Recenze: Top-A-Top – šílenosti není nikdy dost

????????????????????????????????????
Haló… Mirku, řekni Haló. A proč jako? Protože nám to říká kartička, to je jedno, byl si moc pomalej, vezmi si ty karty k sobě. Bůůů! Aúúúú! To nemůžeš, to je pes. Počkej, to byl ale vlk. No, ale vlk patří mez šelmy ps- počkej, proč mi říkáš dobré ráno, to už jako hrajeme? A teď mám dělat jako co? Mlčet! Aha, tak dobře. Aúúúú! To nebyl pes!

Přišly vám úvodní řádky recenze trochu šílené? Tak vězte, že to byl záměr. Ona totiž Top-A-Top jiná ani není. Jedná se o hru z rodiny postřehovek a párty her, která staví na stupidnosti. A ta, jak dobře můžeme vědět ze života, bývá mnohdy neskonale zábavná. To u této hry také platí, ale zatím nebudeme předbíhat a podíváme se, co kupující dostane.

Celý obsah se skrývá v oválné, podlouhlé krabičce (ehm, konzervě), která jako by z oka vypadla nádobám na chipsy. Uvnitř poté najdeme rovných devadesát kulatých karet z tvrdého kartonu, což je dobré kvůli principu hry, který je stvořený přímo na ničení komponent. Zde to naštěstí moc nehrozí. Bohužel se však jedná o jedinou chválu na obsah hry a krabičku samotnou. Nádoba, či konzerva je totiž dost hluboká, a tak navracení herních komponent do jejich domova se rovná noční můře. Také pravidla, která jsou větší než krabička, se lehce poškodí. Ale je pravda, že u tohoto typu hry na tom toliko nezáleží. Pojďme tedy na hratelnost.

????????????????????????????????????
Jak už to tak u postřehovek bývá, půjde o rychlost. Nyní však také i o paměť. Samotný herní princip je poté totožný osvědčenému zbavování se vlastní hromádky karet, který jsme mohli například vidět ve Švábím salátě. Hráč, který je na tahu, tedy vyloží jednu kartu doprostřed stolu a otočí ji lícem nahoru. Poté všichni hráči včetně toho, co kartu zahrál, musí provést nějakou činnost dle vyložené karty. Ten, kdo danou činnost provede špatně nebo o dost pomaleji než ostatní, si musí vzít všechny karty z prostřední hromádky.

Asi se vám to zatím zdá jako jednoduchá a trapná záležitost (s tím druhým souhlasím). Nyní přichází na řadu pravé kouzlo hry. Obrázky na kartách jsou totiž dost podobné, a tak se dost často stává, že si hráč v té rychlosti splete obrázek a udělá jinou činnost. A v tu chvíli ona trapnost přechází v nával smíchu, který kolikrát nemá ani konce. Na tomto jediném, ale chytrém principu celá hra staví a právě díky němu je u hry sranda. To se však velice často mění a hra přechází v nudu. Když už všichni hráči zjistí, jaké karty jsou ve hře, téměř nikdo nechybuje a každý dělá úkony správně. To už doopravdy potom vtipné není. Nebo snad po desáté řečené haló nebo salutování vám přijde jako ta správná švanda? Těmto situacím se autorka hry snažila předejít začleněním systému volby obtížnosti.

top-a-top-17

Ve hře jsou tři druhy karet odlišeny barvou. Zelené karty jsou nejjednodušší a červené naopak nejtěžší na zapamatování. Počet těchto karet můžete libovolně měnit a různě míchat, při čemž díky tomu stvoříte pokaždé unikátní balíček karet pro každého z hráčů. To by mělo zaručovat proměnlivost každého hraní. Bohužel zdání klame.

Po pravdě, když hrajete ve stejné skupině, po dvou-třech hrách vás nic nepřekvapí, takže hra je poté doopravdy králem hlouposti a trapnosti. Pokud však holdujete alkoholu, nebo se vaše herní skupina neustále proměňuje, čekají vaší bránici dost bolestné okamžiky. Namátkou například: Máte být ticho, jedna z hráček na obrázek vykulí oči a kvůli tomu, že nikdo nic nedělá, zpanikaří a dvakrát bouchne do stolu. Nebo: Máte zvednout do vzduchu všechny karty, které vám zbývají ve vaší zásobě. V té rychlosti zazmatkujete a místo ve vaší ruce jsou karty v klínech ostatních hráčů. Vtipných situací je ve hře dost, bohužel, jak bylo zmíněno, záleží na skupině hráčů.

????????????????????????????????????

Co se týče počtu hráčů a průměrné herní doby, tak zde se ničeho bát nemusíte. Avizovaný počet 3-6 hráčů je naprosto správný. Délka se také výrazněji neprotahuje a do patnácti minut byste měli mít odehráno téměř pokaždé.

Možná z předchozích řádků se může zdát Top-A-Top jako hra špatná a trapná, což i občas platí, ale věřte, že se bavit u této hry dá neskonale, stačí jen chtít. Ostatně o tom, že Top-A-Top je hra dobrá, svědčí i fakt, že v roce 2011 získala v Polsku ocenění za nejlepší hru roku. Naneštěstí nás příliš hra nenadchla a spíše jsme se cítili jako šašci na královském dvoře. A čeho Top-A-Top je král, jsem již napsal výše.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorAgnieszka Migdalska
IlustraceSzwedzki
VydavatelCube Factory of Ideas, Kuźnia Gier
Rok vydání2011
Počet hráčů3 - 6
Herní doba15
Minimální věk6 and up
Jazyková závislostNo necessary in-game text
(2 voters)
KategorieAction / Dexterity, Children's Game, Humor, Memory, Party Game
MechanismyMemory

Více o hře.

Recenze: Top-A-Top – šílenosti není nikdy dost
Top-A-Top bruslí na velice tenkém ledě trapnosti a vtipu. Někdy se mu podaří vyšvihnout úžasnou piruetu vtipu, jindy se zase topí v ledové vodě pošetilosti a dětinskosti. Pokud však máte rádi alkohol a hledáte vhodnou hru do hospody, při které se dostatečně nasmějete, je Top-A-Top rázem velmi dobrou volbou, která jen těžko hledá konkurenta.
Klady:

+ Systém podobných obrázků na kartách
+ Jednoduchý a chytlavý princip
+ Možnost volby obtížnosti
+ Kvalitní karty
+ Někdy je hra doopravdy k popukání
Zápory:

- jindy je zase „hloupá“
- špatná krabička
- nutnost před hrou pít, nebo ji hrát neustále s jinými lidmi
2.5
Prozkoumávejte dál
Recenze: Zoo Who? – nakrmte všechna zvířátka