Recenze: Continuo – čtyřbarevní hadi

V Amazonii je ostrov, kde žijí čtyři druhy hadů. Každý je jinak dlouhý a především mají každý odlišnou barvu kůže. Už odedávna mezi touto čtveřicí ras panuje soupeřivá nálada. Zelení nejkratší hadi tvrdí, že to dělá jen jejich barva a že ve skutečnosti nejmenší nejsou. A ostatní se jim posmívají a zpochybňují jejich tvrzení.

A právě proto se rozhodli zástupci kmenů učinit těmto dohadům konečně přítrž. Připravili soutěž, kde se každý z rodů pokusí vytvořit co nejdelší řetěz těl. Tím se prý délka znásobí a konečně bude na první pohled jasné, který z hadů je delší a který ne.

Jako rozhodčí si vybrali nezúčastněného pozorovatele, kterým byla vědkyně jménem Maureen Hiron. Té se tato myšlenka tak zalíbila, že podle ní vytvořila deskovou hru. Jak dopadl souboj hadů na ostrově, se sice nedozvíme, ale díky této jednoduché postřehové zábavě si jej můžeme zopakovat doma.

Řeč je o hře s názvem Continuo, která již dříve vyšla v zahraničí pod křídly společností, jako je Amigo Spiele nebo Schmidt Spiele. Jedná se o klasiku vydanou v původní verzi již v roce 1982. V České republice si ji vybrala nová vydavatelská společnost Stragoo Games do dvojice, se kterou zahajuje svoji činnost na našem trhu. Druhého člena do páru tvoří původní česká hra Klondike 1896 (recenze) od autora Vladimíra Suchého.

Paradoxně se obě startovní hry od Stragoo Games odehrávají na čtvercové síti. To ale nevadí tomu, aby byly obě zábavné. Ovšem předem jasně daná síť zmizí s třetím počinem, který již v redakci testujeme – Speedway Champion. A věřte nám, že se máte na co těšit!

Continuo se na víku chlubí ohromujícími čísly prodaných kusů celosvětově. To samozřejmě zvýší vaše očekávání, ačkoliv stále budete trochu rezervovaní vůči takové malé krabičce, která připomíná spíše nějakou karetní hru.

Pod víkem však žádné karty v pravém slova smyslu nenajdete. Místo nich se zde schovávají ve čtyřech přihrádkách kartonové čtverečky, kterým my budeme pro účely recenze říkat kartičky. Každý z členů je pravidelně rozdělený na šestnáct plošek, které mají čtyři různé barvy.

Když se těmi 42 (že by autorka byla fanynka Douglase Adamse?) kusy pořádně prohrábnete, zjistíte, že všechny dílky opakují předem daný vzorec: v čtyřech rozích je vždy jednobarevný kostička obehnaná dokola jednou barvou do tvaru L.

Kromě této hromádky dílků už vám ke hře musí stačit pouze pravidla. Žádné další komponenty do ruky nedostanete. Navíc brožurka pravidel se skládá hned z devíti jazyků, každému z nich je věnována pouze jedna stránka.

Příprava hry je velice jednoduchá. Pečlivě zamíchejte dílky, abyste měli opravdu náhodnou nabídku. Ze všech pak vytvořte dobírací věž. Podle počtu zúčastněných hráčů vyložíte dva, tři nebo čtyři dílky na stůl tak, aby barvy co nejvíce navazovaly.

Už ta poslední věta naznačuje herní princip celého Continua. Hráči se budou střídat na tahu ve snaze přiložit dílek co nejúčinněji k již položeným. Dejte si dobrý pozor, abyste se nenechali zmást pravidelnými tvary, dílky totiž můžete přikládat i nesouměrně. Nám se právě při první hře stalo, že jsme díky nepozornosti při čtení pravidel (v realitě to vypadá asi takto: Vysvětlující hráč přečetl jeden odstaveček, prohlásil „To je jasný, jednoduchý.. Jdeme hrát“. pozn. red.) hráli tak, že se musely dílky přikládat bez mezer.

Ve správném výkladu pravidel však je pravidlo pouze jedno – přilož tak, abys z toho měl co nejvíce bodů. Nezáleží na tom, jak k sobě kartičky ve výsledku přiléhají nebo jestli mezi nimi zůstane mezera až do konce partie. Důležitý je pouze zisk.

A jak se vlastně boduje? Ocenění dostanete za všechny barvy, kterými nový dílek přiléhá správně k místu, které jste pro něj vybrali. Ale nedostanete jen jeden bod, ale tolik, jak se vám podařilo udělat dlouhého jednobarevného hada. Body se sčítají, takže nedostáváte odměnu pouze za tu nejdelší řadu, ale za všechny shody, které jste vytvořili.

Konec partie nastane ve chvíli, kdy hráčům dojdou destičky v dobírací hromádce. Příprava je nastavena tak, aby vždy měli na konci souboje všichni hráči stejný počet tahů a nikdo nebyl ve výhodě.

Je pochopitelné, že k evidenci bodů nemáte žádné žetony, ale je třeba si součet poznamenávat na papír. Vzhledem k množství bodů, které za jednu hru získáte, totiž asi není reálné postihnout kartonovými žetony takovou šíři a přitom zachovat maximální dostupnost této hry.

Právě dostupnost pro všechny generace i pro všechny hráče bez rozdílu totiž je hlavním cílem Continua. Napovídá o tom nejen absolutní volnost a jednoduchost pravidel, ale také neuvěřitelně nízká cena.

Když hrajete Continuo, je důležité mít stále dobrý přehled o hracím plánu. Ten se neustále rozrůstá a s každým kolem přibývá možností, kam a jak novou kartičku přiložit. Protože si hráči dílek losují naslepo, mohou se rozhodovat o jeho položení až ve chvíli, kdy na ně přijde řada. To zase až tak nevadí, protože barev je málo a jsou jasně viditelné, takže není třeba dlouho analyzovat a hledat nejvhodnější místo. Přesto mohou někteří důslední hráči trochu při hře zdržovat. Pokud budete hrát s takovými „brzdami“, doporučujeme jim rozdat kartičku s předstihem.

Občas můžete mít nízký bodový zisk jen proto, že vám přišla prostě špatná kartička. Ale s tím nic nenaděláte. Tedy alespoň ne, pokud budete hrát podle základních pravidel, která dostanete se hrou.

Nám se ovšem skvěle osvědčila speciální varianta s více kartičkami (vytvořena redakcí DeskoveHry.com), které hráč má v ruce. Ideálně vychází situace, kdy má hráč na tahu vždy dvě kartičky, ze kterých může vybírat. Lze tak minimalizovat bodové ztráty a zároveň lze skvěle plánovat o jeden tah dopředu. Pokud chcete vliv plánování ještě navýšit, pak můžete zvýšit počet kartiček v ruce na tři.

Bodové zisky, které lze v jednom tahu připočíst, mohou být opravdu zajímavé. Je však důležité udržet vyváženost mezi vlastním ziskem a nahráváním soupeřům.

Pro někoho může být nepříjemné, že si evidenci o výsledcích musíte vést sami. Znamená to totiž neustálé přepočítávání čísel. Pokud máte mezi sebou nějakého dobrého matematika, pak jej nejspíš tímto úkolem pověříte.

Partie je zábavná ve všech počtech hráčů. S přibývajícím množstvím roste vliv chaosu, protože většinu zajímavých plánovaných pozic vám soupeři do dalšího kola zaberou. Ale zase vám mohou nechtěně třeba nahrát a prodloužit hada, na kterého se chystáte.

Délka jedné hry by byla opravdu blesková nebýt neustálého přepočítávání výsledků. Samozřejmě si můžete vybrat i pouhý záznam jednotlivých čísel, tím se ale výrazně protáhne konečné vyhodnocení na závěr partie.

Zpracování je naprosto jednoduché, ale hře tohoto rázu zcela odpovídá a nijak neruší. Především je přehledné a všechny barvy jsou od sebe jasně rozeznatelné. Záleží pak jen na vašem postřehu, jestli dokážete odhalit to nejlepší místo k přiložení vaší kartičky.

Continuo je pro všechny nenáročné hráče, kteří mají rádi jednoduché logické hry a nevadí jim trocha počítání. Pokud máte rádi pokládání barevných dílků třeba v Blokusu (recenze) nebo Genial (recenze), pak se podívejte po Continuu.

Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam)
AutorMaureen Hiron
VydavatelAMIGO, Casper, Early Learning Centre, Fidelity Electronics, Game Factory, Hiron Games, Mandoo Games, Peliko, Popcorn Games, Samuel Ward Co., Schmidt Spiele, Spear's Games, Stragoo Games, U.S. Games Systems, Inc.
Rok vydání1982
Počet hráčů1 - 5
Herní doba20
Minimální věk4 and up
Jazyková závislostNo necessary in-game text
(1 voters)
KategorieAbstract Strategy
MechanismyTile Placement
RodinaGame: Continuo, Misc: Mensa Select
Alternativní názvySynkro, 컨티뉴오

Více o hře.

Recenze: Continuo – čtyřbarevní hadi
Klady:

+ cena
+ nenáročná zábava
+ pouze jedno pravidlo
+ přehledné
+ možnost varianty s více kartičkami
Zápory:

- nutnost neustálého přepočítávání
- s některými hráči se může hra zpomalit
3.5
Prozkoumávejte dál
Recenze: Gravitrax Pro rozšíření Vertical – ochutnávka opravdových výšek