeho starší hry Hop! (recenze) se distribuce hry chopila společnost Granna. To pak zcela logicky znamená, že v České republice se dočkáme distribuce od společnosti Press Pygmalion, která také Qubix pro český trh na Vánoce 2011 připravila.

Velikost krabice odpovídá větším hrám v produkci Granny, ať už zmíníme Superfarmáře DeLuxe (recenze), nebo třeba Hej! To je moje ryba! (recenze). Všechny se vedle sebe pěkně skládají. Qubix sází tentokrát na tmavě modrou, bez líbivých obrázků kdekoliv vně i uvnitř balení. Prostě hranaté tvary od začátku do konce, snad jen s výjimkou samotného názvu hry.

Když odklopíte víko, nebudete překvapení množstvím komponent, ale jejich zabalením. Hlavní součástka celé hry – dřevěné kostičky a kvádry totiž jsou po barvách zabaleny v pěti čtvercových igelitových omotávkách. Je vidět, že někomu záleželo na tom, aby se k vám hra dostala v pořádku a dřevěné dílky o sebe navzájem neštěrchaly už v obchodě nebo při přepravě.

Dřevo zastupuje pak již jen pětice malých kostiček různých barev, které slouží ke sledování bodových zisků jednotlivých soupeřů. Všechny ostatní dílky jsou již kartonového základu a to přesto, že uvnitř nenajdete žádný společný hrací plán. Ten nahrazují pět oboustranných hráčských plánů, které mají účel zvariabilnění partií.

Posledním a také kartonovým dílkem je bodovací stupnice, po které se mrňavé dřevěné kostičky pohybují ve spirálovitém pohybu směrem do středu, ke stovce. A vlastně nám ve výčtu chybí ještě pravidla, která mají také čtvercový tvar a jedenáct stran, bohatých na příklady.

Na start této stupnice si každý ze soupeřů umístí jednu kostičku ve zvolené barvě. Může být modrá, červená, růžová, žlutá nebo fialová. Jak hra bude utíkat, bude s čtverečkem postupovat do středu bodovací plochy ve snaze dosáhnout na co nejvyšší bodový zisk.

Odměnu v podobě bodů získá skládáním dřevěných dílků na svůj hrací plán. Na oboustranné ploše si hráči vyberou jednu ze dvou variant, tmavě modrou pro začátečníky a šedou pro pokročilé hráče. Správná barva hráčského plánu je rozpoznatelná pouze podle barvy loga v pravém horním rohu. Jinak jsou všechny desky totožné. Všichni si musí vybrat stejnou stranu hracího plánu, protože jsou zde velmi odlišné způsoby bodování.

Zbývá připravit již pouze jednu součást, ke které budete potřebovat všechny barevné dřevěné dílky. Z nich totiž vytvoříte pestrobarevný centrální sklad o kostce 5x5x5 dílků. Tato kostka je překvapivě velká. V pravidlech najdete schéma stavby skladu, které je určené pro všechny nezkušené hráče. Pravidla zmiňují, že můžete dílky poskládat i podle sebe, ale autor doporučuje, aby nejdelší třídílné kostičky ležely až úplně vespod.

Hráči se nyní střídají v tazích a postupně odebírají z centrálního skladu dílky. Na svém hracím plánu mají stavěcí plochu o rozměrech 3×3 čtverečky. Navíc vedle leží podlouhlý šedý sklad na tři nejmenší a maximálně jednu třídílnou kostičku. Právě na tyto dvě místa mohou dílky přemisťovat.

Ze skladu mohou však zvednout pouze takový dílek, ke kterému je přístup shora a ještě ze dvou dalších stran. Zpočátku tedy je výběr značně omezený a hráči musí začít čtyřmi dílky, které jsou v rozích. Postupně se však možnosti otevírají a všichni si mohou vybírat z barvy, která se jim zrovna nejvíc hodí.

deskové hry - TLAMA games

A proč by vlastně měli řešit barvu kostiček? Protože právě za pomoci barev staví na své ploše tvary. Ty bodované jsou předepsané přímo na hracím plánu a jsou zde pěkně zakreslené i s bodovými hodnotami, jež za ně hráč obdrží.

Každá stavební plocha může mít až tři patra. Boduje se po každém novém položení dílku, přičemž hráči se na svoji stavbu musí dívat shora. Jak tedy začnete stavět druhé patro, začnete zakrývat některé dílky v prvním patře a můžete tak vytvořit zase jiné tvary. Hráč, jemuž se podaří postavit některou bodovanou sestavu na vlastním plánu, získá body před lomítkem. Ty nemusí úplně přesně odpovídat, ale mohou být i pootočené o libovolný počet stupňů.

Zajímavé však je, že hráči nejsou omezeni pouze na svoje stavby. Dílky mohou položit i na plochu kteréhokoliv ze soupeřů a to se dvěma úmysly. Buď mu mohou chtít uškodit a zhatit jeho plány položením nějaké jiné barvy, nebo mohou mít zájem na získání dalších bodů. Pokud totiž položíte dílek k soupeři tak, aby vyhovoval některému tvaru, dostanete opět body před lomítkem. Musíte však počítat s tím, že váš protivník získá také nějakou tu odměnu v podobě bodů za lomítkem. Přesto je často výhodné stavět u soupeře, když si chcete odkrýt nějaký potřebný dílek nebo jen pokazit nějakou slibnou kombinaci.

Neustále však musíte mít na mysli to, že stavby se hodnotí pohledem shora. Často ve hře nastane situace, kdy není k dispozici žádná kostička, která by se vám hodila. A právě k tomu slouží takzvaný mezisklad, do kterého můžete kostičky umisťovat místo toho, abyste je rovnou přiložili na některou ze stavebních ploch.

Hra Qubix nabízí spoustu různých strategií, kterými můžete dospět k vítězství. Můžete se soustředit na boření soupeřových barevných kombinací, nebo si nenápadně hrát na vlastním písečku. Buď tedy zažijete poklidnou partii, ve které závisí na každém rozhodnutí a tahu, nebo naopak nervózní a vypjatý souboj plný podrazů.

Možnost záludně kazit soupeřovy plány je silnou stránkou Qubixu. Stačí jen, když prohlédnete jeho plány a umístíte dílek na jeho stavební plochu dříve a vyfouknete mu spoustu bodů. Nesmíte ale zapomínat, že je důležité stavět také na vlastním písečku.

Hra klade opravdu velké nároky na prostorovou představivost. Pokud si nedokážete představit, jak bude vaše stavba vypadat po umístění toho či tamtoho dílku, pak můžete těžko plánovat další svoje tahy. A právě to je skvělý trénink pro všechny rodiny s dětmi.

Ve hře je však zároveň velká dávka strategie. Ta se ukrývá v centrálním skladu. Musíte velice pečlivě plánovat, který dílek se vám vyplatí zvednout. Můžete tím třeba nahrát soupeři, nebo si dokonce nechat vzít čtvereček, který nutně potřebujete.

Souboj dvou hráčů je mnohem strategičtější než v případě utkání více protivníků. Čím víc soupeřů, tím větší šance, že vám někdo nečekaně pokazí plány a vy s tím vůbec nic nenaděláte. Ale to nedělá ze hry o nic menší legraci.

Zúčastnit partie se mohou opravdu již sedmileté děti, protože stačí rozeznávat barvy. Všechno ostatní je už pouze otázkou tréninku. A právě zde začne působit výuková část Qubixu.

Název hry Qubix se vám trochu může plést s názvem logické hry od Gigamicu Quixo (recenze). Ale jedná se o zcela jiné hry, ačkoliv obě se mohou pochlubit složením převážně z dřevěných součástek. Jenže kde je Quixo přísně logické, tam přidává Qubix i velkou míru interakce.

Jediným velkým neduhem celé hry, který nelze žádným způsobem odstranit, je její příprava. Na začátku každé partie, bez ohledu na to, jestli už jste předtím hráli, nebo vybalujete Qubix z krabice, vás čeká nové skládání hlavního skladu. Jeho rozložení je docela zapamatovatelné – dole jsou největší dílky, nahoře nejmenší. Jenže konkrétní rozložení barev si nezapamatujete.

Na první pohled to problém není, ale musíte počítat s tím, že ve chvíli, kdy některé dva dílky přehodíte, najednou už nebudou všechny barvy vyrovnané. Sestavování nakreslené v pravidlech je spočítáno autorem a tvoří vyvážený celek. Ale protože dílky odebíráte až ve chvíli, kdy mají dvě boční strany volné, každý zásah do složení je znát. Na Internetu se samozřejmě objevily i jiné varianty skládání, například na serveru BoardGameGeek od polského uživatele WRS WRS.

Qubix je pěknou a jednoduchou prostorovou hrou, která v sobě obsahuje některé zajímavé myšlenky. Právě společný hlavní sklad dílků je hlavní výhodou a současně i nevýhodou celé hry. Závisí pouze na vás, jestli vám bude vadit trochu zdlouhavější příprava, nebo vás bude sestavování skladu líbit a budete si dokonce užívat hledání nových variant. Nic to ale nemění na skutečnosti, že Qubix je pěknou rodinnou zábavou.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorAdam Kałuża
VydavatelAmo Oy, Granna
Rok vydání2011
Počet hráčů2 - 5
Herní doba20
Minimální věk8 and up
Jazyková závislostNo necessary in-game text
(2 voters)
KategorieAbstract Strategy
MechanismyPattern Building, Tile Placement
RodinaComponents: 3-Dimensional (3D)

Více o hře.

Recenze: Qubix – kostička ke kostičce
Klady:

+ dvě varianty hracího plánu
+ bodování přes více pater
+ trénuje prostorovou představivost
+ možnost pokládat dílky soupeřům
+ elegantní systém společné zásobárny
+ mezisklad na hráčském plánu
+ jednoduchá pravidla
+ i pro menší děti
+ zajímavý systém odebírání dílků
Zápory:

- zdlouhavá příprava
- jiné rozložení nebude vyrovnané
3.5
Prozkoumávejte dál
Recenze: LOGO Contura – soustředění na tvary