Chcete číst recenze dřív než ostatní? Chcete exkluzivní obsah? Sledujte nás na Hero Hero!

Recenze: Ninja – Legend of the Scorpion Clan

Pevnost se zrovna koupala v záři zapadajícího slunce, když na bříze u vodního příkopu mohla sedící sova sledovat tichý stín běžící mezi stromy. Neuvěřitelně ladným skokem se vyhoupnul na kostru padacího mostu. Právě v tu chvíli se ozval zvuk rumpálu, a celá dřevěná konstrukce se začala zvedat a zanechala za sebou nepřekročitelnou vodní propast.

Most zaklapnul na své místo, kde zároveň uzavřel jedinou vstupní bránu. Temný stín oblečený celý v černém lehce sešplhal dolů a přistál na úzkém travnatém porostu obklopujícím celou kamennou zeď. Její výška byla pro normálního smrtelníka ohromující. Tyčila se nejméně deset metrů do výšky a občas ji zdobily čepičky strážních věží. V nich právě hlídači zapalovali lucerny se zrcadlem, aby mohli prohledávat okolí po případných vetřelcích.

Uvnitř byl už klid a ticho. Většina stráží šla spát a nabírat síly na svoji službu. Pouze několik skupinek sledovalo svoji stanovenou trasu na obhlídce. Další stráže tiše stály na místech, kde byl vstup do korunních komnat.

Ticho se nezměnilo ani ve chvíli, kdy se země dotkla chodidla našeho zloděje. Zcela automaticky se přitisknul ke zdi a začal plánovat svůj pohyb. Musí se dostat co nejrychleji dovnitř, získat věc, pro kterou ho poslali a zase stejnou cestou utéct. Jedinými překážkami mu byly nepředvídatelné okolnosti. Doufaje, že jejich muž uvnitř vše připravil na jeho příchod, vklouznul mezi nízké stromky.

Situace, kdy proti sobě stojí dva nesmiřitelní nepřátelé, jsou v životě i v deskových hrách poměrně časté. A dnes je čas si představit další z nich, tentokrát původem z Belgie. Tato novinka nese název Ninja: Legend of the Scorpion Clan a za jejím vznikem stojí známý designér Fréderic Moyersoen. Jedná se o aktuální novinku představenou na veletrhu Spiel 2011 před čtyřmi měsíci, zasazenou do oblíbeného světa Legend of the Five Rings. Mohli jste ji najít na stánku společnosti Alderac Entertainment Group (AEG), která stojí za jejím vydáním a distribucí. U nás ji můžete pořídit například v obchodě Planeta her.

Špionskou atmosféru navozuje už samotný artwork krabice, který je hodně temný a plný stínů. Právě v těch se budou hráči pohybovat, ale než se do nich ponoříme, tak si nejdříve za dobrého světla prohlédneme společně celý obsah krabice, a co v ní na vás čeká.

Společnost AEG je známá především svými karetními hrami Thunderstone a Nightfall, takže vás překvapí, když hned pod víkem spolu s brožurkou pravidel najdete masivní rozkládací herní plán. S radostí si prohlédnete mapku pevnosti, kterou bude vaším úkolem dobýt a odhalit její tajemství.

Velký rozměr mají také jednotlivé zástěny, které jsou čtyři. Dvě z nich jsou však totožné a dostanete tak konkrétně tři druhy – pro stráže, nindžu a zrádce, což je třetí role, s níž se v Ninjovi setkáte. Zástěny mají na sobě tedy tři jiná loga, ale na druhé straně jsou zcela prázdné. Z tenkých aršíků vylomíte šestici velkých karet, které představují úkoly pro útočníka.

V pěkně připravené vložce krabice najdete pohodlně uloženou dvojici tlustých bločků s papíry a vytištěnou mapkou celé pevnosti. V druhé přihrádce je balíček karet, který rozdělíte podle zadních stran na menší pro útočníky a větší pro obránce. Žádné žetony tentokrát v balení nenajdete, místo nich se však v pytlíku ukrývá pěkná hromádka různých figurek, kterými budete posouvat po hracím plánu.

Fréderic Moyersoen má za sebou hry Nuns on the Run a Van Helsing, které si zakládají vždy na nějakém skrytém pohybu postav. Tím trochu vzdáleně připomínají oblíbený Scotland Yard (recenze) nebo populární Fury of Dracula. Přesto se každá hra od sebe nějak liší a tentokrát je ten rozdíl cítit už při prvním setkání.

I zde totiž budou hráči tiše škrábat něco tužkou za zástěnou, ale tentokrát v tom nebude záporný hrdina (ve Scotland Yardu baron, zde ninja) sám. Tajnou přípravu totiž má před sebou i bránící hráč, jak už si za chvilku vysvětlíme.

Na začátku partie si každý z hráčů vezme svoji zástěnu. Partii budeme popisovat pro dva hráče, protože pro tento počet je hra určena především a je v něm také nejlepší. Útočník si vezme zástěnu, figurky nindžy a zrádce, jeden bloček a balíčky karet rozdělené podle zadní strany na ty pro nindžu a pro zrádce – tyto dva balíčky je nutné držet oddělené. K tomu si navíc nalosuje ze šesti destiček úkolů, které bude muset na své misi splnit. Jsou označeny písmenky A-F. Jeden dostane zrádce a druhý nindža.

Bránícího hráče čeká také příprava. Vezme si k sobě všechny figurky stráží, vytvoří z nich osm stacionárních stráží. Může si vybrat celkem ze dvanácti míst na mapě, na které je lze postavit. Kromě nich budou po pevnosti procházet také hlídky, které mají svoji pevně danou trasu vyznačenou na mapě pomocí symbolu stop. Ze čtyř dalších figurek vytvoří hráč dvě skupinky, které položí kamkoliv na cestu a tím označí místo, kde budou pochodující stráže začínat. I on dostane do ruky balíček karet, ačkoliv o dost větší. Ani jeden z hráčů však nedostane všechny a dobírání zbytku je povoleno jen v konkrétních situacích. Navíc jednou zahranou kartu již nelze znovu použít!

Společně pak začnou čmárat každý do svého bločku ukrytého za zástěnou. Zatímco útočící hráč si do mapky zatím poznačí pouze startovní místa obou svých postav a vchod a východ tajné chodby, o níž ví pouze on, obránce čeká důkladnější příprava. V mapách dvou spojených místností uprostřed pevnosti totiž rozloží kromě skrytých stráží a pastí také šest písmen A-F. Zde jsou tedy tajně rozmístěny úkoly pro plížícího se nindžu. Do budov kasáren pak rozdělí podle svého uvážení zbylých osm stráží do jejich ubytovacích místností. Zatím jsou pouze na papíře a odpočívají, útočník tedy o jejich rozložení nemá tušení.

Samotná mapa mezi hráči je rozmístěním stráží v podstatě připravena a stačí pouze na ukazatel kola položit lucernu. Druhá označuje pro změnu úrověň poplachu v pevnosti. Nyní konečně padla tma a duel mezi nic netušícími hlídači pevnosti a tichošlápkem nindžou může začít.

Ale kde je vlastně ve hře role zrádce, ptáte se určitě. I toho ovládá útočník a stejně jako s nindžou se s ním může pohybovat a plnit část úkolů. Každý však může plnit pouze své mise a ne toho druhého. Samozřejmě si mohou (a také budou) navzájem vypomáhat. Úkoly obou stran jsou jasné. Zatímco obránce musí vydržet předem daný počet dvaceti kol, útočník musí splnit všechny své mise a utéct z pevnosti dříve, než mu jeho stanovený čas vyprší.

Herní plán samotný je především obráncovou doménou. Útočník si totiž bude většinu času pouze něco čmárat za zástěnou, podivně u toho mumlat a občas k tomu zahraje nějakou tu akční kartu. Proto je nám záhadou, kde se bere ta skvělá atmosféra, která celou partii provází a kterou se teď společně pokusíme nasát.

Jak jsme už naznačili před chvilkou, hra je rozdělena do dvaceti kol, ve kterých vždy nejdříve hraje obránce, pak jej následuje útočník. Na začátku kola je takzvaná fáze poplachu, která nastává pouze v případě, že něco zburcovalo stráže v předchozích kolech. Za takové podmínky dostává obránce šanci dobrat karty a okamžitě je zahrát. To je opravdu velká výhoda a útočník by se měl vzbuzování pozornosti, která vede k poplachu, pokud možno vyhnout.

V tahu stále pokračuje obránce a může zahrát libovolné karty z ruky, ale každá ze stráží nebo hlídek může dostat pouze jednu akční kartu za kolo. Jinak počet není omezen. Karty lze v základu rozdělit na poslouchací, probouzecí, hledací a útočné. Za hledací můžete kteroukoliv ze stráží pohnout až o dvě políčka v libovolném směru, probouzecí můžete přidat na hrací plán nového strážného z ubytoven. Můžete také sestavovat a rozdělovat již existující hlídky.

Nejdůležitější však je akce poslouchání, díky které může hlídka zaznamenat pohyb i na větší vzdálenost. Na jak velkou závisí pouze na tom, jak rychle se útočník v minulém kole pohyboval. Pokud se plížil, pak jej stráž uslyší pouze ze sousedních políček, za chůzi se slyšitelnost o jedna zvyšuje a při běhu je vetřelec nápadný až v okruhu tří polí. Samozřejmě u karet poslouchání je třeba nejen dobré načasování, ale také trocha štěstí. Na závěr svých akcí ještě obránce posune všechny svoje pohyblivé hlídky ve směru okruhu a to o dvě zóny kupředu.

V každém případě se dříve nebo později některý z vetřelců prozradí, jakmile bude hledat svoje úkoly. Tím se dostáváme k fázi útočníka, jehož úkol je jednoduchý – posunout svoje postavy vpřed. Může se sám rozhodnout, jak rychle a kam se přesune. Kromě již zmíněného plazení, chůze a běhu může také překonávat zdi provazem. Jenže v takovém případě, stejně jako v ostatních speciálních situacích, musí zahrát kartu a sdělit její zahrání i soupeři. Provaz na místě zůstane až do konce partie a mohou jej využívat oba vetřelci.

Kromě pohybu může samozřejmě nindža i zrádce zaútočit na stráž a zabít ji. Zcela jsme vynechali tyto útočné akční karty při popisu možností obránce. Karty mají stejnou funkci u obou hráčů. Ve chvíli, kdy se podaří strážnému objevit vetřelce, může na něj touto kartou zaútočit. Ovšem na rozdíl od strážných, kterým stačí jeden zásah, mají útočníci životů více.

Mnohem zajímavější je ale chvíle, kdy konečně vstoupí postava až do pevnosti. V tu chvíli začíná hledání po jeho úkolech. Hráč se může zeptat vždy na všechny místnosti, kterými v tu chvíli jeho postava prošla – tedy maximálně na dvě. Z taktického hlediska se nebude ptát na tu, kde se právě nachází, aby jej v následujícím kole hráč nenašel příliš snadno.

Z pohledu útočníka se jedná o nejnáročnější část celé hry, protože mezi zdmi se kromě úkolů nachází také skryté stráže a pasti, které okamžitě zvyšují poplach na maximum. Dávají tak soupeři velkou šanci v příštím kole.

Pokud se strážím povede zasáhnout útočníka víckrát, tedy za tolik životů, kolik má, tak postava umírá. V případě, že je partie ještě v první polovině, může s ním hráč znovu vstoupit na mapu z libovolného místa. Jestli však ve hře probíhá alespoň jedenácté kolo, pak už je vetřelec nenávratně zabitý a útočník má šanci maximálně na remízu – na splnění jednoho ze dvou úkolů.

Ninja: Legend of the Scorpion Clan je pro nás opravdu příjemným překvapením. Při prvním studování herního mechanismu jsme měli obavy, že bude příliš podobný již vydaným hrám s tajným pohybem a že mu bude škodit chybějící konfrontace přímo na herním plánu. Jenže nakonec je všechno jinak.

Partie má totiž neuvěřitelně hustou atmosféru. Každý tah má své zásadní důsledky a protože oba hráči mají pouze část všech dostupných informací, existuje zde neustálá nedůvěra vůči soupeři. A právě v té neznalosti na obou stranách je nejspíš ukryté to neodolatelné kouzlo, které vás donutí Ninju hrát znovu.

Už před vysvětlováním pravidel jste se dočetli, že Ninja je nejlepší ve dvou hráčích a je to opravdu tak. Ještě pro tři je stále hra velice dobrá – do partie přibude jeden útočník a hráči si rozdělí figurky, jeden bude hrát za nindžu a druhý za zrádce. Samozřejmě někomu tajné šeptání a domlouvání přijde zajímavější, ale u nás fungovalo lépe, když si pohyb obou postav řídil jeden hráč sám. Ve čtyřech pak dojde k rozdělení na druhé straně – každý z hráčů dostane polovinu stráží. A to bohužel nefunguje tak jak má, protože neustálé domlouvání partii výrazně zdržuje. Obě navýšení pak pomalu nahlodávají tu skvělou atmosféru, protože mapky jsou stále pouze dvě a ten pocit tajemství tak nějak z partie vyprchává.

Samozřejmě v případě útočníka je důležité mít dobrý systém ve značení pozic a postupu postav. Pravidla poskytují v tomto velice užitečné rady, kterých je dobré se držet. Barvou nebo prefixem označit postavu (Z, N) a číslem za něj tah, ve kterém se na místě vyskytoval. Podtržení pak znamená rychlost pohybu, kterým se na místo dostal.

Počet dvaceti kol je naprosto dostačující a je to přesně na hraně vítězství pro obě strany. Ačkoliv se zpočátku může zdát, že je to spousta času pro útočníka, s nečekanými událostmi a kličkováním mezi strážemi přichází zdržení. Přesto se celá partie vejde poměrně dobře do jedné hodiny (pokud budou hráči trochu zběhlí a nebudou příliš dlouho přemýšlet) a to je skvělé zjištění.

Akční karty na obou stranách dodávají hře druhou úroveň strategie. Zatímco na první se jedná pouze o pohyb postavičkami po hracím plánu, tady je třeba velmi pečlivě časovat zahrání karet. Pokud například obránce bude v úvodních tazích příliš naslouchat a pohybovat svými strážemi, bude moci na konci hry už pouze přihlížet, jak mu útočníci proklouzávají mezi prsty. Správné dávkování akcí je nejdůležitější.

Pokud byste měli strach ze znovuhratelnosti Ninjy, pak vás můžeme také uklidnit. Protože pokaždé jsou ve hře jiné úkoly a útočník vstupuje na území pevnosti jinudy, každá partie je jiná a zůstává napínavá. Při našich partiích nakonec vychází jako těžší hraní za obránce, ale pouze těsným vítězstvím. Zdá se tedy, že hra je poměrně pěkně vyvážena a obě strany mají podobné šance na výhru.

Hra oplývá opravdu krásným zpracováním. Především veškeré figurky jsou provedené do detailu a i takový ukazatel kola není pouhý žeton, ale figurka lucerny. Stejně tak karty mají velice pěkné ilustrace. Bohužel se přesto do zpracování vloudilo několik drobných nedostatků. Prvním z nich je nepochopitelné přehození barev na zadní straně karet zrádce a nindžy, které nesouhlasí s barvou figurek. Především v prvních partiích to narušuje plynulost a hráče to trošku dezorientuje. Na druhou stranu figurky se na hracím plánu neobjeví příliš často a rozlišení na mapce už je věcí samotného útočníka.

Mnohem víc tak zamrzí nevyužití místa na zadní straně zástěny. Místo dnes již v podstatě tradičních nápověd ke hře zde dostanete pouze jednolitou barevnou plochu. Je to velká škoda, protože teď musíte kvůli průběhu tahu nebo některým možnostem konzultovat zbytečně návod. Samozřejmě opět je výtka směřovaná pouze pro první partie, než vám hra přejde do krve. Přesto se jedná o zbytečné zanedbání ve finálním designu jinak skvěle zpracované hry.

Mapek v bločcích je opravdu pořádná hromada a nemusíte mít obavu, že by vám nějak brzy došly. Na internetových stránkách AEG pak můžete stáhnout digitální podobu, abyste si mohli případně dotisknout nové. Mapka je totožná s tou na herním plánu a lze se na ní bez problémů orientovat a je dostatečně velká na to, aby pojala všechny poznámky.

Nejvíce si partii užijí hráči, kteří mají rádi atmosféru a konflikty. Ve hře Ninja: Legend of the Scorpion Clan totiž nemáte nikdy jistotu, že je všechno tak, jak to vypadá. Můžete jen věřit instinktům, protože za každým rohem může číhat nebezpečí a připravená stráž. Napněte všechny své smysly na maximum, při hraní této hry je budete potřebovat!

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorFréderic Moyersoen
IlustraceConceptopolis, Llyn Hunter, Yutthapong Kaewsuk, MuYoung Kim, Jorge Matar, Florian Stitz
VydavatelAlderac Entertainment Group
Rok vydání2011
Počet hráčů2 - 4
Herní doba45
Minimální věk12 and up
Jazyková závislostModerate in-game text - needs crib sheet or paste ups
(10 voters)
KategorieDeduction, Fantasy, Miniatures
MechanismyArea Movement, Hidden Movement, Secret Unit Deployment, Team-Based Game
RozšířeníNinja: Legend of the Scorpion Clan – Himeji expansion
RodinaComponents: Miniatures, Mechanism: Hidden Movement, Setting: Legend of the Five Rings, Theme: Ninjas
Alternativní názvy忍者:蠍一族の伝説

Více o hře.

Recenze: Ninja – Legend of the Scorpion Clan
Ninja: Legend of the Scorpion Clan je nejlepším zpracováním hry se skrytým pohybem, kterou jsme zatím hráli. Celou partií se proplétá hutná atmosféra a neproniknutelné napětí. Oba hráči mají svoje cíle a každý se snaží je splnit hraním karet. Oba hráči si tajně poznamenávají svoje plány a pohyby. Dojem z prvních partií trochu kazí drobné zaváhání ve zpracování zástěny a karet, ale jedná se pouze o detaily v porovnání s provedením celé hry. Bohužel je také slabší hra ve více hráčích, ale ve dvou je partie plná zvratů. Pokud máte rádi hry, kde si škrábete tajně poznámky, pak je pro vás Ninja výbornou koupí. Podle našeho názoru se jedná o zatím nedoceněnou novinku z loňského trhu deskových her.
Klady:

+ úžasná atmosféra
+ skvělé zpracování figurek
+ každý z hráčů má jen část informací o celku
+ náhodně losované úkoly
+ vyvážené šance obou stran
+ hra se rozhoduje v posledních kolech
+ hraní karet akcí, každou lze zahrát pouze jednou
Zápory:

- hra ve více hráčích
- zadní strany karet zrádce a ninjy
- nevyužitý prostor zástěn
- hra za obránce je trošku více o náhodě
3
Prozkoumávejte dál
Recenze: Piff Paff & Friends – schovka na korálovém útesu