Recenze: Ace Detective – detektivní noir výlet

Znáte to. Americké filmy ukazující kriminální scénu ve válečném a poválečném období Spojených států. Tak zvaný styl Noir, temná doba vrahů, sličných děv a tvrdých detektivů s kloboukem. Chcete se tam také na chvíli vypravit? Ace detective Richarda Launiuse je tu pro vás.

Jimmy zrovna hlídkoval na 92. ulici, když uslyšel tu střelbu. Ozývala se z okna ve třetím patře jednoho činžovního domu naproti květinářství Scarlet. Jimmy otevřel dveře svého nablýskaného Kadilaku a zcela automaticky vzal svého oddaného parťáka. Šedivý klobouk mu dosedl přesně tak akorát a Jimmy se sprinty rozeběhl přes ulici do činžovního domu s číslem popisným 38. Rozrazil vchodové dveře a po dvou začal vybíhat staré oprýskané schody. Obyvatelé činžáku, převážně ti staršího věku, vykukovali ze svých bytů. Jimmy se jimi nezaobíral a vtrhl do bytu, ze kterého ještě před malou chvílí vycházel hluk. Ovanul jej studený podzimní vítr. Stál naproti otevřenému oknu. Jimmy neváhal ani vteřinu a jal se pronásledovat pachatele.

Dost možná podobný příběh vytvoříte právě vy, když budete hrát Ace detective. Ta vás na chvíli nechá usednout do scénáristovi židle a utvořit a zároveň přehrát vlastní noir film. Jak asi správně tušíte, jedná se o vyprávěcí hru, v níž budete za pomocí zahraných karet příběhu vytvářet napínavé vyprávění a spolu s ostatními hráči v průběhu hry usvědčovat podezřelé. Hra na první pohled působí více než slibně. Stojí za ní totiž věhlasný autor Richard Launius (Arkham horror, Mansion of madness,…), který své dílko obdařil pro něho tak typickou temnou atmosférou. Navíc celá hra je obohacena o obrázky ze slavného Black Mask magazínu. O celou další grafickou práci se postarala dvojice ilustrátorů: Carlos Romanos a Julia Semionova. A život tomuto celému nadějně vypadajícímu projektu dali lidé na Kickstarteru. O vydání se následně postaralo 8th Summit. Na papíře to vypadá lákavě, o tom žádná, podařilo se však dát alespoň špetku hratelnosti do vyprávěcí hry? A je vůbec zapotřebí nějakých deskovkářských mechanismů zařazovat do tohoto žánru?

Odpovím vám hned: Ne a ne. Musí se však Richardovi nechat, že se o to částečně pokusil. Doopravdy se Ace Detective přiblížil více ke hře jako takové, kde strategie, taktizování a blafování mají své opodstatnění. Bohužel, možná bohudík, na to během hry zapomenete, protože vás pohltí příběh a atmosféra tehdejší doby. A vězte, že k tomu, abyste atmosféře této hry propadli, stačí hodně málo. Stačí se jen dívat na obsah.

Hned úvodní pohled na krabici o netradičním rozměru, který jsme mohli vidět například u Alhambry, vám nažene trochu toho filmového temna do hlavy. Černá a lesklá krabice v sobě poté ukrývá ještě zajímavější podívanou. Jako první vás asi zaujmou pravidla, která jsou vyvedena v rádoby zašlé podobě a obsahují příběhový text, což fajnšmekři jistě ocení.
Dále jsou zde dvě kartónové desky, z nichž jedna slouží jako počítadlo zahraných stop a tím zároveň definuje postup hry. Druhá deska je vlastně pouze dopomoc, kdy je na ní napsáno, kolik která akce stojí bodů a jak se hodnotí při příběhovém hraní.

Nejednoho deskovkáře poté velmi potěší přítomnost šestistěné kostky. Ano, ve vyprávěcí hře je kostka, sice se jedná jen o obyčejný kus, přesto je to velmi milé.

Nakonec přichází řada na celé jádro hry: karty. Je zde rovnou sedm druhů karet. Pět karet detektivů, které určí, kdo bude hlavním hrdinou příběhu; 12 karet podezřelých: kolem těchto osob se bude točit celý příběh a právě na ně budou hráči pokládat své žetony stop a tím pádem je usvědčovat; 16 karet zločinů, což jsou vlastně scénáře.; 79 karet příběhu, které jsou doprovázeny pěknými dobovými ilustracemi a kratičkým atmosférickým textem. Dále zde máme veledůležité karty důkazů: ty jako jediné dávají hráčům možnost posouvat děj vpřed díky faktu, že hráč musí umístit svůj žeton stopy na jednoho z podezřelých; Poté zde máme menší formát karet, a to takzvané karty vyprávění, ty hráčům dávají různé možnosti navíc, a karty určené k bodování kvality vyprávění.

Nakonec jsou zde žetony: žeton pro prvního hráče, žeton označující postup hrou, žetony bodů za vyprávění, které jsou jakýmsi platidlem a nakonec žetony stop v barvě každého z hráčů, které mají na sobě čísla od -2 po +2 a právě ony určí, kdo z podezřelých je vinen a kdo z hráčů vyhrál.

Samotná hra obsahuje hned dvě varianty hraní. My budeme popisovat tu jednodušší, ve které se vyprávění hráčů neboduje. Nejdříve si hráči vyberou jeden ze 16 dostupných scénářů. Ten obsahuje nejen doprovodný příběhový text, ale také doporučenou skladbu podezřelých. Ti jsou pro každou hru pouze 4. Jakmile jsou vybráni podezřelí, přichází na řadu výběr detektiva. Každý detektiv má popsáno své chování a příběhové pozadí, takže v tomto ohledu vám hra tak trochu staví mantinely. Nutno však říci, že dost volné a dobře fungující. Hlavní charakter je totiž díky tomu žijící osobou a ne pouhou loutkou hráčů, jak by tomu mohlo být. Prostor pro znovuhratelnost je obrovský, protože pokaždé můžete zvolit jinou skladbu podezřelých, detektiva a scénáře.

Hra začíná rozdáním daného počet karet příběhu, jedné karty vyprávění a jedné karty důkazu. Hráči se ve svých tazích střídají a postupně vypráví příběh za pomocí zahraných karet, které vykládají za sebou do řady. Jejich zahrávání je vyřešeno zajímavě a elegantně.

Každá karta příběhu a důkazu má na sobě totiž kromě ilustrace a textu, také 4 ikony. Jedna z ikon je větší, než tři ostatní. Právě ta větší symbolizuje takzvaný druh karty, přesněji řečeno druh vyprávění. Takže například můžete mít kartu se symbolem zbraně, což znamená nebezpečí, nebo akci, takže v příběhu by hráč zahrávající danou kartu měl vložit akční pasáž, korespondující s obrázkem a textem na kartě. Milovníci dobrého vyprávění jistě ocení i přítomnost druhů karet pocitů a atmosféry, takže i když nejsou hráči příliš zdatní v popisu okolního dění, karty je k tomu nepřímo a lehce donutí, což velmi pomáhá celému vyznění ze hry. Tři zbylé menší ikony na kartě poté symbolizují, jaký symbol, potažmo druh karty může následovat v příběhové řadě. Takto autor velmi chytře zaručil správnou posloupnost a logičnost děje.

Aby se příběh někam odvíjel a hráči měli nějaký cíl, jsou zde karty důkazů. Ty jsou stejné jako karty příběhu, jen s tím rozdílem, že jejich zahrání stojí určitý počet bodů. (Tyto body hráč získává na konci každého tahu, jejich počet závisí na variantě hry, kterou hráči hrají. V jednodušší dostanou všichni hráči stejné množství, v té těžší zase podle kvality vyprávění, což usoudí ostatní hráči.) Důvod, proč karty důkazů stojí body, je nasnadě. Po jejich zahrání totiž hráč může umístit libovolný vybraný žeton stopy na jednoho ze čtyř podezřelých. A právě tento fakt posouvá celý příběh dál. Povětšinou v tuto chvíli přijde na řadu kostka, která určí, na kterého z podezřelých má hráč svůj žeton stop položit. Na hráči je poté zvolená hodnota žetonu, takže možnost ovlivňovat hru lze. Jakmile hráč tajně umístí svůj žeton na jednu z karet, podezřelý spustí nějaký efekt. Takže se hra občas může výrazně zamotat. Zároveň se díky položené stopě hra posune blíže ke konci, jak vyšetřovatelé objevují nové důkazy.

Mohlo by Vás zajímat

4.5

dětskárecenzerodinná

Recenze: Memory The Board Game – pexeso hodně jinak

Karty důkazů nejsou jedinou interakcí se hrou. Dále zde máme karty vyprávění, které umožňují po správném začlenění do příběhu různě pohnout žetony stop, nebo se na jeden žeton podívat atd. A i karta scénáře a detektiva spustí svůj efekt, když někdo z hráčů zahraje kartu příběhu daného druhu. Na konci tahu si hráč může za své body nakoupit karty příběhu a karty důkazů, stejně tak jako může různě pohybovat žetony stop. Hra poté končí určením viníka. Tím je ten podezřelý, který má na své kartě největší bodový součet žetonů stop a následně vítězí celou hru ten hráč, který na tohoto podezřelého/viníka, položil nejvíce žetonů stop ze všech hráčů.

Hráči jsou tedy nuceni nejen dávat pozor na krásu příběhu jako takového, ale také, jako správní detektivové, si všímat všeho dění kolem. A díky tomu vyhrát může doopravdy jen ten nejbystřejší. A to je právě onen hlavní problém celé hry. Všechny chytře vymyšlené mechanismy totiž zapadnou v zápalu boje a hráči si vlastně vůbec nevšímají dění kolem, takže tak nadějně vypadající prostor pro blafování je fuč tak rychle, že si ani nestačíte upravit svůj klobouk, aby vám z toho náhlého poryvu větru nespadl. A když už se najdou hráči, kteří si naopak dávají pozor na všechny možnosti, co se mohou stát, nedávají zase zřetele při vyprávění a dost těžce se s nimi hraje.

Prostě, jak jsem napsal na začátku, tento žánr nelze a hlavně ani netřeba kombinovat s nějakými strategickými či jinými prvky. Není zde pro ně prostě prostor, buď vyprávím, nebo hraju na vítězství, nedokážu zvládat obojí.

Když se ale podíváte na dílčí mechanismy hry, zjistíte, že se vlastně jedná o výborný kousek. Bohužel výborná bude vždy a jen polovina hry, a tím nemyslím časový úsek, nýbrž styl hraní jako takový. Nelze prostě míchat jablka s hruškami, i když oboje ovoce je více než dobré.
Takže při hraní Ace Detective je nejlepší se soustředit pouze na vyprávěcí část, která je prostě dokonalá. A to hlavně díky tématu a ilustracím. Navíc chytrý systém ikonek hře dopomáhá si držet logický celek a díky chýlícímu se konci vcelku i celé vyprávění graduje. Téma vás téměř samo provede napínavým dějem v přibližné délce hodiny a půl, což na vyprávěcí hru většinou působí jako velmi dlouhá doba a tím pádem ve více hráčích se stává hra dost špatně hratelnou. Ideální je počet tří hráčů.

Jak už to tak u vyprávěcích her bývá, nejdůležitější ze všeho jsou spoluhráči. A pokud znáte dobré vypravěče, tato hra se vám odmění úžasným, téměř bezchybným zážitkem.

Recenze: Ace Detective – detektivní noir výlet

Ace detective je hrou, ve které budete vyprávět a tvořit krimi film v noir kabátku. Hra vás popadne svým tématem tak silně, že nemusíte být ani tak zdatným vypravěčem, abyste si hru užili. Vyprávěcí část hry působí skvěle a zcela vás pohltí, a to bohužel až tak, že si nevšimnete mnoha dalších skvělých herních prvků. Celkově se jedná o pěkný počin a živou vodu v již téměř mrtvé řece vyprávění v deskových hrách.

Klady:

+ Atmosféra a téma
+ Elegantní vyprávěcí systém
+ Gradace děje
+ Mnoho scénářů

Zápory:

- Některé mechanismy nezapadají do celku
- Délka hry

3