Recenze: Limes – římské hranice potřebují svého vůdce

Pomocí hry Limes se dostáváme zpět o dva tisíce let a snažíme se co nejlépe spravovat nekonečné hranice Římského impéria. Kdo z vás stihne během 20 minut zvládnout za zcela identických podmínek tento úkol lépe? Kdo si lépe systematicky sestaví svůj hraniční region a kdo ho lépe ochrání pomocí svého lidu?  Vaše hraniční provincie musí samozřejmě být i samostatná a prosperovat. Dáte přednost lesníkům, rybářům či na skalní věže pošlete strážné?

Hra Limes je krátká strategická hra s minimem náhody a také minimální interakcí. Hra pro 1-2 hráče od holandského designéra Martyna F. je pokračováním původní hry Cities z roku 2008. Limes přichází v novém hávu a skutečně vyváženým herním systémem. Jako první ji vydalo v roce 2014 vydavatelství Abacusspiele, v letošním roce navázalo v české verzi Albi.

Malá krabička s ještě méně materiálem, která však poskytuje spousty zábavy na cesty a potěší myslím každého hráče. Její přednosti jsou snadná pravidla, herní systém založený na principu Carcassone (přikládání destiček a figurek), krátká herní doba a pro mnohé také úplná absence škození, tedy i interakce. V této hře si skutečně každý zcela odděleně jede na svém písečku a i proto je to také skvělá soliterní hra.

Jak bylo řečeno, v krabici najdeme pouze pravidla, 14 meeplů a dvakrát 24 čtvercových kartiček, které jsou rozděleny na 4 zóny, které představují kombinaci 4 druhů území. Tedy jezera, pole, lesy a hory se strážními věžemi. Kombinace těchto povrchů je pro oba soupeře stejná a tak i herní podmínky jsou pro oba soupeře stejné.

Hra se skládá ze 16 kol, ve kterém vždy přiložíte jednu kartu (takže jedna třetina karet bude vždy nepoužita a slouží pro variabilitu dalších her) a dále můžete buď přiložit figurku, nebo již dříve umístěnou přesunout. Kartičky mají na sobě malá čísla, tedy když první hráč otočí kartičku s číslem 14, druhý hráč si ve svém balíčku také dohledá stejné číslo a oba stavějí vlastní říši a přikládají a hrají se stejnou deskou. Jelikož hra končí ve chvíli kdy v 16. tahu přiložíte poslední dílek tak, aby panství každého z hráčů mělo čtvercový tvar o velikosti 4×4, tak nikdo na začátku neví, zda první položená kartička bude na konci hry ve středu, na severu, jihu, či na stranách vaší provincie. Každý z hráčů tedy již od druhého tahu buduje jinak vypadající herní plán, tedy příliš nehrozí opisování. Kartičky lze také samozřejmě jakkoliv natáčet, tedy o nedostatek možností se nestrachujte.

Podle mého názoru je skutečnou škodou, že vás brzo přestane zcela zajímat, jak hraje druhý hráč, jakým směrem svojí říši rozvíjí a o co usiluje, protože jeho snahu nemůžete ani v nejmenším ovlivnit. Rychlejší a zkušenější hráči si tedy mohou v duchu říkat, proč hru nehrají sami. Na druhé straně je zajímavé, že jde o skutečně absolutně férové srovnání sil, podmínky jsou zcela stejné a záleží, kdo se s průběhem hry vypořádá lépe. Celkový závěrečný bodový rozdíl je minimální.

Kromě vhodného přiložení políčka, které samo o sobě vyžaduje velké plánování a celkový přehled nad svými pozemky, je klíčové správně osadit své oblasti (=stejné sousedící zóny, tedy souvislé stejné krajiny) vašimi Římánky. Ti totiž na konci rozhodují o bodech a tedy i vítězi. Malinko podobný princip nalezneme také ve hře Malý princ, udělej mi planetu, která je více interaktivní, avšak také více náhodná a strategičtí hráči právě možné „zářezy“ nepřekousnou.

Pokud na konci hry váš panáček bude na oblasti s polem, budete mít z farmáře tolik bodů, jak velká (kolik zón) je vaše polní oblast. Rybáři na jezerech zase bodují podle toho, kolik je na břehu jezera rybářských chatek (tyto chatky jsou na všech typech povrchů). Dřevorubec naopak vyžaduje v okolí lesa rozmanitost a tedy za každou oblast (ne zónu) se kterou les s dřevorubcem sousedí, dostanete body. Velice důležití jsou strážní, ti z horských oblastí vidí svisle a vodorovně až k další skalní věži. Všechny políčka lesů ve všech čtyřech směrech se bodují. Důležité jsou tedy lesy, které jsou pro bodování použity dvakrát. Klíčových je pak několik málo kartiček, které mají na sobě stejné „dvojpole“, ale na to si již přijde každý sám.

Mohlo by Vás zajímat

3.5

logickárecenze

Recenze: Caro – kostkované barvy

Jelikož není možné mít pouze samé rybáře či samé farmáře, těch velkých ploch polí uděláte maximálně dvě, musíte svojí snahu soustředit na celou škálu povolání a tedy i bodování. Z celkových sedmi dělníků budete mít nejspíše nejvíce strážných a každý by měl na konci hry bodovat minimálně za 5 bodů, ale spíše více. Některý vám přidá pouze 4, jiná lépe umístěná figurka ve vztahu k dobrému terénu třeba i 10 a více.

Suma sumárum, hra má velkou variabilitu, je odehraná za 15 minut, skvělá pro soliterní hráče, bezvadně přenosná, nemá žádné prvky náhody a výborná pro poměření síly dvou rivalů, jednoduchá pravidla s osvědčeným herním principem, který působí velice vyváženě a dobře otestován, líbivá grafika. Navíc na svých stránkách Martyn F uveřejňuje další herní verze, další možná pravidla pro ještě komplexnější hru. Materiálu je sice poskrovnu, ale za kvalitu se platí.

Na tuto hru jsem se dlouho těšil a nezklamala mě. Líbí se každému a je ideální pro amatéry i pokročilé, pro vyplnění půlhodiny pro dva hráče. Jedná se o moderní hru, jejíž hlavním nedostatkem je skutečně nulová interaktivita. Od třetího kola již ani pořádně nevím, co ten druhý staví a vlastně je mi to jedno. Pokud by v průběhu hry šlo alespoň trošku a citlivě ovlivňovat hru protihráče, i kdyby třeba jen sázením, který ze soupeřových peplů bude ten nejlepší, či třeba dražba dílků atd., myslím, že by se mě mnohem lépe při dvojhře dýchalo a pro oba protihráče by bylo vzájemné soutěžení šťavnatější. I přesto, velký palec hodně nahoru.

<br><br>

Recenze: Limes – římské hranice potřebují svého vůdce

Klady:

+ jednoduchá pravidla
+ krátká herní doba
+ nulový prvek náhody
+ líbivá a jednoduchá grafika
+ identické podmínky pro oba soupeře
+ zábavný solitér
+ herní varianty
+ jazyková nezávislost

Zápory:

- žádná interaktivita
- chudší materiál

4