Recenze: Věc – sníh, horror a šílenství

Je mi zima. Všude kolem je bílo. Už deset dnů bez přestání sněží a jakýkoliv pokus o opuštění stanice je takovou dobrovolnou sebevraždou. A přesto se mi právě přihlásil další muž, který chce své štěstí zkusit venku. Vydat se na sousední základnu je ale bláhové. Jenže stejně tak je bláhové zůstávat tady a čekat na to, ze kterého z vašich kamarádů se vyklube ta děsivá Věc.

Film Věc od legendárního režiséra Johna Carpentera je děsivým svědectvím o paranoie a o tom, že bychom nikdy neměli kopat příliš hluboko v ledu. A stejně mrazivé drama se odehraje i na stole, pokud si pořídíte stejnojmennou hru, kterou vytvořilo autorské duo Andrea Crespi a Guiseppe Cicero. Vydalo ji Pendragon Game studio z Itálie, a právě tam si vyhlédl tuto novinku také český distributor ADC Blackfire, který nám ji přináší v kompletním překladu.

Celá ta horrorová podívaná se ukrývá uvnitř velké černé krabice, jejíž víko je tajemné a nabízí pouze nápis. Z boxu hráči vyjmou velký herní plán, který představuje pohled shora na arktickou základnu, na které se to všechno odehrálo. Po návštěvě norské expedice, která kopala příliš hluboko a příliš chamtivě, začíná náš děj. Na stanici bude nepředvídatelné počasí, které bude řídit balíček karet, jenž má na desce své místo, kotec pro psy, kotec pro psy a radistická místnost.

Hráči si každý musí přivlastnit jednu postavu, s jejíž figurkou začnou svoji pouť ve společenské místnosti. K tomu získají žetony podezření a nákazy a role, to vše ve zvolené barvě. Na mapce v kotelně a místnosti s generátorem proudu se objeví řada žetonů paliva. Ve spíži zase dostane svoje místo zásoba jídla. Nyní je třeba určit infikovaného hráče tak, že si všichni vylosují z nabídky žetonů. Zásobu vytvoří žetony paliva venku i ve skladu, žetony psí infekce v sáčku nákazy, balíček karet zbraní ve zbrojnici a hromádka akčních karet. Z té dostanou hráči po dvou exemplářích do ruky. K provádění testů se připraví laboratoř a její pytlík krevních vaků. Řada dalších žetonů zůstane ležet poblíž.

Lidé a vetřelci se spolu utkají na prostoru uzavřené základny a po sobě jdoucích kol. Každé z nich musí začít nakouknutím z okna. To hráčům sdělí, jaké povětrnostní podmínky venku vládnou. Určí to hod kostkou počasí. Na to navazují potřeby kotelny a generátoru, které potřebují ke svému fungování palivo a hrdinové jsou bez nich dost nahraní. Především bez tepla se nad šancemi lidských přeživších smráká hodně rychle.

Hráči pak už mohou manipulovat se svými akčními kartami. V případě, že by neměli v ruce tři, mohou si dobrat z balíčku. Jednu z nich pak použijí a naplánují do hromádky společných akci. Současně ale také mohou přesunout svoji postavičku do libovolné lokace. Musí při tom mít na mysli fakt, že kdykoliv se v jedné lokaci ocitne více lidí, hrozí riziko přenosu parazita. Za každé takové místo je třeba provést střetnutí, kde lidé se nemají jak přetvařovat, ale infikovaný hráč se může tvářit jako člověk nebo vnášet do myslí soupeřů nejistotu.

Tým ale ihned čeká další těžké rozhodnutí. Musí totiž pod vedením svého velitele otočit a zahrát alespoň jednu kartu ze společného balíčku akčních karet. Takové karty mohou hráčům umožnit používat konkrétní lokace, opravovat potíže, ale také se zde mohou ukrývat sabotáže nastrčené vetřelci. I pod tímto rizikem se musí hrdinové na stanici dokázat vypořádat se spoustou nástrah.

Poté se všichni vrátí zpět do společenské místnosti, kde si mohou vyměňovat všechny své majetky. Ale především se zde rozhoří debata o tom, kdo je podvodník vydávající se za člověka. Společně a ve stejnou chvíli ukážou účastníci partie na hráče, o kterém si myslí, že nekope za lidský tým. Takový hráč si posune svůj žeton podezření za každý namířený prst jeho směrem.

Každý z přeživších musí nyní zahnat hlad nebo snížit počet karet v ruce všech lidských obyvatel stanice na dvě za společné hladovění. Poté následuje nové rozmístění pobíhajících psů, volba velitele a je čas na další kolo. Partie pokračuje tak dlouho, dokud se jedné ze stran nepodaří splnit své podmínky. Lidem se musí podařit uniknout ze základny, ale nesmí s sebou na palubě vrtulníku nebo rolby mít žádného vetřelce. Ve všech ostatních situacích vítězí vetřelec a takových možností je více než dost.

Věc je hra, která buduje pečlivě napětí od začátku. Na hráče dolehne atmosféra odříznuté arktické stanice. Uzavření bez šance na rychlý únik budou bojovat o holý život se soupeřem, který má obrovskou nesportovní výhodu. Ale tím soupeřem ve skutečnosti není jen strašlivá mimozemská forma života, ale také jeden z účastníků partie.

Právě kolem této nejistoty se vine celá příběhová linka, kterou podporují schizofrenní mechanismy, jak se hráči snaží přežít jako skupina. Právě v té touze po přežití kombinované s nedůvěrou vůči všem ostatním je kouzlo, které vyniká, jak přibývá počet přeživších, kteří se chtějí utkat s mrazem, sněhem a vetřelci. Ačkoliv totiž najdete na krabici u počtu hráčů nečekaná čísla začínající u jedničky, pro opravdový zážitek je stěžejní, aby měla hra (a základna) alespoň čtyři a ideálně šest obyvatel.

Většina opravdového dění se točí kolem debaty a snahy identifikovat mezi sebou titulní Věc, která může postupně šířit nákazu. Hráči mají ke sledování svého stavu dvě karty a mimozemské monstrum si svoji formu může vybírat, protože dokáže lidská stvoření velmi dobře imitovat. Odhalí jej až krevní testy, na které mohou členové týmu obviněného poslat.

Hra stupňuje napětí s pomocí záludných situací, se kterými se musí hráči na stanici potýkat a samozřejmě také díky pobíhajícím psům. Ti jsou opět založení na filmové předloze, kterou celkově hra napodobuje opravdu skvěle.

Partie se rozjíždí pomalu. Hráči si teprve budují vztah se svými postavami, rozkoukávají se na stanici a sbírají informace o soupeřích. Jakmile se ale u některých obyvatelů potvrdí s jistotou, že nepatří do třídy krvelačných stvůr. Pak nastoupí paranoia. Zrádce si navíc může sám zvolit v rámci partie, jestli se odhalí a bude nahánět lidské oběti otevřeně nebo se bude až do závěrečného překvapivého odhalení ukrývat. Každá varianta má své zajímavé momenty a je dobré prozkoumat obě. Celkově tým musí opravdu spolupracovat a Věc je na stanici uvězněna sama a dělá vše pro své přežití.

Diagramy pro střetnutí a celkově pravidla jsou docela náročná na pochopení, což ztěžuje první partii, takže je lepší mít ve skupině někoho, kdo hru ostatní naučí. Navíc je třeba ke hře přistupovat s tím, že se jedná nejen o pohybování figurkami, ale především je vše o komunikaci, atmosféře a společném prožitku. Jestliže vám někdo tuto novinku bude popisovat v nevábných barvách, nejdřív se ho zeptejte, jak ji hrál.

Pokud se k vám chystá nějaká větší návštěva a hledáte zábavu na celý večer, pak je Věc skvělou volbou. Nějakých devadesát minut až dvě hodiny budete hrát a další hodinu si budete povídat o situacích, které nastaly v celém ději.

V případě, že zvažujete se do hry pustit v menším počtu hráčů, pak vám to řekneme jednoduše – nedělejte to. Jestliže nemáte šanci do příběhu natáhnout alespoň tři další stejně zaměřené hráče, připravíte se o opravdovou zábavu, kterou tato hra umí nabídnout. V nižším počtu se jedná pouze o šizení zájemců a nic nefunguje správně.

Zpracování je přesně takové, jaké potřebujete. Zbytečně neruší ani neodtrhává pozornost od toho, co je hlavní náplní děje – samotní hráči. A právě díky nim je zaručena variabilita, protože o tu tady nebude nikdy nouze, protože cíl se nenachází nikde na desce. Cíl je přežít a užít.

Věc je horrorovou lahůdkou plnou strašlivých momentů, které jsou nádherně zapamatovatelné a budete o nich mluvit ještě dlouho. V partii není zbytečných hluchých míst, kromě pomalejšího rozjezdu. Ten ale velmi rychle doženete a zbývající dvě třetiny vás nenechají vydechnout. A je jedno, jestli hrajete za člověka, v průběhu se nakazíte nebo vám od začátku jde o vyvraždění všech lidských obyvatel. Obě role mají svůj smysl a obě role jejich hráče baví. Věc je parádním počinem, ve kterém se s požitkem necháte povraždit krvelačným monstrem.

Recenze: Věc – sníh, horror a šílenství
Věc před vás staví dva zdánlivě snadné úkoly – přežít a při tom si to užít. To první je překvapivě složitější než to druhé, protože hra má výtečnou atmosféru a nechá hráče skvěle spekulovat o tom, kdo je zrádce a kdo spojenec. Navíc se tyto poměry sil postupně mění. Na své straně ale potřebujete hlavně dostatečně početné osazenstvo, které stanici zabydlí a dodá jí ty potřebné příběhy. Hra má rozumné trvání, pomalejší rozjezd, ale poté skvělé tempo. Věc je poctou původnímu filmu, který přenáší na naše stoly s tou správnou krví nasáklou zradou.
Klady:
+ famózní atmosféra
+ zábava pro více hráčů
+ budete si o ní povídat
+ pocta filmu
+ přežití nestačí
+ vyvážené a zábavné role na obou stranách
+ spousta komunikace a obviňování
Zápory:
= pomalejší rozjezd
= pravidla mohla být lepší
= klamavé označení počtu hráčů
4.3
Prozkoumávejte dál
Recenze: Star Realms – říše daleko za všemi obzory